10 C 293/2025

Plný text

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Alenou Herčíkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované pro 15 966 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 12 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z této částky od , datum, do zaplacení, a to ve splátkách po 1 000 Kč měsíčně, splatných vždy do konce každého měsíce, počínaje od měsíce následujícího po právní moci rozsudku, a to pod ztrátou výhody splátek.

II. Co do částky 3 966 Kč se žaloba zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 1 150 Kč splatnou ve splátkách s dluhem uvedeným pod bodem I.

1. Žalobkyně se ve své žalobě domáhala vydání elektronického platebního rozkazu, popřípadě rozsudku, kterým by soud uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 15 966 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 12 000 Kč od , datum, do zaplacení, a to s tím, že předmětnou pohledávku žalobkyně získala na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, od společnosti , právnická osoba, Tato společnost se žalovanou dne , datum, uzavřela smlouvu o revolvingovém úvěru číslo , hodnota, a byl žalované poskytnut úvěr 12 000 Kč, vyplaceným téhož dne. Žalovaná se však dostala do prodlení s úhradou pravidelných měsíčních splátek, takže byla opakovaně vyzývána k úhradě. V upomínce ze dne , datum, byla pak informována o zesplatnění celého úvěru a vyzvána k okamžité úhradě. Ničeho však neuhradila. V současné době je tedy žalována částka 15 966 Kč, která se skládá z nesplacené jistiny úvěru ve výši 12 000 Kč a smluvního úroku ve výši 3 966 Kč, nejpozději splatných dne , datum, , a to spolu se zákonným úrokem z prodlení z nesplacené jistiny. Původní věřitel pak před uzavřením smlouvy se žalovanou prověřil její úvěruschopnost, a to zejména nahlížením elektronických databází, zejména dlužnických registrů a ze sdělení žalované. Vzhledem k tomu, že žalovaná nereagovala ani na předžalobní upomínku ze dne , datum, žalobkyni nezbylo než podat tuto žalobu.

2. Soud pod č.j. EPR , RČ, –, Anonymizováno, vydal dne , datum, elektronický platební rozkaz. Tento se nepodařilo žalované doručit do vlastních rukou, proto byl zrušen a ve věci bylo nařízeno jednání. K jednání se nedostavila zástupkyně žalobkyně, a proto bylo jednáno v její nepřítomnosti.

3. Žalovaná ve své účastnické výpovědi uvedla, že svého dluhu, kdy si vzala úvěr 12 000 Kč a nic na něj nezaplatila, si je vědoma, ovšem nemá prostředky, z jakých by to uhradila, neboť nestuduje ani nemá práci. Je vedena na úřadu práce, ale žádné zaměstnání nesehnala. Nemá ukončeno středoškolské vzdělání, které ukončila v 17 letech, neboť jí zemřela maminka a ona dále studium psychicky nezvládla, vychovávala jí babička, protože svého otce neznala a od doby zletilosti bydlí v bytě po mamince, za nějž by měsíčně měla platit 5 500 Kč plus SIPO asi 2 000 Kč, kde má elektřinu, plyn a televizi. To se s babičkou nějak snaží platit, i když ne zcela pravidelně. Žalovaná občas jde na brigády nebo takovou spíš občanskou výpomoc, ovšem za nějakou úplatu. V současné době dospěla k závěru, že by si měla udělat dálkově střední školu, protože pokud se ucházela o jakékoliv zaměstnání, chtěli ukončené středoškolské vzdělání s maturitou nebo popřípadě alespoň vyučení a také nějakou praxi, když ona tedy nedisponuje ničím z toho. Nyní jí navíc končí nájemní smlouva někdy na podzim a byt jí znovu pronajat nebude, neboť zcela řádně za něj neplatí. V současné době se o té situaci bavili v širší rodině, přítel jí slíbil, že by jí tedy finančně vypomohl, nyní čeká na to, zda nebude přijata do zaměstnání, o které naposledy usilovala. Byla by tedy schopná splácet tento dluh po tisícikoruně měsíčně. K úvěru uvedla, že v té době pracovala v kavárně, ale o tu práci přišla a je dlouhodobě bez práce. Tehdy se jí věřitel neptal na žádné výdaje, příjmy a podobně. Je jí známo, že jí byly zasílány upomínky, ale ona skutečně nemohla dluh splácet.

4. Soud provedl řadu listinných důkazů:

5. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru , Anonymizováno, číslo , hodnota, bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi firmou , právnická osoba, , která žalované zapůjčila částku 12 000 Kč, a to dne , datum, . Úvěr byl sjednán se zápůjční úrokovou sazbou 150 % ročně. Úrok byl počítán denně z roční úrokové sazby s předpokladem kalendářního roku trvajícího 365 dní, a to ze skutečné výše vyčerpané a nesplacené jistiny úvěru. RPSN činila 311,3 %. Žalovaná se ještě zavázala placení vyúčtovaných poplatků dle sazebníku. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr splácet v povinných minimálních měsíčních splátkách k datu splatnosti uvedenému v parametrech úvěru. Tato minimální měsíční splátka bude věřitelem vyčíslena vždy nejméně pět dnů před datem splatnosti dané splátky v měsíci. Při řádném nesplácení se zavázala uhrazovat sankční platby a další články uvedené dále v úvěrových podmínkách, které byly součástí smlouvy. Byla zde také uvedená možnost při prodlení žalované žalobkyně zesplatnit celý úvěr, dále byla dohodnuta též smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý rok prodlení, zákonný úrok z prodlení, poplatek za každou zaslanou písemnou upomínku dle sazebníku, popřípadě další účelně vynaložené náklady.

