10 C 226/2020

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Brádky a soudců JUDr. Lenky Jirglové a JUDr. Petra Erby ve věci žalobkyně celé jméno žalobkyně, narozené dne datum, bytem adresa žalobkyně, žalovaného a žalované, právně zastoupené advokátem Mgr. jméno příjmení, se sídlem adresa proti žalovaným 1. celé jméno žalované, narozené dne datum, bytem adresa žalovaného a žalované, 2. celé jméno žalovaného, narozenému dne datum, bytem adresa žalovaného a žalované, oběma právně zastoupeným advokátem anonymizováno jméno příjmení, se sídlem adresa, o určení neoprávněnosti výpovědi, o odvolání žalovaných proti rozsudku Okresního soudu v Litoměřicích z 27. 1. 2022, č. j. 10 C 226/2020 – 72,

I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku o náhradě nákladů řízení mění potud, že tyto činí pouze částka; jinak se v tomto výroku i ve výroku o věci samé potvrzuje.

II. Žalovaní jsou povinni nahradit žalobkyni společně a nerozdílně náklady řízení ve výši částka do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám anonymizováno jméno příjmení, advokáta v obec. Shora citovaným rozsudkem vyhověl okresní soud podané žalobě, když určil, že výpověď nájmu tam specifikovaného bytu daná žalovanými žalobkyni je neoprávněná a přiznal ve věci úspěšné žalobkyni náhradu nákladů řízení částkou částka Nájemní smlouva k předmětnému bytu byla uzavřena na dobu neurčitou, současnými podílovými spoluvlastníky domu s předmětným bytem jsou žalovaní, kteří doručili žalobkyni dne datum výpověď nájmu bytu z důvodu ust. § 2288 odst. 2 písm. b) občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., konkretizovaného tvrzením, že žalovaní jako pronajímatelé potřebují předmětný byt pro matku druhého žalovaného jméno příjmení, pro syna prvé žalované jméno příjmení a pro dceru druhého žalovaného jméno příjmení Okresní soud po provedeném dokazování listinami (zejména výpisy z katastru nemovitostí, nájemní smlouvou k předmětnému bytu a předmětnou výpovědí nájmu) a výsleších svědků jméno příjmení, jméno jméno (syna žalobkyně), jméno příjmení a jméno příjmení dospěl ke skutkovému závěru, že žalobkyně užívá předmětný byt na základě nájemní smlouvy uzavřené s právním předchůdcem žalovaných (do jehož postavení pronajímatele žalovaní uzavřením kupní smlouvy k nemovitosti vstoupili), žalobkyně podala žalobu na přezkoumání oprávněnosti výpovědi nájmu bytu v dvouměsíční lhůtě od doručení výpovědi, jméno příjmení obývá a vlastní bytovou jednotku o velikosti 2+1 v obec, ulice a číslo, jméno příjmení se po rozchodu rodičů odstěhoval ještě v době své nezletilosti k otci do anonymizováno a neuvažuje o tom, že by se chtěl přestěhovat do domu žalovaných, spíše do budoucna uvažuje o zcela samostatném bydlení. jméno příjmení užívá dlouhodobě byt druhého žalovaného v obec, v současné době žije v bytě s přítelem a neuvažuje o přestěhování k žalovaným. Po právní stránce okresní soud uzavřel, že k žalobě posuzovaná výpověď nájmu bytu splňuje formální náležitosti, je platná, pro nenaplnění užitého výpovědního důvodu je však neoprávněná. Žalovaní napadli rozsudek okresního soudu odvoláním. Vyjadřují v něm názor, že jeví-li se rozsudek pro nezasvěcenou osobu„ na první čtení“ jako logický a správný, je ve skutečnosti nesrozumitelný a neodpovídá realitě. Svým dopadem výrazně zasahuje do práv žalovaných a svým způsobem mění náhled na nedotknutelné vlastnické právo, které může být omezeno pouze na základě rozhodnutí soudu