10 C 234/2025

Plný text

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Alenou Herčíkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro 36 253,62 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 36 253,62 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % p.a. od , datum, do zaplacení, a to do tří dnů od právní tohoto rozhodnutí.

II. Žaloba se zamítá co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 3 291,71 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 4 274,33 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 30 900 Kč od , datum, do zaplacení a úroku ve výši 14,75 % ročně z částky 30 000 Kč od , datum, do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 3 307 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

1. Žalobkyně se ve své žalobě domáhala vydání elektronického platebního rozkazu, kterým by soud uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 36 253,62 Kčs kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 291,71 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 274,33 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 30 900 Kč od , datum, do zaplacení, s úrokem ve výši 14,75 % ročně z částky 30 000 Kč od , datum, do zaplacení s tím, že mezi firmou , právnická osoba, a žalovaným došlo dne , datum, k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo , hodnota, . Právní předchůdce žalobkyně jako poskytovatel spotřebitelského úvěru posoudil před jeho poskytnutím s odbornou péčí schopnost žalovaného požadovaný úvěr splácet. V úvahu vzal sociálně demografická data, informace z interních databází a registrů, dále příjmy žalovaného podle předložených dokladů, a to zejména doložením výpisu z bankovního účtu. Zejména zkoumal a vyhodnocoval transakce na běžném účtu žalovaného, když z tohoto získal úplné ucelené informace o finanční situaci žalovaného za dostatečně dlouhé období. Z uvedených poznatků právní předchůdce žalobkyně zjistil, že žalovaný je schopen hradit úvěr ve výši poskytnutého limitu 30 000 Kč. Na základě uzavřené smlouvy žalovaný potom u právního předchůdce žalobce načerpal 30 000 Kč. V souvislosti s poskytnutým úvěrem se žalovaný zavázal hradit ve prospěch právního předchůdce žalobkyně minimálně měsíční platby, a to vždy, dokud neuhradí celkovou dlužnou částku. Všechny podstatné skutečnosti byly žalovanému věřitelem poskytovány každý měsíc. Dále se žalovaný zavázal hradit právnímu předchůdci žalobkyně smluvní úrok ve výši sjednané ve smlouvě. Žalovaný však neplnil své závazky řádně a včas a dostal se do prodlení s úhradou dlužné částky. Ani přes výzvu k možnému zesplatnění žalovaný dluh neuhradil, a proto byl dluh zesplatněn ke dni , datum, . Proto je také žalobkyně oprávněna požadovat smluvní úrok z jistiny úvěru až do zaplacení. Žalovaný na dluh nezaplatil ničeho. Pohledávka, včetně příslušenství, byla ze strany společnosti , právnická osoba, postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, žalobkyni, a to s účinností k témuž dni. Žalobkyně pak požaduje po žalovaném zaplacení dlužné jistiny ve výši 30 000 Kč, dlužného poplatku ve výši 900 Kč, dlužného úroku z jistiny do zesplatnění , datum, ve výši 5 353,62 Kč, kapitalizovaných úroků od , datum, do , datum, ve výši 4 274,33 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení od , datum, do , datum, ve výši 3 291,71 Kč, úroku ve výši 14,75 % p.a. z dlužné jistiny 30 000 Kč od , datum, do zaplacení, zákonné úroky z prodlení ve výši 14,75 % p.a. z částky 30 900 Kč, sestávající se dlužné jistiny ve výši 30 000 Kč a dlužného poplatku ve výši 900 Kč od , datum, do zaplacení.

2. Soud pod č.j. EPR , č. účtu, –5 dne , datum, vydal elektronický platební rozkaz. Tento se však žalovanému nepodařilo doručit do vlastních rukou, proto byl zrušen a ve věci bylo nařízeno jednání. K jednání se žalovaný, ač byl řádně obeslán, nedostavil, proto bylo jednáno pouze za přítomnosti zástupce žalobkyně podle § 101 odstavec 3 o.s.ř.

3. Soud provedl řadu listinných důkazů:

4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo , hodnota, z , datum, bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi firmou , právnická osoba, a žalovaným. Celková výše spotřebitelského úvěru byla 30 000 Kč. Roční pevná úroková sazba činila 54 %, RPSN 70,81 % ročně a celková částka, kterou měl zákazník zaplatit 39 730,03 Kč. Součástí smlouvy byly také smluvní podmínky ke smlouvě, které se zabývaly otázkou uzavření smlouvy, čerpání úvěru, hrazení splátek, úroků a poplatků, práva věřitele, povinnosti dlužníka, možnosti změny smlouvy a podobně.

