10 C 219/2025

Plný text

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Alenou Herčíkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro zaplacení 15 240 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 526 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z této částky od , datum, do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Žaloba se zamítá ve výši 4 277 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 12 803 Kč ve výši 12 % ročně od , datum, do zaplacení, s pohledávkou ve výši 2 437,76 Kč, s úrokem ve výši 72,96 % p.a. z částky 9 921,69 Kč od , datum, do , datum, ve výši 462,48 Kč, s úrokem ve výši 12,75 % p.a z částky 9 921,69 Kč od , datum, do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od , datum, dosáhne částky 37 209,00 Kč.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 929 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám právní zástupkyně žalobkyně.

IV. Žalobkyni se ukládá zaplatit České republice, Okresnímu soudu v Litoměřicích na soudním poplatku 1 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

1. Žalobkyně podala návrh na vydání platebního rozkazu, popřípadě rozsudku, kterým by soud uložil žalovanému zaplatit žalobkyni pohledávku ve výši 12 803 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 12 % ročně od , datum, do zaplacení, pohledávku ve výši 2 437,76 Kč a úrok ve výši 72,96 % p.a z částky 9 921,69 Kč od , datum, do , datum, ve výši 462,48 Kč, úrok ve výši 12,75 % p.a z částky 9 921,69 Kč od , datum, do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od , datum, dosáhne částky 37 209 Kč a náklady řízení s tím, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru číslo , hodnota, , a to dne , datum, . Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 10 000 Kč, k jehož vyplacení došlo , datum, . Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru ve výši 72,96 % splácet v 48 měsíčních splátkách á 737 Kč včetně úhrady za pojištění. Byla zde započtena i měsíční úhrada za pojištění schopnosti žalovaného splácet úvěr ve výši 91 Kč. Schopnost žalovaného řádně hradit úvěr, byla ze strany žalobkyně prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalovaného databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů, například doklady o příjmech, prohlášení žalovaného a podobně. Byla ověřena i úvěrová historie žalovaného v databázích SOLUS a NRKI (nebankovní registr klientských informací). Z toho bylo zjištěno, že žalovaný měl v té době dostatečné volné zdroje ke splácení úvěru. Žalovaný však řádně neplatil a zaplatil pouze dvě splátky, a to , datum, a , datum, , celkem 1 474 Kč. Pro prodlení žalovaného vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvní pokuty dle smlouvy v celkové výši 498 Kč. Dále vzniklo právo na zaplacení částky 400 Kč za dvě upomínky á 200 Kč opět dle smlouvy. Následně došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru ke dni , datum, , o čemž byl žalovaný vyrozuměn. Nová jistina pak činila 11 723,43 Kč, kterou byl žalovaný povinen uhradit žalobkyni nejpozději v den zesplatnění úvěru. Žalobkyně má tedy za to, že žalovaný jí dluží:a) částka odpovídající dlužné nové jistině úvěru v celkové výši 11 723,43 Kč (odpovídá zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 9 921,69 Kč a dlužnému úroku za poskytnutí úvěru přirostlého ke dni zesplatnění úvěru ve výši 1 801,74 Kč) s příslušenstvím.b) smluvní pokuty dle bodu 6.1.smlouvy, tak jak jsou specifikovány shora, v celkové výši 498,00 Kč s příslušenstvím.c) náhrada nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu 6.2.smlouvy, tak jak je specifikována shora, v celkové výši 400,00 Kč s příslušenstvím.d) smluvní pokuta dle bodu 6.5. smlouvy ve výši 0,1% z dlužné nové jistiny úvěru ve výši 11 723,43 Kč za každý den prodlení žalovaného s její úhradou, a to počínaje dnem , datum, do zaplacení. Žalobce touto žalobou požaduje tuto smluvní pokutu pouze k datu vyhotovení této žaloby uvedenému v záhlaví této žaloby, tedy smluvní pokutu ve výši 2 437,76 Kč.e) úrok za poskytnutí úvěru z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 9 921,69 Kč ode dne , datum, do zaplacení. Žalobce touto žalobou požaduje tento úrok v nominální roční úrokové sazbě 72,96 % p.a.. Za dobu od 91. dne prodlení žalovaného (tedy za dobu od , datum, ) žalobce v souladu s § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru tento úrok uplatňuje v zápůjční úrokové sazbě ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, tj. v nominální úrokové sazbě 12.75 % p.a.f) úhrady za pojištění schopnosti klienta splácet úvěr dle Přílohy č. , hodnota, smlouvy ve výši celkem 182,00 Kč (Podle přílohy č. , hodnota, smlouvy činila tato úhrada za pojištění částku 91,00 Kč měsíčně a tvořila součást všech splátek úvěru. Do dnešní doby zůstala neuhrazena měsíční úhrada za pojištění obsažená ve splátkách č. , hodnota, , 4, tedy úhrada za pojištění v celkové výši 2x 91,00 Kč).Vzhledem k tomu, že přes předžalobní upomínku ze dne , datum, žalovaný ničeho nevrátil, žalobkyni nezbylo než se obrátit na soud.