a jen ze zákonem stanovených důvodů, taková soudní rozhodnutí musejí být náležitě a přesvědčivě odůvodněna, což podle odvolatelů případ napadeného rozsudku není. Rozsudek se odvolatelům jeví jako jednostranný, jaksi poznenáhlu ve svých některých pasážích směřuje k závěru, že nesprávně či protiprávně jednali právě žalovaní, podle žalovaných nebyla v tomto směru zachována rovnost stran sporu. Žalobkyně nepodala proti výpovědi námitky, rozhodla se ihned pro přezkoumání správnosti výpovědi soudem, žalobkyně opakovaně hřeší na to, že je osobou pokročilého věku. Rozsudek obsahuje velmi krátké zdůvodnění, v podstatě je ponechává na„ obrazotvornosti“ jednotlivých účastníků, na výpovědi svědků odkazuje soud spíše zjednodušeně. Soud vycházel primárně z věku žalobkyně, nezabýval se však tím, z jakého důvodu žalovaní dům kupovali. Syn žalobkyně sám svůj byt nehodlá pronajímat, rozsudek staví žalované do situace, kdy fakticky nikdy nebudou moci dát žalobkyni výpověď. Žalobkyně ze svého bytu prakticky nevychází, žalovaní se tísní ve svém bytě 2+1. Odvolatelé navrhli napadený rozsudek prvostupňového soudu zrušit a vrátit mu věc k dalšímu řízení. Při odvolacím jednání se vyjádřil druhý žalovaný tak, že když byli žalovaní v souvislosti se zamýšlenou koupí ve obec poprvé, stěžovala si žalobkyně, že je sama a nikoho nemá a oni si tehdy utvořili představu, že by jí tam umožnili bydlení v jedné místnosti nebo tak podobně. Žalobkyně navrhla napadený rozsudek potvrdit. V řízení byly dostatečně prokázány rozhodné skutečnosti, soud správně právě k těmto podstatným skutečnostem vedl i dokazování a dospěl ke správnému závěru, že žalovanými užitý výpovědní důvod nájmu bytu nebyl v posuzované věci naplněn. Odvolání není důvodné a odvolací soud je v posuzované věci v situaci, kdy v zásadě může jen odkázat na důvodovou část napadeného rozsudku. Pro úplnost a k odvolacím námitkám je pak patrně potřebné uvést následující. Soud prvého stupně správně aplikoval do poměrů souzené věci ustanovení aktuálně účinného občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (srv. ust. § 3074 odst. 1 o. z.). V souladu s ust. § 2288 odst. 2 písm. b) o. z. může pronajímatel vypovědět nájem na dobu neurčitou v tříměsíční výpovědní době v případě, že potřebuje pronajímatel byt pro svého příbuzného nebo pro příbuzného svého manžela v přímé linii nebo ve vedlejší linii v druhém stupni. Takto žalovaní ve výpovědi zákonný důvod výpovědi označili a tímto zákonným důvodem je vymezeno přezkoumání oprávněnosti této výpovědi k žalobě podané žalobkyní jako nájemkyní podle ust. § 2290 o. z.„ Potřeba bytu“ pro příbuzného či příbuzné pronajímatele je standardní judikaturou soudů chápána jako situace definovaná prvotně faktem, že takto potřebný příbuzný pronajímatele nemá vlastní byt. Jinými slovy tvrzená potřeba matky druhého žalovaného, vlastnící nedaleko žalovaných podobný byt, není objektivně způsobilá založit oprávněnost výpovědi nájmu bytu z důvodu této potřeby pronajímatele. Potřebu vypovídaného bytu žalobkyni nelze ale shledat ani na straně dětí pronajímatelů označených v podané výpovědi nájmu, a to zvláště v situaci, kdy ani jedno z nich v tomto bytě žít nechce. jméno příjmení ve své svědecké výpovědi jasně uvedl, že bydlení v otcově domě mu zcela vyhovuje, s otcem spolu dobře vycházejí, u matky (prvé žalovaná) by samozřejmě rád občas přespal, ale v blízké budoucnosti by se chtěl zcela osamostatnit a žít sám. jméno příjmení bydlí