10 C 217/2025

Plný text

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Alenou Herčíkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro 349 179,98 Kč s příslušenstvím rozsudkem pro zmeškání Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 349 179,98 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 155,33 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 349 179,98 Kč od , datum, do zaplacení, s úrokem ve výši 13,99 % ročně z částky 338 564,98 Kč od , datum, do zaplacení, s úrokem ve výši 13,99 % ročně z částky 8 815 Kč od , datum, do zaplacenía náklady řízení ve výši 62 378 Kč, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, náklady řízení pak rukám právního zástupce žalobkyně , tituly před jménem, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , , tituly za jménem 1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 153 b) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”).

2. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu nesplacení úvěru právní předchůdkyně žalobkyně, která dne , datum, uzavřela s žalovaným Smlouvu o úvěru a žalovanému poskytla úvěr ve výši 351 000 Kč. Dle smluvního ujednání jsou nedílnou součástí smlouvy také Všeobecné obchodní podmínky. Žalovaný se zavázal splácet čerpaný úvěr ve splátkách spolu s úroky z prodlení ve výši 13,99 % a poplatky za úkony související poskytnutím a správou úvěru, příp. poplatky za pojištění, a to ve výši podle Smlouvy a aktuálního Sazebníku. Žalovaný sjednané splátky úvěru a poplatky nesplácel řádně a včas, právní předchůdkyně žalobkyně jej několikrát písemně upozornila. Následně v důsledku trvajícího porušování smluvních povinností, byl úvěr dne , datum, zesplatněn, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne , datum, . Pohledávka žalovaného byla postoupena žalobkyni spolu s příslušenstvím a všemi právy a povinnostmi Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, , a to s účinností ke dni , datum, . Ke dni postoupení pohledávky byl dluh žalovaného celkem ve výši 358 335,31 Kč a skládá se z neuhrazeného zůstatku úvěru ve výši 338 564,98 Kč, úroku z úvěru ve výši 8 815 Kč, úroku z prodlení ve výši 9 155,33 Kč a poplatku ve výši 1 800 Kč.

3. Ve věci bylo soudem nařízeno ústní jednání na den , datum, . Žalovanému bylo doručeno do vlastních rukou předvolání k tomuto jednání, jehož součástí bylo poučení o skutečnosti, že pokud se žalovaný k jednání bez důvodné a řádné omluvy nedostaví a navrhne-li to na jednání strana žalující, bude soud pokládat tvrzení obsažená v žalobě o skutkových okolnostech, týkajících se sporu, za nesporná a na tomto základě může o žalobě rozhodnout rozsudkem pro zmeškání. Žalovanému bylo doručováno tak, že dne , datum, po marném pokusu o doručení byla zásilka uložena na 10 dní na poště a , datum, byla zásilka vhozena do poštovní schránky žalovaného.

