10 C 226/2023

Plný text

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Alenou Herčíkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 52 775 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 20 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení ve výši 11,75 %, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.</b> <b>II. Co do částky 32 775 Kč, co do zákonného úroku 11,75 % ročně z částky 20 000 Kč od [datum] do zaplacení a co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 352,97 Kč se žaloba zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> Žalobce se ve své žalobě domáhal vydání rozsudku, kterým by soud uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 52 775 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 20 000 od [datum] do zaplacení ve výši 11,75 %, úrok 11,75 % ročně z částky 20 000 Kč od [datum] do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 352,97 Kč a náklady řízení s tím, že žalovaný uzavřel dne [datum] se společností [právnická osoba] smlouvu [číslo] o zápůjčce částky 20 000 Kč. Žalovaný se dále zavázal zaplatit věřiteli poplatek v částce 20 675 Kč, který se skládal ze zápůjční úrokové sazby ve výši 56 % p. a. za částku za zpracování, doručení a flexibilní splácení, dále za administrativní činnosti a komfortní splácení. Celkovou částku ve výši 40 675 Kč se žalovaný zavázal věřiteli zaplatit ve 24měsíčních splátkách po 1 695 Kč Poslední měsíční splátka činila 1 690 Kč. Žalovaný neplnil své povinnosti ze smlouvy řádně a včas, když nehradil předepsané splátky. Věřiteli tak vzniklo právo na uhrazení smluvní pokuty v sazbě 0,1 % denně z dlužných částek, když z toho pokuta byla kapitalizována ke dni [datum] ve výši 10 000 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 352,97 Kč z jednotlivých dlužných částek do [datum], sankční poplatky ve výši 2 100 Kč. Dne [datum] na základě smlouvy o postoupení pohledávek s přílohou pak předmětnou pohledávku věřitel postoupil na žalobce, a to k datu [datum]. Žalovanému postoupení bylo písemně oznámeno. Pohledávka v té době činila částku 54 127,97 Kč a skládala se z jistiny 20 000 Kč, poplatku za poskytnutí a správu úvěru ve výši 20 675 Kč s kapitalizované smluvní pokuty ve výši 10 000 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 352,97 Kč a sankčních poplatků ve výši 2 100 Kč. Žalovaný pak byl opakovaně vyzýván, aby uhradil dlužnou částku nejpozději do [datum]. Kromě těchto nároků pak žalobce uplatňuje ještě smluvní úrok ve výši 11,75 % p. a z jistiny 20 000 Kč, od [datum] do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % p. a. z téže částky ode dne [datum] do zaplacení. Obchodní úrok představuje odměnu za užívání jistiny, úrok z prodlení představuje zákonnou sankci za prodlení se splacením jistiny. Žalovaný na dluh však ničeho nezaplatil, a to jak věřiteli, tak žalobci, a to a ni přes předžalobní upomínku, a proto žalobci nezbylo než se obrátit na soud.

2. Soud ve věci nařídil jednání. K jednání se nedostavil zástupce žalobce po omluvě, žalovaný bez omluvy, byť měl doručení řádně vykázáno a soud proto jednal podle § 101 odstavec 3 o. s. ř. v jejich nepřítomnosti.

3. Soud ve věci provedl řadu listinných důkazů.

4. Ze smlouvy ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaný se společností [právnická osoba] smlouvu [číslo] o zápůjčce částky 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit tuto částku a dále zaplatit věřiteli poplatek v částce 20 675 Kč, který se skládal ze zápůjční úrokové sazby ve výši 56 % p. a. za částku za zpracování, doručení a flexibilní splácení, dále za administrativní činnosti a komfortní splácení. Celkovou částku ve výši 40 675 Kč se žalovaný zavázal věřiteli zaplatit ve 24měsíčních splátkách po 1 695 Kč Poslední měsíční splátka činila 1 690.

5. Ze zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr žalovaného bylo zjištěno, že tento uvedl, že žije se spolubydlícím, účel spotřebitelského úvěru uvedl na běžné výdaje domácnosti, vzdělání učňovské, rodinný stav svobodný, bez vyživovacích povinností s čistým příjmem 17 523 Kč a dalším příjmem domácnosti 2 000 Kč, tedy celkem 19 523 Kč a jako měsíční výdaje pak uvedl externí splátky 4 000 Kč, interní splátky věřiteli 6 096 Kč a běžné odhadované výdaje 5 000 Kč. Je zde uvedeno, že předložená žalovaným byla pracovní smlouva, dva výpisy ze září a října roku 2019 a nájemní smlouva. Z výpisu z centrální evidence exekucí bylo zjištěno, že k datu [datum] měl žalovaný na sebe evidovány tři exekuce, a to z roku 2020, 2021, 2022.