ve stejně velkém, tedy dvoupokojovém bytě v část obce již od narození, několik posledních let ho má zcela k dispozici a nyní tam bydlí s přítelem. Nedaleko pracuje v krajské nemocnici, do obec se přestěhovat nechce. Z výše uvedeného je poměrně zjevné, že dospěl-li po takto učiněném skutkovém závěru okresní soud k posouzení neplatnosti výpovědi nájmu bytu žalobkyni z důvodu její neoprávněnosti, jde o závěr zcela správný. Odvolací námitky ani do těchto výše vyložených rozhodných skutečností, na kterých založil prvostupňový soud své rozhodnutí ve věci, nemíří. Žalovaní v široce koncipovaných odvolacích námitkách explicitně porušení rovnosti stran v řízení před soudem netvrdí, s ohledem na blíže nekonkretizované výtky jednostrannosti postupu soudu či zneužívání věku žalobkyní je však patrně třeba i na toto v důvodech odvolacího rozhodnutí reagovat. Z obsahu spisu rozhodně nevyplývá, že by některému z účastníků bylo bráněno v plné realizaci jeho procesních práv, účastníci ostatně byli právně zastoupeni, navrhovali důkazy a byli přítomni dokazování, sami ani prostřednictvím svých zástupců neuplatnili žádné výhrady k postupu soudu ve věci. K návrhu žalovaných byl jako svědek slyšen i syn žalobkyně jméno jméno (jakkoli ke zkoumanému důvodu výpovědi nájmu objektivně přispět nemohl) vlastnící v obec jednopokojový byt a žijící v současné době v bytě s žalobkyní, která by podle jeho názoru již dnes samostatné bydlení ve svém bytě nezvládla. Jak je z vyloženého zřejmé, rozsudek okresního soudu je věcně správný a byl jako takový (s výjimkou níže uvedenou) potvrzen (§ 219 o. s. ř.) Okresní soud postupoval správně i potud, přiznal-li ve věci úspěšné žalobkyni náhradu nákladů řízení, podle odvolacího soudu se tak ale nestalo ve správné výši. Náklady řízení žalobkyně před soudem prvého stupně jsou tvořeny odměnou jejího advokáta za pouze 5 úkonů právní služby po částka (z obsahu spisu, vývoje soudního jednání či případných procesních reakcí účastníků nelze dovodit účelnost účtovaného úkonu advokáta„ další porada s klientem přesahující jednu hodinu“), dále 5 paušálů věcných výdajů advokáta po částka na poskytnuté úkony právní služby, cestovné a náhrada ztráty času advokáta k jednáním okresního soudu z místa sídla advokáta celkem částka, vše spolu s 21% daní z přidané hodnoty, kterou je advokát jako její plátce povinen podle zvláštního předpisu z poskytnuté odměny a náhrad odvést a zaplaceným návrhovým soudním poplatkem částka. Změnil tedy odvolací soud nákladový výrok rozsudku prvostupňového soudu v rozsahu a způsobem uvedeným ve výroku shora (§ 220 odst. 1 o. s. ř. per analogiam). Žalobkyně byla v odvolacím řízení úspěšná, tedy i v této části jí náhrada nákladů přísluší (§§ 224 odst. 1, 142 odst. 1 o. s. ř.). V částce částka zahrnují odměnu advokáta za jeden úkon právní služby částka (účast při odvolacím jednání), paušál věcných výdajů advokáta částka na poskytnutý úkon právní služby připadající, zpáteční jízdné advokáta k odvolacímu jednání vlakem za částka a náhradu ztráty času advokáta cestou k odvolacímu jednání v rozsahu dvou půlhodin (2x částka), opět spolu s 21% DPH. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné. Lze proti němu podat dovolání, dospěje-li dovolací soud na základě jeho podání k závěru, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání lze podat k Nejvyššímu soudu ČR do dvou měsíců od doručení tohoto usnesení prostřednictvím Okresního soudu v Litoměřicích.