10 C 195/2023

Plný text

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Alenou Herčíkovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 25 442,77 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 10 400 Kč se zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení ve výši 15 %, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.</b> <b>II. Co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 610,89 Kč, co do částky 15 042,77 Kč se zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení ve výši 15 %, se žaloba zamítá.</b> <b>III. Zamítá se úrok 15 % ročně z částky 11 206,12 Kč od [datum] do zaplacení.</b> <b>IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobce se ve své žalobě domáhal vydání rozsudku, kterým by soud uložil žalované zaplatit žalobci částku 25 442,77 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 610,89 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 12 199,40 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 15 %, úrok 15 % ročně z částky 11 206,12 Kč od [datum] do zaplacení a náhradu nákladů řízení ve výši 9 690 Kč s tím, že mezi žalovanou a společností [právnická osoba] došlo dne [datum] k uzavření smlouvy o úvěru [číslo]. Na základě této smlouvy věřitel poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 12 000 Kč, a to v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal též zaplatit úrok ve výši 1 155 Kč. Dále se zavázal zaplatit paušální cenu za plnění a za služby související s poskytnutím úvěru, a to ve výši 5 880 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 107 Kč a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě bydliště ve výši 2 160 Kč. Celkovou dlužnou částku ve výši 22 302 Kč se zavázal uhradit ve 14timěsíčních splátkách po 1 593 Kč, když poslední splátku byl povinen uhradit nejpozději [datum]. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, poslední splátka byla ze strany žalovaného uhrazena [datum] ve výši 1 600 Kč. Dnem následujícím po marném uplynutí lhůty pro úhradu další řádné splátky, tak vzniklo právnímu předchůdci žalobce právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky, která činila na jistině úvěru 11 206,12 Kč a úroků za poskytnutí úvěru 993,28 Kč, úhrady za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy 5 450,94 Kč úhrady za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu 1 035,09 Kč a úhrady za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě bydliště 1 850,73 Kč. Dále již nebylo ze strany žalovaného ničeho uhrazeno. Podle smlouvy se pak v takovémto případě úročí neuhrazená jistina úvěru od [datum] úrokem 15 % ročně, která byla též sjednána. Předmětná pohledávka byla pak ze strany [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] postoupena žalobci na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], a to s účinností ke dni [datum]. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Vzhledem k tomu, že žalovaný na dluh ničeho neuhradil, žalobce požaduje po něm zaplacení na jistině úvěru 11 206,12 Kč a úroků za poskytnutí úvěru 993,28 Kč, úhrady za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy 5 450,94 Kč úhrady za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu 1 035,09 Kč a úhrady za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě bydliště 1 850,73 Kč, dále smluvní pokutu ve výši 4 906,61 Kč a zákonný úrok z prodlení vyčísleného od prodlení do [datum] ve výši 610,89 Kč. Vzhledem k tomu žalovaný nereagoval ani na předžalobní upomínku ze dne [datum] nezbylo žalovanému než se obrátit na soud.

2. Soud ve věci provedl řadu listinných důkazů.

3. Ze smlouvy o úvěru podepsané účastníky dne [datum] bylo zjištěno, že [právnická osoba] poskytl žalovanému úvěr ve výši 12 000 Kč a dlužník se zavázal věřiteli zaplatit úrok v celkové výši 1 155 Kč za poskytnutí úvěru, úhradu 5 880 Kč za náklady za vyhotovení úvěrového případu 1 107 Kč a za umožnění plateb hotovosti bydlišti žalovaného 2 160 Kč Celkem tedy částku 22 302 Kč, se zavázal zaplatit ve 14timěsíčních splátkách á 1 593 Kč této smlouvě bylo i ustanovení o smluvní pokutě. Součástí smlouvy byl i předpis jednotlivých splátek.