6. Z předžalobní upomínky bylo zjištěno, že žalovanému byla zaslána [datum], 7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek s jejich přehledem bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi firmou [právnická osoba] a žalobcem též ohledně předmětné pohledávky.

8. Z výzvy k zaplacení dluhu (spolu s potvrzením o podání) bylo zjištěno, že byla žalovanému zaslána dne [datum]

9. Z předžalobní upomínky bylo zjištěno, že žalovanému byla zaslána [datum].

10. Postoupení pohledávek pak žalovanému bylo oznámeno dopisem ze dne [datum].

11. Po provedeném dokazování bylo zjištěno, že žalovaný uzavřel s věřitelem [právnická osoba] dne [datum] smlouvu o úvěru na částku 20 000 Kč s tím, že se zavázal k tomu vrátit ještě částku 20 675 Kč jako poplatek. Ve smlouvě byla dohodnuta zápůjční úroková sazba ve výši 56 % ročně, dále pak částka za zpracování, doručení a flexibilní splácení za administrativní činnost a komfortní splácení. Z těchto všech poplatků se skládal poplatek souhrnný. Celkem částka, kterou měl žalovaný vrátit činila 40 675 Kč a žalovaný se jí zavázal zaplatit v 24měsíčních splátkách á 1 695 Kč. Též ve smlouvě byla obsažena dohoda o smluvní pokutě ve výši 0,1 % denně z hodnoty splátek z celkové dlužné částky ohledně níž by byl žalovaný v prodlení. Pohledávka za žalovaným byla postupní smlouvou ze dne [datum] věřitelem postoupena na žalobce. <i>12. Podle § 3028 odstavec 1 zákona číslo 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen OZ) účinný od 01.01.2014 se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti.</i> <i>13. Podle § 2395 a následujících občanského zákoníku číslo 89/2012 Sb. účinného od 01.01.2014 (dále jen OZ) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>14. Podle § 86 odstavec 1 zákona číslo 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných spolehlivých, dostatečných a přiměřených informacích získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>15. Podle § 87 odstavec 1téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odstavec 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>16. Podle § 547 OZ právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.</i> <i>17. Podle § 588 OZ věta první soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.</i> <i>18. Podle § 2991 odstavec 1 OZ kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.</i> <i>19. Podle § 2991 odstavec 2 OZ bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> 20. Nejprve se soud zabýval předloženou úvěrovou smlouvou se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem (článek 8 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.04.2008 a také rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18.12.2014 ve věci C -449/13 Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další a jeho transpozicí ve výši uvedeném ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru.

21. V projednávané věci žalobce sice tvrdí, avšak řádně neprokazuje (snad viděl dva výpisy z účtu, pracovní smlouvu a nájemní smlouvu žalovaného, registr exekucí), že by s odbornou péčí posuzoval schopnost spotřebitele, tj. žalovaného splácet úvěr poskytnutý ve výši 20 000 Kč + 20 675 Kč souhrnný poplatek, a to ve splátkách á 1 695 Kč měsíčně. Nebyly řádně zjišťovány jednak příjmy žalovaného (uvedena mzda 17 523 Kč čistého a jako další nespecifikované příjmy 2 000 Kč v domácnosti a o to méně pak výdaje, kdy externí splátky byly popsány v částce 4 000 Kč (zřejmě ze tří exekucí, které byly zjištěny z exekučního rejstříku), dále splátky věřiteli, které byly vyčísleny v částce 6 096 Kč a měsíční výdaje žalovaného byly pouze odhadnuty na částku 5 000 Kč. Žalovaný dále tvrdil, že bydlí se spolubydlícím a že nemá žádnou vyživovací povinnost a je vyučen. Zjevně nebyly zjišťovány celkové majetkové poměry žalovaného, jeho příjmy za delší období, výdaje, závazky apod. Žalobce dle shora citovaného zákonného ustanovení je povinen náležitým způsobem prověřovat tvrzení žadatele o úvěr. Pokud totiž doložení tvrzení žadatelů o své bonitě nevyžaduje, nepostupuje v souladu s citovaným ustanovením a nelze než uzavřít, že neplní řádně povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Z posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K zjištění úvěruschopnosti klienta je nutné zejména podrobně analyzovat osobní, respektive domácí rozpočet spotřebitele, žadatele o spotřebitelský úvěr, a to na obě jeho strany, tedy jak příjmy, tak výdaje, přičemž věřitel musí vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy, zda vyživuje další osoby, nebo naopak, zda se na financování provozu domácnosti podílí další osoba. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je ryze individuální záležitost v tom smyslu, že se týká jednotlivého spotřebitele ve vztahu ke konkrétnímu spotřebitelskému úvěru.

