10 C 211/2025

Plný text

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Alenou Herčíkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro 42 100,69 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku , částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z této částky od , datum, do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Žaloba se co do částky , částka, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši , částka, s kapitalizovaným úrokem ve výši , částka, , se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a s úrokem ve výši 10,99 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku , částka, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se ve své žalobě domáhala vydání elektronického platebního rozkazu, kterým by jí proti žalovanému bylo přiznáno právo na zaplacení částku ve výši , částka, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši , částka, , s kapitalizovaným úrokem ve výši , částka, , se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, s úrokem ve výši 10,99 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, s tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně firmou , právnická osoba, . a žalovaným byla uzavřena dne , datum, smlouva o úvěru – Express půjčka. Součástí smlouvy byly i Všeobecné obchodní podmínky a sazebník. Na základě této smlouvy poskytla žalovanému banka úvěr ve výši , částka, , a to z úvěrového účtu číslo , č. účtu, . Úroková sazba byla sjednána na 10,99 %. p.a. Dále se žalovaný zavázal zaplatit poplatky za poskytnuté bankovní služby dle sazebníku. Žalovaný měl dluh splácet v měsíčních splátkách, se kterými se však opakovaně dostal do prodlení, a proto banka úvěr zesplatnila ke dni , datum, , co žalovanému oznámila, a proto uplatnila i právo na úhradu smluvní pokuty ve výši 20 % z celkové částky všech splátek splatných po dni prohlášení úvěru za splatný. Celková dlužná částka tak činila , částka, . Na tento dluh žalovaný přes výzvu ničeho neuhradil. Žalobkyně tedy požaduje dlužnou jistinu úvěru ve výši , částka, , poplatky ve výši , částka, , kapitalizované úroky z úvěru ve výši , částka, , kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši , částka, , dále úroky ve výši 10,99 % p.a z dlužné jistiny úvěru ve výši , částka, od , datum, do zaplacení, úroků z prodlení v zákonné výši 14,75 % p.a z dlužné částky ve výši , částka, , sestávající se z dlužné jistiny úvěru ve výši , částka, , dlužných poplatků ve výši , částka, od , datum, do zaplacení. Vzhledem k tomu, že žalovaný nereagoval na předžalobní upomínku ze dne , datum, žalobkyni nezbylo než se obrátit na soud.

2. Ze smlouvy o úvěru - Expres půjčka bylo zjištěno, že jí uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně se žalovaným dne , datum, . Předmětem byl úvěr, který byl čerpán ve výši , částka, , a to , datum, . Žalovaný se zavázal zaplatit dluh v měsíčních splátkách jistiny úvěru a úroků v celkovém počtu 72, a to ve splátkách á , částka, . Celkovou částku, kterou měl žalovaný zaplatit, bylo , částka, . Součástí smlouvy byla i další ujednání, kde se řešil způsob placení, dále zápočet zaplacených částek, otázka předčasného splácení, co znamená porušení smlouvy, otázka zesplatnění a podobně.

3. Ze smlouvy o postoupení pohledávek, která byla uzavřena mezi , právnická osoba, . a žalobkyní dne , datum, , která obsahovala přehled pohledávek, bylo zjištěno, že předmětná pohledávka byla na žalobkyni postoupena. Toto bylo oznámeno žalovanému dopisem ze dne , datum, , které bylo podle podacího lístku dáno na poštu , datum, . , datum, pak byl žalovanému sděleno, že úvěr byl prohlášen za splatný a dlužná částka činí , částka, .

4. Z předžalobní upomínky s podacím listem bylo zjištěno, že zvaný byl vyzván k úhradě dluhu , částka, . Dlužnou částku pak dokládali výpisy z úvěrového účtu žalovaného.

