10 C 235/2022

Plný text

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Alenou Herčíkovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení částka s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku [částka] s úrokem z prodlení v zákonné výši 9,75% p. a. z této částky od [datum] do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.</b> <b>II. Co do částky [částka] spolu s kapitalizovanými úroky ve výši [částka], kapitalizovanými zákonnými úroky z prodlení ve výši [částka], úroky ve výši 19,52% p.a. z částky [částka] od [datum] do zaplacení, úroky z prodlení v zákonné výši z částky [částka] od [datum], se žaloba zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobce se ve své žalobě domáhal vydání rozsudku, kterým by soud žalované uložil zaplatit žalobci částku [částka] s kapitalizovanými úroky ve výši [částka], s kapitalizovanými zákonnými úroky z prodlení ve výši [částka], s úroky z prodlení v zákonné výši 9,75% p.a. z částky [částka] od [datum] do zaplacení, s úroky ve výši 19,52% p.a. z částky [částka] od [datum] zaplacení a náklady řízení s tím, že mezi právní předchůdcem žalobce [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] a žalovanou došlo k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo]. Na základě uzavřené smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalované peněžní prostředky výši [částka] a ona se zavázala je věřiteli vrátit s úrokem za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši [částka], s úrokovou sazbou ve výši 19,52% ročně sjednanou v článku 1.4 smlouvy a s odměnou za administrativní činnost ve výši [částka], s odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši [částka]. Dále ještě si zvolila doplňkovou službu životního pojištění s poplatkem [částka]. Celou uvedenou částku se zavázala zaplatit v 60 týdenních splátkách po [částka], když poslední splátka byla stanovena na [datum]. Žalovaná pak na dluh uhradila [částka], když poslední platba na pohledávku byla uhrazena [datum]. Ze smluvních ujednání bylo žalované zřejmé, že má běžnou částku zaplatit do [datum]. Vzhledem k tomuto datu dluh nebyl zaplacen, neuhrazená jistina ve výši [částka] ode dne [datum] do nezaplacení se úročí úrokem 19,52% ročně dle smlouvy. Na žalobce přešla pak pohledávka žalovanou firmy [příjmení] [jméno] [příjmení] na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], o čemž byla písemně žalovaná spravena téhož dne. Nárok se skládá z dlužné jistiny ve výši [částka], dlužného poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši [částka] a dlužného poplatku za životní pojištění ve výši [částka]. Žalobce tedy požadoval celkovou dlužnou částku ve výši [částka] sestávající z dlužné jistiny ve výši [částka] a dlužných úhrad za služby ve výši [částka], kapitalizovaných úroků ve výši [částka], kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši [částka], úroku ve výši 19,52% ročně z dlužné jistiny ve výši [částka] od [datum] zaplacení a úroku z prodlení v zákonné výši 9,75% ročně z dlužné jistiny ve výši [částka] od [datum]. Kapitalizovaný úrok ve výši [částka] je úrokem ve výši 19,52% ročně počítaného z dlužné jistiny ve výši [částka] od [datum], to je ode dne následujícího po splatnosti poslední sjednané splátky do postoupení dne [datum]. Kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši [částka] pak je zákonný úrokem z dlužné jistiny [částka] [datum], to je od marného uplynutí týdenní lhůty běžící od splatnosti poslední sjednané splátky do data [datum]. Žalobce pak dále uvedl, že jeho právní předchůdce splnil svou zákonnou povinnost ve smyslu § 84 - § 89 zákona číslo 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, kdy s odbornou péčí posoudil schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením smlouvy. Poskytnuté informace od žalované byly zaznamenány do její karty zákazníka a ověřeny doklady, které jsou v kartě zákazníka uvedeny. Vzhledem k tomu, že žalovaná ani přes upomínky dlužnou částku nezaplatila, žalobci nezbylo, než se obrátit na soud. Žalovaná zaplatila na jistinu celkem [částka] a na poplatky [částka].

