10 C 298/2025

Plný text

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Alenou Herčíkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného t.č. Věznice Anonymizováno Anonymizováno , Anonymizováno Anonymizováno , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno pro 26 739 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 11 066 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně od , datum, do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Co do částky 12 118 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně od , datum, do zaplacení se žaloba zamítá.

III. Dále se žaloba zamítá co do pohledávky ve výši 3 555,43 Kč a úroku ve výši 8,25 % p.a. z částky 16 131,08 Kč od , datum, do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od , datum, dosáhne částky 36 266 Kč.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Mezi žalobkyní a žalovaným byla dne , datum, uzavřena smlouva o úvěru číslo , hodnota, . Ba základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 20 000 Kč s vyplacením na jeho účet. Nominální úroková sazba byla dohodnuta na 109,95 % p.a. a splátky dluhu á 3 358 Kč po 9 měsíců, počínaje únorem 2021. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku. Žalobkyně žalovanému k jeho návrhu oznámila schválení úvěru oznámením o schválení úvěru, kde byly uvedeny základní parametry úvěru. Schopnost žalovaného řádně hradit úvěr, byla ze strany žalobkyně prověřena na základě dokladů, informací získaných od žalovaného, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů. Úvěrová historie žalovaného byla ověřena v databázích SOLUS a NRKI. Žalobkyně tehdy dospěla k závěru, že je v možnostech žalovaného předmětný úvěr splácet. Žalovaný však do data zesplatnění uhradil však částky ve výši 8 934,09 Kč. V důsledku zesplatnění žalobkyni vzniklo právo na zaplacení smluvních pokut podle smlouvy v celkové výši 1 497 Kč (3 x 499) a dále právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného v celkové výši 400 Kč (2 x 200). K zesplatnění pak došlo k datu , datum, a k tomuto datu pak měl žalovaný zaplatit dosud nezaplacenou jistinu úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru, tedy nová jistina dluhu činila 21 287,91 Kč. Dále ve smlouvě byla dohodnuta smluvní pokuta, kterou by žalovaný musel zaplatit žalobkyni ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení. V daném případě, tedy ode dne , datum, až do úplného zaplacení. Žalovaný tak žalobkyni dluží částku odpovídající dlužné nové jistině úvěru v celkové výši 21 287,91 Kč, smluvní pokutu ve výši 1 497 Kč s příslušenstvím, náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 400 000 Kč s příslušenstvím, smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení, a to počínaje od , datum, do zaplacení, tedy smluvní pokutu ve výši 3 555,43 Kč a úrok za poskytnutí úvěru z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 16 131,08 Kč ode dne , datum, do zaplacení. Žalobkyně požaduje tento úrok v nominální roční úrokové sazbě 109,95 %.

2. Soud ve věci nařídil jednání, k němuž se dostavila právní zástupkyně, žalovaný však nikoliv, ač byl řádně obeslán, a proto bylo jednáno v jeho nepřítomnosti podle § 101 odstavec 3 o.s.ř.

3. Soud provedl řadu listinných důkazů:

4. Z listiny označené „Návrh na uzavření smlouvy o úvěru/smlouva o úvěru“ bylo zjištěno, že o úvěr požádal žalovaný u žalobkyně, když celková výše úvěru měla být ve výši 20 000 Kč, celková částka ke splacení 30 222 Kč. Doba trvání úvěru pak 9 měsíců, když dluh měl být zaplacen v devíti splátkách á 3 358 Kč, jejichž součástí je i měsíční úhrada za pojištění. Splatnost byla do každého 15. dne kalendářního měsíce. Zápůjční úroková sazba činila 109,94 % p.a. a byla dohodnuta jako pevná. RPSN pak bylo 186,32 %. Součástí smlouvy byly ještě i smluvní podmínky žalobkyně, kde byly rozvedeny otázky úroku, splácení úvěru, důsledky vyplývající z prodlení žalovaného, právo na odstoupení od smlouvy, otázka možnosti odkladu splátek, oznamování a doručení a další. Podpisy obou účastníků smlouvy jsou z , datum, .

5. Žalobkyně pak oznámila schválení úvěru žalovanému písemně, včetně rozpisu splátek, které měly být placeny počínaje , datum, a s poslední splátkou , datum, .

6. Z předžalobní upomínky a podacího archu bylo zjištěno, že upomínka byla odevzdána poštovní přepravě , datum, . V této upomínce byla lhůta splatnosti do 15 dnů od data odeslání.

7. Dopisem ze dne , datum, byl žalovaný vyrozuměn o zesplatnění věru a povinnosti zaplatit celý dluh.

8. Z výzev k zaplacení a upozornění na možnost zesplatnění celého úvěru bylo zjištěno, že žalovanému byly žalobkyní zaslány , datum, , , datum, a , datum, . Žalovanému byl také předán formulář do standardní informace o spotřebitelském úvěru, kde byly popsány parametry úvěru.

