10 C 258/2025

Plný text

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Alenou Herčíkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro 23 390 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 18 860 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 12 % od , datum, do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Co do částky 4 530 Kč se 14,75% úrokem od , datum, do zaplacení se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku , částka, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

1. Žalobkyně se domáhala vydání elektrického platebního rozkazu, kterým by soud uložil žalovanému zaplatit jí částku , částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a náklady řízení s tím, že žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne , datum, mezi společností , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, ., Anonymizováno, . jako postupitelem a společností , právnická osoba, . jako postupníkem. Společnosti , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, ., Anonymizováno, , Anonymizováno, byla pohledávka dříve postoupena společností , právnická osoba, ., a to smlouvu o postoupení pohledávek ze dne , datum, . Původní věřitel uzavřel s žalovaným dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo , hodnota, , na jejímž základě poskytl žalovanému úvěr v celkové výši , částka, , jehož splatnost byla sjednána na dobu neurčitou. Žalovaný úvěr v poskytnuté výši načerpal, avšak do data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátil a dostal se do prodlení s vrácením úvěru. Smlouva byla uzavřena elektronicky prostřednictvím webové stránky www., Anonymizováno, .cz. Půjčená částka , částka, byla žalovanému poskytnuta v těchto platbách: dne , datum, 2 000 Kč, , datum, 2 000 Kč, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, . 2 000 Kč, , Anonymizováno, ., Anonymizováno, . 4 000 Kč, , datum, 4 000 Kč, , datum, 2 000 Kč, , datum, 2 000 Kč a dne , datum, částka 2 000 Kč, a to převodem z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalovaného číslo , č. účtu, . Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou úvěru, ohledně něhož byl původním věřitelem opakovaně upomínán. V poslední upomínce ze dne , datum, byl žalovaný informován o zesplatnění celého úvěru a vyzván k okamžité úhradě. Na dluh ničeho neplnil, takže se dostal do prodlení s úhradou celého úvěru dne , datum, . Právo na zesplatnění úvěru bylo sjednáno ve Všeobecných obchodních podmínkách, které byly součástí smlouvy. Předžalobní upomínka byla žalovanému zaslána , datum, . Ke dni podání žaloby žalovaný uhradil , částka, . Předmětem žalobního návrhu je tak pohledávka skládající se z nesplacené jistiny úvěru ve výši , částka, , nejpozději splatné dne , datum, spolu s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení ode dne následujícího po dni splatnosti úvěru. V případě, že by soud neměl nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru za prokázaný, požaduje žalobkyně, aby soud tento nárok v části jistiny posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného.

2. Soud ve věci pod č.j. EPR , č. účtu, –5 vydal dne , datum, elektronický platební rozkaz. Tento se žalovanému nepodařilo doručit do vlastních rukou, proto byl zrušen a ve věci bylo nařízeno jednání. K jednání se zástupci žalobce nedostavil po omluvě, žalovaný bez omluvy, a proto bylo jednáno v jejich nepřítomnosti podle § 101 odstavec 3 o.s.ř.

3. V dané věci soud provedl řadu listinných důkazů:

4. Ze zprávy , právnická osoba, . bylo zjištěno, že na účet žalovaného byla připsána částka á , částka, dne , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, a dále , datum, a , datum, částka á , částka, .

5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené mezi firmou , právnická osoba, . se sídlem , adresa, a žalovaným bylo zjištěno, že úvěrový limit byl domluven na , částka, na dobu neurčitou s roční úrokovou sazbou 457,5 %, celková výše úroku , částka, , celková částka splatná klientem , částka, , RPSN 4678,99 %. Dále byla domluvena smluvní pokuta 0,1 % za každý den prodlení, splácení do každého patnáctého dni v měsíci a byly zde také stanoveny poplatky za upomínání. Smlouva byla elektronicky podepsána , datum, . Její součástí byly i Všeobecné obchodní podmínky, kde byla ustanovení týkající se splácení, možnosti okamžité splatnosti, poplatků a další ustanovení.

6. Z čestného prohlášení klienta bylo zjištěno, že tento ke svým poměrům uvedl, že je svobodný, bydlí v nájemním bytě, jeho čistý měsíční hlavní příjem činí , částka, ze zaměstnání, měsíční výdaje na domácnost činí , částka, a měsíční splátky jiných úvěrů , částka, .