2. Předmětná žaloba byla podána k Obvodnímu soudu pro Prahu 1 dne 02.12.2020. Tento soud svým usnesením č.j. 60C 3769/2020-21 ze dne 07.12.2021, které nabylo právní moci dne 12.01.2022 vyslovil svou místní nepříslušnost s tím, že věc bude postoupena Okresnímu soudu v Litoměřicích.

3. Okresní soud v Litoměřicích pak ve věci nařídil jednání. K jednání se zástupce žalobce nedostavil po omluvě, žalovaná bez omluvy, ačkoliv měla řádně vykázáno doručení, a proto soud jednal v jejich nepřítomnosti podle § 101 odstavec 3 os.ř.

4. Soud ve věci provedl řadu listinných důkazů.

5. Z výzvy k plnění bylo zjištěno, že žalovaná byla vyzvána k zaplacení dluhu dne [datum], a byl zde dán termín k úhradě dluhu do [datum].

6. Z oznámení o postoupení pohledávky bylo zjištěno, že tato informace byla žalované sdělena dopisem ze dne [datum].

7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek spolu se seznamem postoupených pohledávek bylo zjištěno, že předmětná pohledávka smlouvou ze dne [datum] uzavřenou mezi firmou [právnická osoba] a žalobcem byla na žalobce postoupena.

8. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru v hotovosti bylo zjištěno, že tato byla uzavřena mezi [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] a žalovanou dne [datum]. Z této smlouvy bylo zjištěno, že byla uzavřena na částku [částka], kterou také žalovaná převzala s tím, že tuto částku spolu s úrokem ve výši [částka], administrativním poplatkem [částka], odměnou za hotovostní inkaso splátek [částka] a poplatkem za pojištění [částka], tedy celkem částku [částka] zaplatí žalobci v 60 týdenních hotovostních splátkách po [částka]. Roční RPSN pak byla ve výši 215,21% Součástí smlouvy byly i úvěrové podmínky věřitele. <i>9. Podle § 3028 odstavec 1 zákona číslo 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen OZ) účinný od 01.01.2014 se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti.</i> <i>10. Podle § 2395 a následujících občanského zákoníku číslo 89/2012 Sb. účinného od 01.01.2014 (dále jen [příjmení]) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>11. Podle § 86 odstavec 1 zákona číslo 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných spolehlivých, dostatečných a přiměřených informacích získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>12. Podle § 87 odstavec 1téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odstavec 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>13. Podle § 547 OZ právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.</i> <i>14. Podle § 588 OZ věta první soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.</i> <i>15. Podle § 2991 odstavec 1 OZ kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.</i> <i>16. Podle § 2991 odstavec 2 OZ bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> 17. Nejprve se soud zabýval předloženou úvěrovou smlouvou se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem (článek 8 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.04.2008 a také rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18.12.2014 ve věci C -449/13 Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další a jeho transpozicí ve výši uvedeném ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru.

18. V projednávané věci žalobce tvrdí, avšak řádně neprokazuje, že by s odbornou péčí posuzoval schopnost spotřebitele, tj. žalované splácet úvěr poskytnutý ve výši [částka], respektive s poplatky ve výši [částka] v 60 týdenních splátkách po [částka], kdy z dokumentů, které žalobce soudu předložil, vyplývá, že bylo ověřeno z potvrzení o státní podpoře, že žalovaná pobírá [částka] mateřskou, respektive rodičovskou dávku. Nejenže pak nebyly zjišťovány výdaje žalované, ale dokonce bylo zjištěno, že již u věřitele splácí dluh [částka]. Zjevně nebyly zjišťovány celkové majetkové poměry žalované, zejména konkrétní výdaje. Žalobce dle shora citovaného zákonného ustanovení je povinen náležitým způsobem prověřovat tvrzení žadatele o úvěr. Pokud totiž doložení tvrzení žadatelů o své bonitě nevyžaduje, nepostupuje v souladu s citovaným ustanovením a nelze než uzavřít, že neplní řádně povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Z posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. Zde je nutno ještě podoktnout, že frekvence splácení je týdenní, nikoliv měsíční, když za měsíc je to splátka ve výši [částka], ačkoliv žalobce vychází z měsíčního příjmu žalované a jejích použitelných příjmů právě na měsíc. K zjištění úvěruschopnosti klienta je nutné zejména podrobně analyzovat osobní, respektive domácí rozpočet spotřebitele, žadatele o spotřebitelský úvěr, a to na obě jeho strany, tedy jak příjmy, tak výdaje, přičemž věřitel musí vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy, zda vyživuje další osoby, nebo naopak, zda se na financování provozu domácnosti podílí další osoba. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je ryze individuální záležitost v tom smyslu, že se týká jednotlivého spotřebitele ve vztahu ke konkrétnímu spotřebitelskému úvěru.