9. Z listiny označené jako hodnocení klienta soud zjistil, že žalobkyně u přezkoumání úvěruschopnosti vycházela z příjmu 24 000 Kč ze zaměstnání žalovaného, výdaje pak – životní minimum 3 860 Kč, splátky 2 000 Kč, bydlení 2 606 Kč, ostatní jako doprava, záliby atd. 100 Kč, celkem výdaje 8 566 Kč. Žalovaný v té době byl zaměstnán u konkrétně uvedeného zaměstnavatele na dobu neurčitou, ve společné domácnosti s nikým nežil a jeho vzdělání bylo středoškolské s maturitou.

10. Z výpisu z běžného účtu žalovaného za měsíc březen 2020 bylo zjištěno, že konečný zůstatek na účtu byl 2 786,69 Kč, příjem byl , datum, od zaměstnavatele žalovaného ve výši 20 460 Kč a 8 182 Kč, , datum, pak nemocenská z období od , datum, do , datum, ve výši 21 336 Kč a klientský vklad žalovaného 47 000 Kč. Další položky jsou pak již minusové, když se jednalo o tisícové výběry, případně okamžité úhrady (například 7 500 Kč, 9400 Kč), předčasná splátka úvěru , datum, činila 50 685 Kč a k tomu poplatek 500 Kč, dále větší množství plateb kartou do částky 250 Kč, ale i výběry hotovosti, například 10 000 Kč, 2 200 Kč, kdy tedy debetní obrat byl 106 160,91 Kč a kreditní obrat 108 538 Kč a konečný zůstatek u účtu 2 786,69 Kč.

11. Z dokladu o vyplacení úvěru bylo zjištěno, že žalovanému na jeho úvěr byla , datum, připsána částka 20 000 Kč.

12. Výpis z registru SOLUS byl negativní.

13. Dne , datum, účastníci podepsali dodatek číslo , hodnota, k uzavřené smlouvě o úvěru, který se týkal procesu uzavření smlouvy, podmínek čerpání úvěru a předpokladů pro výpočet RPSN.

14. Ze zprávy , právnická osoba, bylo zjištěno, že žalovanému na jeho účet dne , datum, byla připsána platba 20 000 Kč od žalobkyně jako výplata půjčky.

15. Podle § 2395 a následujících občanského zákoníku číslo 89/2012 Sb. účinného od 01.01.2014 (dále jen OZ) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

16. Podle § 86 odstavec 1 zákona číslo 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných spolehlivých, dostatečných a přiměřených informacích získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

17. Podle § 87 odstavec 1téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odstavec 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

18. Podle § 547 OZ právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

19. Podle § 588 OZ věta první soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

20. Podle § 2991 odstavec 1 OZ kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

21. Podle § 2991 odstavec 2 OZ bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

22. Nejprve se soud zabýval předloženou úvěrovou smlouvou se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem (článek 8 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.04.2008 a také rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18.12.2014 ve věci C-449/13 Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další a jeho transpozicí ve výši uvedeném ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru.

23. V projednávané věci žalobkyně sice tvrdí, avšak řádně neprokazuje (k dispozici měla pouze výpis z účtu žalovaného a výpisy z registru SOLUS a NRKI), že by s odbornou péčí posuzovala schopnost spotřebitele, tj. žalovaného, splácet úvěr poskytnutý ve výši 20 000 Kč plus úroky, a to v devíti měsíčních splátkách á 3 358 Kč, tedy celková částka, kterou měl žalovaný zaplatit, bylo 30 222 Kč. V rámci hodnocení žalovaného ohledně jeho úvěruschopnosti pak žalobkyně vyšla ze životního minima 3 860 Kč, splátek dalších úvěrů 2 000 Kč, bydlení 2 606 Kč, doprava a podobně 100 Kč. Bylo vycházeno pouze z tvrzení žalovaného a statistických údajů. Zjevně nebyly zjišťovány celkové majetkové poměry žalovaného, jeho příjmy za delší období, výdaje, závazky apod. Žalobkyně dle shora citovaného zákonného ustanovení je povinna náležitým způsobem prověřovat tvrzení žadatele o úvěr. Pokud totiž doložení tvrzení žadatelů o své bonitě nevyžaduje, nepostupuje v souladu s citovaným ustanovením a nelze než uzavřít, že neplní řádně povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Z posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K zjištění úvěruschopnosti klienta je nutné zejména podrobně analyzovat osobní, respektive domácí rozpočet spotřebitele, žadatele o spotřebitelský úvěr, a to na obě jeho strany, tedy jak příjmy, tak výdaje, přičemž věřitel musí vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy, zda vyživuje další osoby, nebo naopak, zda se na financování provozu domácnosti podílí další osoba. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je ryze individuální záležitost v tom smyslu, že se týká jednotlivého spotřebitele ve vztahu ke konkrétnímu spotřebitelskému úvěru.

24. Zákon o spotřebitelském úvěru sice ukládá dlužníkovi povinnost poskytnout věřiteli údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (§ 84 zákona číslo 257/2016 Sb.), avšak tato povinnost nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutí údajů na spotřebitele ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí. Věřitel se tedy nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti (například pokud výdaje na bydlení či stravování nebo jiné náklady neodpovídají cenám v místě a čase obvyklých) je věřitel povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, popř. v rámci svých možnosti jiným způsobem ověřit. Údaje pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele musí být aktuální a musí vypovídat o finanční situaci spotřebitele v okamžiku, kdy žádá o spotřebitelský úvěr.

25. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí z 01.04.2015 sp. zn. 1As 30/2015 uzavřel, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověřování (požadavku na doložení) těchto tvrzení (například potvrzením o zaměstnání a příjmů, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.). Nejvyšší soud v uvedeném rozhodnutí dále mimo jiné uvedl, že předobrazem shora citovaného ustanovení k posouzení úvěruschopnosti dle zákona o spotřebitelském úvěru je článek 8 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.04.2008. Soudní dvůr, který se zabýval výkladem tohoto článku, konstatoval, že „…poskytovatel úvěru musí v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V tomto ohledu se dostatečnost uvedených informací může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené v této smlouvě. Toto posouzení lze provést pomocí podkladu o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situaci zájemce o úvěr. Avšak pouhá, ničím nepodložená, či nedostatečně podložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady.“26. Soud pak tedy v projednávaném případě dospěl k závěru, že žalobkyně v řízení před soudem I. stupně neprokázala, že by kvalifikovaně a s odbornou péčí jako poskytovatel úvěru zjišťovala, a především ověřovala bonitu žalovaného, zda by byl schopen po 9 měsíců splácet á 3 358 Kč, když fakticky vycházela pouze z výpisu z účtu žalovaného za březen 2020.

27. Soud pro úplnost dodává, že pokud dle ustanovení § 87 zákona číslo 257/2016 Sb. spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti (smlouvy z důvodu uzavření smlouvy v rozporu s ustanovením § 86 odstavec 1 zákona o spotřebitelském úvěru) v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy, nelze toto ustanovení vykládat tak, že pokud dlužník námitku neplatnosti sám aktivně neuplatní (například podáním žaloby na neplatnost sjednané smlouvy o úvěru) nemůže se soud z moci úřední zabývat úvěrovou smlouvou se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem dle článku 8 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.04.2008. Tento závěr je plně v souladu, jak s názorem Nejvyššího soudu k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích prezentovaném v rozsudku ze dne 25.07.2018 sp. zn. 33Cdo 2178/2018, kde mj. uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka, tedy spotřebitele, ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli, aby dlužníka – spotřebitele náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná, a to shodně s nálezem Ústavního soudu ze dne 26.02.2019 IIIÚS 4129/18, který na citované rozhodnutí Nejvyššího soudu odkazuje s tím, že výslovně uvádí, že nezkoumá-li obecný soud zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v článku 36 odstavec 1 Listiny základních práv a svobod.

28. V daném případě má tedy soud za to, že smlouva o úvěru ze dne , datum, je absolutně neplatná, když porušuje zákon o spotřebitelském úvěru, zejména ustanovení o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, a tedy obchází zákon a je s ním v rozporu. Soud tedy posoudil smlouvu jako absolutně neplatnou. Současně má soud řízení za prokázané, že žalobkyně poskytla žalovanému částku 20 000 Kč jako úvěr, žalovaný na dluh vrátil pouze 8 934 Kč. Žalovanému byla částka 20 000 Kč poskytnuta na jeho bankovní účet. Soud proto dospěl k závěru, že žalovaný se v této výši na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil, a to o částku 20 000 minus 8 934 Kč, což byla částka, kterou žalobkyni zaplatil, a tedy soud uložil žalovanému z titulu bezdůvodného obohacení zaplatit žalobkyni částku 11 066 Kč, a to i se zákonným úrokem z prodlení, který byl přiznán podle § 1970 občanského zákoníku a § 2 Nařízení vlády číslo 351/2013, a to od , datum, do zaplacení. Soud ještě poznamenává, že žalobkyně žádná tvrzení či důkazy ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného přes poučení soudu podle § 118a nenavrhla.

29. Pokud jde o náklady řízení, pak soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Vycházel z toho, že podle § 142 odstavec 2 o.s.ř. měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popř. vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.

30. Citované zákonné ustanovení upravuje situaci, kdy úspěch účastníka není úplný a je třeba náhradu nákladů poměrně rozdělit nebo náhradu nepřiznat nikomu. Jedná se jednak o odraz reálného výsledku věci a jednak o prevenci, aby účastníci nežalovali víc, než jim opravdu podle hmotného práva náleží.

31. V posuzované věci pak soud dospěl k závěru, že poměr úspěchu 12 118 Kč zamítnutých u žalobkyně vůči 11 066 Kč přiznaných žalovanému pak lze uzavřít tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Ohledně žalobkyně soud vycházel ze skutečnosti, že žalobkyní požadované další nároky ze smluvního plnění nebyly shledány důvodnými s ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru a žalobkyni bylo přiznáno toliko bezdůvodné obohacení. Žalobkyni tak s ohledem na již ustálenou judikaturu směřující k ochraně spotřebitele mohlo být zřejmé, že nebude se svým nárokem v celém jeho rozsahu úspěšnou a bude zvažována otázka náhrady nákladů řízení. Naopak nebyla přiznána ani částečná náhrada nákladů řízení ani žalovanému vzhledem k tomu, že tomuto v řízení žádné náklady nevznikly.