2. V daném případě bylo nařízeno jednání. Žádný z účastníků se k jednání bez omluvy nedostavil, a proto jednáno podle § 101 odstavec 3 o.s.ř. v jejich nepřítomnosti.

3. Ze smlouvy o úvěru ze dne , datum, spolu s oznámením o schválení úvěru bylo zjištěno, že ji účastníci uzavřeli ohledně částky 10 000 Kč. Celkovou částku, kterou měl žalovaný zaplatit, dohodli na 31 008 Kč. Tuto měl splácet á 737Kč ve 48měsíčních splátkách. Zápůjční úroková sazba činila 72,95 %. RPSN činila 103,04 %. V rámci smlouvy byly sjednány podmínky čerpání úvěru, požadavky na zajištění úročení úvěru, právo na úhradu vzniklých nákladů žalobkyně, důsledky vyplývající z prodlení žalovaného se splácením, otázky oznámení a doručování.

4. Z předžalobní výzvy ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalobkyní byla žalovanému zaslána , datum, .

5. Z výzvy k zaplacení ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalovaný byl vyzván k úhradě tehdejšího dluhu a upozorněn na možnost zesplatnění celého úvěru.

6. Oznámením ze dne , datum, bylo žalovanému sděleno, že došlo zesplatnění pohledávky.

7. Ze zprávy firmy , Anonymizováno, – , Anonymizováno, , Anonymizováno, . bylo zjištěno, že dne , datum, byla žalovanému poukázána mzda 23 023 Kč.

8. Z listiny označené jako hodnocení klienta soud zjistil, že pravidelný čistý měsíční příjem žalovaného byl žalobkyní zaznamenán ve výši 22 433 Kč, dále zde bylo u výdajů započteno, u žalovaného pouze životní minimum 4 860 Kč s tím, že další výdaje jsou pouze na bydlení, a to 4 621 Kč. Celkem tedy výdaje byly shrnuty na 9 481 Kč. Dále pak bylo od žalovaného zjištěno, že je svobodný, je vyučen a jeho volné zdroje jsou ve výši 11 952 Kč, a proto žalobkyně uzavřela, že je schopný úvěr podle smlouvy splácet.

9. Z dokladu o vyplacení úvěru bylo zjištěno, že žalobkyně na účet žalovaného číslo , Anonymizováno, /, Anonymizováno, dne , datum, vyplatila částku 10 000 Kč.

10. Další podmínky pak ještě byly upraveny dodatkem číslo , hodnota, návrhu smlouvy úvěru a přílohou čísla , hodnota, k návrhu.

11. Z fotografií občanského průkazu žalovaného bylo zjištěno, že totožnost žalovaného byla žalobkyni v době uzavírání smlouvy známa.

12. Ze zprávy , právnická osoba, a bylo zjištěno, že , Jméno žalovaného, byla na jeho účet u této banky dne , datum, připsána částka ve výši 10 000 Kč s variabilním symbolem , var. symbol, .

