10 C 255/2024

Plný text

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Alenou Herčíkovou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 pro zaplacení 22 523,92 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 1 533,92 Kč s 8,05% úrokem z prodlení ročně z této částky od , datum, do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Žaloba se zamítá co do částky 8 430 Kč s 8,05% úrokem ročně z této částky od , datum, do zaplacení.

III. Žaloba se zamítá co do 8,05% úroku z prodlení z částky 1 533,92 Kč za dobu od , datum, do , datum, .

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 4 870 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % od , datum, do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

V. Co do částky 7 690 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od , datum, do zaplacení se žaloba zamítá.

VI. Žaloba se zamítá co do úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 7 690 Kč od , datum, do zaplacení.

VII. Žaloba se zamítá co do úroku z prodlení ve výši 8,05% z částky 4 870 Kč za dobu od , datum, do , datum, .

VIII. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se ve svém návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala, aby jí soud přiznal a) částku ve výši 9 963,92 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 533,92 Kč od , datum, do zaplacení, b) částku ve výši 12 560 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4 870 Kč od , datum, do zaplacení tím, že původní věřitel, společnost , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , jméno FO, , Anonymizováno, uzavřel dne , datum, smlouvu se žalovanou číslo , hodnota, . Žalované na základě toho poskytl zápůjčku ve výši 11 000 Kč. Celková částka splatná žalovanou činila 19 430 Kč, když součástí kromě jistiny 11 000 Kč byl ještě poplatek za poskytnutí zápůjčky 2 200 Kč, obchodní úrok 1 540 Kč, služba hotovostní inkaso splátek 4 400 Kč a životní pojištění 290 Kč. Žalovaná se zavázala uhradit poskytnutou částku včetně nákladů v 58 týdenních splátkách á 335 Kč. Žalovaná uhradila na poskytnutý úvěr pouze 8 865 Kč. Dlužná částka pak činila 2 135 Kč na jistině a na dalších platbách 8 430 Kč. Předmětná pohledávka byla postoupena na žalobkyni, když jí byla uhrazena ještě částka 601,08 Kč. Uplatňovaná pohledávka byla přihlášena do insolvenčního řízení vedeného Krajského soudu v , adresa, sp. zn. KSUL , spisová značka, , přičemž pro neplnění podmínek oddlužení bylo insolvenční řízení zastaveno. Před poskytnutím úvěru věřitel zkoumal úvěruschopnost žalované, a to na základě informací od ní získaných a nahlédnutím do různých databází, když zejména bylo nahlédnuto do BRKI, NRKI, SOLUS a insolvenčního rejstříku ISIR, telefonicky byl kontaktován zaměstnavatel žalované, jakož i byly zohledněny i pohyby na bankovním účtu žalované v relevantním časovém období.Dále mezi týmiž subjekty byla dne , datum, uzavřena smlouva o půjčce číslo , hodnota, , když žalované byla poskytnuta na základě této smlouvy zápůjčka výši 10 000 Kč a celková splatná částka činila 17 690 Kč, když součástí byla načerpaná jistina 10 000 Kč, poplatek za poskytnutí zápůjčky 2 000 Kč, obchodní úrok 1 400 Kč, služba hotovostní inkaso splátek 4 000 Kč a životní pojištění 290 Kč. Žalovaná se zavázala uvedenou částku uhradit v 58týdenních splátkách á 305 Kč. Žalovaná uhradila z této smlouvy částku 5 130 Kč.

2. Soud ve věci pod č.j. EPR , Anonymizováno, /, Anonymizováno, -, Anonymizováno, dne , datum, vydal elektronický platební rozkaz. Tento se však nepodařilo žalované doručit do vlastních rukou, a proto byl usnesením zrušen a ve věci bylo nařízeno jednání. K jednání se zástupce žalobkyně nedostavil po omluvě, žalovaná bez omluvy, a proto soud jednal podle § 101, odstavec 3 o.s.ř. v jejich nepřítomnosti.

3. Soud ve věci provedl řadu listinných důkazů.

4. Ze smlouvy o půjčce číslo , hodnota, bylo zjištěno, že na základě ní firma , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , jméno FO, půjčila žalované částku 11 000 Kč a tato se zavázala vrátit celkem částku 19 430 Kč, když poplatky činily 2 200 Kč poplatek za administrativní činnost, 1 540 Kč úrok, poplatek za hotovostní inkaso splátek 4 400 Kč a životní pojištění 290 Kč. Tato celková částka měla být žalovanou splacena v 58 týdenních splátkách á 335 Kč.

