10 C 252/2024

Plný text

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Alenou Herčíkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro zaplacení 14 665 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 9 105 Kč se 14,75% úrokem ročně z této částky od , datum, do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Co do částky 5 560 Kč s příslušenstvím a dále co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 118,51 Kč se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku ve výši 541 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

1. Žalobkyně ve své žalobě domáhala vydání elektronického platebního rozkazu, kterým by soud uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku ve výši 14 665 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 118,51 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 14 665 Kč od , datum, do zaplacení s tím, že účastníci dne , datum, uzavřeli úvěrovou smlouvu jako bezúčelový spotřebitelský úvěr, a to prostřednictvím internetových stránek společnosti , právnická osoba, . Před jejím uzavřením žalobkyně hodnotila schopnost žalovaného splácet, když zjišťovala, zda žalovaný má ještě jiné úvěry, popřípadě zda je řádně splácí, a to prostřednictvím registru SOLUS, v Centrální evidenci exekucí a v insolvenčním rejstříku. Dále posoudila příjmovou a výdajovou stránku, když vychází zejména z věku, rodinného stavu, splátek u jiných společností a podobně. Na základě smlouvy žalovanému byla poskytnuta částka 10 000 Kč, kdy žalovaný se jí zavázal zaplatit spolu s poplatkem ve výši 330 Kč, a to do 24 měsíců splátkami. Částka 10 000 Kč byla žalovanému dne , datum, zaslána na číslo účtu uvedené ve smlouvě, tedy , č. účtu, . Sjednány byly další volitelné služby, a to poplatek za bezpečnou splátku 99 Kč, poplatek za SMS 49 Kč, v rámci 2. – 8. splátky byl vynesen úrok pevnou částku ve výši 490 Kč. Žalovaný však na dluh uhradil pouze dne , datum, částku 895 Kč. V souvislosti s jeho prodlením žalobkyni vznikl nárok na smluvní pokutu podle smlouvy, a to 3 x 500 Kč, která byla účtována žalovanému 06.11., 06.10. a , datum, . S upomínáním pak byly spojeny vynaložené náklady, které opět podle smlouvy činily 3 x 300 Kč (účtováno dne 11.09., 09.10., , datum, ) a dne , datum, částka 130 Kč. Žalobkyni tak vznikl nárok vůči žalovanému na zaplacení částky 14 665 Kč, které se sestává z neuhrazené jistiny ve výši 9 583 Kč, poplatku za bezpečnou splátku 396 Kč, poplatku za SMS ve výši 196 Kč, úroku v celkové výši 1 960 Kč, účelně vynaložených nákladů ve výši 1 030 Kč a smluvních pokut ve výši celkem 1 500 Kč. Příslušenství pak představuje kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 118,51 Kč od , datum, do , datum, , zákonný úrok z prodlení z částky 14 665 Kč od , datum, do zaplacení ve výši 14,75 %. Vzhledem k tomu, že žalovaný dluh neuhradil ani po předžalobní upomínce žalobkyni nezbylo než se obrátit na soud.

2. Soud ve věci pod č.j. EPR , č. účtu, –5 vydal dne , datum, elektronický platební rozkaz. Vzhledem k tomu, že tento se nepodařilo doručit žalovanému do vlastních rukou, byl usnesením ze dne , datum, zrušen a ve věci bylo nařízeno jednání. K jednání se zástupce žalobce nedostavil po omluvě žalovaný bez omluvy, a proto bylo jednáno v jejich nepřítomnosti podle § 101 odstavec 3 o.s.ř.

3. Z úvěrové smlouvy bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi účastníky dne , datum, , a to na částku 10 000 Kč. Byl dohodnut poplatek za poskytnutí úvěru 330 Kč, které měl žalovaný zaplatit ve 24 splátkách. Celková částka, kterou se žalovaný zavázal zaplatit, byla 13 760 Kč, a to bez úhrad za doplňkové služby. RPSN pak byla 49,2 %. Dále byl sjednán poplatek za korunový odklad 990 Kč, za službu bezpečná splátka 99 Kč měsíčně, za SMS servis 49 Kč měsíčně, když smlouva obsahovala další ujednání včetně sankcí při řádném nesplácení, včetně smluvní pokuty.

4. Z potvrzení o provedení ověření bonity žalovaného bylo zjištěno, že byla známa výše příjmu žalovaného 35 000 Kč, splátky jiným společnostem 1 000 Kč. Žalovaný neuvedl ani žádnou vyživovací povinnost.

5. Dále bylo nahlédnuto do rejstříků ISIR, NRKI, SOLUS,atd. když výsledek byl negativní, tj. bylo ověřeno, že žalovaný není v seznamu v jakémkoliv rejstříku tzv. dlužníků.