13. Podle § 2395 a následujících občanského zákoníku číslo 89/2012 Sb. účinného od , datum, (dále jen OZ) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

14. Podle § 86 odstavec 1 zákona číslo 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných spolehlivých, dostatečných a přiměřených informacích získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

15. Podle § 87 odstavec 1téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odstavec 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

16. Podle § 547 OZ právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

17. Podle § 588 OZ věta první soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

18. Podle § 2991 odstavec 1 OZ kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

19. Podle § 2991 odstavec 2 OZ bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

20. Nejprve se soud zabýval předloženou úvěrovou smlouvou se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem (článek 8 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.04.2008 a také rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18.12.2014 ve věci C-449/13 Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další a jeho transpozicí ve výši uvedeném ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru.

21. V projednávané věci žalobkyně sice tvrdí, avšak řádně neprokazuje (pouze má k dispozici zprávu o příjmu žalovaného za jeden měsíc), že by s odbornou péčí posuzovala schopnost spotřebitele, tj. žalovaného splácet poskytnutý úvěr. Zjevně nebyly zjišťovány celkové majetkové poměry žalovaného, jeho příjmy za delší období, výdaje, závazky apod. Žalobce dle shora citovaného zákonného ustanovení je povinen náležitým způsobem prověřovat tvrzení žadatele o úvěr. Pokud totiž doložení tvrzení žadatelů o své bonitě nevyžaduje, nepostupuje v souladu s citovaným ustanovením a nelze než uzavřít, že neplní řádně povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Z posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K zjištění úvěruschopnosti klienta je nutné zejména podrobně analyzovat osobní, respektive domácí rozpočet spotřebitele, žadatele o spotřebitelský úvěr, a to na obě jeho strany, tedy jak příjmy, tak výdaje, přičemž věřitel musí vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy, zda vyživuje další osoby, nebo naopak, zda se na financování provozu domácnosti podílí další osoba. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je ryze individuální záležitost v tom smyslu, že se týká jednotlivého spotřebitele ve vztahu ke konkrétnímu spotřebitelskému úvěru.

22. Zákon o spotřebitelském úvěru sice ukládá dlužníkovi povinnost poskytnout věřiteli údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (§ 84 zákona číslo 257/2016 Sb.), avšak tato povinnost nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutí údajů na spotřebitele ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí. Věřitel se tedy nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti (například pokud výdaje na bydlení či stravování nebo jiné náklady neodpovídají cenám v místě a čase obvyklých) je věřitel povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, popř. v rámci svých možnosti jiným způsobem ověřit. Údaje pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele musí být aktuální a musí vypovídat o finanční situaci spotřebitele v okamžiku, kdy žádá o spotřebitelský úvěr.

23. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí z 01.04.2015 sp. zn. 1As 30/2015 uzavřel, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověřování (požadavku na doložení) těchto tvrzení (například potvrzením o zaměstnání a příjmů, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.). Nejvyšší soud v uvedeném rozhodnutí dále mimo jiné uvedl, že předobrazem shora citovaného ustanovení k posouzení úvěruschopnosti dle zákona o spotřebitelském úvěru je článek 8 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.04.2008. Soudní dvůr, který se zabýval výkladem tohoto článku, konstatoval, že „…poskytovatel úvěru musí v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V tomto ohledu se dostatečnost uvedených informací může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené v této smlouvě. Toto posouzení lze provést pomocí podkladu o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situaci zájemce o úvěr. Avšak pouhá, ničím nepodložená, či nedostatečně podložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady.“24. Soud pak tedy v projednávaném případě dospěl k závěru, že žalobkyně v řízení před soudem I. stupně neprokázala, že by kvalifikovaně a s odbornou péčí jako poskytovatel úvěru zjišťovala a ověřovala bonitu žalovaného, aby mohl plnit své povinnosti ze smlouvy o úvěru.