5. Z karty zákazníka související s touto půjčkou bylo zjištěno, že žalovaná uvedla, že má vlastní bydlení, má již spotřebitelský úvěr a jedno nezletilé dítě narozené v roce 2012. Dále zde byl uveden zaměstnavatel a mzda 11 600 Kč, respektive mzda 7 800 Kč a další příjmy (mateřská dovolená) 3 800 Kč. Jako výdaje pak bylo uvedena 900 Kč inkaso, výdaje domácnosti 6 000 Kč, splátky půjčky 750 Kč, výdaje na telefon 300 Kč, celkem 7 950 Kč.

6. Ze smlouvy o půjčce číslo , hodnota, bylo zjištěno, že tato smlouva o půjčce byla uzavřena mezi stejnými subjekty jako prve uvedená, ovšem na částku 10 000 Kč, kde žalovaná se zavázala vrátit celkem částku 17 690 Kč, když tuto částku kromě jistiny tvořil poplatek za administrativní činnost 2 000 Kč, úrok ve výši 1 400 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek 4 000 Kč a dále ještě životní pojištění 290 Kč v 58 splátkách á 305 Kč.

7. Z karty zákazníka související s touto druhou půjčkou bylo zjištěno, že bydlení žalované je vlastní, nemá žádný úvěr, ale aktivní půjčku u Fair Credit. Dále má dvě nezaopatřené děti narozené 2007, 2012. Dále byl uveden zaměstnavatel a příjem 8 550 Kč, 3 800 Kč mateřské dávky, a dále neidentifikovaný příjem 24 200 Kč s označením. Inkaso je pak uvedeno ve výši 1 000 Kč, výdaje domácnosti 12 800 Kč, splátky půjčky 750 + 2 480 Kč, telefon 600 Kč.

8. Z předžalobní upomínky ze dne , datum, spolu s doručným listem bylo zjištěno, že žalovaná byla vyzvána k zaplacení dluhů z obou půjček.

9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek s přehledem postoupených pohledávek bylo zjištěno, že předmětnou pohledávku firma , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , jméno FO, postoupila firmě , právnická osoba10. Podle § 2395 a následujících občanského zákoníku číslo 89/2012 Sb. účinného od , datum, (dále jen OZ) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Podle § 86 odstavec 1 zákona číslo 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných spolehlivých, dostatečných a přiměřených informacích získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

12. Podle § 87 odstavec 1téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odstavec 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Podle § 547 OZ právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

14. Podle § 588 OZ věta první soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

15. Podle § 2991 odstavec 1 OZ kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

16. Podle § 2991 odstavec 2 OZ bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

17. Nejprve se soud zabýval předloženou úvěrovou smlouvou se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem (článek 8 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.04.2008 a také rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18.12.2014 ve věci C-449/13 Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další a jeho transpozicí ve výši uvedeném ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru.

18. V projednávané věci žalobkyně sice tvrdí, avšak řádně neprokazuje, že by s odbornou péčí posuzovala schopnost spotřebitele, tj. žalované splácet jednak úvěr ve výši 11 000 Kč z půjčky ze dne , datum, a tedy schopnost za 58 týdnů zaplatit částku celkem 19 430 Kč jakož i z půjčky z , datum, s jistinou 10 000 Kč celkem zaplatit 17 690 Kč. Z karet zákazníka bylo zjištěno, že bylo vycházeno pouze z údajů žalované, a to jak o příjmech, tak i o výdajích. Příjem byl zjištěn v jednom případě 8 550 Kč, v druhém 7 800 Kč a k tomu mateřské dávky 3 800 Kč. Pokud je snad v druhém případě uváděna částka 24 200 Kč, není srozumitelný zdroj. V jedné kartě zákazníka je uvedeno pouze jedno dítě, zatímco v druhé dvě děti, ačkoliv tuto vyživovací povinnost ke dvěma dětem měla žalovaná evidentně při uzavírání obou půjček. Ještě je nutno připomenout, že v obou případech mělo být splácení po 58 týdnů á 305 Kč a á 335 Kč, což měsíčně činí jednak 1 220 Kč a ve druhém případě 1 340 Kč měsíčně. Zjevně nebyly zjišťovány celkové majetkové poměry žalované, její příjmy za delší období, výdaje, závazky apod. Žalobce dle shora citovaného zákonného ustanovení je povinen náležitým způsobem prověřovat tvrzení žadatele o úvěr. Pokud totiž doložení tvrzení žadatelů o své bonitě nevyžaduje, nepostupuje v souladu s citovaným ustanovením a nelze než uzavřít, že neplní řádně povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Z posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. Zde je nutno ještě podoktnout, že frekvence splácení je týdenní, nikoliv měsíční, ačkoliv právní předchůdce žalobce vycházel z měsíčního příjmu žalované a jejích použitelných příjmů právě na měsíc. K zjištění úvěruschopnosti klienta je nutné zejména podrobně analyzovat osobní, respektive domácí rozpočet spotřebitele, žadatele o spotřebitelský úvěr, a to na obě jeho strany, tedy jak příjmy, tak výdaje, přičemž věřitel musí vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy, zda vyživuje další osoby, nebo naopak, zda se na financování provozu domácnosti podílí další osoba. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je ryze individuální záležitost v tom smyslu, že se týká jednotlivého spotřebitele ve vztahu ke konkrétnímu spotřebitelskému úvěru.

