10 C 210/2024

Plný text

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Alenou Herčíkovou ve věci žalobce: Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno ´ Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno , Anonymizováno Anonymizováno zastoupený advokátem Anonymizováno . Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno proti žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 pro zaplacení 20 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 9 739 Kč se 14% úrokem z této částky od , datum, do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Žaloba se zamítá co do částky 10 261 Kč a dále co do úroků z částky ve výši 20 000 Kč ve výši 7,05 % ročně z částky 20 000 Kč od , datum, do , datum 7,05 % ročně z částky 20 000 Kč od , datum, do , datum 7,05 % ročně z částky 20 000 Kč od , datum, do , datum 7,05 % ročně z částky 20 000 Kč od , datum, do , datum 7,05 % ročně z částky 20 000 Kč od , datum, do , datum 7,5 % ročně z částky 20 000 Kč od , datum, do , datum 8 % ročně z částky 20 000 Kč od , datum, do , datum 8,75 % ročně z částky 20 000 Kč od , datum, do , datum 9 % ročně z částky 20 000 Kč od , datum, do , datum 9 % ročně z částky 20 000 Kč od , datum, do , datum 7,25 % ročně z částky 20 000 Kč od , datum, do , datum 7,25 % ročně z částky 20 000 Kč od , datum, do , datum 7,5 % ročně z částky 20 000 Kč od , datum, do , datum 10,75 % ročně z částky 20 000 Kč od , datum, do , datum 14 % ročně z částky 20 000 Kč od , datum, do , datum 14 % ročně z částky 20 000 Kč od , datum, do , datum 14 % ročně z částky 20 000 Kč od , datum, do , datum a za dobu od , datum, do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí,a co do kapitalizovaného úroku ve výši 3 019 Kč.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se ve své žalobě domáhal vydání elektronického platebního rozkazu, podle nějž by bylo uložit žalované zaplatit žalobci částku 20 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 20 000 Kč od , datum, do , datum, , 7,05 % ročně z částky 20 000 Kč od , datum, do , datum, , 7,05 % ročně z částky 20 000 Kč od , datum, do , datum, , 7,05 % ročně z částky 20 000 Kč od , datum, do , datum, , 7,05 % ročně z částky 20 000 Kč od , datum, do , datum, , 7,50 % ročně z částky 20 000 Kč od , datum, do , datum, , 8 % ročně z částky 20 000 Kč od , datum, do , datum, , 8,75 % ročně z částky 20 000 Kč od , datum, do , datum, , 9 % ročně z částky 20 000 Kč od , datum, do , datum, , 9 % ročně z částky 20 000 Kč od , datum, do , datum, , 7,25 % ročně z částky 20 000 Kč od , datum, do , datum, , 7,25 % ročně z částky 20 000 Kč od , datum, do , datum, , 7,5 % ročně z částky 20 000 Kč od , datum, do , datum, , 10,75 % ročně z částky 20 000 Kč od , datum, do , datum, , 14 % ročně z částky 20 000 Kč od , datum, do , datum, , 14 % ročně z částky 20 000 Kč od , datum, do , datum, , 14 % ročně z částky 20 000 Kč od , datum, do , datum, a za dobu od , datum, do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 019 Kč s tím, že žalovaná dne , datum, uzavřela s právním předchůdcem žalobce společností , právnická osoba, smlouvu o půjčce číslo , tel. číslo, na jejímž základě poskytl žalované částku 20 000 Kč, kterou žalovaná převzala hotově v den uzavření smlouvy. Zavázala se splatit souhrnný poplatek ve výši 13 280 Kč, který představoval smluvně sjednané příslušenství pohledávky. Zavázala se tak zaplatit věřiteli částku 33 280 Kč v 52 pravidelných týdenních splátkách, které měly být spláceny v hotovosti k rukám osoby pověřené věřitelem, přičemž první splátka byla splatná sedmý den ode dne uzavření smlouvy a každá následující pak do do konce následujícího týdenního období. Splatnost by připadla na , datum, . Žalovaná však nesplatila půjčku s příslušenstvím řádně a včas, a to ani ke dni , datum, . Žalovaná uhradila věřiteli pouze částku 10 261 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , kterou uzavřel , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., Anonymizováno, . a přechodný věřitel společnost , Anonymizováno, , Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., Anonymizováno, . došlo k postoupení pohledávky na tohoto přechodného věřitele, o čemž byla žalovaná upozorněna přípisem ze dne , datum, . Celková hodnota pohledávky činila ke dni postoupení 23 019 Kč a skládala se z nedoplatku jistiny ve výši 20 000 a nedoplatku souhrnného poplatku ve výši 3 019 Kč. Dále pak předmětná pohledávka byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, postoupena na žalobce. O tom byla žalovaná informována dopisem ze dne , datum, . Ode dne postoupení pohledávky žalovaná na dluh ničeho neuhradila. Žalobce pak tedy je nucen požadovat nedoplatek jistiny půjčky ve výši 20 000 Kč a nedoplatek souhrnného poplatku ve výši 3 019 Kč a kapitalizované zákonné úroky z prodlení.

