10 C 214/2024

Plný text

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Alenou Herčíkovou ve věci žalobce: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 zastoupený advokátem Anonymizováno . Anonymizováno . Anonymizováno Anonymizováno , Anonymizováno . Anonymizováno . sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 pro zaplacení 30 310 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 15 430 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od , datum, do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Co do částky 14 880 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 600 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 964,80 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 18 000 Kč od , datum, do zaplacení a co do období od , datum, do , datum, a co do úroku ve výši 24,12 % ročně z částky 18 000 Kč od , datum, do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se ve své žalobě domáhal vydání elektronického platebního rozkazu, popřípadě rozsudku, kterým by soud žalovanému uložil zaplatit žalobci částku ve výši 30 310 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 600 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 964,80 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 18 000 Kč od , datum, do zaplacení, s úrokem ve výši 24,12 % ročně z částky 18 000 Kč od , datum, do zaplacení s tím, že mezi právním předchůdcem žalobce, společností , právnická osoba, a žalovaným došlo , datum, k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo , hodnota, . Před uzavřením smlouvy věřitel posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to jednak z údajů, které uvedl sám žalovaný a dále nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel pak dospěl k závěru, že je v možnostech žalovaného požadovaný úvěr zaplatit, a proto mu jej přiznal. Zapůjčeny byly finanční prostředky ve výši 18 000 Kč a dále se žalovaný zavázal zaplatit věřiteli úrok ve výši 3 600 Kč, odměnu za administrativní činnost ve výši 3 600 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 7 200 Kč, dále za životní pojištění poplatek 480 Kč. Celkovou částku pak měl uhradit v 60titýdenních splátkách po 548 Kč, počínaje od , datum, , přičemž poslední splátka byla stanovena na , datum, . Žalovaný však řádně ze smlouvy neplnil, a proto se neuhrazená jistina ve výši 18 000 Kč ode dne , datum, až do zaplacení začala úročit úrokem ve výši 24,12 % ročně, jak bylo sjednáno ve smlouvě. Předmětná pohledávka pak byla na základě smlouvy ze dne , datum, postoupena na žalobce. Žalovaný celkově uhradil pouze částku 2 570 Kč, poslední platba na pohledávku byla uhrazena , datum, . Žalobce tak požaduje po žalovaném zaplacení celkové dlužné částky výši 30 310 Kč, která sestává z dlužné jistiny ve výši 18 000 Kč a z dlužných úhrad za služby ve výši 12 310 Kč, dále z kapitalizovaných úroků ve výši 964,80 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 600 Kč, úroků ve výši 24,12 % ročně z dlužné jistiny ve výši 18 000 Kč od , datum, do zaplacení a úroku z prodlení v zákonné výši 15 % ročně z dlužné jistiny ve výši 18 000 Kč od , datum, do zaplacení. Dále požadoval žalobce úhradu nákladů řízení.

2. Soud ve věci pod č.j. EPR , Anonymizováno, /, Anonymizováno, –, Anonymizováno, dne , datum, vydal elektronický platební rozkaz. Tento se však nepodařilo doručit žalovanému do vlastních rukou, proto byl zrušen a ve věci bylo nařízeno jednání. K jednání se nedostavila žádná ze stran, ze strany žalobce byla neúčast omluvena, ze strany žalovaného však nikoliv. Soud tak jednal v jejich nepřítomnosti podle § 101 odstavec o.s.ř.

3. Soud ve věci pak provedl řadu listinných důkazů.

4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru v hotovosti ze dne , datum, bylo zjištěno, že mezi firmou , právnická osoba, a žalovaným byla uzavřena smlouva na úvěr ve výši 18 000 Kč, kterou se zavázal žalovaný vrátit ve splátkách po 60 týdnů. Současně s touto částkou se zavázal zaplatit ještě úrok 3 600 Kč, administrativní poplatek 3 600 Kč, odměnu za hotovostní inkaso splátek 7 200 Kč, poplatek za pojištění 480 Kč, tedy celkem 36 880 Kč. RPSN pak činila 216 % a týdenní splátky byly 548 Kč. Smlouva obsahovala i další ustanovení, která se týkala zejména nesplácení úvěru, možnosti postihu žalovaného, změny úrokových sazeb a podobně.

5. Z karty zákazníka a žádosti o spotřebitelský úvěr bylo zjištěno, že dne , datum, žalovaný požádal o spotřebitelský úvěr a sdělil ke své osobě, že žije v nájemním bydlení na základě nájemní smlouvy. Společně s ním žije partnerka. Dále, že pracuje na hlavní pracovní poměr na dobu neurčitou, že nemá žádné úvěry ani půjčky, dále že jeho příjem je 21 000 Kč, výdaje na bydlení z jedné poloviny 5 000 Kč, osobní výdaje 6 000 Kč, když při zjišťování úvěruschopnosti žalovaného měl věřitel k dispozici výplatní pásky a pracovní smlouvu, potvrzení o příjmu od zaměstnavatele a nájemní smlouvu k bytu.

