10 C 300/2024

Plný text

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Alenou Herčíkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro zaplacení 183 019,91 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 110 650 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z této částky od , datum, do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Co do částky 72 369,91 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně od , datum, do zaplacení a dále kapitalizovaného úroku ve výši 26 050,23 Kč za dobu od , datum, do , datum, , nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 000 Kč, se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 5 138 Kč, a to do 3 od právní moci tohoto rozhodnutí.

1. Žalobkyně se ve své žalobě domáhala vydání rozsudku, kterým by soud uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 183 019,91 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 209 070,14 Kč, od , datum, zaplacení ve výši 12,75 %, kapitalizovaný úrok ve výši 26 050,23 Kč od , datum, do , datum, , náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 000 Kč s tím, že dne , datum, byla uzavřena mezi žalobkyní jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru číslo , hodnota, , kterou se žalobce zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 195 000 Kč a tento byl ve prospěch žalovaného vyplacen žalovanému. Smlouva o úvěr byla sjednána elektronicky prostřednictvím klientské zóny podle smlouvy. Úroky úvěru měly být žalovaným žalobkyni hrazeny v měsíčních splátkách 8 435 Kč vždy k 15. dni každého příslušného kalendářního měsíce, když byla zřízena doplňková služba „Podpora“. Celková měsíční splátka je 8 435 Kč (splátka úvěru 5 582 Kč a platba za doplňkové služby 2 853 Kč). Žalovaný však nedodržel splátkový kalendář a dostal se do prodlení se splátkou, která byla splatná , datum, . Na základě tohoto porušení povinností zaslala žalobkyni žalovanému první upomínku z , datum, , v níž vyzval k úhradě dluhu. I přes zaslání několika dalších upomínek nebyla řádně uhrazena pravidelná měsíční splátka splatná , datum, . Žalobkyně byla proto nucena přistoupit podle článku V odstavec 5.5. smlouvy o úvěru k zesplatnění úvěru a vyzvala žalovaného k úhradě zbývající jistiny úvěru, kapitalizovaného smluvního úroku vypočteného ode dne prodlení s danou splátkou do dne zaslány zesplatnění, náklady do upomínkování a nákladů právního zastoupení, a to dopisem ze dne , datum, . Vzhledem k tomu, že ani poté žalovaný ničeho nezaplatil, žalobkyni nezbylo než se obrátit na soud, když požaduje částku 183 019,91 Kč představující zesplatněnou jistinu poskytnutého úvěru, kapitalizovaný smluvní úrok v celkové výši 26 050,23 Kč, vypočtený jako 27,71 % sjednaného smluvního úroku z částky 183 019,91 Kč, tedy zbývající výše jistiny ke dni zesplatnění od , datum, , to je den následující po dni splatnosti neuhrazené splátky do , datum, , to je den odeslání zesplatnění a výzvy k úhradě a náklady na upomínkování v celkové výši 1 000 Kč za dvě upomínky podle smlouvy. Žalobkyně pak před uzavřením smlouvy řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného. Dne , datum, byla žalovanému, marně, zaslána i předžalobní výzva. Žalobkyně též uvedla, že žalovaný celkem uhradil na dluh 84 350 Kč, a to v 10 splátkách po 8 435 Kč.

2. Soud ve věci nařídil jednání., při němž provedl listinné důkazy:

3. Ze smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru číslo , hodnota, bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi účastníky dne , datum, a její součástí jsou i obchodní podmínky. Dále bylo zjištěno, že částka ve výši 195 000 Kč byla pak poskytnuta ve splátkách, a to částka ve výši 17 090 Kč na účet spotřebitele do 10 pracovních dnů od nabytí účinnosti, dále částka 153 158 Kč na základě žádosti spotřebitele bude vyplacena ve prospěch věřitele spotřebitele CFIG za účelem úplné úhrady předchozího závazku, když tento závazek spotřebitele vyplývá ze smlouvy číslo , hodnota, ze dne , datum, a činí uvedenou částku, částka 153 158 Kč pak bude vyplacena na účet věřitele do 10 pracovních dnů poté, co spotřebitel prokazatelně a písemně předloží poskytovateli veškerou dokumentaci potřebnou úhradě výše uvedeného závazku věřiteli a částka 24 750 Kč bude započtena na náklady poskytovatele specifikovaného v bodu 4.8. smlouvy. Úvěr byl sjednán na dobu určitou, a to 72 měsíců, když smlouva je splatná tedy k , datum, . Zápůjční úroková sazba je roční ve výši 27,71 %. p.a. RPSN pak činí 39,99 % p.a. Dále byly sjednány i účelně vynaložené náklady, které žalovaný zaplatí, když tedy smlouva obsahovala ještě další ujednání o zajištění závazku, doplňkových službách, ukončení smlouvy, způsob uzavření smlouvy a podobně.

