10 C 22/2025

Plný text

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Alenou Herčíkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného trvale bytem Adresa žalovaného t.č. Anonymizováno Anonymizováno , Anonymizováno Anonymizováno pro 35 570 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 27 500 Kč s 12,75% úrokem od , datum, do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Co do částky 2 500 Kč s příslušenstvím se žaloba zamítá.

III. Zamítá se úrok ve výši 27,28 % ročně z částky 30 000 Kč od , datum, do , datum, , úrok ve výši 12,75 % ročně z částky 30 000 Kč od , datum, do zaplacení, zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 30 000 Kč od , datum, do zaplacení, částka 2 013 Kč, částka 300 Kč, částka 1 497 Kč, částka ve výši 1 760 Kč.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 1 800,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám právního zástupce žalobkyně , Jméno advokáta, .

1. Žalobkyně se ve své žalobě domáhala vydání elektronického platebního rozkazu, kterým by soud uložil žalovanému zaplatit žalobkyni a) částku ve výši 30 000 Kč s úrokem ve výši 27,28 % ročně z částky 30 000 Kč od , datum, do , datum, , s úrokem ve výši 12,75 % ročně z částky 30 000 Kč od , datum, do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 30 000 Kč od , datum, do zaplacení, b) částku ve výši 2 013 Kč, c) částku ve výši 300 Kč, d) částku ve výši 1 497 Kč a e) částku ve výši 1 760 Kč s tím, že žalobkyně uzavřela se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo , hodnota, , a to dne , datum, . Na tomto základě žalovanému poskytla peníze ve výši 30 000 Kč, a to tak, že částku ve výši 27 500 Kč převedla na účet žalovaného a částku 2 500 Kč převedla na účet zprostředkovatele žalovaného jako jeho provizi. Celková cena úvěru pak činila 46 000 Kč, které měl žalovaný zaplatit ve 40 měsíčních splátkách po 1 150 Kč, splatných vždy do každého dvacátého dne daného měsíce na účet žalobkyně, když první splátka byla dohodnuta na den , datum, . Žalovaný však nesplácel řádně a včas, a proto podle smlouvy došlo k zesplatnění úvěru a o tomto mu bylo zasláno oznámení dne , datum, . Dále žalobkyně zaslala žalovanému dvě upomínky a předžalobní výzvu, za které si naúčtovala podle smlouvy 300 Kč (3 x 100 Kč). Žalovaný je v prodlení s úhradou částky 32 013 Kč, která se skládá z neuhrazených dlužných splátek ve výši 3 449 Kč a zesplatněné části jistiny ve výši 28 564 Kč. Ke dni zesplatnění dluh na jistině byl 28 564 Kč, na splátkách 3 449 Kč, kdežto splátky se skládají z dlužných úroků ve výši 2 013 Kč a dluhu na jistině ve výši 1 436 Kč, tedy celková dlužná částka ke dni žaloby činí 28 564 Kč + 1 436 Kč, tedy 30 000 Kč. Dále vznikla žalovanému povinnost podle smlouvy zaplatit smluvní úrok. Další dlužná částka je tedy na úrocích 2 013 Kč. Za odeslané upomínky včetně předžalobní výzvy žalobkyně pak naúčtovala částku 300 Kč (3 x 100 Kč). Dle smlouvy žalobkyni vznikl nárok proti žalovanému i na smluvní pokutě za opožděné splátky ve výši 1 497 Kč (3 x 499 Kč), když jde o smluvní pokuty, které jsou splatné okamžikem prodlení žalovaného se zaplacením jednotlivé měsíční splátky úvěru. Dále podle smlouvy vznikl žalobkyni nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně ode dne zesplatnění, a to z částky 32 013 Kč za dobu od , datum, do , datum, , tedy je požadovaná částka 1 760 Kč.