6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi firmou , právnická osoba, a , Jméno zainteresované společnosti 0/0, spolu se seznamem postoupených pohledávek bylo zjištěno, že byla mezi firmami uzavřena dne , datum, a týkala se i předmětné pohledávky.

7. Z listiny označené jako zařazení zákazníka do pojistného programu, pak bylo zjištěno, že žalovaný zvolil pojištění úvěru.

8. Z předžalobní upomínky spolu s podacím lístkem bylo zjištěno, že žalovanému byla zaslána , datum, , kdy měl tedy dlužnou částkou uhradit do , datum, .

9. Podle § 3028 odstavec 1 zákona číslo 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen OZ) účinný od , datum, se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti.

10. Podle § 2395 a následujících občanského zákoníku číslo 89/2012 Sb. účinného od , datum, (dále jen OZ) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Podle § 86 odstavec 1 zákona číslo 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných spolehlivých, dostatečných a přiměřených informacích získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

12. Podle § 87 odstavec 1téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odstavec 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Podle § 547 OZ právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

14. Podle § 588 OZ věta první soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

15. Podle § 2991 odstavec 1 OZ kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

16. Podle § 2991 odstavec 2 OZ bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

17. Nejprve se soud zabýval předloženou úvěrovou smlouvou se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem (článek 8 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.04.2008 a také rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18.12.2014 ve věci C-449/13 Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další a jeho transpozicí ve výši uvedeném ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru.

18. V projednávané věci žalobce sice tvrdí, avšak řádně neprokazuje (věřitel viděl pouze výplatní pásky a potvrzení od zaměstnavatele o výši příjmu, jakož i nájemní smlouvu), že by s odbornou péčí posuzoval schopnost spotřebitele, tj. žalovaného splácet úvěr poskytnutý ve výši 18 000 Kč + 18 880 Kč za úroky, administrativní poplatky, odměnu za hotovostní inkaso splátek a poplatek za pojištění v 60titýdenních splátkách á 548 Kč, když z dokumentů, které žalobce soudu předložil vyplývá, že z pracovní smlouvy a potvrzení o výdělku bylo zjištěno, že žalovaný je zaměstnán s čistým příjmem 21 000 Kč a dále s odhadovanými měsíčními výdaji ve výši ½ nájmu 5 000 Kč, osobních výdajů 6 000 Kč. Zjevně nebyly zjišťovány celkové majetkové poměry žalovaného, jeho příjmy za delší období, výdaje, závazky apod. Žalobce dle shora citovaného zákonného ustanovení je povinen náležitým způsobem prověřovat tvrzení žadatele o úvěr. Pokud totiž doložení tvrzení žadatelů o své bonitě nevyžaduje, nepostupuje v souladu s citovaným ustanovením a nelze než uzavřít, že neplní řádně povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Z posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. Zde je nutno ještě podoktnout, že frekvence splácení je týdenní, nikoliv měsíční, když za měsíc je to splátka 2 192 Kč, ačkoliv žalobce vychází z měsíčního příjmu žalovaného a jeho použitelných příjmů právě na měsíc. K zjištění úvěruschopnosti klienta je nutné zejména podrobně analyzovat osobní, respektive domácí rozpočet spotřebitele, žadatele o spotřebitelský úvěr, a to na obě jeho strany, tedy jak příjmy, tak výdaje, přičemž věřitel musí vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy, zda vyživuje další osoby, nebo naopak, zda se na financování provozu domácnosti podílí další osoba. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je ryze individuální záležitost v tom smyslu, že se týká jednotlivého spotřebitele ve vztahu ke konkrétnímu spotřebitelskému úvěru.

19. Zákon o spotřebitelském úvěru sice ukládá dlužníkovi povinnost poskytnout věřiteli údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (§ 84 zákona číslo 257/2016 Sb.), avšak tato povinnost nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutí údajů na spotřebitele ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí. Věřitel se tedy nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti (například pokud výdaje na bydlení či stravování nebo jiné náklady neodpovídají cenám v místě a čase obvyklých) je věřitel povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, popř. v rámci svých možnosti jiným způsobem ověřit. Údaje pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele musí být aktuální a musí vypovídat o finanční situaci spotřebitele v okamžiku, kdy žádá o spotřebitelský úvěr.

20. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí z 01.04.2015 sp. zn. 1As 30/2015 uzavřel, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověřování (požadavku na doložení) těchto tvrzení (například potvrzením o zaměstnání a příjmů, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.). Nejvyšší soud v uvedeném rozhodnutí dále mimo jiné uvedl, že předobrazem shora citovaného ustanovení k posouzení úvěruschopnosti dle zákona o spotřebitelském úvěru je článek 8 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.04.2008. Soudní dvůr, který se zabýval výkladem tohoto článku, konstatoval, že „…poskytovatel úvěru musí v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V tomto ohledu se dostatečnost uvedených informací může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené v této smlouvě. Toto posouzení lze provést pomocí podkladu o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situaci zájemce o úvěr. Avšak pouhá, ničím nepodložená, či nedostatečně podložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady.“21. Soud pak tedy v projednávaném případě dospěl k závěru, že žalobce v řízení před soudem I. stupně neprokázal, že by kvalifikovaně a s odbornou péčí jako poskytovatel úvěru zjišťoval a především ověřoval bonitu žalovaného, zda by byl schopen po dobu 60 týdnů týdně splácet částku á 548 Kč, tedy za dobu 60 týdnů uhradit částku 36 880 Kč, když věřitel vycházel pouze z výplatní pásky, pracovní smlouvy a potvrzení zaměstnavatele žalovaného.