19. Zákon o spotřebitelském úvěru sice ukládá dlužníkovi povinnost poskytnout věřiteli údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (§ 84 zákona číslo 257/2016 Sb.), avšak tato povinnost nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutí údajů na spotřebitele ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí. Věřitel se tedy nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti (například pokud výdaje na bydlení či stravování nebo jiné náklady neodpovídají cenám v místě a čase obvyklých) je věřitel povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, popř. v rámci svých možnosti jiným způsobem ověřit. Údaje pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele musí být aktuální a musí vypovídat o finanční situaci spotřebitele v okamžiku, kdy žádá o spotřebitelský úvěr.

20. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí z 01.04.2015 sp. zn. 1As 30/2015 uzavřel, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověřování (požadavku na doložení) těchto tvrzení (například potvrzením o zaměstnání a příjmů, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele, apod.). Nejvyšší soud v uvedeném rozhodnutí dále mimo jiné uvedl, že předobrazem shora citovaného ustanovení k posouzení úvěruschopnosti dle zákona o spotřebitelském úvěru je článek 8 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.04.2008 Soudní dvůr, který se zabýval výkladem tohoto článku, konstatoval, že„ …poskytovatel úvěru musí v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V tomto ohledu se dostatečnost uvedených informací může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené v této smlouvě. Toto posouzení lze provést pomocí podkladu o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situaci zájemce o úvěr. Avšak pouhá, ničím nepodložená, či nedostatečně podložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady.“ 21. Soud pak tedy v projednávaném případě dospěl k závěru, že žalobce v řízení před soudem I. stupně neprokázal, že by kvalifikovaně a s odbornou péčí jako poskytovatel úvěru zjišťoval a především ověřoval bonitu žalované, aby byla schopna po 60 týdnů týdně splácet po [částka], respektive za dobu 60 týdnů uhradit částku [částka], když vycházel pouze z bankovních výpisů žalované ohledně výdajů a zřejmě sdělení žalované.

22. Soud pro úplnost dodává, že pokud dle ustanovení § 87 zákona číslo 257/2016 Sb. spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti (smlouvy z důvodu uzavření smlouvy v rozporu s ustanovením § 86 odstavec 1 zákona o spotřebitelském úvěru) v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy, nelze toto ustanovení vykládat tak, že pokud dlužník námitku neplatnosti sám aktivně neuplatní (například podáním žaloby na neplatnost sjednané smlouvy o úvěru) nemůže se soud z moci úřední zabývat úvěrovou smlouvou se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem dle článku 8 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.04.2008. Tento závěr je plně v souladu jak s názorem Nejvyššího soudu k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích prezentovaném v rozsudku ze dne 25.07.2018 sp. zn. 33Cdo 2178/2018, kde mj. uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka, tedy spotřebitele, ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli, aby dlužníka – spotřebitele náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná, a to shodně s nálezem Ústavního soudu ze dne 26.02.2019 IIIÚS 4129/18, který na citované rozhodnutí Nejvyššího soudu odkazuje s tím, že výslovně uvádí, že nezkoumá-li obecný soud zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v článku 36 odstavec 1 Listiny základních práv a svobod.