2. Soud pod č.j. , Anonymizováno, , č. účtu, –, Anonymizováno, vydal dne , datum, elektronický platební rozkaz. Tento se nepodařilo žalovanému doručit do vlastních rukou, proto byl zrušen a ve věci bylo nařízeno jednání.

3. K jednání se zástupce žalobkyně nedostavil po omluvě, žalovaný bez omluvy, a proto bylo jednáno v jejich nepřítomnosti podle § 101 odstavec 3 o.s.ř.

4. Soud provedl řadu listinných důkazů.

5. Z předžalobní výzvy ze dne , datum, , která byla podle podacího lístku téhož dne předána na poštu, bylo zjištěno, že žalovaný byl upomínán o žalovaný dluh se splatností do 10 dnů od odeslání uvedené výzvy.

6. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že žalovaný ji uzavřel se žalobkyní dne , datum, a smlouva obsahovala též údaje žalovaného, které uvedl, a tedy, že jeho čistý měsíční příjem činí 29 500 Kč, je ženatý, příjem domácnosti je 52 000 Kč, výdaje na bydlení 4 000 Kč a má dvě vyživovací povinnosti. Ve smlouvě byla sjednána půjčená částka na částku 30 000 Kč s tím, že 27 500 Kč žalovanému bylo vyplaceno a částka 2 500 Kč z úvěru byla zaslána jako provize zprostředkovateli. Celkem bylo dohodnuto, že žalovaný zaplatí 46 000 Kč. Součástí smlouvy byla i další ujednání, která se týkala například smluvních pokut při řádném nesplácení, úroků z prodlení, náhrady účelně vynaložených nákladů, odstoupení od smlouvy atd.

7. Z listiny označené jako „Posouzení úvěruschopnosti zákazníka“ bylo zjištěno, že příjmy domácnosti jsou 52 000 Kč, příjem žalovaného činí 29 500 Kč. Bydlí s manželkou u rodičů, výdaje na bydlení činí 4 000 Kč. Doloženy byly měsíční splátky úvěrů 6 600 Kč, měsíční splátka předmětného úvěru 1 150 Kč s tím, že žalovaný byl posouzen jako úvěruschopný. K tomu bylo připojeno prohlášení rodiče, tedy tchyně žalovaného, že přispívá na bydlení v domě v , adresa, , Anonymizováno, , Anonymizováno, .

8. Z výplatní pásky pro období duben 2024 u zaměstnavatele žalovaného , právnická osoba, . byla zjištěna čistá mzda 28 956 Kč, za měsíc březen 2024 pak čistá mzda 27 841 Kč, když bylo zjištěno, že žalovaný neplatí žádné exekuce. Výše výplaty za uvedené měsíce byla doložena též výpisy z běžného účtu.

9. Byla učiněna kontrola v databázích různých „dlužnických“ rejstříků.

10. Z potvrzení o provedení transakce bylo zjištěno, že dne , datum, žalobkyně zaslala na účet žalovaného číslo , č. účtu, částku 27 500 Kč a dále pak na účet žalobkyně tentýž den 2 500 Kč.

11. Z upomínek bylo zjištěno, že žalovanému byly zasílány , datum, a , datum, , což bylo doloženo seznamem odeslaných upomínek.

12. Z přehledu čerpání a splácení úvěru bylo zjištěno, že žalovaný na úvěr ničeho nezaplatil.

13. Podle § 3028 odstavec 1 zákona číslo 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen OZ) účinný od 01.01.2014 se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti.

14. Podle § 2395 a následujících občanského zákoníku číslo 89/2012 Sb. účinného od 01.01.2014 (dále jen OZ) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

15. Podle § 86 odstavec 1 zákona číslo 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných spolehlivých, dostatečných a přiměřených informacích získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

16. Podle § 87 odstavec 1téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odstavec 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

17. Podle § 2991 odstavec 1 OZ kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

18. Podle § 2991 odstavec 2 OZ bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

19. Nejprve se soud zabýval předloženou úvěrovou smlouvou se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem (článek 8 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.04.2008 a také rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18.12.2014 ve věci C-449/13 Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další a jeho transpozicí ve výši uvedeném ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru.

