10 C 2/2025

Plný text

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Alenou Herčíkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované pro 12 206,09 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 9 947,30 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z této částky od , datum, do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Co do kapitalizovaného úroku ve výši 679,90 Kč, co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení výši 3,20 Kč, co do úroku ve výši 15 % ročně z částky 9 947,30 Kč od , datum, do zaplacení, co do úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 9 947,30 Kč od , datum, do zaplacení do zaplacení a co do částky 2 258,79 Kč se žaloba zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 756 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

1. Žalobkyně se ve svém návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala rozhodnutí soudu, jímž by jí byla přiznána proti žalované a) částka 9 947,30 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 679,90 Kč od , datum, , od , datum, , s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3,20 Kč od , datum, do , datum, , s úrokem 15 % ročně z pohledávky 9 947,30 Kč od , datum, do zaplacení a s jiným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 9 947,30 Kč od , datum, do zaplacení, b) částku 2 258,79 Kč a náklady řízení s tím, že žalobkyně uzavřela dne , datum, prostřednictvím internetového bankovnictví se žalovanou smlouvu o úvěru číslo , hodnota, , na základě které poskytla žalované revolvingový úvěr, tj. úvěr s opětovným čerpacím rámcem ve výši 10 000 Kč a žalovaná se zavázala úvěr čerpat jen do uvedené výše, přičemž tento mohl být čerpán i opakovaně až do daného limitu, pokud byl v mezidobí žalovanou splátkami hrazen. Z čerpané výše limitu, se žalovaná zavázala hradit vždy úrok sazby 16,9 % p.a. a poplatek za pojištění, které bylo v rámci smlouvy sjednáno. Žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalované. Povinnost splácet byla stanovena ve výši 300 Kč měsíčně, což v sobě zahrnovalo jak jistinu, tak úrok. Součástí smluvního ujednání bylo právo žalobkyně prohlásit úvěr za splatný, pokud se dostane žalovaná do prodlení s hrazením splátek. Žalovaná se dostala do prodlení od měsíce června 2023. Žalobkyně zaslala dne , datum, žalované výzvu k úhradě s tím, že pokud se tak nestane, prohlásí úvěr za splatný, což se také následně dne , datum, stalo. Kapitalizovaný úrok přirůstal v sazbě 16,9 % p.a. z jistiny a úrok z prodlení pak v sazbě 15 % p.a. Po datu splatnosti od , datum, nárokuje žalobkyně řádný úrok snížený z 16,9 % na 15 % p.a. a zákonný úrok z prodlení sazbě 15 %. p.a. Pokud jde o částku 2 258,79 Kč, jedná se o dlužné poplatky za pojištění a správu klienta v prodlení za období květen až září 2023.

2. Soud ve věci, pod č. j. , Anonymizováno, , č. účtu, –, Anonymizováno, dne , datum, vydal elektronický platební rozkaz. Tento se však nepodařilo žalované doručit do vlastních rukou, proto byl zrušen a ve věci bylo nařízeno jednání.

3. K jednání se žalobkyně nedostavila po omluvě, žalovaná bez omluvy, a proto bylo jednáno v jejich nepřítomnosti podle § 101 odstavec tři o.s.ř.

4. Soud ve věci provedl řadu listinných důkazů.

5. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru bylo zjištěno, že byla sjednána mezi účastnicemi dne , datum, , když dohoda činila celkovou výši úvěrového limitu 10 000 Kč s možností opakovaného čerpání. Úvěr byl splatný pravidelnými měsíčními splátkami. Úrokovou sazbu pak dohodli na 16,9 % ročně s tím, že RPSN činí 18,10 %. Smlouva též obsahovala ustanovení, že pokud nebudou řádně spláceny jednotlivé pohledávky z úvěru, žalobkyně nejprve bude umořovat náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s vymáháním pohledávek, náhrada ostatních nákladů vzniklých v souvislosti s úvěrovým vztahem, smluvní pokuty, úroky z prodlení, ceny související s úvěrem, úroky z úvěru, částka čerpaná v důsledku překročení celkového úvěrového limitu, jistina úvěru v pořadí od splátky nejdříve splatné a ostatní pohledávky z úvěru. Úroková sazba činí tedy 16,9 % ročně dle ceníku žalobkyně. Dohodli se na placení veškerých cen podle ceníku, který byl součástí smlouvy. Pokud nebude řádně spláceno, žalobkyně může přistoupit k zesplatnění celého dluhu.

