10 C 189/2025

Plný text

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Alenou Herčíkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro 14 383,35 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku , částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z této částky od , datum, do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Žaloba se zamítá co do částky , částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši , částka, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala vydání elektronického platebního rozkazu, respektive rozsudku, kterým by soud uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku , částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení s tím, že s tím mezi žalobkyní a žalovaným byla dne , datum, uzavřena smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru číslo , hodnota, . Žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr až do výše , částka, s možností postupného čerpání. Žalovaný pak na základě výzvy žalobkyně poskytl údaje, podle nichž žalobkyně posoudila úvěruschopnost a tato byla zkoumána i na základě výpisů z dlužnických rejstříku. Úvěr byl žalovanému vyplacen na bankovní účet číslo , č. účtu, , který uvedl v žádosti o úvěr, a to dne , datum, , Anonymizováno, , Anonymizováno, Kč, , datum, , Anonymizováno, , Anonymizováno, Kč a , datum, , Anonymizováno, , Anonymizováno, Kč. Žalovaný si při sjednání smlouvy zvolil volitelnou službu „Klidné spaní“ za poplatek ve výši , Anonymizováno, , Anonymizováno, 60, služba „Presto“ za poplatek ve výši , částka, . Žalovaný splatil na jistinu celkem , částka, , a to dne , datum, částku , částka, , dne , datum, částku , částka, a dne , datum, částku , částka, a , datum, částku , částka, . Posléze se žalovaný dostal do prodlení s úhradou pravidelných denních splátek, pročež žalobkyně žalovanému vypověděla smlouvu, o čemž ho informovala mailem ze dne , datum, . Žalovaný se tak dostal do prodlení ke dni , datum, . Nyní je tedy žalobkyně oprávněna žádat po žalovaném jistinu , částka, , poplatek za vyplacení úvěru , částka, , smluvní úrok , částka, , poplatek za službu „Presto“ , částka, . Vzhledem k tomu, že žalovaný dluh ani po výzvě nezaplatil, žalobci nezbylo než se obrátit na soud.

2. Okresní soud vydal pod č.j. EPR , č. účtu, -10 dne , datum, elektronický platební rozkaz. Tento se žalovanému nepodařilo doručit do vlastních rukou, proto jej zrušil a ve věci bylo nařízeno jednání.

3. K jednání se však žádný z účastníků nedostavil, a proto bylo jednáno v jejich nepřítomnosti podle § 101 odstavec 3 o.s.ř.

4. Soud ve věci provedl řadu listinných důkazů.

5. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby s podacím lístkem bylo zjištěno, že byla žalovanému zasílána , datum, se splatností dluhu do tří dnů.

6. Ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru číslo , hodnota, bylo zjištěno, že byla mezi účastníky uzavřena dne , datum, , když předmětem bylo čerpání částky , částka, , což je výše, kterou lze čerpat postupně, ale i opakovaně. Konec doby platnosti kreditního rámce byl určen na datum , datum, . RPSN činila , částka, , denní úrok 1,016 %. Datum splatnosti první denní splátky , datum, , poslední den trvání smlouvy, a tedy splatnost celého úvěru , datum, , poplatek za tranše úvěru 1,99 % z čerpané částky. Dále ve smlouvě byla ujednání o službě „Klidné spaní“ v původní výši 219,60 a služby „Presto“ v původní výši , částka, za expresní vyplacení každé tranše a další ujednání. K tomu byl předložen předpis denních splátek á , částka, .

7. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti u společnosti , právnická osoba, . bylo zjištěno, že žalovaný uvedl další dva členy domácnosti s tím, že tito mají příjem. Žalovaný má měsíční výdaje na půjčky , částka, , pravidelné měsíční výdaje na bydlení , částka, a další nezbytné výdaje , částka, . Výše ověřeného čistého měsíčního příjmu je , částka, . Žalovaný pak uvedl , částka, . Byla zde započítána rezerva pro výdaje , částka, , když tedy po odečtení i vypočítaných minimálních výdajů , částka, usoudil žalobce, že žalovaného disponibilní příjem je , částka, a byl tedy vyhodnocen jako úvěruschopný.

8. Z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli bylo zjištěno, že dne , datum, mu bylo vyplaceno , částka, , , datum, také , částka, a , datum, částka , částka, .

9. Podle § 2395 a následujících občanského zákoníku číslo 89/2012 Sb. účinného od 01.01.2014 (dále jen OZ) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle § 86 odstavec 1 zákona číslo 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných spolehlivých, dostatečných a přiměřených informacích získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

11. Podle § 87 odstavec 1téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odstavec 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Podle § 2991 odstavec 1 OZ kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

13. Podle § 2991 odstavec 2 OZ bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

14. Nejprve se soud zabýval předloženou úvěrovou smlouvou se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem (článek 8 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.04.2008 a také rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18.12.2014 ve věci C-449/13 Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další a jeho transpozicí ve výši uvedeném ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru.

