10 C 238/2025

Plný text

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Alenou Herčíkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované pro 60 187,50 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 14 779,50 Kč s 12% úrokem z prodlení od , datum, do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Co do částky 43 612,07 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 30 106,12 Kč od , datum, do zaplacení a co do částky 1 795,93 Kč, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se ve svém návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala přiznání proti žalované částky 58 391,57 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 30 106,12 Kč od , datum, do zaplacení a částku ve výši 1 795,93 Kč s tím, že účastníci dne , datum, uzavřeli smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru číslo , hodnota, . Předmětem smlouvy bylo poskytnutí úvěru až do výše 41 900 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s příslušenstvím v pravidelných denních splátkách, přičemž první splátka byla splatná , datum, a konec úvěrového rámce měl nastat , datum, . Žalobkyně, než byla uzavřena smlouva, posoudila úvěruschopnost žalované, když si u ní nejprve zjistil informace o celkovém počtu lidí v domácnosti, měsíční příjmy a další. Žalobkyně si také ověřila, že žalovaná se nenachází ve výpisu z centrální evidence exekucí, výpisu z insolvenčního rejstříku, výpisu z registru neplatných dokladů, výpisu z rejstříku PČR hledaných osob a výpisu z registru politicky aktivních osob, z výpisu katastrálního rejstříku a z registru „sankční seznamy“ a interních registrů historie klienta. Tyto údaje pak žalobkyně zkontrolovala. Žalované byla postupně vyplacena na její bankovní účet číslo , č. účtu, tato plnění: , datum, částka 2 517 Kč, , datum, 19 Kč, , datum, 2 400 Kč, , datum, 2 900 Kč, , datum, 3 800 Kč, , datum, 2 500 Kč, , datum, 1 400 Kč, , datum, 3 000 Kč, , datum, 1 500 Kč, , datum, 5 000 Kč, , datum, 3 000 Kč a dne , datum, v částce 14 Kč, celkem tedy 28 050 Kč. Při sjednání smlouvy si žalovaná sjednala volitelné služby, a to Klidné spaní za 325,74 Kč, Presto za 1 648,58 Kč, informační SMS za 85,44 Kč. Žalovaná pak na dluh uhradila žalobkyni pouze částku 13 270,50 Kč. Neboť se žalovaná dostala do prodlení s úhradou pravidelných splátek, žalobkyně jí vypověděla smlouvu, o čemž ji informovala mailem ze dne , datum, , přičemž výpovědi došlo téhož dne. Žalovaná se tak prokazatelně dostala do prodlení úhradou celého úvěru dne , datum, . Žalobkyně má tedy nárok na uhrazení jistiny 27 964,75 Kč, poplatek za vyplacení tranší úvěru 512,65 Kč, smluvní úrok 28 285,45 Kč poplatek za službu Klidné spaní 80,52 Kč, za Presto 1 527,08 Kč a za informační SMS servis 21,12 Kč. Dále žalobkyně požadovala po žalované zaplacení smluvní pokuty ve výši 1 795,93 Kč, která byla sjednána ve smlouvě ve výši 0,1 % denně z dlužné částky ohledně níž je žalovaná v prodlení. Žalobkyně však uplatnila pokutu pouze za prvních 90 dnů prodlení, tedy za dobu od , datum, do , datum, .

2. Soud ve věci pod č.j. EPR , č. účtu, –7 vydal dne , datum, elektronický platební rozkaz. Tento se však nepodařilo doručit žalované do vlastních rukou, proto byl zrušen a ve věci bylo nařízeno jednání.

3. Zástupce žalobkyně se pak jednání soudu nedostavil po omluvě, žalovaná bez omluvy, ač byla řádně předvolána a soud proto jednal v jejich nepřítomnosti podle § 101 odstavec 3 o.s.ř.

4. Soud provedl řadu listinných důkazů:

5. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti bylo žalobkyní zjištěno, že žalovaná žije sama, výdaje na půjčky má měsíčně 1 700 Kč, měsíční výdaje na bydlení 6 000 Kč, nemá žádné nezbytné výdaje a ostatní zbytné výdaje 2 000 Kč, výše ověřeného čistého měsíčního příjmu 22 215 Kč, rezerva pro výdaje 500 Kč, vypočítané minimální výdaje 8 960 Kč, disponibilní příjem 11 000 Kč, a tedy posouzení úvěruschopnosti prošlo u žalobkyně jako úspěšné.

6. Ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru číslo , hodnota, bylo zjištěno, že smlouvu účastníci uzavřeli dne , datum, , když žalobkyně se zavázala poskytnout žalované částku až do výše 34 000 Kč jako úvěr, který lze čerpat i postupně i opakovaně, s tím, že dluh bude splácen v pravidelných denních splátkách ve výši určené Všeobecnými obchodními podmínkami žalobkyně. Dále je zde uvedeno RPSN 2562,54 Kč, úroková sazba – denní úrok 1,066 %, datum splatnosti první denní splátky , datum, , poslední den trvání smlouvy , datum, , celková výše poplatku za vyplacení tranše úvěru 1,99 % z čerpané částky. Dále smlouva obsahuje i otázku základních poplatků, sankcí, kde mimo jiné je zakotven i nárok žalobkyně v případě prodlení klientky ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky, ohledně níž by byla klientka v prodlení až do zaplacení. Žalobkyně zde měla zakotveny též nárok na zesplatnění úvěru, pokud bude klientka alespoň 91 dní v prodlení se splacením jedné nebo více splátek.