6. Z předžalobní upomínky s dodejkou bylo zjištěno, že žalované byla doručena , datum, s danou lhůtou k zaplacení , datum, celkem v částce 14 712,29 Kč.

7. Z výzvy k úhradě dlužné částky a výpovědi smlouvy ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalovaná byla vyzvána k zaplacení dluhu ve výši 1 784 Kč a upozorněna na možnou výpověď smlouvy pro řádné nesplácení. Žalované bylo dále doručeno rozhodnutí o okamžité splatnosti celkového dluhu.

8. Z přehledu čerpání a plnění bylo zjištěno, že žalovaná na čerpala 13 600 Kč a zaplatila pouze 3 017,52 Kč.

9. Podle § 2395 a následujících občanského zákoníku číslo 89/2012 Sb. účinného od 01.01.2014 (dále jen OZ) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle § 86 odstavec 1 zákona číslo 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných spolehlivých, dostatečných a přiměřených informacích získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

11. Podle § 87 odstavec 1téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odstavec 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Podle § 547 OZ právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

13. Podle § 588 OZ věta první soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

14. Podle § 2991 odstavec 1 OZ kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

15. Podle § 2991 odstavec 2 OZ bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

16. Nejprve se soud zabýval předloženou úvěrovou smlouvou se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem (článek 8 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne , datum, a také rozsudek Evropského soudního dvora ze dne , datum, ve věci C-449/13 Consumer Finance proti , jméno FO, a další a jeho transpozicí ve výši uvedeném ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru.

17. V projednávané věci sice žalobkyně tvrdí, že zkoumala před uzavřením smlouvy o úvěru úvěruschopnost žalované, ovšem tato svá tvrzení nijak nekonkretizovala a tedy ani neprokázala. Zjevně nebyly zjišťovány celkové majetkové poměry žalované, její příjmy za delší období, výdaje, závazky apod. Žalobkyně dle shora citovaného zákonného ustanovení je povinna náležitým způsobem prověřovat tvrzení žadatele o úvěr. Pokud totiž doložení tvrzení žadatelů o své bonitě nevyžaduje, nepostupuje v souladu s citovaným ustanovením a nelze než uzavřít, že neplní řádně povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Z posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K zjištění úvěruschopnosti klienta je nutné zejména podrobně analyzovat osobní, respektive domácí rozpočet spotřebitele, žadatele o spotřebitelský úvěr, a to na obě jeho strany, tedy jak příjmy, tak výdaje, přičemž věřitel musí vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy, zda vyživuje další osoby, nebo naopak, zda se na financování provozu domácnosti podílí další osoba. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je ryze individuální záležitost v tom smyslu, že se týká jednotlivého spotřebitele ve vztahu ke konkrétnímu spotřebitelskému úvěru.

18. Zákon o spotřebitelském úvěru sice ukládá dlužníkovi povinnost poskytnout věřiteli údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (§ 84 zákona číslo 257/2016 Sb.), avšak tato povinnost nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutí údajů na spotřebitele ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí. Věřitel se tedy nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti (například pokud výdaje na bydlení či stravování nebo jiné náklady neodpovídají cenám v místě a čase obvyklých) je věřitel povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, popř. v rámci svých možnosti jiným způsobem ověřit. Údaje pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele musí být aktuální a musí vypovídat o finanční situaci spotřebitele v okamžiku, kdy žádá o spotřebitelský úvěr.

19. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí z 01.04.2015 sp. zn. 1As 30/2015 uzavřel, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověřování (požadavku na doložení) těchto tvrzení (například potvrzením o zaměstnání a příjmů, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.). Nejvyšší soud v uvedeném rozhodnutí dále mimo jiné uvedl, že předobrazem shora citovaného ustanovení k posouzení úvěruschopnosti dle zákona o spotřebitelském úvěru je článek 8 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.04.2008. Soudní dvůr, který se zabýval výkladem tohoto článku, konstatoval, že „…poskytovatel úvěru musí v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V tomto ohledu se dostatečnost uvedených informací může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené v této smlouvě. Toto posouzení lze provést pomocí podkladu o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situaci zájemce o úvěr. Avšak pouhá, ničím nepodložená, či nedostatečně podložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady.“20. Soud pak tedy v projednávaném případě dospěl k závěru, že žalobkyně v řízení před soudem I. stupně neprokázala, že by kvalifikovaně a s odbornou péčí jako poskytovatel úvěru zjišťovala, a především ověřovala bonitu žalované, zda je schopna splácet řádně revolvingový úvěr podle smlouvy.