2. Soud ve věci vydal pod č.j. EPR 282706/2023-5 dne , datum, elektronický platební rozkaz. Tento se nepodařilo žalované doručit do vlastních rukou, proto byl zrušen a ve věci bylo nařízeno jednání. K jednání se zástupce žalobce nedostavil po omluvě, žalovaná bez omluvy, ač měla řádně vykázáno doručení, a proto bylo jednáno v jejich nepřítomnosti podle § 101 odstavec 3 o.s.ř.

3. Ze smlouvy o půjčce uzavřené mezi firmou , právnická osoba, a žalovanou dne , datum, soud zjistil, že půjčka byla poskytnuta v částce 20 000 Kč, žalovaná se zavázala zaplatit s půjčkou souhrnný poplatek 13 280 Kč, tedy celou částku 33 280 Kč zaplatit v 52 týdenních splátkách po 640 Kč.

4. Z předžalobní upomínky a doručného listu bylo zjištěno, že tato byla žalované zasílána , datum, s tím, že dluh má uhradit nejpozději , datum, .

5. Z oznámení o postoupení pohledávky firmy , Anonymizováno, , Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., Anonymizováno, . bylo zjištěno, že žalovaná byla informována o postoupení z původního věřitele na tohoto přechodného věřitele.

6. Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalované bylo oznámeno postoupení pohledávky na současného žalobce, když celková výše pohledávek k datu postoupení činila 51 778 Kč bez příslušenství.

7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek spolu s přehledem postoupených pohledávek bylo zjištěno, že předmětná pohledávka byla z firmy , právnická osoba, postoupena na firmu , Anonymizováno, , Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., Anonymizováno, , Anonymizováno8. Podle § 3028 odstavec 3 zákona č. 89/2012 Sb. (občanský zákoník) není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry, vzniklé přede dnem účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv, uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. Soud tedy tuto věc posoudil podle právních předpisů, platných do , datum, .

9. Podle ustanovení § 657 občanského zákona č. 40/1964 Sb. účinného do , datum, smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.

10. Podle ustanovení § 658, odstavec 1 občanského zákona č. 40/1964 Sb. účinného do , datum, při půjčce peněžité lze dohodnout úroky.

11. Podle § 3, odstavec 1 občanského zákona č. 40/1964 Sb. účinného do , datum, výkon práv a povinností vyplývajících v občanskoprávním vztahu nesmí být v rozporu s dobrými mravy.

12. Podle § 39 občanského zákona č. 40/1964 Sb. účinného do , datum, je absolutně neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu, nebo jej obchází, anebo se příčí dobrým mravům. K absolutní neplatnosti soud přihlíží z moci úřední i bez návrhu.

13. Podle ustanovení § 41 občanského zákona č. 40/1964 Sb. účinného do , datum, , vztahuje-li se důvod neplatnosti na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu, nebo z jeho obsahu nebo z okolností, za nějž k němu došlo, nevyplývá, že tato část nelze oddělit od ostatního obsahu.

14. Podle § 56 odstavec 1 občanského zákona č. 40/1964 Sb. účinného do , datum, , spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran.

15. Podle § 451 odstavec 1 občanského zákona č. 40/1964 Sb. účinného do , datum, kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat.