19. Zákon o spotřebitelském úvěru sice ukládá dlužníkovi povinnost poskytnout věřiteli údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (§ 84 zákona číslo 257/2016 Sb.), avšak tato povinnost nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutí údajů na spotřebitele ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí. Věřitel se tedy nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti (například pokud výdaje na bydlení či stravování nebo jiné náklady neodpovídají cenám v místě a čase obvyklých) je věřitel povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, popř. v rámci svých možnosti jiným způsobem ověřit. Údaje pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele musí být aktuální a musí vypovídat o finanční situaci spotřebitele v okamžiku, kdy žádá o spotřebitelský úvěr.

20. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí z 01.04.2015 sp. zn. 1As 30/2015 uzavřel, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověřování (požadavku na doložení) těchto tvrzení (například potvrzením o zaměstnání a příjmů, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.). Nejvyšší soud v uvedeném rozhodnutí dále mimo jiné uvedl, že předobrazem shora citovaného ustanovení k posouzení úvěruschopnosti dle zákona o spotřebitelském úvěru je článek 8 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.04.2008. Soudní dvůr, který se zabýval výkladem tohoto článku, konstatoval, že „…poskytovatel úvěru musí v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V tomto ohledu se dostatečnost uvedených informací může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené v této smlouvě. Toto posouzení lze provést pomocí podkladu o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situaci zájemce o úvěr. Avšak pouhá, ničím nepodložená, či nedostatečně podložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady.“21. Soud pak tedy v projednávaném případě dospěl k závěru, že žalobkyně v řízení před soudem I. stupně neprokázala, že by její právní předchůdce kvalifikovaně a s odbornou péčí jako poskytovatel úvěru zjišťoval, a především ověřoval bonitu žalované, když vycházela pouze z jejích tvrzení.

22. Soud pro úplnost dodává, že pokud dle ustanovení § 87 zákona číslo 257/2016 Sb. spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti (smlouvy z důvodu uzavření smlouvy v rozporu s ustanovením § 86 odstavec 1 zákona o spotřebitelském úvěru) v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy, nelze toto ustanovení vykládat tak, že pokud dlužník námitku neplatnosti sám aktivně neuplatní (například podáním žaloby na neplatnost sjednané smlouvy o úvěru) nemůže se soud z moci úřední zabývat úvěrovou smlouvou se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem dle článku 8 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.04.2008. Tento závěr je plně v souladu jak s názorem Nejvyššího soudu k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích prezentovaném v rozsudku ze dne 25.07.2018 sp. zn. 33Cdo 2178/2018, kde mj. uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka, tedy spotřebitele, ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli, aby dlužníka – spotřebitele náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná, a to shodně s nálezem Ústavního soudu ze dne 26.02.2019 IIIÚS 4129/18, který na citované rozhodnutí Nejvyššího soudu odkazuje s tím, že výslovně uvádí, že nezkoumá-li obecný soud zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v článku 36 odstavec 1 Listiny základních práv a svobod.

23. Dále ještě soud uvádí, že v prvním případě byl žalované poskytnut úvěr ve výši 11 000 Kč, ale ona se zavázala zaplatit celkem částku 19 430 Kč, v druhém případě pak byla půjčka 10 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit celkem 17 690 Kč, což soud považuje za nepřiměřené a v rozporu s dobrými mravy, založeným objektivně existujícím hrubým nepoměrem vzájemných plnění. Okresní soud je tak přesvědčen, že rozpor s dobrými mravy založený objektivně existujícím hrubým nepoměrem vzájemných plnění je natolik intenzivní, že žalobci nelze spravedlivě poskytnout ochranu ze strany soudu.