4. Z přehledu plateb bylo zjištěno, že žalovaný na dluh zaplatil částku 1 600 Kč, a to [datum].

5. Z předžalobní upomínky bylo zjištěno, že tato byla žalovanému zaslána [datum].

6. Dne [datum] bylo žalovanému zasláno oznámení o postoupení pohledávky.

7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi [právnická osoba] a [právnická osoba] dne [datum] se seznamem postoupených pohledávek bylo zjištěno, že předmětná pohledávka byla postoupena žalobci. <i>8. Podle § 3028 odstavec 1 zákona číslo 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen OZ) účinný od 01.01.2014 se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti.</i> <i>9. Podle § 2395 a následujících občanského zákoníku číslo 89/2012 Sb. účinného od 01.01.2014 (dále jen [příjmení]) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>10. Podle § 86 odstavec 1 zákona číslo 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných spolehlivých, dostatečných a přiměřených informacích získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>11. Podle § 87 odstavec 1téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odstavec 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>12. Podle § 547 OZ právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.</i> <i>13. Podle § 588 OZ věta první soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.</i> <i>14. Podle § 2991 odstavec 1 OZ kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.</i> <i>15. Podle § 2991 odstavec 2 OZ bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> 16. Nejprve se soud zabýval předloženou úvěrovou smlouvou se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem (článek 8 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.04.2008 a také rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18.12.2014 ve věci C -449/13 Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další a jeho transpozicí ve výši uvedeném ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru.

17. V projednávané věci žalobce dokonce ani netvrdí, že by poskytovatel úvěru s odbornou péčí posuzoval schopnost spotřebitele, tj. žalovaného splácet předmětný úvěr v dohodnutých splátkách.

18. Soud pak tedy v projednávaném případě dospěl k závěru, že žalobce v řízení před soudem I. stupně ani netvrdil, natož aby tedy prokazoval, že by poskytovatel úvěru kvalifikovaně a s odbornou péčí zjišťoval a především ověřoval bonitu žalovaného vrátit předmětný úvěr za dohodnutých podmínek.

19. Soud pro úplnost dodává, že pokud dle ustanovení § 87 zákona číslo 257/2016 Sb. spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti (smlouvy z důvodu uzavření smlouvy v rozporu s ustanovením § 86 odstavec 1 zákona o spotřebitelském úvěru) v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy, nelze toto ustanovení vykládat tak, že pokud dlužník námitku neplatnosti sám aktivně neuplatní (například podáním žaloby na neplatnost sjednané smlouvy o úvěru) nemůže se soud z moci úřední zabývat úvěrovou smlouvou se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem dle článku 8 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.04.2008. Tento závěr je plně v souladu jak s názorem Nejvyššího soudu k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích prezentovaném v rozsudku ze dne 25.07.2018 sp. zn. 33Cdo 2178/2018, kde mj. uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka, tedy spotřebitele, ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli, aby dlužníka – spotřebitele náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná, a to shodně s nálezem Ústavního soudu ze dne 26.02.2019 IIIÚS 4129/18, který na citované rozhodnutí Nejvyššího soudu odkazuje s tím, že výslovně uvádí, že nezkoumá-li obecný soud zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v článku 36 odstavec 1 Listiny základních práv a svobod.

20. Dále ještě soud uvádí, že v projednávané věci byl žalovanému poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 12 000 Kč, ovšem žalovaný se zavázal zaplatit celkem částku 22 302 Kč, a to ve 14timěsíčních splátkách á 1 593 Kč (úroky, poplatky …). Za dobu splácení úvěru by pak žalovaný přeplatil o 10 302 Kč, což soud považuje za nepřiměřené a v rozporu s dobrými mravy, založeným objektivně existujícím hrubým nepoměrem vzájemných plnění. Za nepřiměřená ujednání lze označit v kontextu dalších plateb nad jistinu pohledávky rovněž smluvní pokutu v neprospěch žalované pro případ porušení povinnosti řádného a včasného splácení úvěru, které vedou k dalšímu řetězení nároků žalobce za ní. Okresní soud je tak přesvědčen, že rozpor s dobrými mravy založený objektivně existujícím hrubým nepoměrem vzájemných plnění je natolik intenzivní, že žalobci nelze spravedlivě poskytnout ochranu ze strany soudu.

