10 C 234/2023

Plný text

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Alenou Herčíkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení 68 936,61 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 56 000 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.</b> <b>II. Co do částky 12 936,61 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 68 936,61 Kč od [datum] do zaplacení se žaloba zamítá.</b> <b>III. Žalovaná je povinna zaplatit na nákladech řízení žalobci částku 11 072,50 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, náklady řízení pak k rukám právního zástupce žalobce [příjmení] [jméno] [jméno].</b> 1. Žalobkyně se ve své žalobě domáhala vydání rozsudku, kterým by soud uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 68 936,61 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení a náklady řízení s tím, že žalobkyně nabyla pohledávku za žalovanou na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum] mezi společností [právnická osoba] a žalobkyní. Původní věřitel uzavřel se žalovanou dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě poskytl žalované úvěr ve výši 30 000 Kč. Žalovaná následně využila svého práva na navýšení úvěru a čerpala úvěr v celkové výši 60 000 Kč, který měl být splacen nejpozději do [datum]. Žalovaná se však dostala do prodlení s úhradou pravidelných splátek a po opakovaných bezúspěšných výzvách k úhradě dluhu pak došlo k zesplatnění celého úvěru, a to [datum]. Podle smlouvy pak věřitel měl právo na zaplacení nesplacené jistiny úvěru ve výši 60 000 Kč, dále smluvní úrok ve výši 12 762,41 Kč a smluvní pokuta ve výši 174, 20 Kč, nejpozději splatných [datum]. Původní věřitel pak poskytl žalované úvěr prostřednictvím webové stránky [webová adresa]. Při zkoumání úvěruschopnosti věřitel vyhodnotil tvrzení dlužnice o příjmech a výdajích, dále vycházel z lustrací CEE, ISIR, SOLUS, NRKI, BRKI a úvěrové historie, a dále ze sdělení žalované, že není v prodlení se splacením jakéhokoliv dluhu vůči jakékoliv třetí osobě, není evidována v databázi dlužníků ani v žádných dalších dlužnických databází. K vyplacení úvěru došlo jednak [datum] a dále [datum] na účet žalované č. [bankovní účet].

2. Soud ve věci pod č. j. EPR 71345/2023-5, dne 1. 6. 2023 vydal elektronický platební rozkaz. V zákonné lhůtě pak žalovaná proti platebnímu rozkazu podala odpor.

3. K jednání soudu dne [datum] se žádný z účastníků nedostavil, proto bylo jednáno v jejich nepřítomnosti, když se oba omluvili. Jednáno bylo podle § 101 odst. 3 o. s. ř.

4. Soud ve věci provedl důkazy listinami.

5. Z předžalobní upomínky bylo zjištěno, že byla žalované zasílána [datum].

6. Z výpisu banky věřitele bylo zjištěno, že na účet č. [bankovní účet] byla dne [datum] zaslána částka 30 000 Kč a dne [datum] pak další částka 30 000 Kč.

7. Ze smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené mezi [právnická osoba] a žalovanou, bylo zjištěno, že zapůjčené částky měla žalovaná zaplatit ve 36 splátkách á 3 275,94 Kč, při úrokové sazbě 54,58 %, celkové výši spotřebitelského úvěru 117 933,84 Kč, RPSN 70,5 %. Tato smlouva byla uzavřena [datum].

8. Z předžalobní upomínky bylo zjištěno, že byla žalované zaslána [datum].

9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek mezi firmou [právnická osoba] a žalobkyní jakož i z oznámení o postoupení pohledávky a podacího lístku bylo zjištěno, že žalovaná byla vyrozuměna o postoupení dopisem ze dne [datum]. <i>10. Podle § 3028 odstavec 1 zákona číslo 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen OZ) účinný od 01.01.2014 se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti.</i> <i>11. Podle § 2395 a následujících občanského zákoníku číslo 89/2012 Sb. účinného od 01.01.2014 (dále jen OZ) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>12. Podle § 86 odstavec 1 zákona číslo 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných spolehlivých, dostatečných a přiměřených informacích získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>13. Podle § 87 odstavec 1téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odstavec 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>14. Podle § 2991 odstavec 1 OZ kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.</i> <i>15. Podle § 2991 odstavec 2 OZ bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> 16. Nejprve se soud zabýval předloženou úvěrovou smlouvou se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem (článek 8 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] a také rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18.12.2014 ve věci C -449/13 [anonymizována dvě slova] proti Ingrid Bakkaus a další a jeho transpozicí ve výši uvedeném ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru.

