10 C 278/2020

Plný text

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl samosoudkyní JUDr Alenou Herčíkovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 2 699 Kč s příslušenstvím <b>Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 2 699 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení v celkové výši 389,47 Kč</b> <b>a náklady řízení ve výši 1 200 Kč, a to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, náklady řízení pak k rukám právního zástupce žalobce [titul]. [jméno] [příjmení].</b> Žalobce se ve své žalobě domáhal vydání platebního rozkazu, popř. rozsudku s tím, že žalovaný se stal držitelem televizního přijímače, čímž mu ze zákona vznikla povinnost přihlásit se jako poplatník televizního poplatku do příslušné evidence. Tuto povinnost splnil dne 01.07.1999. V souladu s tímto jednáním mu tak vznikla povinnost platit v souladu se zákonem číslo 348/2005 Sb. o rozhlasových a televizních poplatcích v platném znění televizní poplatek ve stanovené výši. Žalovaný však řádně tuto povinnost neplnil a dluží žalobci částku 2 699 Kč, když nezaplatil poplatek v měsíci červnu 2018 ve výši 134 Kč a dále pak měsíční poplatky á 135 Kč za měsíce červenec – prosinec 2018 včetně, za 12 měsíců roku 2019 a za leden 2020. Žalobce písemně vyzval žalovaného uhradit celkové dlužné částky včetně lhůty k plnění, avšak bezvýsledně. <i>Podle § 115a o.s.ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout je na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popř. s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí.</i> Soud vycházel z toho, že účastníci souhlasí s vydáním rozsudku bez nařízení jednání, když k tomuto vyjádření byli písemně vyzváni. Soud při rozhodování věci vycházel z předložených listin, a to z potvrzení České pošty, upomínky České pošty z 12.03.2020, přehledu dluhu, doručenek a potvrzení o přihlášení poplatníka televizních poplatků. <i>Dle ustanovení § 7, odstavec 2 zákona číslo 348/2005 Sb. je-li poplatníkem fyzická osoba, je televizní poplatek splatný nejpozději do 15. dne každého kalendářního měsíce. První platba televizního poplatku je splatná nejpozději do 15. dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž se fyzická osoba stala poplatníkem.</i> <i>Dle ustanovení § 7, odstavec 3 téhož zákona je-li poplatníkem fyzická osoba, která je podnikatelem, nebo právnická osoba, televizní poplatek se platí čtvrtletně, nejpozději do 15. dne prvního měsíce každého kalendářního pololetí. Poprvé se televizní poplatek platí počínaje kalendářním měsícem následujícím po měsíci, v němž se taková osoba stala poplatníkem až do konce příslušného kalendářního čtvrtletí v měsíční výši a je splatný nejpozději do 15. dne příslušného kalendářního měsíce.</i> <i>Dle ustanovení § 10 téhož zákona nezaplatí-li poplatník včas televizní poplatek nebo přirážku k poplatkům ani na základě výzvy České televize jakožto provozovatele vysílání ze zákona, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je Česká televize oprávněna domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského.</i> Po zhodnocení důkazů jednotlivě i ve vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Jednoznačně byla prokázána veškerá tvrzení v žalobě uváděná, a proto soud na tuto žalobu pro stručnost odkazuje. Po právní stránce soud vycházel ze zákona č. 348/2005 Sb. o rozhlasových a televizních poplatcích. Úrok z prodlení byl přiznán podle § 170 občanského zákoníku číslo 89/2012 Sb. V daném případě soud ve věci úspěšnému žalobci přiznal podle § 142 o.s.ř. náklady řízení ve výši 1 200 Kč, které se skládají ze zaplaceného soudního poplatku 1 000 Kč a 2 paušálů po 100 Kč (podání žaloby a upomínka § 149, odst. 3) s tím, že agendu televizních poplatků Česká televize sama spravuje a pokud tuto agendu následně předává advokátní kanceláři, pak se ztrácí racionální smysl právního zastoupení advokátem do značné míry. Ve sporech odvíjejících se od neuhrazených televizních poplatků nelze totiž paušálně očekávat uplatnění do té míry specializovaných znalostí, jímž by nedisponovali pracovníci právního útvaru České televize. Proto soud zastoupení advokátem neposoudil jako účelně vynaložené náklady podle § 142, odst. 1 o.s.ř. a přiznal pouze zaplacený soudní poplatek a paušální částku za upomínku a sepis žaloby á 100 Kč (viz též nález Ústavního soudu I. US 3768/14).