22. Zákon o spotřebitelském úvěru sice ukládá dlužníkovi povinnost poskytnout věřiteli údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (§ 84 zákona číslo 257/2016 Sb.), avšak tato povinnost nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutí údajů na spotřebitele ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí. Věřitel se tedy nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti (například pokud výdaje na bydlení či stravování nebo jiné náklady neodpovídají cenám v místě a čase obvyklých) je věřitel povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, popř. v rámci svých možnosti jiným způsobem ověřit. Údaje pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele musí být aktuální a musí vypovídat o finanční situaci spotřebitele v okamžiku, kdy žádá o spotřebitelský úvěr.

23. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí z 01.04.2015 sp. zn. 1As 30/2015 uzavřel, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověřování (požadavku na doložení) těchto tvrzení (například potvrzením o zaměstnání a příjmů, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.). Nejvyšší soud v uvedeném rozhodnutí dále mimo jiné uvedl, že předobrazem shora citovaného ustanovení k posouzení úvěruschopnosti dle zákona o spotřebitelském úvěru je článek 8 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] Soudní dvůr, který se zabýval výkladem tohoto článku, konstatoval, že„ …poskytovatel úvěru musí v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V tomto ohledu se dostatečnost uvedených informací může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené v této smlouvě. Toto posouzení lze provést pomocí podkladu o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situaci zájemce o úvěr. Avšak pouhá, ničím nepodložená, či nedostatečně podložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady.“ 24. Soud pak tedy v projednávaném případě dospěl k závěru, že žalobce v řízení před soudem I. stupně neprokázal, že by jeho právní předchůdce kvalifikovaně a s odbornou péčí jako poskytovatel úvěru zjišťoval, a především ověřoval bonitu žalovaného, zda bude schopen zaplatit v 24měsíčních splátkách kromě jistiny 20 000 Kč ještě poplatky 20 675 Kč, když vycházel pouze z výpisu z účtu, z pracovní smlouvy a nájemní smlouvy jakož i různých dlužnických rejstříků.

25. Soud pro úplnost dodává, že pokud dle ustanovení § 87 zákona číslo 257/2016 Sb. spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti (smlouvy z důvodu uzavření smlouvy v rozporu s ustanovením § 86 odstavec 1 zákona o spotřebitelském úvěru) v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy, nelze toto ustanovení vykládat tak, že pokud dlužník námitku neplatnosti sám aktivně neuplatní (například podáním žaloby na neplatnost sjednané smlouvy o úvěru) nemůže se soud z moci úřední zabývat úvěrovou smlouvou se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem dle článku 8 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.04.2008. Tento závěr je plně v souladu jak s názorem Nejvyššího soudu k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích prezentovaném v rozsudku ze dne 25.07.2018 sp. zn. 33Cdo 2178/2018, kde mj. uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka, tedy spotřebitele, ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli, aby dlužníka – spotřebitele náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná, a to shodně s nálezem Ústavního soudu ze dne 26.02.2019 IIIÚS 4129/18, který na citované rozhodnutí Nejvyššího soudu odkazuje s tím, že výslovně uvádí, že nezkoumá-li obecný soud zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v článku 36 odstavec 1 Listiny základních práv a svobod.

26. Dále ještě soud uvádí, že v projednávané věci byl žalovanému poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 20 000 Kč, ovšem žalovaný se zavázal zaplatit celkem částku 40 675 Kč (úroky a různé poplatky) a tedy by za 24 měsíců přeplatil o 20 675 Kč, což soud považuje za nepřiměřené a v rozporu s dobrými mravy, založeným objektivně existujícím hrubým nepoměrem vzájemných plnění. Za nepřiměřená ujednání lze označit v kontextu dalších plateb nad jistinu pohledávky rovněž smluvní pokutu v neprospěch žalovaného pro případ porušení povinnosti řádného a včasného splácení úvěru, které vedou k dalšímu řetězení nároků žalobce za ní (bod 3 smluvních podmínek ke smlouvě u kolonky„ Splácení úvěru“, byť žalobce tuto smluvní pokutu v tomto řízení neuplatňuje). Okresní soud je tak přesvědčen, že rozpor s dobrými mravy založený objektivně existujícím hrubým nepoměrem vzájemných plnění je natolik intenzivní, že žalobci nelze spravedlivě poskytnout ochranu ze strany soudu.