20. V projednávané věci žalobkyně sice tvrdí, avšak řádně neprokazuje (viděl dvě výplatní pásky a výpisy z účtu, potvrzení od tchyně o platbě za bydlení), že by s odbornou péčí posuzovala schopnost spotřebitele, tj. žalovaného splácet poskytnutý úvěr ve výši 30 000 Kč + částky 16 000 Kč, a to v 40 měsíčních splátkách á 1 150 Kč. Zjevně nebyly zjišťovány celkové majetkové poměry žalovaného, jeho příjmy za delší období, výdaje, závazky apod. Žalobkyně dle shora citovaného zákonného ustanovení je povinna náležitým způsobem prověřovat tvrzení žadatele o úvěr. Pokud totiž doložení tvrzení žadatelů o své bonitě nevyžaduje, nepostupuje v souladu s citovaným ustanovením a nelze než uzavřít, že neplní řádně povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Z posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K zjištění úvěruschopnosti klienta je nutné zejména podrobně analyzovat osobní, respektive domácí rozpočet spotřebitele, žadatele o spotřebitelský úvěr, a to na obě jeho strany, tedy jak příjmy, tak výdaje, přičemž věřitel musí vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy, zda vyživuje další osoby, nebo naopak, zda se na financování provozu domácnosti podílí další osoba. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je ryze individuální záležitost v tom smyslu, že se týká jednotlivého spotřebitele ve vztahu ke konkrétnímu spotřebitelskému úvěru.

21. Zákon o spotřebitelském úvěru sice ukládá dlužníkovi povinnost poskytnout věřiteli údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (§ 84 zákona číslo 257/2016 Sb.), avšak tato povinnost nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutí údajů na spotřebitele ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí. Věřitel se tedy nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti (například pokud výdaje na bydlení či stravování nebo jiné náklady neodpovídají cenám v místě a čase obvyklých) je věřitel povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, popř. v rámci svých možnosti jiným způsobem ověřit. Údaje pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele musí být aktuální a musí vypovídat o finanční situaci spotřebitele v okamžiku, kdy žádá o spotřebitelský úvěr.

22. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí z 01.04.2015 sp. zn. 1As 30/2015 uzavřel, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověřování (požadavku na doložení) těchto tvrzení (například potvrzením o zaměstnání a příjmů, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.). Nejvyšší soud v uvedeném rozhodnutí dále mimo jiné uvedl, že předobrazem shora citovaného ustanovení k posouzení úvěruschopnosti dle zákona o spotřebitelském úvěru je článek 8 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.04.2008. Soudní dvůr, který se zabýval výkladem tohoto článku, konstatoval, že „…poskytovatel úvěru musí v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V tomto ohledu se dostatečnost uvedených informací může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené v této smlouvě. Toto posouzení lze provést pomocí podkladu o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situaci zájemce o úvěr. Avšak pouhá, ničím nepodložená, či nedostatečně podložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady.“23. Soud pak tedy v projednávaném případě dospěl k závěru, že žalobkyně v řízení před soudem I. stupně neprokázala, že by kvalifikovaně a s odbornou péčí jako poskytovatel úvěru zjišťovala a především ověřovala bonitu žalovaného, zda by byl schopen po dobu 40 měsíců splácet částku á 1 150 Kč, respektive za dobu 40 měsíců uhradit celkem částku 46 000 Kč, když vycházela pouze ze dvou výplatních pásek a výpisů z účtu žalovaného a potvrzení o výši platby za bydlení, jakož i výpisů z „dlužnických“ rejstříků.