6. Z výpisu z banky věřitele bylo zjištěno, že žalované na účet číslo , č. účtu, byla dne , datum, odeslána částka 12 000 Kč.

7. Bankou , Anonymizováno, bylo potvrzeno dojití částky 12 000 Kč na účet žalované.

8. Z upomínek bylo zjištěno, že žalovaná byla k úhradě vyzývána 10.01., 07.02. a 10.03.2025. Dále 16.04.2025 byla vyrozuměna o postoupení pohledávky.

9. Z předžalobní upomínky a podacího lístku bylo zjištěno, že dne 16.04.2025 byla žalované zaslána předžalobní upomínka s tím, že dluh ve výši o 18 173 Kč a náklady právního zastoupení 5 226 Kč má být uhrazen žalobkyni do tří dnů.

10. Ze smlouvy o postoupených pohledávek s jejich přehledem bylo zjištěno, že předmětnou pohledávku firma , právnická osoba, postoupila žalobkyni.

11. Podle § 2395 a následujících občanského zákoníku číslo 89/2012 Sb. účinného od , datum, (dále jen OZ) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Podle § 86 odstavec 1 zákona číslo 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných spolehlivých, dostatečných a přiměřených informacích získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

13. Podle § 87 odstavec 1 téhož zákona, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odstavec 1, větou druhou je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřenou jeho možnostem.

14. Podle § 547 OZ právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

15. Podle § 2991 odstavec 1 OZ kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

16. Podle § 2991 odstavec 2 OZ bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

17. Nejprve se soud zabýval předloženou úvěrovou smlouvou se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem (článek 8 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne , datum, a také rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18.12.2014 ve věci C-449/13 Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další a jeho transpozicí ve výši uvedeném ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru.

18. V projednávané věci žalobkyně sice tvrdí, avšak řádně neprokazuje (uvádí, že vycházel z dlužnických registrů a tvrzení žalované), že by její právní předchůdce s odbornou péčí posuzoval schopnost spotřebitele, tj. žalované splácet úvěr poskytnutý ve výši 12 000 Kč + úroky a poplatky. Sama žalovaná uvedla, že před podpisem uvedené smlouvy si u ní nikdo nezjišťoval žádné její výdaje či příjmy. Zjevně nebyly zjišťovány celkové majetkové poměry žalované, její příjmy za delší období, výdaje, závazky apod. Žalobkyně dle shora citovaného zákonného ustanovení je povinna náležitým způsobem prověřovat tvrzení žadatele o úvěr. Pokud totiž doložení tvrzení žadatelů o své bonitě nevyžaduje, nepostupuje v souladu s citovaným ustanovením a nelze než uzavřít, že neplní řádně povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Z posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K zjištění úvěruschopnosti klienta je nutné zejména podrobně analyzovat osobní, respektive domácí rozpočet spotřebitele, žadatele o spotřebitelský úvěr, a to na obě jeho strany, tedy jak příjmy, tak výdaje, přičemž věřitel musí vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy, zda vyživuje další osoby, nebo naopak, zda se na financování provozu domácnosti podílí další osoba. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je ryze individuální záležitost v tom smyslu, že se týká jednotlivého spotřebitele ve vztahu ke konkrétnímu spotřebitelskému úvěru.

19. Zákon o spotřebitelském úvěru sice ukládá dlužníkovi povinnost poskytnout věřiteli údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (§ 84 zákona číslo 257/2016 Sb.), avšak tato povinnost nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutí údajů na spotřebitele ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí. Věřitel se tedy nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti (například pokud výdaje na bydlení či stravování nebo jiné náklady neodpovídají cenám v místě a čase obvyklých) je věřitel povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, popř. v rámci svých možnosti jiným způsobem ověřit. Údaje pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele musí být aktuální a musí vypovídat o finanční situaci spotřebitele v okamžiku, kdy žádá o spotřebitelský úvěr.

20. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí z 01.04.2015 sp. zn. 1As 30/2015 uzavřel, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověřování (požadavku na doložení) těchto tvrzení (například potvrzením o zaměstnání a příjmů, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.). Nejvyšší soud v uvedeném rozhodnutí dále mimo jiné uvedl, že předobrazem shora citovaného ustanovení k posouzení úvěruschopnosti dle zákona o spotřebitelském úvěru je článek 8 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.04.2008. Soudní dvůr, který se zabýval výkladem tohoto článku, konstatoval, že „…poskytovatel úvěru musí v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V tomto ohledu se dostatečnost uvedených informací může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené v této smlouvě. Toto posouzení lze provést pomocí podkladu o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situaci zájemce o úvěr. Avšak pouhá, ničím nepodložená, či nedostatečně podložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady.“21. Soud pak tedy v projednávaném případě dospěl k závěru, že žalobkyně v řízení před soudem I. stupně neprokázala, že by její právní předchůdce, tedy věřitel kvalifikovaně a s odbornou péčí jako poskytovatel úvěru zjišťoval, a především ověřoval bonitu žalované, zda by byla schopna splácet úvěr dle smlouvy.

22. V projednávané věci byl žalované poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 12 000 Kč, na nějž nic neuhradila. Vzhledem k tomu, že předmětná smlouva je neplatná, žalovaná se částkou 12 000 Kč, které jí původní věřitel poskytl, obohatila právě o tuto částku. Soud jí uložil tuto částku uhradit z titulu bezdůvodného obohacení, a to spolu se zákonným úrokem z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku od , datum, do zaplacení (po zaslaných upomínkách), a to § 2 nařízení vlády číslo 351/2013 Sb.

23. Protože má soud úvěrovou smlouvu za absolutně neplatnou, tak veškeré další žalobní nároky plynoucí z úvěrové smlouvy byl nucen zamítnout, neboť uvedené nároky jsou povahou akcesorické a váží se k hlavnímu, tedy k úvěrovému vztahu, který byl neplatně sjednán. Na tom nic nemění skutečnost, že mohlo být plnění žalované žalobkyní započteno na neplatně sjednané příslušenství jistiny.

24. Pokud by se žalobkyně dostavila k jednání, byla by v souladu s § 118a odstavec 3 o.s.ř. soudem poučena o tom, že dosud nedoplnila skutková tvrzení ohledně skutečnosti, že smlouva nebyla uzavřena v rozporu s dobrými mravy vzhledem k výši souhrnného poplatku a též ohledně tvrzení týkajících se úvěruschopnosti. Svou neúčastí na jednání však žalobkyně znemožnila soudu poskytnout jí takové poučení a současně se tohoto dobrodiní soudu vzdala (viz například usnesení Ústavního soudu ČR sp. zn. IIÚS 175/04 či rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. 1Cmo 294/2001), když jak vyplývá z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (například rozsudek sp. zn. 21Cdo 4314/2008), potřebná poučení soud poskytuje pouze při jednání, popřípadě při přípravném roku nařízeném podle ustanovení § 114c o.s.ř. a není tedy možné poučovat žalobce o neunesení důkazního břemene mimo jednání či přípravný rok. Nedostavení se účastníka k jednání není v žádném směru důvodem pro odročování jednání za účelem splnění poučovací povinnosti podle § 118a odstavec 1 a 3 o.s.ř.

25. Pokud jde o náklady řízení, pak soud vycházel z ustanovení § 142 o.s.ř., tedy podle úspěchu ve věci.

26. Citované zákonné ustanovení upravuje situaci, kdy úspěch účastníka není úplný a je třeba náhradu nákladů poměrně rozdělit nebo náhradu nepřiznat nikomu. Jedná se jednak o odraz reálného výsledku věci a jednak o prevenci, aby účastníci nežalovali víc, než jim opravdu podle hmotného práva náleží.

27. V posuzované věci pak soud dospěl k závěru, že úspěch žalobkyně co do částky 12 000 Kč a neúspěch ve výši 3 966 Kč zamítnutých znamená, že žalobkyně byla úspěšná co do 75% a po odečtení úspěchu žalované 25 %, pak byla celkem úspěšná ve výši 50 %. Soud jí tedy uložil zaplatit částku 1 150 Kč, což je 50 % z celkové částky, která by jinak byla přiznána ve výši 2 300 Kč, kdy soud vyšel z ustanovení § 11 vyhlášky číslo 177/1996 Sb., advokátní tarif, – příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva k úhradě a podání žaloby, ustanovení § 14b odstavec 1 bod 1. vyhlášky číslo 177/1996 Sb., advokátní tarif, když řízení ve věci bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně touž žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech, předmětem řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč. Pro účely stanovení náhrady nákladů řízení činí sazba za každý úkon právní služby do podání návrhu na zahájení řízení včetně 400 Kč, tj. celkem 1 200 Kč (3 x 400 Kč), náhrada nákladů 3 x 100 Kč paušální částka jako náhrada výdajů na vnitrostátní poštovné, místní hovorné a přepravné dle ustanovení § 14b odstavec 5 písmeno a) vyhlášky číslo 177/1996 Sb., advokátní tarif.

28. Ohledně splatnosti soud pak rozhodl tak, že žalovaná je povinna žalobkyni uvedené částky (včetně nákladů řízení) zaplatit v tisícikorunových splátkách měsíčně, počínaje od měsíce následujícího po právní moci rozsudku, a to pod ztrátou výhody splátek, když uvedená doba je přiměřená jejím možnostem, jak sama uvedla.