27. S ohledem na shora uvedené závěry soudu nezbylo po právní stránce než věc posoudit tak, že smlouva o úvěru uzavřená mezi věřitelem a žalovaným dne [datum] je absolutně neplatná podle § 588 OZ, neboť svým obsahem, nebo účelem zjevně odporuje zákonu nebo jej obchází, nebo se příčí dobrým mravům, když dále je též neplatná protože je v rozporu se zákonem o spotřebitelském úvěru, neboť se žalobce, respektive jeho věřitel tomuto zákonu zpronevěřil tím, že řádně nezkoumal úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný pak na svůj dluh ničeho nezaplatil, když věřitelem mu byla zaslána částka 20 000 Kč, a to je částka o kterou se tak na jeho úkor bezdůvodně obohatil. Tato částka byla uložena žalovanému k zaplacení, a to i se zákonným úrokem z prodlení, který byl přiznán podle § 1970 občanského zákoníku.

28. Protože má soud úvěrovou smlouvu za absolutně neplatnou, tak veškeré další žalobní nároky plynoucí z úvěrové smlouvy byl nucen zamítnout, neboť uvedené nároky jsou povahou akcesorické a váží se k hlavnímu, tedy k úvěrovému vztahu, který byl neplatně sjednán. Na tom nic nemění skutečnost, že mohlo být plnění žalované žalobcem započteno na neplatně sjednané příslušenství listiny.

29. Pokud by se žalobce dostavil k jednání, byl by v souladu s § 118a odstavec 3 o.s.ř. soudem poučen o tom, že dosud nedoplnil skutková tvrzení ohledně skutečnosti, že smlouva nebyla uzavřena v rozporu s dobrými mravy vzhledem k výši souhrnného poplatku a též ohledně tvrzení ohledně úvěruschopnosti. Svou neúčastí na jednání však žalobce znemožnil soudu poskytnout mu takové poučení a současně se tohoto dobrodiní soudu vzdal (viz například usnesení Ústavního soudu ČR sp. zn. IIÚS 175/04 či rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. 1Cmo 294/2001), když jak vyplývá z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (například rozsudek sp. zn. 21Cdo 4314/2008), potřebná poučení soud poskytuje pouze při jednání, popřípadě při přípravném roku nařízeném podle ustanovení § 114c o.s.ř. a není tedy možné poučovat žalobce o neunesení důkazního břemene mimo jednání či přípravný rok. Nedostavení se účastníka k jednání není v žádném směru důvodem pro odročování jednání za účelem splnění poučovací povinnosti podle § 118a odstavec 1 a 3.

30. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, když soud vycházel z toho, že podle § 142 odstavec 2 o. s. ř., měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.

31. Citované zákonné ustanovení upravuje situaci, kdy úspěch účastníka není úplný a je třeba náhradu nákladů poměrně rozdělit nebo náhradu nepřiznat nikomu. Jedná se jednak o odraz reálného výsledku věci a jednak o prevenci, aby účastníci nežalovali víc, než jim opravdu podle hmotného práva náleží.

32. V posuzované věci pak soud dospěl k závěru, že poměr úspěchu 20 000 Kč s úrokem žalobce, ku zamítnuté částce 32 775 Kč, plus kapitalizovaný zákonný úrok ve výši 1 352,97 Kč, jakož i zákonný úrok z částky 20 000 Kč od [datum] do zaplacení (úspěch žalovaného), lze pak uzavřít tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Ohledně žalobce soud vycházel ze skutečnosti, že žalobcem požadované další nároky ze smluvního plnění nebyly shledány důvodnými s ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru a žalobci bylo přiznáno toliko bezdůvodné obohacení. Žalobci tak s ohledem na již ustálenou judikaturu směřující k ochraně spotřebitele mohlo být zřejmé, že nebude se svým nárokem v celém jeho rozsahu úspěšným a bude zvažována otázka náhrady nákladů řízení. Naopak nebyla přiznána ani částečná náhrada nákladů řízení ani žalovanému vzhledem k tomu, že tomuto v řízení žádné náklady nevznikly 33. Žalobce byl ve věci aktivně legitimován, když pohledávku za žalovaným převzal řádně na základě postupní smlouvy od věřitele.