4. Z listiny označené jako příloha číslo , hodnota, smlouvy s označením Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele bylo zjištěno, že průměrný příjem spotřebitele za tři měsíce je 30 180 Kč, náklady na bydlení 3 000 Kč – pravidelná částka, pravidelné finanční závazky 69 Kč, jednorázové závazky – mikroúvěry - ano, sázky pak žádné. Úvěr je placen firmě , právnická osoba, . Dále byl žalovaný prověřen v přístupných databázích, jako je SOLUS, REPI (registr platebních informací) AML a AML/CFT, insolvenční rejstřík, databáze odcizených dokladů a interní databáze poskytovatele.

5. Z předžalobní upomínky ze dne , datum, bylo zjištěno, že tato byla téhož dne dle doloženého podacího lístku žalovanému zaslána s tím, nechť celkovou částku 229 030,14 Kč žalovaný uhradí nejpozději do , datum, .

6. Z první a druhé upomínky bylo zjištěno, že žalovanému byly zasílány , datum, a , datum, .

7. Z výpisu žalobkyně o převodech peněz bylo zjištěno, že částka 153 158 Kč byla zaslána na účet číslo , č. účtu, , dne , datum, , částka 17 092 Kč na číslo účtu , č. účtu, dne , datum, . Účet číslo , č. účtu, byl doložen úhradou 1 Kč ze strany žalovaného dne , datum, .

8. Podle § 2395 a následujících občanského zákoníku číslo 89/2012 Sb. účinného od , datum, (dále jen OZ) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle § 86 odstavec 1 zákona číslo 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných spolehlivých, dostatečných a přiměřených informacích získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

10. Podle § 87 odstavec 1téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odstavec 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Podle § 2991 odstavec 1 OZ kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

12. Podle § 2991 odstavec 2 OZ bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

13. Nejprve se soud zabýval předloženou úvěrovou smlouvou se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem (článek 8 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.04.2008 a také rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18.12.2014 ve věci C-449/13 Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další a jeho transpozicí ve výši uvedeném ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru.

14. V projednávané věci žalobkyně sice tvrdí, avšak vůbec neprokazuje, že by průměrný příjem žalovaného za poslední 3 měsíce měl být 30 180 Kč, náklady bydlení, že jsou 3 000 Kč, pravidelné finanční závazky 69 Kč – splátka firmě , právnická osoba, , a že má jednorázové závazky, tzv. mikroúvěry, že by tedy s odbornou péčí posuzovala schopnost spotřebitele, tj. žalovaného splácet úvěr poskytnutý ve výši 195 000 Kč v 72 měsíčních splátkách á 5 582 Kč + 2 853 Kč jako platbu za doplňkovou službu „Podpora“, tedy celkem měsíčně částku 8 435 Kč. Zjevně nebyly zjišťovány celkové majetkové poměry žalovaného, jeho příjmy za delší období, výdaje, závazky apod. Žalobkyně dle shora citovaného zákonného ustanovení je povinna náležitým způsobem prověřovat tvrzení žadatele o úvěr. Pokud totiž doložení tvrzení žadatelů o své bonitě nevyžaduje, nepostupuje v souladu s citovaným ustanovením a nelze než uzavřít, že neplní řádně povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Z posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K zjištění úvěruschopnosti klienta je nutné zejména podrobně analyzovat osobní, respektive domácí rozpočet spotřebitele, žadatele o spotřebitelský úvěr, a to na obě jeho strany, tedy jak příjmy, tak výdaje, přičemž věřitel musí vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy, zda vyživuje další osoby, nebo naopak, zda se na financování provozu domácnosti podílí další osoba. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je ryze individuální záležitost v tom smyslu, že se týká jednotlivého spotřebitele ve vztahu ke konkrétnímu spotřebitelskému úvěru.

15. Zákon o spotřebitelském úvěru sice ukládá dlužníkovi povinnost poskytnout věřiteli údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (§ 84 zákona číslo 257/2016 Sb.), avšak tato povinnost nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutí údajů na spotřebitele ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí. Věřitel se tedy nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti (například pokud výdaje na bydlení či stravování nebo jiné náklady neodpovídají cenám v místě a čase obvyklých) je věřitel povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, popř. v rámci svých možnosti jiným způsobem ověřit. Údaje pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele musí být aktuální a musí vypovídat o finanční situaci spotřebitele v okamžiku, kdy žádá o spotřebitelský úvěr.

16. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí z 01.04.2015 sp. zn. 1As 30/2015 uzavřel, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověřování (požadavku na doložení) těchto tvrzení (například potvrzením o zaměstnání a příjmů, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.). Nejvyšší soud v uvedeném rozhodnutí dále mimo jiné uvedl, že předobrazem shora citovaného ustanovení k posouzení úvěruschopnosti dle zákona o spotřebitelském úvěru je článek 8 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.04.2008. Soudní dvůr, který se zabýval výkladem tohoto článku, konstatoval, že „…poskytovatel úvěru musí v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V tomto ohledu se dostatečnost uvedených informací může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené v této smlouvě. Toto posouzení lze provést pomocí podkladu o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situaci zájemce o úvěr. Avšak pouhá, ničím nepodložená, či nedostatečně podložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady.“17. Soud pak tedy v projednávaném případě dospěl k závěru, že žalobkyně v řízení před soudem I. stupně neprokázala, že by kvalifikovaně a s odbornou péčí jako poskytovatel úvěru zjišťovala, a především ověřovala bonitu žalovaného, zda je schopen po dobu 72 měsíců splácet celkovou splátku 8 435 Kč měsíčně, když vycházela zřejmě pouze z tvrzení žalovaného a dlužnických rejstříků.

18. Soud tedy má za to, že žalobkyně řádně neprověřila schopnost žalovaného jako spotřebitele splácet uvedený úvěr, takže soudu s ohledem na shora uvedené závěry po právní stránce nezbylo než věc posoudit tak, že uzavřená smlouva o úvěru je neplatná. Současně má soud v řízení za prokázané, že žalobkyně poskytla žalovanému částku 195 000 Kč jako úvěr, což je částka, kterou žalovaný buď svým podpisem převzal anebo na základě dohody byla zaslána částečně na splacení předchozího úvěru. Soud proto dospěl k závěru, že žalovaný se v uvedené výši na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil, a to o částku 195 000 Kč mínus 84 350 Kč, kterou splatil a tedy soud uložil žalovanému z titulu bezdůvodného obohacení zaplatit žalobkyni částku 110 650 Kč, a to se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % z této částky od , datum, do zaplacení s tím, že v předžalobní upomínce byla uvedena lhůta splatnosti do , datum, , tedy od , datum, žalovaný se ocitl v prodlení, a to dle § 1970 občanského zákoníku a § 2 Nařízení vlády číslo 351/2013 Sb.. Co do ostatních souvisejících částek byla žaloba zamítnuta, neboť uvedené nároky jsou povahou akcesorické a váží se k hlavnímu, tedy úvěrovému vztahu, který byl neplatně sjednán. Na tom nic nemění skutečnost, že mohlo být plnění žalovaného žalobkyní započteno na neplatně sjednané příslušenství jistiny.

19. Pokud by se žalobkyně dostavila k jednání, byla by v souladu s § 118a odstavec 3 o.s.ř. soudem poučena o tom, že dosud nedoplnila skutková tvrzení ohledně skutečnosti, že smlouva byla platná, tj. že před jejím uzavřením řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného. Svou neúčastí na jednání však žalobkyně znemožnila soudu poskytnout jí takové poučení a současně se tohoto dobrodiní soudu vzdala (viz například usnesení Ústavního soudu ČR sp. zn. IIÚS 175/04 či rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. 1Cmo 294/2001), když jak vyplývá z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (například rozsudek sp. zn. 21Cdo 4314/2008), potřebná poučení soud poskytuje pouze při jednání, popřípadě při přípravném roku nařízeném podle ustanovení § 114c o.s.ř. a není tedy možné poučovat žalobkyni o neunesení důkazního břemene mimo jednání či přípravný rok. Nedostavení se účastníka k jednání není v žádném směru důvodem pro odročování jednání za účelem splnění poučovací povinnosti podle § 118a odstavec 1 a 3.

20. Pokud se týče nákladů řízení, soud rozhodoval podle § 142 o.s.ř. – tedy úspěchu ve věci, když v daném případě částečně úspěšné žalobkyni přiznal 14 % nákladů řízení ve výši 5 138 Kč, neboť žalobkyně byla úspěšná v 57 %, žalovaný pak ve 43 %, když žalovanému žádné náklady nevznikly. 100 % nákladů řízení by pak činilo částku 36 694 Kč, která se skládá ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 8 374 Kč a náhrady za 3 úkony advokáta (převzetí a příprava, sepis žaloby a předžalobní upomínka) á 9 140 Kč, k tomu 3 paušály á 300 Kč podle Advokátního tarifu(vyhláška č.177/1995 Sb.) (Žalobce není plátcem DPH).

21. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160, odst. 1 o.s.ř., když nebyly shledány žádné okolnosti odůvodňující odlišné stanovení lhůty, popř. prodloužení lhůty, či možnost stanovení splátek.