5. Z potvrzení banky , Anonymizováno, bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně zaslal , datum, na účet žalovaného 30 000 Kč.

6. Dne , datum, byla žalovanému zasílána věřitelem výzva před zesplatněním dluhu.

7. Z tabulky umoření bylo zjištěno, že žalovaný na dluh ničeho neuhradil.

8. Z předžalobní upomínky a podacího lístku bylo zjištěno, že tato byla žalovanému zaslána , datum, s tím, že dluh má být uhrazen nejpozději do , datum, .

9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek bylo zjištěno, že , právnická osoba, postoupil, jak plyne z přílohy, kromě jiného i pohledávku žalovaného.

10. Dne , datum, bylo žalovanému zasláno sdělení o postoupení pohledávky.

11. Podle § 2395 a následujících občanského zákoníku číslo 89/2012 Sb. účinného od , datum, (dále jen OZ) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Podle § 86 odstavec 1 zákona číslo 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných spolehlivých, dostatečných a přiměřených informacích získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

13. Podle § 87 odstavec 1téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odstavec 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Podle § 547 OZ právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

15. Podle § 588 OZ věta první soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

16. Podle § 2991 odstavec 1 OZ kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

17. Podle § 2991 odstavec 2 OZ bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

18. Nejprve se soud zabýval předloženou úvěrovou smlouvou se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem (článek 8 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.04.2008 a také rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18.12.2014 ve věci C-449/13 Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další a jeho transpozicí ve výši uvedeném ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru.

19. V projednávané věci žalobkyně sice tvrdí, avšak nijak neprokazuje, že by její právní předchůdce, tedy poskytovatel úvěru s odbornou péčí posuzoval schopnost spotřebitele, tj. žalovaného, splácet úvěr ve výši 30 000 Kč plus smluvní úrok ve výši 54 %, a to v předepsaných splátkách. Zjevně nebyly zjišťovány celkové majetkové poměry žalovaného, jeho příjmy za delší období, výdaje, závazky apod. Věřitel dle shora citovaného zákonného ustanovení je povinen náležitým způsobem prověřovat tvrzení žadatele o úvěr. Pokud totiž doložení tvrzení žadatelů o své bonitě nevyžaduje, nepostupuje v souladu s citovaným ustanovením a nelze než uzavřít, že neplní řádně povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Z posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K zjištění úvěruschopnosti klienta je nutné zejména podrobně analyzovat osobní, respektive domácí rozpočet spotřebitele, žadatele o spotřebitelský úvěr, a to na obě jeho strany, tedy jak příjmy, tak výdaje, přičemž věřitel musí vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy, zda vyživuje další osoby, nebo naopak, zda se na financování provozu domácnosti podílí další osoba. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je ryze individuální záležitost v tom smyslu, že se týká jednotlivého spotřebitele ve vztahu ke konkrétnímu spotřebitelskému úvěru.

20. Zákon o spotřebitelském úvěru sice ukládá dlužníkovi povinnost poskytnout věřiteli údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (§ 84 zákona číslo 257/2016 Sb.), avšak tato povinnost nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutí údajů na spotřebitele ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí. Věřitel se tedy nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti (například pokud výdaje na bydlení či stravování nebo jiné náklady neodpovídají cenám v místě a čase obvyklých) je věřitel povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, popř. v rámci svých možnosti jiným způsobem ověřit. Údaje pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele musí být aktuální a musí vypovídat o finanční situaci spotřebitele v okamžiku, kdy žádá o spotřebitelský úvěr.

21. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí z 01.04.2015 sp. zn. 1As 30/2015 uzavřel, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověřování (požadavku na doložení) těchto tvrzení (například potvrzením o zaměstnání a příjmů, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.). Nejvyšší soud v uvedeném rozhodnutí dále mimo jiné uvedl, že předobrazem shora citovaného ustanovení k posouzení úvěruschopnosti dle zákona o spotřebitelském úvěru je článek 8 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.04.2008. Soudní dvůr, který se zabýval výkladem tohoto článku, konstatoval, že „…poskytovatel úvěru musí v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V tomto ohledu se dostatečnost uvedených informací může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené v této smlouvě. Toto posouzení lze provést pomocí podkladu o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situaci zájemce o úvěr. Avšak pouhá, ničím nepodložená, či nedostatečně podložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady.“22. Soud pak tedy v projednávaném případě dospěl k závěru, že žalobkyně v řízení před soudem I. stupně neprokázala, že by její právní předchůdce kvalifikovaně a s odbornou péčí jako poskytovatel úvěru zjišťoval, ale především ověřoval bonitu žalovaného před uzavřením dané smlouvy. K tomu tvrzení zejména důkazy pak žalobkyně nedoplnila ani po poučení při jednání soudu podle § 118a odstavec 1, 3 o.s.ř.