24. Soud pro úplnost dodává, že pokud dle ustanovení § 87 zákona číslo 257/2016 Sb. spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti (smlouvy z důvodu uzavření smlouvy v rozporu s ustanovením § 86 odstavec 1 zákona o spotřebitelském úvěru) v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy, nelze toto ustanovení vykládat tak, že pokud dlužník námitku neplatnosti sám aktivně neuplatní (například podáním žaloby na neplatnost sjednané smlouvy o úvěru) nemůže se soud z moci úřední zabývat úvěrovou smlouvou se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem dle článku 8 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.04.2008. Tento závěr je plně v souladu jak s názorem Nejvyššího soudu k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích prezentovaném v rozsudku ze dne 25.07.2018 sp. zn. 33Cdo 2178/2018, kde mj. uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka, tedy spotřebitele, ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli, aby dlužníka – spotřebitele náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná, a to shodně s nálezem Ústavního soudu ze dne 26.02.2019 IIIÚS 4129/18, který na citované rozhodnutí Nejvyššího soudu odkazuje s tím, že výslovně uvádí, že nezkoumá-li obecný soud zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v článku 36 odstavec 1 Listiny základních práv a svobod.

25. S ohledem na shora uvedené závěry soudu tedy po právní stránce nezbylo než věc posoudit tak, že smlouva o úvěru uzavřená dne 21.05.2024 je neplatná, a to podle zákona o spotřebitelském úvěru. Současně má soud v řízení za prokázané, že žalobkyně poskytla žalovanému částku 27 500 Kč na účet a 2 500 Kč odvedla zprostředkovateli jako provizi. Žalovaný se tak na úkor žalobkyně obohatil o částku 27 500 Kč a soud tak tuto částku z titulu bezdůvodného obohacení uložil žalovanému zaplatit, a to i zákonným úrokem z prodlení, který byl přiznán podle § 1970 občanského zákoníku a § 2 Nařízení vlády číslo 351/2013 Sb.

26. Protože má soud úvěrovou smlouvu za neplatnou, tak veškeré další žalobní nároky plynoucí z úvěrové smlouvy byl nucen zamítnout, neboť uvedené nároky jsou povahou akcesorické a váží se k hlavnímu, tedy k úvěrovému vztahu, který byl neplatně sjednán. Na tom nic nemění skutečnost, že mohlo být plnění žalovaného žalobkyní započteno na neplatně sjednané příslušenství listiny.

27. Pokud by se žalobkyně dostavila k jednání, byl by v souladu s § 118a odstavec 3 o.s.ř. soudem poučena o tom, že dosud nedoplnila skutková tvrzení ohledně skutečnosti, že smlouva nebyla uzavřena v rozporu s dobrými mravy vzhledem k výši souhrnného poplatku a též ohledně tvrzení ohledně úvěruschopnosti. Svou neúčastí na jednání však žalobkyně znemožnila soudu poskytnout jí takové poučení a současně se tohoto dobrodiní soudu vzdala (viz například usnesení Ústavního soudu ČR sp. zn. IIÚS 175/04 či rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. 1Cmo 294/2001), když jak vyplývá z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (například rozsudek sp. zn. 21Cdo 4314/2008), potřebná poučení soud poskytuje pouze při jednání, popřípadě při přípravném roku nařízeném podle ustanovení § 114c o.s.ř. a není tedy možné poučovat žalobce o neunesení důkazního břemene mimo jednání či přípravný rok. Nedostavení se účastníka k jednání není v žádném směru důvodem pro odročování jednání za účelem splnění poučovací povinnosti podle § 118a odstavec 1 a 3.

28. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 o.s.ř., tedy úspěchu ve věci. Vzhledem k poměru, kdy bylo částečně žalobě vyhověno a částečně byla zamítnuta a úspěchu žalovaného z 27 % je zřejmé, že žalobkyně má nárok na úhradu jedné poloviny nákladů řízení. Náklady řízení v plné výši se ve výši 3 601 Kč skládá ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 423 Kč a dále odměny advokáta podle vyhlášky číslo 177/1996 Sb. advokátní tarif ve výši 2 178 Kč.