5. Podle § 2395 a následujících občanského zákoníku číslo 89/2012 Sb. účinného od 01.01.2014 (dále jen OZ) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle § 86 odstavec 1 zákona číslo 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných spolehlivých, dostatečných a přiměřených informacích získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

7. Podle § 87 odstavec 1téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odstavec 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

8. Podle § 547 OZ právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

9. Podle § 588 OZ věta první soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

10. Podle § 2991 odstavec 1 OZ kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

11. Podle § 2991 odstavec 2 OZ bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

12. Nejprve se soud zabýval předloženou úvěrovou smlouvou se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem (článek 8 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.04.2008 a také rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18.12.2014 ve věci C-449/13 Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další a jeho transpozicí ve výši uvedeném ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru.

13. V projednávané věci žalobkyně ani netvrdí a tudíž ani neprokazuje, že její právní předchůdkyně před uzavřením smlouvy o úvěru se žalovaným zkoumala jeho úvěruschopnost. Zjevně nebyly zjišťovány celkové majetkové poměry žalovaného, jeho příjmy za delší období, výdaje, závazky apod. Žalobce dle shora citovaného zákonného ustanovení je povinen náležitým způsobem prověřovat tvrzení žadatele o úvěr. Pokud totiž doložení tvrzení žadatelů o své bonitě nevyžaduje, nepostupuje v souladu s citovaným ustanovením a nelze než uzavřít, že neplní řádně povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Z posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K zjištění úvěruschopnosti klienta je nutné zejména podrobně analyzovat osobní, respektive domácí rozpočet spotřebitele, žadatele o spotřebitelský úvěr, a to na obě jeho strany, tedy jak příjmy, tak výdaje, přičemž věřitel musí vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy, zda vyživuje další osoby, nebo naopak, zda se na financování provozu domácnosti podílí další osoba. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je ryze individuální záležitost v tom smyslu, že se týká jednotlivého spotřebitele ve vztahu ke konkrétnímu spotřebitelskému úvěru.

14. Zákon o spotřebitelském úvěru sice ukládá dlužníkovi povinnost poskytnout věřiteli údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (§ 84 zákona číslo 257/2016 Sb.), avšak tato povinnost nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutí údajů na spotřebitele ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí. Věřitel se tedy nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti (například pokud výdaje na bydlení či stravování nebo jiné náklady neodpovídají cenám v místě a čase obvyklých) je věřitel povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, popř. v rámci svých možnosti jiným způsobem ověřit. Údaje pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele musí být aktuální a musí vypovídat o finanční situaci spotřebitele v okamžiku, kdy žádá o spotřebitelský úvěr.

15. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí z 01.04.2015 sp. zn. 1As 30/2015 uzavřel, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověřování (požadavku na doložení) těchto tvrzení (například potvrzením o zaměstnání a příjmů, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.). Nejvyšší soud v uvedeném rozhodnutí dále mimo jiné uvedl, že předobrazem shora citovaného ustanovení k posouzení úvěruschopnosti dle zákona o spotřebitelském úvěru je článek 8 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.04.2008. Soudní dvůr, který se zabýval výkladem tohoto článku, konstatoval, že „…poskytovatel úvěru musí v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V tomto ohledu se dostatečnost uvedených informací může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené v této smlouvě. Toto posouzení lze provést pomocí podkladu o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situaci zájemce o úvěr. Avšak pouhá, ničím nepodložená, či nedostatečně podložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady.“16. Soud pak tedy v projednávaném případě dospěl k závěru, že žalobkyně v řízení před soudem I. stupně netvrdila a tudíž ani neprokázala, že by její právní předchůdkyně kvalifikovaně a s odbornou péčí jako poskytovatelka úvěru zjišťovala bonitu žalovaného, zda by byl schopen splácet předmětný úvěr.