22. Soud pro úplnost dodává, že pokud dle ustanovení § 87 zákona číslo 257/2016 Sb. spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti (smlouvy z důvodu uzavření smlouvy v rozporu s ustanovením § 86 odstavec 1 zákona o spotřebitelském úvěru) v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy, nelze toto ustanovení vykládat tak, že pokud dlužník námitku neplatnosti sám aktivně neuplatní (například podáním žaloby na neplatnost sjednané smlouvy o úvěru) nemůže se soud z moci úřední zabývat úvěrovou smlouvou se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem dle článku 8 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.04.2008. Tento závěr je plně v souladu jak s názorem Nejvyššího soudu k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích prezentovaném v rozsudku ze dne 25.07.2018 sp. zn. 33Cdo 2178/2018, kde mj. uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka, tedy spotřebitele, ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli, aby dlužníka – spotřebitele náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná, a to shodně s nálezem Ústavního soudu ze dne 26.02.2019 IIIÚS 4129/18, který na citované rozhodnutí Nejvyššího soudu odkazuje s tím, že výslovně uvádí, že nezkoumá-li obecný soud zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v článku 36 odstavec 1 Listiny základních práv a svobod.

23. Dále soud uvádí, že věřitel řádně nezkoumal před udělením úvěru, zda žalovaný je schopen předmětný úvěr ve smluvené výši zaplatit spolu s dalšími poplatky a předmětná smlouva je proto neplatná.

24. Protože má soud úvěrovou smlouvu za neplatnou, tak veškeré další žalobní nároky plynoucí z úvěrové smlouvy byl nucen zamítnout, neboť uvedené nároky jsou povahou akcesorické a váží se k hlavnímu, tedy k úvěrovému vztahu, který byl neplatně sjednán. Na tom nic nemění skutečnost, že mohlo být plnění žalované žalobcem započteno na neplatně sjednané příslušenství listiny.

25. Pokud by se žalobce dostavil k jednání, byl by v souladu s § 118a odstavec 3 o.s.ř. soudem poučen o tom, že dosud nedoplnil skutková tvrzení ohledně skutečnosti, že smlouva nebyla uzavřena v rozporu s dobrými mravy vzhledem k výši souhrnného poplatku a též ohledně tvrzení ohledně úvěruschopnosti. Svou neúčastí na jednání však žalobce znemožnil soudu poskytnout mu takové poučení a současně se tohoto dobrodiní soudu vzdal (viz například usnesení Ústavního soudu ČR sp. zn. IIÚS 175/04 či rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. 1Cmo 294/2001), když jak vyplývá z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (například rozsudek sp. zn. 21Cdo 4314/2008), potřebná poučení soud poskytuje pouze při jednání, popřípadě při přípravném roku nařízeném podle ustanovení § 114c o.s.ř. a není tedy možné poučovat žalobce o neunesení důkazního břemene mimo jednání či přípravný rok. Nedostavení se účastníka k jednání není v žádném směru důvodem pro odročování jednání za účelem splnění poučovací povinnosti podle § 118a odstavec 1 a 3.

26. Pokud jde o náklady řízení, pak soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Vycházel z toho, že podle § 142 odstavec 2 o.s.ř. měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popř. vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.

27. Citované zákonné ustanovení upravuje situaci, kdy úspěch účastníka není úplný a je třeba náhradu nákladů poměrně rozdělit nebo náhradu nepřiznat nikomu. Jedná se jednak o odraz reálného výsledku věci a jednak o prevenci, aby účastníci nežalovali víc, než jim opravdu podle hmotného práva náleží.

28. V posuzované věci pak soud dospěl k závěru, že poměr úspěchu žalobce ve výši 15 430 Kč s příslušenstvím vůči zamítnuté, a tedy přiznané částce žalovanému ve výši 16 445 Kč s příslušenstvím uzavřít tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Ohledně žalobce soud vycházel ze skutečnosti, že žalobcem požadované další nároky ze smluvního plnění nebyly shledány důvodnými s ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru a žalobci bylo přiznáno toliko bezdůvodné obohacení. Žalobci tak s ohledem na již ustálenou judikaturu směřující k ochraně spotřebitele mohlo být zřejmé, že nebude se svým nárokem v celém jeho rozsahu úspěšným a bude zvažována otázka náhrady nákladů řízení. Naopak nebyla přiznána ani částečná náhrada nákladů řízení ani žalované vzhledem k tomu, že této v řízení žádné náklady nevznikly.