23. Soud pro úplnost dodává, že pokud dle ustanovení § 87 zákona číslo 257/2016 Sb. spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti (smlouvy z důvodu uzavření smlouvy v rozporu s ustanovením § 86 odstavec 1 zákona o spotřebitelském úvěru) v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy, nelze toto ustanovení vykládat tak, že pokud dlužník námitku neplatnosti sám aktivně neuplatní (například podáním žaloby na neplatnost sjednané smlouvy o úvěru) nemůže se soud z moci úřední zabývat úvěrovou smlouvou se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem dle článku 8 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.04.2008. Tento závěr je plně v souladu, jak s názorem Nejvyššího soudu k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích prezentovaném v rozsudku ze dne 25.07.2018 sp. zn. 33Cdo 2178/2018, kde mj. uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka, tedy spotřebitele, ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli, aby dlužníka – spotřebitele náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná, a to shodně s nálezem Ústavního soudu ze dne 26.02.2019 IIIÚS 4129/18, který na citované rozhodnutí Nejvyššího soudu odkazuje s tím, že výslovně uvádí, že nezkoumá-li obecný soud zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v článku 36 odstavec 1 Listiny základních práv a svobod.

24. V daném případě pak soud dospěl k závěru, že nebyla řádně zkoumána věřitelem úvěruschopnost žalovaného, došlo tak k obcházení zákona a smlouva je neplatná. Soud tedy rozhodl o bezdůvodném obohacení tak, že žalovaný je povinen vrátit žalobkyni vyčerpanou částku 36 253,62 Kč se zákonným úrokem od , datum, (předžalobní upomínka se splatností , datum, ), když úrok byl přiznán podle § 1970 občanského zákoníku a § 2 Nařízení vlády číslo 351/2013 Sb.

25. Protože má soud úvěrovou smlouvu za neplatnou, tak veškeré další žalobní nároky plynoucí z úvěrové smlouvy byl nucen zamítnout, neboť uvedené nároky jsou povahou akcesorické a váží se k hlavnímu, tedy k úvěrovému vztahu, který byl neplatně sjednán.

26. Pokud jde o náklady řízení, pak soud vycházel z § 142 odstavec 2 o.s.ř., který praví, že měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.

27. V daném případě žalobkyně včetně úroků z prodlení požadovala částku 50 472 Kč, úspěšná byla pak co do částky 36 254 Kč. Její úspěšnost byla tedy 72 % a po odečtení úspěchu žalovaného ve výši 28 %, je její úspěch 44 %. Náklady řízení pak spočívají v částce 1 236 Kč zaplaceného soudního poplatku, dále se skládají z odměny advokáta podle § 14b odstavec 1 písmeno c) a § 11a advokátního tarifu (dále jen a.t.), a to za tři úkony á 700 Kč (převzetí a příprava, předžalobní upomínka, sepis žaloby), dále ze tří paušálů po 100 Kč, 21% DPH 504 Kč, tedy celkem částka 2 903 Kč a dále pak odměna advokáta podle §§ 7 a 11 a.t. ve výši 3 376 Kč, které činí jeden úkon á 2 340 Kč, a to účast advokáta na jednání soudu, dále pak jeden paušál ve výši 450 Kč a 586 Kč za 21% DPH. Pokud snad žalobkyně požadovala další čtyři úkony za písemná podání ve věci samé ze dne , Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., , Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., , Anonymizováno, ., Anonymizováno, . a , datum, , tak tyto soud nebere v úvahu, neboť se jednalo o doplnění žaloby, tedy o podání, která měla již být součástí žaloby. Celkem tedy náklady řízení žalobkyně by činily 7 516 Kč, ovšem vzhledem k její úspěšnosti ve výši 44 %, byla přiznána částka 3 307 Kč.