23. Dále ještě soud uvádí, že v projednávané věci byl žalované poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši [částka], ovšem žalovaná se zavázala zaplatit celkem částku [částka] (úrok, poplatek za zpracování, poplatek za hotovostní inkaso splátek) a tedy by za 60 týdnů přeplatila o [částka], což soud považuje za nepřiměřené a v rozporu s dobrými mravy, založeným objektivně existujícím hrubým nepoměrem vzájemných plnění. Okresní soud je tak přesvědčen, že rozpor s dobrými mravy založený objektivně existujícím hrubým nepoměrem vzájemných plnění je natolik intenzivní, že žalobci nelze spravedlivě poskytnout ochranu ze strany soudu.

24. S ohledem na shora uvedené závěru soudu tedy po právní stránce nezbylo, než věc posoudit tak, že smlouva o úvěru uzavřená dne [datum] je absolutně neplatná podle § 588 OZ, neboť svým obsahem nebo účelem zjevně odporuje zákonu nebo jej obchází, nebo se příčí dobrým mravům. Současně má soud v řízení za prokázané, že žalobce poskytl žalované částku [částka] jako úvěr, což je částka, kterou žalovaná svým podpisem převzala. Soud proto dospěl k závěru, že se v této výši žalovaná na úkor žalobce (respektive předchůdce žalobce) bezdůvodně obohatila, a to o částku [částka] mínus [částka], což byla částka, kterou žalobci splatila, jak uvedl sám žalobce a tedy soud uložil žalované z titulu bezdůvodného obohacení zaplatit žalobci částku [částka], a to i se zákonným úrokem z prodlení, který byl přiznán podle § 1970 občanského zákoníku. Úrok z prodlení pak soud určil od data [datum], když ve výzvě k plnění byla žalované určena lhůta k zaplacení do [datum]. Následující den pak již byla se zaplacením v prodlení.

25. Protože má soud úvěrovou smlouvu za absolutně neplatnou, tak veškeré další žalobní nároky plynoucí z úvěrové smlouvy byl nucen zamítnout, neboť uvedené nároky jsou povahou akcesorické a váží se k hlavnímu, tedy k úvěrovému vztahu, který byl neplatně sjednán. Na tom nic nemění skutečnost, že mohlo být plnění žalované žalobcem započteno na neplatně sjednané příslušenství listiny.

26. Pokud by se žalobce dostavil k jednání, byl by v souladu s § 118a odstavec 3 o.s.ř. soudem poučen o tom, že dosud nedoplnil skutková tvrzení ohledně skutečnosti, že smlouva nebyla uzavřena v rozporu s dobrými mravy vzhledem k výši souhrnného poplatku a též ohledně tvrzení ohledně úvěruschopnosti. Svou neúčastí na jednání však žalobce znemožnil soudu poskytnout mu takové poučení a současně se tohoto dobrodiní soudu vzdal (viz například usnesení Ústavního soudu ČR sp. zn. II.ÚS 175/04 či rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. 1Cmo 294/2001), když jak vyplývá z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (například rozsudek sp. zn. 21Cdo 4314/2008), potřebná poučení soud poskytuje pouze při jednání, popřípadě při přípravném roku nařízeném podle ustanovení § 114c o.s.ř. a není tedy možné poučovat žalobce o neunesení důkazního břemene mimo jednání či přípravný rok. Nedostavení se účastníka k jednání není v žádném směru důvodem pro odročování jednání za účelem splnění poučovací povinnosti podle § 118a odstavec 1 a 3.

27. Pokud jde o náklady řízení, pak soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Vycházel z toho, že podle § 142 odstavec 2 o.s.ř. měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí popř. vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.

28. Citované zákonné ustanovení upravuje situaci, kdy úspěch účastníka není úplný a je třeba náhradu nákladů poměrně rozdělit nebo náhradu nepřiznat nikomu. Jedná se jednak o odraz reálného výsledku věci a jednak o prevenci, aby účastníci nežalovali víc, než jim opravdu podle hmotného práva náleží.

29. V posuzované věci pak soud dospěl k závěru, že poměr úspěchu [částka] s příslušenstvím zamítnutých u žalobce vůči [částka] přiznaných žalované pak lze uzavřít tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť ve věci úspěšnější žalované žádné náklady nevznikly (§ 142 o.s.ř.).