17. V projednávané věci žalobce sice tvrdí, avšak řádně neprokazuje, že věřitel řádně zkoumal úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy o úvěru. Bylo pouze uvedeno, že vycházel z dlužnických registrů a tvrzení žalované o příjmech a výdajích, toto však nijak nedokládá.

18. Zjevně nebyly zjišťovány celkové majetkové poměry žalované, její příjmy za delší období, výdaje, závazky apod. Žalobce dle shora citovaného zákonného ustanovení je povinen náležitým způsobem prověřovat tvrzení žadatele o úvěr. Pokud totiž doložení tvrzení žadatelů o své bonitě nevyžaduje, nepostupuje v souladu s citovaným ustanovením a nelze než uzavřít, že neplní řádně povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Z posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K zjištění úvěruschopnosti klienta je nutné zejména podrobně analyzovat osobní, respektive domácí rozpočet spotřebitele, žadatele o spotřebitelský úvěr, a to na obě jeho strany, tedy jak příjmy, tak výdaje, přičemž věřitel musí vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy, zda vyživuje další osoby, nebo naopak, zda se na financování provozu domácnosti podílí další osoba. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je ryze individuální záležitost v tom smyslu, že se týká jednotlivého spotřebitele ve vztahu ke konkrétnímu spotřebitelskému úvěru.

19. Zákon o spotřebitelském úvěru sice ukládá dlužníkovi povinnost poskytnout věřiteli údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (§ 84 zákona číslo 257/2016 Sb.), avšak tato povinnost nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutí údajů na spotřebitele ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí. Věřitel se tedy nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti (například pokud výdaje na bydlení či stravování nebo jiné náklady neodpovídají cenám v místě a čase obvyklých) je věřitel povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, popř. v rámci svých možnosti jiným způsobem ověřit. Údaje pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele musí být aktuální a musí vypovídat o finanční situaci spotřebitele v okamžiku, kdy žádá o spotřebitelský úvěr.

20. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí z 01.04.2015 sp. zn. 1As 30/2015 uzavřel, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověřování (požadavku na doložení) těchto tvrzení (například potvrzením o zaměstnání a příjmů, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.). Nejvyšší soud v uvedeném rozhodnutí dále mimo jiné uvedl, že předobrazem shora citovaného ustanovení k posouzení úvěruschopnosti dle zákona o spotřebitelském úvěru je článek 8 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.04.2008 Soudní dvůr, který se zabýval výkladem tohoto článku, konstatoval, že„ …poskytovatel úvěru musí v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V tomto ohledu se dostatečnost uvedených informací může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené v této smlouvě. Toto posouzení lze provést pomocí podkladu o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situaci zájemce o úvěr. Avšak pouhá, ničím nepodložená, či nedostatečně podložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady.“ 21. Soud pak tedy v projednávaném případě dospěl k závěru, že žalobce v řízení před soudem I. stupně neprokázal, že by kvalifikovaně a s odbornou péčí poskytovatel úvěru zjišťoval a především ověřoval bonitu žalované, zda by byla schopna splácet úvěr nejprve 30 000 Kč a posléze navýšený o dalších 30 000 Kč v měsíčních splátkách.

22. Soud pro úplnost dodává, že pokud dle ustanovení § 87 zákona číslo 257/2016 Sb. spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti (smlouvy z důvodu uzavření smlouvy v rozporu s ustanovením § 86 odstavec 1 zákona o spotřebitelském úvěru) v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy, nelze toto ustanovení vykládat tak, že pokud dlužník námitku neplatnosti sám aktivně neuplatní (například podáním žaloby na neplatnost sjednané smlouvy o úvěru) nemůže se soud z moci úřední zabývat úvěrovou smlouvou se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem dle článku 8 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.04.2008. Tento závěr je plně v souladu, jak s názorem Nejvyššího soudu k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích prezentovaném v rozsudku ze dne 25.07.2018 sp. zn. 33Cdo 2178/2018, kde mj. uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka, tedy spotřebitele, ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli, aby dlužníka – spotřebitele náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná, a to shodně s nálezem Ústavního soudu ze dne 26.02.2019 IIIÚS 4129/18, který na citované rozhodnutí Nejvyššího soudu odkazuje s tím, že výslovně uvádí, že nezkoumá-li obecný soud zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v článku 36 odstavec 1 Listiny základních práv a svobod.