24. S ohledem na shora uvedené závěry soudu tedy po právní stránce nezbylo než věc posoudit tak, že jak smlouva o úvěru uzavřená dne , datum, , tak , datum, , je absolutně neplatná podle § 588 OZ, neboť svým obsahem nebo účelem zjevně odporuje zákonu nebo jej obchází, nebo se příčí dobrým mravům. Současně má soud v první věci za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované částku 11 000 Kč a ona vrátila 9 466,08 Kč, v druhém případě byla pak půjčena částka 10 000 Kč a vrácena částka 5 130 Kč. Soud proto dospěl k závěru, že rozdílem v uvedených částkách se žalovaná na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila, a to v prvním případě o částku 1 533,92 Kč a v druhém případě o částku 4 870 Kč a soud tedy uložil žalované z titulu bezdůvodného obohacení zaplatit žalobci tyto dvě částky spolu se zákonným úrokem z prodlení, a to v obou případech od , datum, do zaplacení, když , datum, uplynuta sedmidenní lhůta poskytnutá žalované k zaplacení v předžalobní upomínce, která byla doručena , datum, . Co do zbytku byla žaloba zamítnuta. Úrok z prodlení byl přiznán podle § 1970 občanského zákoníku a § 2 Nařízení vlády číslo 351/2013 Sb.

25. Protože má soud úvěrové smlouvy za absolutně neplatné, tak veškeré další žalobní nároky plynoucí z úvěrových smluv byl nucen zamítnout, neboť uvedené nároky jsou povahou akcesorické a váží se k hlavnímu, tedy k úvěrovým vztahům, které byly neplatně sjednány. Na tom nic nemění skutečnost, že mohlo být plnění žalované žalobcem či jeho právním předchůdcem započteno na neplatně sjednané příslušenství té které jistiny.

26. Pokud by se žalobkyně dostavila k jednání, byla by v souladu s § 118a odstavec 3 o.s.ř. soudem poučena o tom, že dosud nedoplnila skutková tvrzení ohledně skutečnosti, že smlouva nebyla uzavřena v rozporu s dobrými mravy vzhledem k výši souhrnného poplatku a též ohledně tvrzení ohledně úvěruschopnosti. Svou neúčastí na jednání však žalobkyně znemožnila soudu poskytnout mu takové poučení a současně se tohoto dobrodiní soudu vzdala (viz například usnesení Ústavního soudu ČR sp. zn. IIÚS 175/04 či rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. 1Cmo 294/2001), když jak vyplývá z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (například rozsudek sp. zn. 21Cdo 4314/2008), potřebná poučení soud poskytuje pouze při jednání, popřípadě při přípravném roku nařízeném podle ustanovení § 114c o.s.ř. a není tedy možné poučovat žalobce o neunesení důkazního břemene mimo jednání či přípravný rok. Nedostavení se účastníka k jednání není v žádném směru důvodem pro odročování jednání za účelem splnění poučovací povinnosti podle § 118a odstavec 1 a 3.

27. Pokud jde o náklady řízení, pak soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Vycházel z toho, že podle § 142 odstavec 2 o.s.ř. měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popř. vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.

28. Citované zákonné ustanovení upravuje situaci, kdy úspěch účastníka není úplný a je třeba náhradu nákladů poměrně rozdělit nebo náhradu nepřiznat nikomu. Jedná se jednak o odraz reálného výsledku věci a jednak o prevenci, aby účastníci nežalovali víc, než jim opravdu podle hmotného práva náleží.

29. V posuzované věci pak soud dospěl k závěru, že poměr úspěchu 16 120 Kč zamítnutých u žalobkyně vůči 6 403,92 Kč přiznaných žalované pak lze uzavřít tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Ohledně žalobkyně soud vycházel ze skutečnosti, že žalobkyní požadované další nároky ze smluvního plnění nebyly shledány důvodnými s ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru a žalobkyni bylo přiznáno toliko bezdůvodné obohacení. Žalobkyni tak s ohledem na již ustálenou judikaturu směřující k ochraně spotřebitele mohlo být zřejmé, že nebude se svým nárokem v celém jeho rozsahu úspěšná a bude zvažována otázka náhrady nákladů řízení. Naopak nebyla přiznána ani částečná náhrada nákladů řízení ani žalované vzhledem k tomu, že této v řízení žádné náklady nevznikly.