21. Soud pro úplnost dodává, že pokud dle ustanovení § 87 zákona číslo 257/2016 Sb. spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti (smlouvy z důvodu uzavření smlouvy v rozporu s ustanovením § 86 odstavec 1 zákona o spotřebitelském úvěru) v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy, nelze toto ustanovení vykládat tak, že pokud dlužník námitku neplatnosti sám aktivně neuplatní (například podáním žaloby na neplatnost sjednané smlouvy o úvěru) nemůže se soud z moci úřední zabývat úvěrovou smlouvou se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem dle článku 8 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.04.2008. Tento závěr je plně v souladu, jak s názorem Nejvyššího soudu k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích prezentovaném v rozsudku ze dne 25.07.2018 sp. zn. 33Cdo 2178/2018, kde mj. uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka, tedy spotřebitele, ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli, aby dlužníka – spotřebitele náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná, a to shodně s nálezem Ústavního soudu ze dne 26.02.2019 IIIÚS 4129/18, který na citované rozhodnutí Nejvyššího soudu odkazuje s tím, že výslovně uvádí, že nezkoumá-li obecný soud zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v článku 36 odstavec 1 Listiny základních práv a svobod.

22. Soud uvádí, že v projednávané věci byl žalované poskytnut spotřebitelský revolvingový úvěr s rámcem 10 000 Kč a žalovaná se jej zavázala podle čerpání splácet, a to spolu s úroky.

23. S ohledem na shora uvedené závěry soudu tedy po právní stránce nezbylo než věc posoudit tak, že smlouva o úvěru, která byla mezi účastnicemi řízení uzavřena dne , datum, je neplatná. Bylo však zjištěno, že žalovaná načerpala celkem částku 13 600 Kč a ve splátkách uhradila pouze částku 3 017,52 Kč. Z titulu bezdůvodného obohacení tak žalobkyni dluží částku 10 582,48 Kč. Přiznána však byla jen žalovaná částka ve výši 9 947,30 Kč (soud nemůže přiznat částku vyšší než je částka žalovaná) a to i se zákonným úrokem z prodlení, který byl přiznán podle § 1970 občanského zákoníku a § 2 Nařízení vlády číslo 351/2013 Sb., a to od , datum, , když do , datum, podle upomínky byla žalovaná povinna dluh zaplatit.

24. Protože má soud úvěrovou smlouvu za neplatnou, tak veškeré další žalobní nároky plynoucí z úvěrové smlouvy byl nucen zamítnout, neboť uvedené nároky jsou povahou akcesorické a váží se k hlavnímu, tedy k úvěrovému vztahu, který byl neplatně sjednán.

25. Pokud by se žalobkyně dostavila k jednání, byla by v souladu s § 118a odstavec 3 o.s.ř. soudem poučena o tom, že dosud nedoplnila skutková tvrzení ohledně úvěruschopnosti. Svou neúčastí na jednání však žalobkyně znemožnila soudu poskytnout jí takové poučení a současně se tohoto dobrodiní soudu vzdala (viz například usnesení Ústavního soudu ČR sp. zn. IIÚS 175/04 či rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. 1Cmo 294/2001), když jak vyplývá z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (například rozsudek sp. zn. 21Cdo 4314/2008), potřebná poučení soud poskytuje pouze při jednání, popřípadě při přípravném roku nařízeném podle ustanovení § 114c o.s.ř. a není tedy možné poučovat žalobce o neunesení důkazního břemene mimo jednání či přípravný rok. Nedostavení se účastníka k jednání není v žádném směru důvodem pro odročování jednání za účelem splnění poučovací povinnosti podle § 118a odstavec 1 a 3.

26. Pokud jde o náklady řízení, soud rozhodoval podle § 142 o.s.ř. podle úspěchu ve věci, když žalobkyně byla úspěšná v 77 %, zatímco žalovaná ve 23 %, tedy celkem žalobkyně byla úspěšná v 54 %. Proto jí byla na nákladech řízení přiznána částka 756 Kč, když soud vycházel ze 100% nákladů řízení, které tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč a 2 paušály á 300 Kč (§ 151 odstavec3 o.s.ř.)