7. Z předžalobní upomínky s podacím lístkem bylo zjištěno, že žalované byla výzva zaslána , datum, , kdy dluh tehdy ve výši 60 187,50 Kč měl být zaplacen do tří dnů.

8. Žalovaná též byla vyzvána k uhrazení dluhu, a to výzvou ze dne , datum, .

9. Částku čerpaného úvěru pak žalobkyně doložila přehledem bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli.

10. Podle § 2395 a následujících občanského zákoníku číslo 89/2012 Sb. účinného od , datum, (dále jen OZ) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Podle § 86 odstavec 1 zákona číslo 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných spolehlivých, dostatečných a přiměřených informacích získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

12. Podle § 87 odstavec 1téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odstavec 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Podle § 547 OZ právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

14. Podle § 588 OZ věta první soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

15. Podle § 2991 odstavec 1 OZ kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

16. Podle § 2991 odstavec 2 OZ bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

17. Nejprve se soud zabýval předloženou úvěrovou smlouvou se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem (článek 8 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.04.2008 a také rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18.12.2014 ve věci C-449/13 Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další a jeho transpozicí ve výši uvedeném ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru.

18. V projednávané věci žalobkyně sice tvrdí, avšak řádně neprokazuje (když z doložených listin nijak nevyplývá, že by viděla jakýkoli doklad, kromě výpisů z různých rejstříků), že by s odbornou péčí posuzovala schopnost spotřebitele, tj. žalované, splácet úvěr poskytnutý nakonec v celkové částce 28 050 Kč, k tomu poplatky za volitelné služby, a to v denních splátkách. Jinak bylo evidentně vycházeno pouze z údajů, které žalobkyně získala od žalované, které však nebyly nijak ověřeny. Zjevně nebyly zjišťovány celkové majetkové poměry žalované, její příjmy za delší období, výdaje, závazky apod. Žalobkyně dle shora citovaného zákonného ustanovení je povinna náležitým způsobem prověřovat tvrzení žadatele o úvěr. Pokud totiž doložení tvrzení žadatelů o své bonitě nevyžaduje, nepostupuje v souladu s citovaným ustanovením a nelze než uzavřít, že neplní řádně povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Z posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K zjištění úvěruschopnosti klienta je nutné zejména podrobně analyzovat osobní, respektive domácí rozpočet spotřebitele, žadatele o spotřebitelský úvěr, a to na obě jeho strany, tedy jak příjmy, tak výdaje, přičemž věřitel musí vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy, zda vyživuje další osoby, nebo naopak, zda se na financování provozu domácnosti podílí další osoba. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je ryze individuální záležitost v tom smyslu, že se týká jednotlivého spotřebitele ve vztahu ke konkrétnímu spotřebitelskému úvěru.

19. Zákon o spotřebitelském úvěru sice ukládá dlužníkovi povinnost poskytnout věřiteli údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (§ 84 zákona číslo 257/2016 Sb.), avšak tato povinnost nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutí údajů na spotřebitele ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí. Věřitel se tedy nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti (například pokud výdaje na bydlení či stravování nebo jiné náklady neodpovídají cenám v místě a čase obvyklých) je věřitel povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, popř. v rámci svých možnosti jiným způsobem ověřit. Údaje pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele musí být aktuální a musí vypovídat o finanční situaci spotřebitele v okamžiku, kdy žádá o spotřebitelský úvěr.

20. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí z 01.04.2015 sp. zn. 1As 30/2015 uzavřel, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověřování (požadavku na doložení) těchto tvrzení (například potvrzením o zaměstnání a příjmů, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.). Nejvyšší soud v uvedeném rozhodnutí dále mimo jiné uvedl, že předobrazem shora citovaného ustanovení k posouzení úvěruschopnosti dle zákona o spotřebitelském úvěru je článek 8 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.04.2008. Soudní dvůr, který se zabýval výkladem tohoto článku, konstatoval, že „…poskytovatel úvěru musí v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V tomto ohledu se dostatečnost uvedených informací může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené v této smlouvě. Toto posouzení lze provést pomocí podkladu o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situaci zájemce o úvěr. Avšak pouhá, ničím nepodložená, či nedostatečně podložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady.“21. Soud pak tedy v projednávaném případě dospěl k závěru, že žalobkyně v řízení před soudem I. stupně neprokázala, že by kvalifikovaně a s odbornou péčí jako poskytovatel úvěru zjišťovala, a především ověřovala bonitu žalované před sepisem předmětné smlouvy. Vycházela prakticky pouze z tvrzení žalované a záznamů v registrech.