6. Z výpisu čerpání splátek a úhrad žalobkyně bylo zjištěno, že žalovanému byla poskytnuta částka 10 000 Kč, když na tuto zaplatil splátku dne , datum, ve výši 895 Kč. Dále již smluvená splátka á 1 055 Kč nebyla placena.

7. Z výpisu žalobkyně o proplacení smlouvy bylo zjištěno, že , datum, na číslo účtu , č. účtu, byla žalovanému zaslána částka 10 000 Kč.

8. Z předžalobní upomínky a doručného listu bylo zjištěno, že předžalobní upomínka ze dne , datum, byla předána k poštovní přepravě , datum, , když žalovaný byl vyzván k zaplacení částky 14 665 Kč, a to nejpozději do , datum, .

9. Podle § 2395 a následujících občanského zákoníku číslo 89/2012 Sb. účinného od , datum, (dále jen OZ) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle § 86 odstavec 1 zákona číslo 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných spolehlivých, dostatečných a přiměřených informacích získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

11. Podle § 87 odstavec 1téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odstavec 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Podle § 2991 odstavec 1 OZ kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

13. Podle § 2991 odstavec 2 OZ bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

14. Nejprve se soud zabýval předloženou úvěrovou smlouvou se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem (článek 8 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne , datum, a také rozsudek Evropského soudního dvora ze dne , datum, ve věci C-449/13 Consumer Finance proti , jméno FO, a další a jeho transpozicí ve výši uvedeném ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru.

15. V projednávané věci žalobkyně sice tvrdí, avšak řádně neprokazuje (soudu byl předložen pouze záznam, z něhož měl vyplynout příjem žalovaného 35 000 Kč, to, že je bezdětný a dále, že není v rejstřících dlužníkem), že by s odbornou péčí posuzovala schopnost spotřebitele, tj. žalovaného splácet úvěr poskytnutý ve výši 10 000 Kč + poplatek za poskytnutí ve výši 330 Kč, poplatek za bezpečnou splátku 99 Kč, za SMS servis 49 Kč a úrok ve výši 490 Kč, a to v 24 měsíčních splátkách á 1 055 Kč, když nebyl předložen žalobkyní žádný dokument, z kterého by vyplynulo zjišťování jakýchkoliv údajů ohledně sociální situace žalovaného. Bylo pouze prověřeno v rejstřících, že není tzv. „dlužníkem“. Zjevně nebyly zjišťovány majetkové poměry žalovaného, jeho příjmy za delší období, výdaje, závazky apod. Žalobkyně dle shora citovaného zákonného ustanovení je povinna náležitým způsobem prověřovat tvrzení žadatele o úvěr. Pokud totiž doložení tvrzení žadatelů o své bonitě nevyžaduje, nepostupuje v souladu s citovaným ustanovením a nelze než uzavřít, že neplní řádně povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Z posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K zjištění úvěruschopnosti klienta je nutné zejména podrobně analyzovat osobní, respektive domácí rozpočet spotřebitele, žadatele o spotřebitelský úvěr, a to na obě jeho strany, tedy jak příjmy, tak výdaje, přičemž věřitel musí vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy, zda vyživuje další osoby, nebo naopak, zda se na financování provozu domácnosti podílí další osoba. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je ryze individuální záležitost v tom smyslu, že se týká jednotlivého spotřebitele ve vztahu ke konkrétnímu spotřebitelskému úvěru.

16. Zákon o spotřebitelském úvěru sice ukládá dlužníkovi povinnost poskytnout věřiteli údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (§ 84 zákona číslo 257/2016 Sb.), avšak tato povinnost nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutí údajů na spotřebitele ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí. Věřitel se tedy nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti (například pokud výdaje na bydlení či stravování nebo jiné náklady neodpovídají cenám v místě a čase obvyklých) je věřitel povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, popř. v rámci svých možnosti jiným způsobem ověřit. Údaje pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele musí být aktuální a musí vypovídat o finanční situaci spotřebitele v okamžiku, kdy žádá o spotřebitelský úvěr.

17. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí z , datum, sp. zn. , spisová značka, uzavřel, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověřování (požadavku na doložení) těchto tvrzení (například potvrzením o zaměstnání a příjmů, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.). Nejvyšší soud v uvedeném rozhodnutí dále mimo jiné uvedl, že předobrazem shora citovaného ustanovení k posouzení úvěruschopnosti dle zákona o spotřebitelském úvěru je článek 8 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne , datum, . Soudní dvůr, který se zabýval výkladem tohoto článku, konstatoval, že „…poskytovatel úvěru musí v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V tomto ohledu se dostatečnost uvedených informací může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené v této smlouvě. Toto posouzení lze provést pomocí podkladu o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situaci zájemce o úvěr. Avšak pouhá, ničím nepodložená, či nedostatečně podložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady.“18. Soud pak tedy v projednávaném případě dospěl k závěru, že žalobkyně v řízení před soudem I. stupně neprokázala, že by kvalifikovaně a s odbornou péčí jako poskytovatel úvěru zjišťovala a především ověřovala bonitu žalovaného, zda by byl schopen po 24 měsíců splácet částku 1 055 Kč, respektive za tuto dobu zaplatit celkem 13 760 Kč spolu s doplatky za doplňkové služby ve výši 148 Kč.