25. Soud pro úplnost dodává, že pokud dle ustanovení § 87 zákona číslo 257/2016 Sb. spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti (smlouvy z důvodu uzavření smlouvy v rozporu s ustanovením § 86 odstavec 1 zákona o spotřebitelském úvěru) v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy, nelze toto ustanovení vykládat tak, že pokud dlužník námitku neplatnosti sám aktivně neuplatní (například podáním žaloby na neplatnost sjednané smlouvy o úvěru) nemůže se soud z moci úřední zabývat úvěrovou smlouvou se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem dle článku 8 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.04.2008. Tento závěr je plně v souladu jak s názorem Nejvyššího soudu k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích prezentovaném v rozsudku ze dne 25.07.2018 sp. zn. 33Cdo 2178/2018, kde mj. uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka, tedy spotřebitele, ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli, aby dlužníka – spotřebitele náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná, a to shodně s nálezem Ústavního soudu ze dne , datum, IIIÚS 4129/18, který na citované rozhodnutí Nejvyššího soudu odkazuje s tím, že výslovně uvádí, že nezkoumá-li obecný soud zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v článku 36 odstavec 1 Listiny základních práv a svobod.

26. Soud uvádí, že v projednávané věci byl žalovanému poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 10 000 Kč a žalovaný na tento dluh zaplatil pouze 1 474 Kč. V rozdílové částce 8 526 Kč se tak bezdůvodně obohatil na účet žalobkyně a tato částka jí také byla přiznána, a to s úrokem z prodlení od , datum, (předžalobní upomínka). Co do žalovaného zbytku ve výši 4 277 Kč a dalšího příslušenství, soud žalobu zamítl, neboť tedy smlouva o úvěru byla zjištěna neplatnou, a to podle zákona o spotřebitelském úvěru potažmo podle občanského zákoníku, a tedy i veškeré další žalobní nároky plynoucí z úvěrové smlouvy soud zamítl, neboť uvedené nároky jsou povahou akcesorické a váží se k hlavnímu, tedy k úvěrovému vztahu, který byl neplatně sjednán. Na tom nic nemění skutečnost, že mohlo být plnění žalovaného žalobkyní započteno na neplatně sjednané příslušenství jistiny.

27. Pokud by se žalobkyně dostavila k jednání, byla by v souladu s § 118a odstavec 3 o.s.ř. soudem poučena o tom, že dosud nedoplnila skutková tvrzení ohledně řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy. Svou neúčastí na jednání však žalobkyně znemožnila soudu poskytnout jí takové poučení a současně se tohoto dobrodiní soudu vzdala (viz například usnesení Ústavního soudu ČR sp. zn. IIÚS 175/04 či rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. 1Cmo 294/2001), když jak vyplývá z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (například rozsudek sp. zn. 21Cdo 4314/2008), potřebná poučení soud poskytuje pouze při jednání, popřípadě při přípravném roku nařízeném podle ustanovení § 114c o.s.ř. a není tedy možné poučovat žalobce o neunesení důkazního břemene mimo jednání či přípravný rok. Nedostavení se účastníka k jednání není v žádném směru důvodem pro odročování jednání za účelem splnění poučovací povinnosti podle § 118a odstavec 1 a 3 o.s.ř.

28. O náhradě nákladů řízení soud rozhodoval podle úspěchu ve věci tedy § 142 o.s.ř. Vzhledem k tomu, že žalobkyně byla úspěšná v 66,5 % a žalovaný v 33,5 %, celkový úspěch žalobkyně je 33 % a tedy z odměny 2 815 Kč, která se skládá podle advokátního tarifu vyhlášky č. 177/1996 Sb. ustanovení § 14b ze tří úkonů právní služby advokáta á 400 Kč (převzetí a příprava, podání žaloby podle § 11 odstavec 1, upomínka), tří režijních paušálů po 100 Kč, 21% DPH 315 Kč a soudního poplatku ve výši 1 000 Kč, tato činí 929 Kč po zaokrouhlení.

29. Žalobkyně nezaplatila soudní poplatek, který je splatný s podáním žaloby, a proto soud o tomto poplatku rozhodl, a to v souladu s § 4 zákona o soudních poplatcích č.549/1991 Sb.,položka 1 bod.1 písm.a) Sazebníku poplatků.