22. Soud pro úplnost dodává, že pokud dle ustanovení § 87 zákona číslo 257/2016 Sb. spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti (smlouvy z důvodu uzavření smlouvy v rozporu s ustanovením § 86 odstavec 1 zákona o spotřebitelském úvěru) v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy, nelze toto ustanovení vykládat tak, že pokud dlužník námitku neplatnosti sám aktivně neuplatní (například podáním žaloby na neplatnost sjednané smlouvy o úvěru) nemůže se soud z moci úřední zabývat úvěrovou smlouvou se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem dle článku 8 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.04.2008. Tento závěr je plně v souladu, jak s názorem Nejvyššího soudu k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích prezentovaném v rozsudku ze dne 25.07.2018 sp. zn. 33Cdo 2178/2018, kde mj. uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka, tedy spotřebitele, ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli, aby dlužníka – spotřebitele náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná, a to shodně s nálezem Ústavního soudu ze dne 26.02.2019 IIIÚS 4129/18, který na citované rozhodnutí Nejvyššího soudu odkazuje s tím, že výslovně uvádí, že nezkoumá-li obecný soud zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v článku 36 odstavec 1 Listiny základních práv a svobod.

23. V projednávané věci pak žalovaná načerpala celkem částku 28 050 Kč a na tento dluh uhradila 13 270,50 Kč. Rozdíl v těchto částkách ve výši 14 779,50 Kč je pak bezdůvodným obohacením, kterým se žalovaná obohatila na úkor žalobkyně.

24. S ohledem na shora uvedené závěry soudu tedy po právní stránce nezbylo než věc posoudit tak, že smlouva o úvěru uzavřená mezi účastníky dne , datum, je absolutně neplatná, a to zejména pro rozpor se zákonem o spotřebitelském úvěru, když žalobkyně prakticky zcela rezignovala na zjišťování a zejména ověřování údajů týkajících se skutečných příjmů a výdajů žalované. Částku bezdůvodného obohacení soud uložil žalované uhradit i se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % od , datum, (když předcházela třídenní lhůta v níž žalovaná mohla dluh zaplatit), a to podle § 1970 OZ a § 2 Nařízení vlády číslo 351/2013 Sb.

25. Protože má soud úvěrovou smlouvu za absolutně neplatnou, tak veškeré další žalobní nároky plynoucí z úvěrové smlouvy byl nucen zamítnout, neboť uvedené nároky jsou povahou akcesorické a váží se k hlavnímu, tedy k úvěrovému vztahu, který byl neplatně sjednán. Na tom nic nemění skutečnost, že mohlo být plnění žalované žalobkyní započteno na neplatně sjednané příslušenství listiny.

26. Pokud by se žalobkyně dostavila k jednání, byla by v souladu s § 118a odstavec 3 o.s.ř. soudem poučena o tom, že dosud nedoplnila skutková tvrzení ohledně skutečnosti, že smlouva nebyla uzavřena v rozporu s dobrými mravy vzhledem k výši souhrnného poplatku a též ohledně tvrzení ohledně úvěruschopnosti. Svou neúčastí na jednání však žalobkyně znemožnila soudu poskytnout jí takové poučení a současně se tohoto dobrodiní soudu vzdala (viz například usnesení Ústavního soudu ČR sp. zn. IIÚS 175/04 či rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. 1Cmo 294/2001), když jak vyplývá z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (například rozsudek sp. zn. 21Cdo 4314/2008), potřebná poučení soud poskytuje pouze při jednání, popřípadě při přípravném roku nařízeném podle ustanovení § 114c o.s.ř. a není tedy možné poučovat žalobce o neunesení důkazního břemene mimo jednání či přípravný rok. Nedostavení se účastníka k jednání není v žádném směru důvodem pro odročování jednání za účelem splnění poučovací povinnosti podle § 118a odstavec 1 a 3.

27. Pokud jde o náklady řízení, pak soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Vycházel z toho, že podle § 142 odstavec 2 o.s.ř. měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popř. vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.

28. Citované zákonné ustanovení upravuje situaci, kdy úspěch účastníka není úplný a je třeba náhradu nákladů poměrně rozdělit nebo náhradu nepřiznat nikomu. Jedná se jednak o odraz reálného výsledku věci a jednak o prevenci, aby účastníci nežalovali víc, než jim opravdu podle hmotného práva náleží.

29. V posuzovaném případě soud dospěl k závěru, že úspěch žalobkyně ve věci přisouzené částky 14 779,50 Kč se zákonným úrokem z prodlení a neúspěchu co do částky 43 612,07 Kč a částky 1 795,93 Kč jako zamítnutých, byla v řízení úspěšnější žalovaná, ovšem té žádné náklady řízení nevznikly, a proto soud rozhodl tak, jak uvedeno ve výroku rozsudku.