7. Ze standardních informací o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že se jedná o bezúčelový spotřebitelský úvěr v celkové výši , částka, (za předpokladu, že žalovaný bude čerpat celý úvěrový limit, a to pouze jedenkrát a uhradí v ho v nebližším termínu splatnosti). Celkově měla být zaplacena ve 12 splátkách částka , částka, . Výpůjční úroková sazba činí 1,25 % denně, RPSN 4678,99 %.

8. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, s doručným listem bylo zjištěno, že žalovaný byl vyzván k zaplacení a byl vyrozuměn o postoupení předmětné pohledávky v celkové výši , částka, .

9. Z potvrzení o provedených platbách byly zjištěny stejné skutečnosti vyplývající z výpisu z banky žalovaného.

10. Ze sdělení firmy , Anonymizováno, bylo zjištěno, že dluh byl za zesplatněn, když jistina činila , částka, , smluvní úrok , částka, , a tedy celková částka byla , částka, .

11. Ze smluv o postoupení pohledávek s přehledy postoupených pohledávek, bylo zjištěno, že předmětná pohledávka byla nejprve postoupena firmou , právnická osoba, . na firmu , Anonymizováno, , právnická osoba, . a tato firma pak postoupila stejnou pohledávku žalobkyni.

12. Podle § 2395 a následujících občanského zákoníku číslo 89/2012 Sb. účinného od , datum, (dále jen OZ) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Podle § 86 odstavec 1 zákona číslo 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných spolehlivých, dostatečných a přiměřených informacích získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

14. Podle § 87 odstavec 1téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odstavec 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Podle § 547 OZ právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

16. Podle § 588 OZ věta první soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

17. Podle § 2991 odstavec 1 OZ kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

18. Podle § 2991 odstavec 2 OZ bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

19. Nejprve se soud zabýval předloženou úvěrovou smlouvou se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem (článek 8 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.04.2008 a také rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18.12.2014 ve věci C-449/13 Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další a jeho transpozicí ve výši uvedeném ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru.

20. V projednávané věci žalobkyně ani netvrdí, a tudíž ani neprokazuje, že by poskytovatel úvěru s odbornou péčí před uzavřením úvěrové smlouvy posuzoval schopnost spotřebitele, tj. žalovaného, zaplatit úvěr , částka, spolu s úrokem ve výši , částka, , tedy celkově částku , částka, ve 12měsíčních splátkách. Z čestného prohlášení klienta bylo pouze zjištěno, že sám žalovaný uvedl, že je svobodný, bydlí v nájemním bytě, jeho čistý měsíční hlavní příjem činí , částka, , měsíční výdaje na domácnost má , částka, a na splátkách jiných úvěrů , částka, . Zjevně nebyly zjišťovány celkové majetkové poměry žalovaného, jeho příjmy za delší období, výdaje, závazky apod. Žalobkyně dle shora citovaného zákonného ustanovení je povinna náležitým způsobem prověřovat tvrzení žadatele o úvěr. Pokud totiž doložení tvrzení žadatelů o své bonitě nevyžaduje, nepostupuje v souladu s citovaným ustanovením a nelze než uzavřít, že neplní řádně povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Z posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K zjištění úvěruschopnosti klienta je nutné zejména podrobně analyzovat osobní, respektive domácí rozpočet spotřebitele, žadatele o spotřebitelský úvěr, a to na obě jeho strany, tedy jak příjmy, tak výdaje, přičemž věřitel musí vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy, zda vyživuje další osoby, nebo naopak, zda se na financování provozu domácnosti podílí další osoba. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je ryze individuální záležitost v tom smyslu, že se týká jednotlivého spotřebitele ve vztahu ke konkrétnímu spotřebitelskému úvěru.

21. Zákon o spotřebitelském úvěru sice ukládá dlužníkovi povinnost poskytnout věřiteli údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (§ 84 zákona číslo 257/2016 Sb.), avšak tato povinnost nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutí údajů na spotřebitele ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí. Věřitel se tedy nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti (například pokud výdaje na bydlení či stravování nebo jiné náklady neodpovídají cenám v místě a čase obvyklých) je věřitel povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, popř. v rámci svých možnosti jiným způsobem ověřit. Údaje pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele musí být aktuální a musí vypovídat o finanční situaci spotřebitele v okamžiku, kdy žádá o spotřebitelský úvěr.

22. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí z 01.04.2015 sp. zn. 1As 30/2015 uzavřel, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověřování (požadavku na doložení) těchto tvrzení (například potvrzením o zaměstnání a příjmů, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.). Nejvyšší soud v uvedeném rozhodnutí dále mimo jiné uvedl, že předobrazem shora citovaného ustanovení k posouzení úvěruschopnosti dle zákona o spotřebitelském úvěru je článek 8 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.04.2008. Soudní dvůr, který se zabýval výkladem tohoto článku, konstatoval, že „…poskytovatel úvěru musí v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V tomto ohledu se dostatečnost uvedených informací může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené v této smlouvě. Toto posouzení lze provést pomocí podkladu o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situaci zájemce o úvěr. Avšak pouhá, ničím nepodložená, či nedostatečně podložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady.“23. Soud pak tedy v projednávaném případě dospěl k závěru, že žalobkyně v řízení před soudem I. stupně neprokázala, že by poskytovatel úvěru kvalifikovaně a s odbornou péčí zjišťoval, a především ověřoval bonitu žalovaného, zda by mohl ve 12 splátkách zaplatit celkovou částku , částka, , když vycházel pouze z tvrzení žalovaného.

24. Soud pro úplnost dodává, že pokud dle ustanovení § 87 zákona číslo 257/2016 Sb. spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti (smlouvy z důvodu uzavření smlouvy v rozporu s ustanovením § 86 odstavec 1 zákona o spotřebitelském úvěru) v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy, nelze toto ustanovení vykládat tak, že pokud dlužník námitku neplatnosti sám aktivně neuplatní (například podáním žaloby na neplatnost sjednané smlouvy o úvěru) nemůže se soud z moci úřední zabývat úvěrovou smlouvou se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem dle článku 8 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne , datum, . Tento závěr je plně v souladu, jak s názorem Nejvyššího soudu k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích prezentovaném v rozsudku ze dne 25.07.2018 sp. zn. , spisová značka, , kde mj. uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka, tedy spotřebitele, ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli, aby dlužníka – spotřebitele náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná, a to shodně s nálezem Ústavního soudu ze dne 26.02.2019 IIIÚS 4129/18, který na citované rozhodnutí Nejvyššího soudu odkazuje s tím, že výslovně uvádí, že nezkoumá-li obecný soud zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v článku 36 odstavec 1 Listiny základních práv a svobod.

25. Dále ještě soud uvádí, že v projednávané věci byl žalovanému poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši , částka, , ovšem žalovaný se zavázal zaplatit celkem částku , částka, , která zahrnuje úrokovou sazbu 1,25 % denně (RPSN 4678,99 %), tedy za jeden rok by žalovaný přeplatil o částku , částka, , což soud považuje za nepřiměřené a v rozporu s dobrými mravy, založeným objektivně existujícím hrubým nepoměrem vzájemných plnění. Za nepřiměřená ujednání lze označit v kontextu dalších plateb nad jistinu pohledávky rovněž smluvní pokutu v neprospěch žalovaného pro případ porušení povinnosti řádného a včasného splácení úvěru, které vedou k dalšímu řetězení nároků žalobkyně za ním. Okresní soud je tak přesvědčen, že rozpor s dobrými mravy založený objektivně existujícím hrubým nepoměrem vzájemných plnění je natolik intenzivní, že žalobkyni nelze spravedlivě poskytnout ochranu ze strany soudu.

26. S ohledem na shora uvedené závěry soudu tedy po právní stránce nezbylo než věc posoudit tak, že smlouva o úvěru je neplatná jednak podle § 588 OZ, neboť svým obsahem nebo účelem zjevně odporuje zákonu nebo jej obchází, nebo se příčí dobrým mravům, a jednak pro rozpor se zákonem o spotřebitelském úvěru ( řádné nezkoumání úvěruschopnosti) Současně má soud v řízení za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému částku , částka, jako úvěr, což je částka, která byla žalovanému vyplacena na jeho účet. Soud proto dospěl k závěru, že se v této výši žalovaný na úkor žalobkyně (respektive právního předchůdce žalobkyně) bezdůvodně obohatil, a to o částku , částka, mínus zaplacených , částka, , a tedy soud uložil žalovanému z titulu bezdůvodného obohacení zaplatit žalobkyni částku , částka, s úrokem z prodlení ve výši 12 % od , datum, , když prodlení vycházelo z předžalobní upomínky. Zákonný úrok z prodlení byl přiznán podle § 1970 občanského zákoníku a § 2 Nařízení vlády číslo 351/2013 Sb.