16. Soud po zhodnocení provedených důkazů podle ustanovení § 132 o.s.ř. každého důkazu jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti a po aplikaci výše citovaných zákonných ustanovení na zjištěný skutkový stav, k obecným výkladům citovaných ustanovení připomíná, že dobrými mravy judikatura i literatura rozumí soubor určitých společností vytvořených a uznávaných pravidel slušnosti, které vedou jedince k vzájemnému respektování se navzájem a nepoškozování obecných zájmů společnosti. Můžeme je také označit za soubor hodnotících kritérií, která určují, které jednání je v dané společnosti považované za dobré a které ne (srov. Dobré mravy, www.epravo.cz z 20.05.2002). Východiskem úvah, zda je výkon práva v rozporu s dobrými mravy, je okolnost, že ustanovení § 3 odstavec 1 občanského zákoníku patří k právním normám s relativně neurčitou (abstraktní) hypotézou, tj. k právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Pro použití korektivu „dobré mravy“ zákon nestanoví, z jakých hledisek má soud vycházet; vymezení hypotézy právní normy tedy závisí v každém konkrétním případě na úvaze soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22.11.2017, sp. zn. 33 Cdo 5016/2016). Výklad pojmu "dobré víry" podporuje i článek 3 odstavec 1 směrnice Rady č. 93/13/EHS, který byl právě do § 56 občanského zákoníku implementován. V tomto ustanovení je uvedeno, že smluvní podmínka, která nebyla individuálně sjednána, je považována za nepřiměřenou, jestliže v rozporu s požadavkem přiměřenosti způsobuje významnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran, které vyplývají z dané smlouvy, v neprospěch spotřebitele (srov. nález Ústavního soudu ze dne 11.11.2013, sp. zn. I. ÚS 3512/11). Z konkrétní judikatury, která se zabývá posuzováním souladnosti obsahu smluv s dobrými mravy, soud uvádí zejména nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 199/11 ze dne 26.01.2012, ve kterém se Ústavní soud vyjádřil tak, že považuje za neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Ustanovení smluv nebo smluvních podmínek, která jsou formulářově předtištěna a neumožňují jednoznačně slabší straně jejich modifikaci, v sobě skýtají možnost vyvolání nepříznivých následků na straně klienta, kdy nebude dotčena pouze jeho sféra právní, ale zejména sféra osobní. Postupy, kdy klientům jsou vnucována smluvní ujednání je nutno považovat za nepřijatelné a uvedená ujednání označit za neplatná pro jednoznačný rozpor s dobrými mravy. Na tomto závěru nemůže nic změnit ani skutečnost, že klient takovou smlouvu podepsal. Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 22.09.2020, sp. zn. 32 Cdo 1490/2019 uzavřel, že ujednání o výši úroku z prodlení výrazně se odchylující od sazby úroku z prodlení stanovené nařízením vlády způsobem, jenž by znamenal, že vzhledem k okolnostem dané věci sjednaný úrok z prodlení již neslouží pouze k plnění jeho funkcí, ale má zneužívající (šikanózní) charakter, lze posoudit jako ujednání rozporné s dobrými mravy.

17. V dané věci byla půjčka ve výši 20 000 Kč navýšena o souhrnný poplatek ve výši 13 280 Kč, když celkovou částku 33 280 Kč měla žalovaná zaplatit v 52 týdenních splátkách á 640 Kč. Je skutečností, že v době uzavření půjčky ještě nebyla zákonem stanovena poskytovatelům spotřebitelských úvěru povinnost zjišťovat úvěruschopnost dlužníka přímo zákonem, jako je tomu v současnosti v § 86 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, jistě však lze uzavřít, že i v době uzavření této smlouvy o půjčce bylo nemravným a zájmům celé společnosti odporujícím jednáním věřitele, pokud poskytl půjčku dlužníku bez toho, aby řádně prověřil jeho schopnost půjčku splácet. Takový dlužník se ocitl v neřešitelné situaci, dluhové spirále, jež devastovala nejen jeho osobně, ale i jeho rodinné příslušníky a ve svých důsledcích negativně dopadla na celou společnost celou řadou aspektů, počínaje rozšířením tzv. šedé ekonomiky a konče nutností výplaty sociálních dávek či administrace insolvencí, exekucí a soudních sporů uvedených dlužníků. V projednávané věci soud považoval žalovanou, jakožto spotřebitele za výrazně slabší smluvní stranu. Vzhledem k tomu, že dohodnutá výše poplatků a úroků se zcela vymyká obvyklé výši poplatků a úroků bank, a žalobce netvrdí (ani neprokazuje), že by jeho nárok byl odůvodněn další činností předchůdce, která by nutně zvyšovala jeho náklady a odůvodňovala zvýšené platby žalovanou, a že žalovaná byla schopna měsíčně splácet částku 640 Kč, což je měsíčně 2 560 Kč, po dobu 52 týdnů, je za tohoto stavu věci odůvodněn právní závěr, že ujednání o výši úroků, poplatků a výše měsíční splátky je v tomto případě v rozporu s dobrými mravy, a tedy smlouva o půjčce ze dne 09.10.2006 je ve smyslu ustanovení § 39 a § 56 zákona č. 40/1964 Sb. ve znění účinném do 31.12.2013, pro rozpor s dobrými mravy neplatná.