17. Soud pro úplnost dodává, že pokud dle ustanovení § 87 zákona číslo 257/2016 Sb. spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti (smlouvy z důvodu uzavření smlouvy v rozporu s ustanovením § 86 odstavec 1 zákona o spotřebitelském úvěru) v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy, nelze toto ustanovení vykládat tak, že pokud dlužník námitku neplatnosti sám aktivně neuplatní (například podáním žaloby na neplatnost sjednané smlouvy o úvěru) nemůže se soud z moci úřední zabývat úvěrovou smlouvou se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem dle článku 8 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.04.2008. Tento závěr je plně v souladu jak s názorem Nejvyššího soudu k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích prezentovaném v rozsudku ze dne 25.07.2018 sp. zn. 33Cdo 2178/2018, kde mj. uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka, tedy spotřebitele, ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli, aby dlužníka – spotřebitele náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná, a to shodně s nálezem Ústavního soudu ze dne 26.02.2019 IIIÚS 4129/18, který na citované rozhodnutí Nejvyššího soudu odkazuje s tím, že výslovně uvádí, že nezkoumá-li obecný soud zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v článku 36 odstavec 1 Listiny základních práv a svobod.

18. V daném případě je zřejmé, že nebyla před uzavřením smlouvy o úvěru řádně zkoumána úvěruschopnost žalovaného, což je v rozporu se zákonem o spotřebitelském úvěru, a tedy v rozporu se zákonem, proto žalobě nemohlo být vyhověno jako celku. Soud dospěl k závěru, že žalovanému byla zapůjčena částka , částka, a z tvrzení žalobkyně, které nikdo nerozporoval, že nezaplatil částku , částka, na jistině, kdy žalovaný na tuto zaplatil , částka, a tedy částka , Anonymizováno, , Anonymizováno, , , částka, je částka, kterou se žalovaný bezdůvodně obohatil na úkor žalobkyně. Tato částka jí také byla přiznána spolu se zákonným úrokem z prodlení podle § 1970 OZ.

19. Vzhledem k tomu, že úvěrová smlouva byla shledána neplatnou, nemohly být přiznány žalobkyni žádné další žalobní nároky plynoucí z úvěrové smlouvy, neboť uvedené nároky jsou povahou akcesorické a váží se k hlavnímu, tedy k úvěrovému vztahu, který byl neplatně sjednán.

20. Pokud by se žalobkyně dostavila k jednání, byl by v souladu s § 118a odstavec 3 o.s.ř. soudem poučena o tom, že dosud nedoplnila skutková tvrzení ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Svou neúčastí na jednání však žalobkyně znemožnila soudu poskytnout jí takové poučení a současně se tohoto dobrodiní soudu vzdala (viz například usnesení Ústavního soudu ČR sp. zn. IIÚS 175/04 či rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. 1Cmo 294/2001), když jak vyplývá z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (například rozsudek sp. zn. 21Cdo 4314/2008), potřebná poučení soud poskytuje pouze při jednání, popřípadě při přípravném roku nařízeném podle ustanovení § 114c o.s.ř. a není tedy možné poučovat žalobce o neunesení důkazního břemene mimo jednání či přípravný rok. Nedostavení se účastníka k jednání není v žádném směru důvodem pro odročování jednání za účelem splnění poučovací povinnosti podle § 118a odstavec 1 a 3 o.s.ř.

21. Soud tedy o nákladech řízení rozhodoval podle § 142 o.s.ř. podle úspěchu ve sporu, když žalobkyně byla úspěšná v 94 %. Po odečtení úspěchu žalovaného ve výši 6 % jí lze přiznat 88 % nákladů řízení. Tyto náklady řízení se skládají ze tří odměn á , částka, (převzetí, příprava, předžalobní upomínka a sepis žaloby), k tomu náleží pak tři paušály á , částka, , , částka, 21% DPH a soudní poplatek ve výši , částka, . Celkem tedy náhrada nákladů řízení v tomto sporu by činila , částka, . Vzhledem k tomu však, že žalobkyně byla úspěšná pouze co do 88 % ze žaloby, částka, která jí byla nákladech řízení přisouzena činí po zaokrouhlení , částka, , kterou žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni.