10 C 272/2023

Plný text

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Alenou Herčíkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 52 654,72 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 6 324 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % od [datum], do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.</b> <b>II. Žaloba se zamítá: co do částky 44 978,72 Kč se zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení ve výši 11,75 %, co do úroku 11,75 % ročně z částky 22 768,80 Kč od [datum] do zaplacení, co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 671,71 Kč.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobce se ve své žalobě domáhal vydání elektronického platebního rozkazu, kterým by soud uložil žalovanému zaplatit žalobci: a) částku 52 654,72 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 22 768,80 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 11,75 %, úrok 11,75 %, ročně z částky 22 768,80 Kč od [datum] do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 671,71 Kč, b) náhradu nákladů řízení ve výši 14 884,60 s tím, že žalovaný uzavřel dne [datum] se společností [právnická osoba] smlouvu [číslo] o poskytnutí úvěru. Před uzavřením smlouvy byla věřitelem zkoumána schopnost splácet poskytnutý úvěr, a to s odbornou péčí podle zákona. Vycházel z bankovních registrů a nebankovních registrů, dále insolvenčního rejstříku, centrální evidence exekucí, z daňového přiznání žalovaného a jeho tvrzení. Na základě smlouvy pak byla žalovanému poskytnuta bezhotovostní půjčka ve výši 28 000 Kč. Za poskytnutí úvěru, respektive zápůjčky se žalovaný zavázal ve smlouvě zaplatit vyčíslení a neměnný poplatek ve výši 29 959 Kč. Poplatek byl vyčíslen jako souhrn úroku ve výši 86 %, p. a. Částka za zpracování, doručení a flexibilní splácení, dále pak částka za administrativní činnost a komfortní splácení. Celkovou částku, kterou se žalovaný zavázal ve smlouvě právní předchůdci žalobce zaplatit, celkem činila 57 959 Kč. Zaplatit pak měl v osmnáctiměsíčních splátkách á 3 220 Kč. Na dluh žalovaný, uhradil však pouze 14 000 Kč, a to [datum] 340 Kč, [datum] 9 660 Kč a [datum] 4 000 Kč. Část z toho částka ve výši 5 231,20 Kč, byla započtena na jistinu, která byla ponížena na částku 22 768,80 Kč a ostatní platby byly pak započteny na ostatní poplatky. Vzhledem k tomu, že žalovaný nesplnil své povinnost ze smlouvy řádně a včas vznikla právnímu předchůdci žalobce právo na smluvní pokutu v sazbě 0,1 % denně, z hodnoty splátek celkové dlužné částky, ohledně nichž je v prodlení. Žalobce pak požaduje zaplatit pouze částku ve výši 14 000 Kč, a to ke dni [datum]. Za kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení též věřitel, respektive žalobce, požaduje pouze 671,71 Kč, sankční poplatky ve výši 3 700 Kč, předmětná pohledávka pak byla postoupena na žalobce. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], která nabyla účinnosti k [datum]. Byla pak tedy celkem ve výši 53 326,43 Kč a byla složena z jistiny ve výši 22 768,80 Kč, poplatků 12 185,92 Kč, kapitalizované smluvní pokuty ve výši 14 000 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 671,71 Kč a sankčních poplatků výši 3 700 Kč. Žalovaný pak byl vyrozuměn o postoupení pohledávky spolu s výzvou okamžitému zaplacení dluhu, a to nejpozději do [datum]. Dále pak žalobce uplatnil smluvní úrok jako příslušenství ve výši 11,75 % p. a., z jistiny 22 768,80 Kč, jedoucí od [datum] do zaplacení a dále zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 %, p. a., jdoucí z jistiny 22 768,80 Kč ode dne [datum] do zaplacení. Žalovaný následně uhradil částku ve výši 7 676 Kč. Toto plnění bylo započteno na dlužnou částku ve výši 61 002,43 Kč, čímž byla ponížena na částku 53 326,48 Kč.

2. Elektronický platební rozkaz ve věci nebyl vydán a bylo nařízeno ve věci jednání.

3. Soud ve věci provedl řadu listinných důkazů.

4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi firmou [právnická osoba] a žalovaným, a to dne [datum]. Spotřebitelský úvěr byl ve výši 28 000 Kč, když tímto úvěrem došlo k refinancování dříve uzavřené smlouvy o zápůjčce [číslo] která činí 3 000 Kč. Zákazníkovi tak byla vyplacena částka snížena o zůstatek celkové dlužné částky, tedy byla mu půjčena částka 25 000 Kč. Žalovaný se pak zavázal zaplatit jako poplatek částku 29 959 Kč (úrok ve výši 22 708 Kč), částka za zpracování spotřebitelského úvěru 1 500 Kč, částka za rozšířenou doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení 5 751 Kč, s tím, že částka za komfortní poskytnutí a splácení činí 2 391 Kč a částka za flexibilní splácení 3 360 Kč. Žalovaný se tak zavázal celkově zaplatit věřiteli částku 57 959 Kč, respektive částku 52 208 Kč, to je bez částky za rozšířenou doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení. Úroková sazba pak činila 86 % a žalovaný celou částku měl zaplatit v 18 měsíčních splátkách á 3 220 Kč RPSN pak činila 14 027 %.

5. Ze zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr pak bylo zjištěno, že žalovaný uvedl ke svým poměrům, že žije s rodiči, je vyučen, je svobodný, částku si půjčuje na neočekávané výdaje, je podnikatelem, tj. OSVČ, jeho čistý příjem činí 28 000 Kč. Dále jsou bez konkretizace uvedeny další čisté příjmy domácnosti 19 000 Kč, celkem tedy příjem domácnosti 47 000 Kč. Výdaje byly odhadnuty na částku 3 000 Kč a uvedeny interní splátky [právnická osoba] 1 500 Kč měsíčně. Doloženo bylo daňové přiznání za rok 2019.

6. Z oznámení o postoupení pohledávky bylo zjištěno, že toto sdělení bylo žalovanému zasláno [datum], a to věřitelem.

7. Ve výzvě k okamžitému splacení dluhu ve výši 61 002,43 Kč, včetně příslušenství a poplatku ze dne [datum] bylo žalovanému uloženo zaplacení do [datum] a zároveň byl i vyrozuměn o postoupení pohledávky z věřitele na žalobce.

8. Z předžalobní upomínky bylo zjištěno, že žalovanému byla zasílána [datum].

9. Ze standardních informací o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že tyto údaje jsou totožné s údaji ve smlouvě.

10. Ze záznamu věřitele vyplynulo, že zjišťoval skutečnosti k úvěruschopnosti žalovaného z bankovních registrů a nebankovních registrů, dále insolvenčního rejstříku, centrální evidence exekucí a z daňového přiznání žalovaného.

11. Ze smlouvy o postoupení pohledávek s jejich seznamem pak bylo zjištěno, že tuto uzavřel věřitel se žalobcem dne [datum] s účinností k [datum]. <i>12. Podle § 3028 odstavec 1 zákona číslo 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen OZ) účinný od 01.01.2014 se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti.</i> <i>13. Podle § 2395 a následujících občanského zákoníku číslo 89/2012 Sb. účinného od 01.01.2014 (dále jen OZ) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>14. Podle § 86 odstavec 1 zákona číslo 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných spolehlivých, dostatečných a přiměřených informacích získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>15. Podle § 87 odstavec 1téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odstavec 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>16. Podle § 547 OZ právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.</i> <i>17. Podle § 588 OZ věta první soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.</i> <i>18. Podle § 2991 odstavec 1 OZ kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.</i> <i>19. Podle § 2991 odstavec 2 OZ bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> 20. Nejprve se soud zabýval předloženou úvěrovou smlouvou se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem (článek 8 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.04.2008 a také rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18.12.2014 ve věci C -449/13 Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další a jeho transpozicí ve výši uvedeném ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru.

21. Pokud jde o posouzení úvěruschopnosti žalovaného podle zákona o spotřebitelském úvěru, základem je článek 8 směrnice Evropského parlamentu a rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 Soudní dvůr, který se zabýval výkladem tohoto článku, konstatoval, že„ …poskytovatel úvěru musí v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V tomto ohledu se dostatečnost uvedených informací může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené v této smlouvě. Toto posouzení lze provést pomocí podkladu o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situaci zájemce o úvěr. Avšak pouhá, ničím nepodložená, či nedostatečně podložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady.“ 22. Soud v projednávaném případě dospěl k závěru, že žalobce v řízení před soudem neprokázal, že by věřitel kvalifikovaně a s odbornou péčí jako poskytovatel úvěru zjišťoval, a především ověřoval bonitu žalované ke schopnosti zaplatit předmětné dva úvěry za dohodnutých podmínek. Nebyly řádně zkoumány příjmy ani výdaje žalovaného, když věřitel se spokojil pouze s tvrzeními žalovaného (doklad pouze daňové přiznání) a výpisy registrů o bezdlužnosti.