21. S ohledem na shora uvedené závěry soudu tedy po právní stránce nezbylo než věc posoudit tak, že smlouva o úvěru uzavřená dne [datum] je absolutně neplatná podle § 588 OZ, neboť svým obsahem nebo účelem zjevně odporuje zákonu nebo jej obchází, nebo se příčí dobrým mravům. Současně má soud v řízení za prokázané, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku 12 000 Kč, což je částka, kterou žalovaný svým podpisem převzal. Soud proto dospěl k závěru, že se v této výši žalovaný na úkor žalobce (respektive právního předchůdce žalobce) bezdůvodně obohatila, a to o částku 12 000 Kč mínus 1 600 Kč, což byla částka, kterou žalobci zaplatil, a tedy soud uložil žalovanému z titulu bezdůvodného obohacení zaplatit žalobci částku 10 400 Kč, a to i se zákonným úrokem z prodlení, který byl přiznán podle § 1970 občanského zákoníku a § 2 nařízení vlády číslo 351/2013 Sb.

22. Protože má soud úvěrovou smlouvu za absolutně neplatnou, tak veškeré další žalobní nároky plynoucí z úvěrové smlouvy byl nucen zamítnout, neboť uvedené nároky jsou povahou akcesorické a váží se k hlavnímu, tedy k úvěrovému vztahu, který byl neplatně sjednán. Na tom nic nemění skutečnost, že mohlo být plnění žalované žalobcem započteno na neplatně sjednané příslušenství listiny.

23. Pokud by se žalobce dostavil k jednání, byl by v souladu s § 118a odstavec 3 o.s.ř. soudem poučen o tom, že dosud nedoplnil skutková tvrzení ohledně skutečnosti, že smlouva nebyla uzavřena v rozporu s dobrými mravy vzhledem k výši souhrnného poplatku a též ohledně tvrzení ohledně úvěruschopnosti. Svou neúčastí na jednání však žalobce znemožnil soudu poskytnout mu takové poučení a současně se tohoto dobrodiní soudu vzdal (viz například usnesení Ústavního soudu ČR sp. zn. IIÚS 175/04 či rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. 1Cmo 294/2001), když jak vyplývá z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (například rozsudek sp. zn. 21Cdo 4314/2008), potřebná poučení soud poskytuje pouze při jednání, popřípadě při přípravném roku nařízeném podle ustanovení § 114c o.s.ř. a není tedy možné poučovat žalobce o neunesení důkazního břemene mimo jednání či přípravný rok. Nedostavení se účastníka k jednání není v žádném směru důvodem pro odročování jednání za účelem splnění poučovací povinnosti podle § 118a odstavec 1 a 3.

24. Pokud jde o náklady řízení, pak soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Vycházel z toho, že podle § 142 odstavec 2 o.s.ř. měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí popř. vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.

25. Citované zákonné ustanovení upravuje situaci, kdy úspěch účastníka není úplný a je třeba náhradu nákladů poměrně rozdělit nebo náhradu nepřiznat nikomu. Jedná se jednak o odraz reálného výsledku věci a jednak o prevenci, aby účastníci nežalovali víc, než jim opravdu podle hmotného práva náleží.

26. V posuzované věci pak soud dospěl k závěru, že poměr úspěchu 15 653,66 Kč s úroky z prodlení zamítnutých u žalobce vůči 10 400 Kč s úrokem z prodlení přiznaných žalovanému pak lze uzavřít tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Ohledně žalobce soud vycházel ze skutečnosti, že žalobcem požadované další nároky ze smluvního plnění nebyly shledány důvodnými s ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru a žalobci bylo přiznáno toliko bezdůvodné obohacení. Žalobci tak s ohledem na již ustálenou judikaturu směřující k ochraně spotřebitele mohlo být zřejmé, že nebude se svým nárokem v celém jeho rozsahu úspěšným a bude zvažována otázka náhrady nákladů řízení. Naopak nebyla přiznána ani částečná náhrada nákladů řízení ani žalovanému vzhledem k tomu, že tomuto v řízení žádné náklady nevznikly.