19. Soud pro úplnost dodává, že pokud dle ustanovení § 87 zákona číslo 257/2016 Sb. spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti (smlouvy z důvodu uzavření smlouvy v rozporu s ustanovením § 86 odstavec 1 zákona o spotřebitelském úvěru) v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy, nelze toto ustanovení vykládat tak, že pokud dlužník námitku neplatnosti sám aktivně neuplatní (například podáním žaloby na neplatnost sjednané smlouvy o úvěru) nemůže se soud z moci úřední zabývat úvěrovou smlouvou se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem dle článku 8 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne , datum, . Tento závěr je plně v souladu, jak s názorem Nejvyššího soudu k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích prezentovaném v rozsudku ze dne , datum, sp. zn. , spisová značka, , kde mj. uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka, tedy spotřebitele, ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli, aby dlužníka – spotřebitele náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná, a to shodně s nálezem Ústavního soudu ze dne , datum, IIIÚS 4129/18, který na citované rozhodnutí Nejvyššího soudu odkazuje s tím, že výslovně uvádí, že nezkoumá-li obecný soud zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v článku 36 odstavec 1 Listiny základních práv a svobod.

20. S ohledem na shora uvedené závěry, soudu tedy po právní stránce nezbylo než věc posoudit tak, že smlouva o úvěru uzavřená dne , datum, je neplatná. Současně má soud v řízení za prokázané, že žalobkyně poskytla žalované částku 10 000 Kč, což je částka, kterou žalovanému zaslala na jím uvedený účet. Soud proto dospěl k závěru, že se v této výši žalovaný na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil, a to o částku 10 000 Kč mínus 895 Kč, což byla částka, kterou žalobkyni zaplatil, a tedy soud uložil žalovanému z titulu bezdůvodného obohacení zaplatit žalobkyni částku 9 205 Kč, a to i se zákonným úrokem z prodlení, který byl přiznán podle § 1970 občanského zákoníku a § 2 nařízení vlády číslo 351/2013 Sb., když do prodlení se žalovaný dostal dnem , datum, , když do , datum, měl žalobkyni zaplatit dluh dle předžalobní upomínky.

21. Protože má soud úvěrovou smlouvu za neplatnou, tak veškeré další žalobní nároky plynoucí z úvěrové smlouvy byl nucen zamítnout, neboť uvedené nároky jsou povahou akcesorické a váží se k hlavnímu, tedy k úvěrovému vztahu, který byl neplatně sjednán. Na tom nic nemění skutečnost, že mohlo být plnění žalovaného žalobkyní započteno na neplatně sjednané příslušenství listiny.

22. Pokud by se žalobkyně dostavila k jednání, byl by v souladu s § 118a odstavec 3 o.s.ř. soudem poučen o tom, že dosud nedoplnil skutková tvrzení ohledně skutečnosti, že smlouva nebyla uzavřena v rozporu s dobrými mravy vzhledem k výši souhrnného poplatku a též ohledně tvrzení ohledně úvěruschopnosti. Svou neúčastí na jednání však žalobkyně znemožnila soudu poskytnout mu takové poučení a současně se tohoto dobrodiní soudu vzdal (viz například usnesení Ústavního soudu ČR sp. zn. IIÚS 175/04 či rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. , spisová značka, ), když jak vyplývá z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (například rozsudek sp. zn. , spisová značka, ), potřebná poučení soud poskytuje pouze při jednání, popřípadě při přípravném roku nařízeném podle ustanovení § 114c o.s.ř. a není tedy možné poučovat žalobce o neunesení důkazního břemene mimo jednání či přípravný rok. Nedostavení se účastníka k jednání není v žádném směru důvodem pro odročování jednání za účelem splnění poučovací povinnosti podle § 118a odstavec 1 a 3.

23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že ve 100 % úspěšnosti by žalobkyni byla přiznána částka ve výši 2 252 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 500 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21%, tj. 252 Kč. Žalobkyně však byla úspěšná pouze v 62 %, žalovaný pak v 38 %, tzn. že úspěch žalobkyně je 24 % z částky 2 252 Kč což činí celkem 541 Kč.