27. Protože má soud úvěrovou smlouvu za neplatnou, tak veškeré další žalobní nároky plynoucí z úvěrové smlouvy byl nucen zamítnout, neboť uvedené nároky jsou povahou akcesorické a váží se k hlavnímu, tedy k úvěrovému vztahu, který byl neplatně sjednán.

28. Pokud by se žalobkyně dostavila k jednání, byla by v souladu s § 118a odstavec 1, 3 o.s.ř. soudem poučena o tom, že dosud nedoplnila skutková tvrzení ohledně skutečnosti, že smlouva nebyla uzavřena v rozporu s dobrými mravy vzhledem k výši úroku a dále tvrzení ohledně zkoumání úvěruschopnosti. Svou neúčastí na jednání však žalobkyně znemožnila soudu poskytnout jí takové poučení a současně se tohoto dobrodiní soudu vzdala (viz například usnesení Ústavního soudu ČR sp. zn. IIÚS 175/04 či rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. 1Cmo 294/2001), když jak vyplývá z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (například rozsudek sp. zn. 21Cdo 4314/2008), potřebná poučení soud poskytuje pouze při jednání, popřípadě při přípravném roku nařízeném podle ustanovení § 114c o.s.ř. a není tedy možné poučovat žalobce o neunesení důkazního břemene mimo jednání či přípravný rok. Nedostavení se účastníka k jednání není v žádném směru důvodem pro odročování jednání za účelem splnění poučovací povinnosti podle § 118a odstavec 1 a 3.

29. Pokud jde o náklady řízení soud vycházel z ustanovení § 142 o.s.ř., tedy podle úspěchu ve věci. Žalobkyně požadovala ve věci , částka, , přiznáno jí bylo , částka, , úspěšná tedy byla přibližně z 80 %, žalovaný tak z 20 %, tedy po odečtení žalovaná byla úspěšná z 60 %, což je částka , částka, , počítáno z odměny ve 100 % ve výši , částka, , zaplaceném soudním poplatku , částka, (položka 2 bod. 1. písmeno b) Sazebníku zákona o soudních poplatcích č. 549/1991 Sb.), a náhradě nákladů právního zastoupení žalobce advokátem , částka, . Jak bylo zjištěno, žalobkyně podala u Okresního soudu v Litoměřicích více obdobných žalob, návrhy v těchto věcech mají podobu, která se odlišuje jen v minimální míře, a to právě takové, aby mohl být návrh co do určitosti osob účastníků a předmětu řízení dostatečně individualizován; základ právní argumentace, včetně její stylizace a formálního vyjádření však je totožný či jen s drobnými odchylkami, je zde jednota v osobě žalobkyně a jeho advokáta, sepsání tzv. formulářové žaloby představuje spíš administrativní úkon, než provedení úkonu právní služby, úkony právní služby jsou poskytnuty v zásadě jen při podání první formulářové žaloby. Navíc ve sporu jde o pohledávku ze smlouvy, kde jednou ze stran byl spotřebitel, a jde o smlouvu, nebo podmínky jiného právního důvodu k plnění, při nichž je spotřebitel fakticky zásadně vyloučen z možnosti sjednat si je s jiným obsahem, soud proto hodnotí žalobu ve věci jako tzv. „formulářovou“ žalobu. Proto soud při určování výše odměny za učiněné úkony právní pomoci dle ust. § 11 vyhl.č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, – příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva k úhradě a podání žaloby vyšel z ust. § 14b odst.1 bod 1. vyhl.č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, když řízení ve věci bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, předmětem řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje , částka, a v řízení byla žalobkyni přiznána náhrada nákladů řízení, s tím, že pro účely stanovení náhrady nákladů řízení činí sazba za každý úkon právní služby do podání návrhu na zahájení řízení včetně , částka, , tj. celkem , částka, (3 x , částka, ), dále žalobkyni přiznal náhradu nákladů 3 x , částka, paušální částky jako náhrady výdajů na vnitrostátní poštovné, místní hovorné a přepravné dle ust. § 14b odst.5 písm. a) vyhl.č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, a DPH 21% z částky , částka, (, částka, + , částka, ), tj. , částka, (§ 137 odstavec 3 o.s.ř.).