18. Pokud by se žalobce dostavil k jednání, byl by v souladu s § 118a odstavec 3 o.s.ř. soudem poučen o tom, že dosud nedoplnil skutková tvrzení by jeho nárok byl odůvodněn další činností předchůdce, která by nutně zvyšovala jeho náklady a odůvodňovala zvýšené platby žalované. Svou neúčastí na jednání však žalobce znemožnil soudu poskytnout mu poučení dle § 118a odstavec 3 o.s.ř. a současně se tohoto dobrodiní soudu vzdal (viz. např. usnesení Ústavního soudu ČR sp. zn. II. ÚS 175/04 či rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. 11 Cmo 294/2001), když jak vyplývá z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 21 Cdo 4314/2008), potřebná poučení soud poskytuje pouze při jednání, popřípadě při přípravném roku, nařízeném podle ustanovení § 114c o.s.ř., a není tedy možné poučovat žalobce o neunesení důkazního břemene mimo jednání či přípravný rok.

19. Poučovací povinnost podle § 118a odstavec 1 až 3 je sice nastavena přísně tak, že ji soud uplatňuje při jednání i vůči účastníkům majícím zástupce, současně však neodnímá odpovědnost účastníka řízení za jeho výsledek, když případnou neúčast u jednání musí spojovat s vědomím, že mu nemůže být poskytnuto poučení podle § 118a odstavec 1 a 3, neboť to se poskytuje pouze přítomnému účastníku. Nedostavení se účastníka k jednání není v žádném směru důvodem pro odročování jednání za účelem splnění poučovací povinnosti podle § 118a odstavec 1 až 3. Nemohl-li tedy soud poskytnout účastníku poučení podle ustanovení § 118a, proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn ani povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (NS 21 Cdo 5237/2007).

20. Současně má soud v řízené za prokázané, že předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku 20 000 Kč. Soud proto po právním posouzení dospěl k závěru, že se v této výši žalovaná na úkor předchůdce žalobce bezdůvodně obohatila, neboť částka ve výši 20 000 Kč byla žalované poskytnuta bez právního důvodu. Jak vyplývá i ze žaloby, žalovaná uhradila na dluh částku 10 261 Kč a soud proto jí uložil, aby žalobci zaplatila rozdíl, tedy částku 9 739 Kč se zákonným úrokem z prodlení, a to od , datum, , když v předžalobní upomínce uvedl žalobce možnost zaplacení do , datum, . Následující den se tak žalovaná ocitla v prodlení. Úrok z prodlení pak vycházel z § 1970 občanského zákoníku, tedy zákona číslo 89/2012 Sb. a § 2 Nařízení vlády číslo 351/2013 Sb. a zbytek úroku soud zamítl.

21. Protože má soud smlouvu ze dne , datum, za absolutně neplatnou, tak veškeré žalobní nároky plynoucí ze smlouvy, tedy souhrnný poplatek a úrok z prodlení nad rámec soudem přiznaný, zamítl, neboť uvedené nároky jsou povahou akcesorické a váží se k hlavnímu závazku (úvěrovému vztahu), který byl neplatně sjednán. Na tom nic nemění skutečnost, že mohlo být plnění žalované žalobcem započteno omylem na neplatně sjednané příslušenství jistiny.

22. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení není soud vázán návrhem (§151odst. 1 o.s.ř.) a náhrada nákladů řízení, včetně náhrady nákladů řízení mezi účastníky, je kogentně upravena v ustanoveních § 142 až 151 o.s.ř. (srov. usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16.11.2000, sp.zn. 3 Cmo 243/99, uveřejněné v časopise Soudní rozhledy č. 3/2001 na str. 78 nebo usnesení Ústavního soudu České republiky ze dne 26.05.2010, sp.zn. II. ÚS 1103/10, dostupné na internetových stránkách http:// nalus.usoud.cz). Podle § 142 odst. 1 věty prvé občanského soudního řádu, soud přizná náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatnění nebo bránění práva účastníku, který měl ve věci plný úspěch, proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Podle § 142 odstavec 2 občanského soudního řádu, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.

23. Dle názoru Ústavního soudu prezentovaného v rozhodnutí III.ÚS 2985/14, právo žalující strany domáhat se svého nároku u soudu a využít k tomu služeb advokáta nezbavují obecný soud povinnosti brát na zřetel všechny relevantní okolnosti pro posouzení výše účelně vynaložených nákladů žalobce při vymáhání pohledávky, a že relevantní okolnosti je třeba vyhodnotit ústavně konformním způsobem, tedy racionálně a srozumitelně, s respektem k výkladu provedeným Ústavním soudem ohledně posuzování výše účelně vynaložených nákladů řízení.

24. Vzhledem k tomu, že ve věci byla převážně úspěšná žalovaná, když žaloba byla zamítnuta co do částky 10 261 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 019 Kč a dalšími úroky od roku 2015, ale žádné náklady s řízením jí nevznikly, soud žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal.

25. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud žalovanému třídenní podle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu, když pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.