15. V projednávané věci žalobkyně sice tvrdí, avšak řádně neprokazuje (z žádného dokladu není ani zřejmé, že by byť pouze viděla například výplatní pásku žalovaného, výpis z účtu u banky, apod.), že by s odbornou péčí posuzovala schopnost spotřebitele, tj. žalovaného splácet úvěr poskytnutý ve výši , částka, + další poplatky, a to v denních splátkách nejméně á , částka, (smlouva na období , datum, – , datum, ), když z dokumentů, které žalobkyně soudu předložila nevyplývají žádné skutečnosti, které by byly ověřeny, vychází se z údajů žalovaného a snad tedy z dlužnických rejstříků. Zjevně nebyly zjišťovány celkové majetkové poměry žalovaného, jeho příjmy za delší období, výdaje, závazky apod. Žalobkyně dle shora citovaného zákonného ustanovení je povinna náležitým způsobem prověřovat tvrzení žadatele o úvěr. Pokud totiž doložení tvrzení žadatelů o své bonitě nevyžaduje, nepostupuje v souladu s citovaným ustanovením a nelze než uzavřít, že neplní řádně povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Z posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. Zde je nutno ještě podoktnout, že frekvence splácení je denní, nikoliv měsíční, ačkoliv žalobkyně vychází z měsíčního příjmu žalovaného a jeho použitelných příjmů právě na měsíc. Z žádného dokladu ani nevyplývá, že výše pravidelných měsíčních výdajů na půjčky je právě , částka, . K zjištění úvěruschopnosti klienta je nutné zejména podrobně analyzovat osobní, respektive domácí rozpočet spotřebitele, žadatele o spotřebitelský úvěr, a to na obě jeho strany, tedy jak příjmy, tak výdaje, přičemž věřitel musí vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy, zda vyživuje další osoby, nebo naopak, zda se na financování provozu domácnosti podílí další osoba. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je ryze individuální záležitost v tom smyslu, že se týká jednotlivého spotřebitele ve vztahu ke konkrétnímu spotřebitelskému úvěru.

16. Zákon o spotřebitelském úvěru sice ukládá dlužníkovi povinnost poskytnout věřiteli údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (§ 84 zákona číslo 257/2016 Sb.), avšak tato povinnost nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutí údajů na spotřebitele ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí. Věřitel se tedy nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti (například pokud výdaje na bydlení či stravování nebo jiné náklady neodpovídají cenám v místě a čase obvyklých) je věřitel povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, popř. v rámci svých možnosti jiným způsobem ověřit. Údaje pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele musí být aktuální a musí vypovídat o finanční situaci spotřebitele v okamžiku, kdy žádá o spotřebitelský úvěr.

17. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí z 01.04.2015 sp. zn. 1As 30/2015 uzavřel, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověřování (požadavku na doložení) těchto tvrzení (například potvrzením o zaměstnání a příjmů, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.). Nejvyšší soud v uvedeném rozhodnutí dále mimo jiné uvedl, že předobrazem shora citovaného ustanovení k posouzení úvěruschopnosti dle zákona o spotřebitelském úvěru je článek 8 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.04.2008. Soudní dvůr, který se zabýval výkladem tohoto článku, konstatoval, že „…poskytovatel úvěru musí v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V tomto ohledu se dostatečnost uvedených informací může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené v této smlouvě. Toto posouzení lze provést pomocí podkladu o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situaci zájemce o úvěr. Avšak pouhá, ničím nepodložená, či nedostatečně podložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady.“18. Soud pak tedy v projednávaném případě dospěl k závěru, že žalobkyně v řízení před soudem I. stupně neprokázala, že by kvalifikovaně a s odbornou péčí jako poskytovatel úvěru zjišťovala, a především ověřovala bonitu žalovaného.

19. Soud pro úplnost dodává, že pokud dle ustanovení § 87 zákona číslo 257/2016 Sb. spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti (smlouvy z důvodu uzavření smlouvy v rozporu s ustanovením § 86 odstavec 1 zákona o spotřebitelském úvěru) v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy, nelze toto ustanovení vykládat tak, že pokud dlužník námitku neplatnosti sám aktivně neuplatní (například podáním žaloby na neplatnost sjednané smlouvy o úvěru) nemůže se soud z moci úřední zabývat úvěrovou smlouvou se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem dle článku 8 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.04.2008. Tento závěr je plně v souladu jak s názorem Nejvyššího soudu k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích prezentovaném v rozsudku ze dne 25.07.2018 sp. zn. 33Cdo 2178/2018, kde mj. uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka, tedy spotřebitele, ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli, aby dlužníka – spotřebitele náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná, a to shodně s nálezem Ústavního soudu ze dne 26.02.2019 IIIÚS 4129/18, který na citované rozhodnutí Nejvyššího soudu odkazuje s tím, že výslovně uvádí, že nezkoumá-li obecný soud zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v článku 36 odstavec 1 Listiny základních práv a svobod.

20. S ohledem na shora uvedené závěry soudu tedy po právní stránce nezbylo než věc posoudit tak, že smlouva o úvěru uzavřená dne , datum, je absolutně neplatná podle § 588 OZ, a to pro rozpor se zákonem o spotřebitelském úvěru, když nebyla řádně zkoumána úvěruschopnost žalovaného před podpisem smlouvy o úvěru. Soud proto žalobu zamítl co do částky , částka, , a i ohledně úroku, který byl požadován z částky, která nebyla přiznána, tj. , částka, .

21. Pokud jde o náklady řízení, soud zkoumal především úspěšnost účastníků podle § 142 o.s.ř. Úspěšnost žalobkyně byla 67 %, žalovaného 33 %, tedy žalobkyně má právo na 34 % z účtovaných nákladů řízení. Náklady řízení pak činily ve 100 % částku , částka, , která se skládá ze 3 úkonů právní služby á , částka, , tj. celkem , částka, (3 x , částka, ), dále 3 x , částka, paušální částky dle vyhlášky číslo 177/1996 Sb., advokátní tarif, a DPH 21 % z částky , částka, (, částka, + , částka, ), tj. , částka, a 34 % činí , částka, , které byly žalobkyni také přiznány.