23. Soud pro úplnost dodává, že pokud dle ustanovení § 87 zákona číslo 257/2016 Sb. spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti (smlouvy z důvodu uzavření smlouvy v rozporu s ustanovením § 86 odstavec 1 zákona o spotřebitelském úvěru) v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy, nelze toto ustanovení vykládat tak, že pokud dlužník námitku neplatnosti sám aktivně neuplatní (například podáním žaloby na neplatnost sjednané smlouvy o úvěru) nemůže se soud z moci úřední zabývat úvěrovou smlouvou se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem dle článku 8 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.04.2008. Tento závěr je plně v souladu, jak s názorem Nejvyššího soudu k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích prezentovaném v rozsudku ze dne 25.07.2018 sp. zn. 33Cdo 2178/2018, kde mj. uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka, tedy spotřebitele, ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli, aby dlužníka – spotřebitele náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná, a to shodně s nálezem Ústavního soudu ze dne 26.02.2019 IIIÚS 4129/18, který na citované rozhodnutí Nejvyššího soudu odkazuje s tím, že výslovně uvádí, že nezkoumá-li obecný soud zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v článku 36 odstavec 1 Listiny základních práv a svobod.

24. Dále ještě soud uvádí, že pokud jde o předmětnou smlouvu o úvěru [číslo] tak byl poskytnut úvěr ve výši 28 000 Kč, když částkou 3 000 Kč, byl zaplacen nedoplatek na předchozí půjčce a částka 25 000 Kč, byla žalovanému vyplacena. Žalovaný se jí zavázal splácet spolu s dalšími poplatky, celkem v částce 52 208 Kč, a to v 18 splátkách á 3 220 Kč. V tomto případě by pak žalovaný přeplatil o částku 24 208 Kč, což soud považuje za nepřiměřené a v rozporu s dobrými mravy založenými objektivně existujícím hrubým nepoměrem vzájemných plnění. Soud je tak přesvědčen, že je v rozporu s dobrými mravy, založený objektivně existujícím hrubým nepoměrem vzájemných plnění, je natolik intenzivní, že žalobci nelze spravedlivě poskytnout ochranu ze strany soudu.

25. S ohledem na shora uvedené závěry soudu tedy po právní stránce nezbylo než věc posoudit tak, že předmětná smlouva je absolutně neplatná, a to podle § 588 o. z., neboť svým obsahem nebo účelem zjevně odporuje zákonu nebo ho obchází nebo se příčí dobrým mravům a dále vzhledem k nezkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Současně věřitel totiž vycházel prakticky pouze ze sdělení žalovaného ohledně jeho poměrů. Ověřeno to pak bylo pouze daňovým přiznáním za rok 2019, a to ještě pokud se týká jeho příjmů. Pokud jde o měsíční výdaje, pak zde jako odhadované měsíční výdaje byla uváděna částka 3 000 Kč, což je naprosto nedostačující, když nebyly zkoumány skutečné poměry žalovaného. Současně má soud v řízení za prokázáno, že žalovaný zaplatil na dluh jednak částku 14 000 Kč (340+9 660+ 4 000 Kč) a následně ještě částku 7 676 Kč. Tedy soud dospěl k závěru, že se žalovaný na úkor věřitele, respektive žalobce, obohatil o částku 6 324 Kč, a soud tedy uložil žalovanému z titulu bezdůvodného obohacení právě zaplatit tuto částku se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 %, od [datum]. Když žalovaný byl vyzván k zaplacení celého dluhu, a to do [datum], co do částky 44 978,72 Kč spolu s příslušenstvím, pak byla žaloba zamítnuta, a to vzhledem k tomu, že úvěrová smlouva byla posouzena jako absolutně neplatná, a tedy nebylo možné přiznat žalobci další žalobní nároky plynoucí z této úvěrové smlouvy, a proto byly zamítnuty. Takové nároky jsou totiž svou povahu akcesorické a váží se k hlavnímu, tedy úvěrovanému vztahu, který byl neplatně sjednán. Na tom nic nemění skutečnost, že mohlo být plnění žalovaného žalobcem započteno na neplatně sjednané příslušenství jistiny.

26. Ohledně nákladů řízení v posuzované věci pak soud dospěl k závěru, že poměr úspěchu žalobkyně ve výši 6 324 Kč, vůči úspěchu žalovaného ve výši 44 978,72 Kč s dalším příslušenstvím. Lze tedy uzavřít tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Ohledně žalobce soud vycházel ze skutečnosti, že žalobcem požadované další nároky ze smluvního plnění nebyly shledány důvodnými s ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru a žalobci bylo přiznáno toliko bezdůvodné obohacení (když ve věci byl aktivně legitimován vzhledem k tomu, že pohledávku převzal na základě postupní smlouvy). Žalobci tak s ohledem na již ustálenou judikaturu směřující k ochraně spotřebitele mohlo být zřejmé, že nebude se svým nárokem v celém jeho rozsahu úspěšným a bude zvažována otázka náhrady nákladů řízení, naopak nebyla přiznána ani částečná náhrada nákladů řízení ani žalovanému, vzhledem k tomu, že mu v řízení žádné nároky nevznikly.