4. Žalovaný se k uvedenému jednání bez omluvy nedostavil. Soud proto vyšel z tvrzení uvedených v žalobě včetně zkoumání úvěruschopnosti jako z tvrzení nesporných, když byla doložena listinami a na jejich základě rozhodl v souladu s žalobním návrhem, neboť se nejedná o věc, ve které by nebylo možné uzavřít a schválit smír dle § 99 odst. 1 o. s. ř., nárok žalobkyně uplatněný žalobou není v rozporu s žádnou kogentní občanskoprávní normou. Podle ustanovení §153b odst. 2 o. s. ř. rozsudek pro zmeškání totiž nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2). Meze možnosti rozhodnout rozsudkem pro zmeškání jsou tedy zákonem dány týmiž okolnostmi, jimiž je omezena možnost uzavřít a schválit soudní smír. Znamená to, že rozsudkem pro zmeškání nelze rozhodnout ve věcech, u nichž jejich povaha nepřipouští uzavření smíru, a tehdy, kdyby rozsudek pro zmeškání byl v rozporu s právními předpisy. Právní teorie i soudní praxe zastává názor, že povaha věci připouští uzavření smíru zpravidla ve věcech, v nichž jsou účastníci v typickém dvoustranném poměru, jestliže hmotně právní úprava nevylučuje, aby si účastníci mezi sebou upravili právní vztahy dispozitivními úkony. Z uvedeného vyplývá, že povahou věci je vyloučeno uzavřít smír zejména a) ve věcech, v nichž lze zahájit řízení i bez návrhu (srov. § 13 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, (dále jen „z. ř. s.”)); b) ve věcech, v nichž se rozhoduje o osobním stavu (srov. např. § 13 z. ř. s. ve spojení s §§ 367, 371 z. ř. s.); c) ve věcech, v nichž hmotné právo nepřipouští vyřízení věci dohodou účastníků právního vztahu. Zda smír není v rozporu s právními předpisy je soud povinen zkoumat při rozhodování o schválení smíru. Protože smír je dvoustranným dispozitivním úkonem účastníků řízení, který má základ v hmotném právu, je smír v rozporu s právními předpisy zejména tehdy, jestliže a) dohoda účastníků je z hlediska obecných požadavků kladených na právní úkony neplatná; z tohoto pohledu je v rozporu s právními předpisy i takový smír, který nebyl učiněn určitě a srozumitelně (uvedený požadavek je důležitý také proto, že schválený smír je titulem pro exekuci); b) se příčí kogentním ustanovením zákona nebo je obchází (srov. Bureš, Drápal, Krčmář, Mazanec, Občanský soudní řád, Komentář, I. díl, 6. vydání, 2003, C. H. Beck, str. 332, bod 5 a 6). Konečně rozsudek pro zmeškání nelze vydat dle § 153b odst. 3 o. s. ř. tam, kde by takovým rozsudkem došlo ke vzniku, změně nebo zrušení právního poměru mezi účastníky, jinými slovy, kde by se jednalo o tzv. konstitutivní rozhodnutí.

5. Podle ustanovení § 153b, odstavec 1 o. s. ř., zmešká-li žalovaný, kterému byly řádně doručeny do jeho vlastních rukou žaloba a předvolání k jednání nejméně 10 dnů přede dnem, kdy se jednání má konat a který byl o následcích nedostavení se poučen, bez důvodné a včasné omluvy první jednání, které se ve věci konalo a navrhne-li to žalobce, který se dostavil k jednání, pokládají se tvrzení žalobce, obsažená v žalobě o skutkových okolnostech, týkajících se sporu za nesporná a na tomto základě může soud rozhodnout o žalobě rozsudkem pro zmeškání.

6. V posuzované věci se jedná o spor z titulu nesplacení úvěru. Z toho, co bylo řečeno o přípustnosti uzavření soudního smíru, je nepochybné, že předmětem tohoto řízení jsou subjektivní majetková práva, jimiž mohou účastníci (jejich nositelé) podle jejich povahy i podle příslušných zákonných předpisů volně nakládat, o nichž se rozhoduje ve sporném řízení, a ve kterém tedy účastníci mohou uzavřít smír. Ke shora uvedeným závěrům dospěl Nejvyšší soud ČR ve věci sp. zn. 30 Cdo 641/2005. Nejedná se o konstitutivní rozhodnutí, ale soud právně závazným způsobem deklaruje povinnosti žalovaného, jež mu vznikly z uvedeného titulu.

7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 62 378 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 13 615 Kč a dále odměny advokáta dle § 7 a § 11 advokátního tarifu ve znění účinném od 1. 1. 2013 a 1. 1. 2025 v celkové výši 38 800 Kč za: 4 úkony právní služby po 9 700 Kč (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, sepis žaloby a účast na jednání), náhrada hotových výdajů 600 Kč za 2 úkony po 300 Kč, náhrada hotových výdajů 900 Kč za 2 úkony po 450 Kč a DPH ve výši 8 463 Kč.