23. Bylo tedy zjištěno, že původní věřitel uzavřel s žalovanou dne [datum] smlouvu o úvěru na 30 000 Kč a dále došlo k navýšení dne [datum] o dalších 30 000 Kč. Žalovaná se pak zavázala vrátit půjčenou částku, dále úrok 12 762,41 Kč a pro případ prodlení též smluvní pokutu. Na dluh žalovaná ničeho nezaplatila.

24. S ohledem na shora uvedené závěry, soudu po právní stránce nezbylo než věc posoudit tak, že smlouva o úvěru ze dne [datum] je neplatná, a to z důvodu řádného neprověření úvěruschopnosti žalované platit předmětný úvěr. Soud proto dospěl k závěru, že žalovaná se na úkor žalobce (původně právního předchůdce) bezdůvodně obohatila o částku 60 000 Kč mínus 4 000 Kč, kterou uhradila a soud tedy uložil žalované z titulu bezdůvodného obohacení zaplatit žalobci částku 56 000 Kč. Požadovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně od [datum] ze žalované částky pak nebyl přiznán, když datum, od kdy měl být úrok přiznán je až v budoucnosti, prodlení tedy ještě nenastalo.

25. Protože má soud úvěrovou smlouvu za absolutně neplatnou, tak veškeré další žalobní nároky plynoucí z úvěrové smlouvy byl nucen zamítnout, neboť uvedené nároky jsou povahou akcesorické a váží se k hlavnímu, tedy k úvěrovému vztahu, který byl neplatně sjednán. Na tom nic nemění skutečnost, že mohlo být plnění žalované žalobcem započteno na neplatně sjednané příslušenství listiny.

26. Pokud by se žalobce dostavil k jednání, byl by v souladu s § 118a odstavec 3 o.s.ř. soudem poučen o tom, že dosud nedoplnil skutková tvrzení ohledně skutečnosti, že smlouva nebyla uzavřena v rozporu s dobrými mravy vzhledem k výši souhrnného poplatku a též ohledně tvrzení ohledně úvěruschopnosti. Svou neúčastí na jednání však žalobce znemožnil soudu poskytnout mu takové poučení a současně se tohoto dobrodiní soudu vzdal (viz například usnesení Ústavního soudu ČR sp. zn. IIÚS 175/04 či rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. 1Cmo 294/2001), když jak vyplývá z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (například rozsudek sp. zn. 21Cdo 4314/2008), potřebná poučení soud poskytuje pouze při jednání, popřípadě při přípravném roku nařízeném podle ustanovení § 114c o.s.ř. a není tedy možné poučovat žalobce o neunesení důkazního břemene mimo jednání či přípravný rok. Nedostavení se účastníka k jednání není v žádném směru důvodem pro odročování jednání za účelem splnění poučovací povinnosti podle § 118a odstavec 1 a 3.

27. Soudu proto nezbylo, než co do částky 12 936,61 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 68 936,61 Kč zamítnout i zákonný úrok z prodlení, neboť byl požadován od [datum] do zaplacení, což je doba budoucí, v tomto směru tedy žalovaná ještě není v prodlení a nebylo možné tak zákonný úrok přiznat.

28. Pokud jde o náklady řízení soud vycházel z § 142 o.s.ř., tedy z úspěchu ve věci. Žalobkyně byla úspěšná v částce 56 000 Kč, která jí byla přiznána, tedy v 81 % procentech, žalovaná pak co do zamítnuté částky 12 936,61 Kč, což je úspěch 19 %. Po odečtení poslední částky od čísla prvního, pak je zřejmé, že žalobkyně má nárok na zaplacení 62 % nákladů řízení z původní přiznané částky. Tato částka činila 17 858, 80 Kč, když zahrnovala podle vyhlášky 177/1996 Sb. advokátní tarif 3 úkony advokáta á 1 740 Kč (převzetí věci, předžalobní upomínka a žaloba), dále 3 paušály po 300 Kč, 21 % DPH a zaplacený soudní poplatek ve výši 2 758 Kč.