10 C 303/2025

Plný text

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Alenou Herčíkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované A , narozená Anonymizováno . Anonymizováno . Anonymizováno bytem Adresa žalované A adresa pro doručování: Adresa žalované B pro 24 028 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 10 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 10 000 Kč od , datum, do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Žaloba se zamítá co do částky 14 028 Kč s 12,70% úrokem z prodlení ročně z částky 10 000 Kč od , datum, do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo nakladu řízení.

1. Žalobkyně , právnická osoba, . nabyla pohledávku za žalovanou na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne , datum, se společností , právnická osoba, Právní předchůdce žalobkyně uzavřel smlouvu se žalovanou dne , datum, o revolvingovém úvěru číslo , hodnota, , na základě, které poskytl žalované úvěr v celkové výši 10 000 Kč, a to dne , datum, . Žalovaná se pak dostala do prodlení s úhradou měsíčních splátek, a proto byla upomínána například upomínkou ze dne , datum, , a to též o zesplatnění celého úvěru a zaplacení celého dluhu okamžitě. Do prodlení se dostala s celým úvěrem , datum, . Předmětem návrhu je pak celková částka 24 028 Kč, skládající se z celkové nesplacené jistiny úvěru ve výši 10 000 Kč a smluvního úroku 14 028 Kč, nejpozději splatných , datum, . Smlouva byla poskytnuta prostřednictvím webové stránky , Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., Anonymizováno, . Před uzavřením smlouvy žalovaná poskytla souhlas, aby si poskytovatel úvěru před uzavřením smlouvy vyžádal informace z dlužnických registrů. Dále pak úvěruschopnost byla zkoumána na základě tvrzení žalované o příjmech a výdajích a z úvěrové historie. Nebyly pak zjištěny žádné okolnosti, které by mohly mít podstatný nepříznivý dopad na plnění povinností ze strany žalované. Předžalobní upomínka byla pak žalované zaslána , datum, .

2. Soud ve věci pod č.j. EPR , č. účtu, –, Anonymizováno, dne , datum, vydal elektronický platební rozkaz. Tento se však žalované nepodařilo doručit do vlastních rukou, a proto byl zrušen a ve věci bylo nařízeno jednání. Zástupkyně žalobkyně se k jednání nedostavila po omluvě, žalovaná bez omluvy, ač měla řádně vykázáno doručení, a proto soud jednal v jejich nepřítomnosti podle § 101 odstavec 3 o.s.ř.

3. Soud ve věci provedl další dokazování:

4. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru , Anonymizováno, číslo , hodnota, bylo zjištěno, že smlouva byla uzavřena mezi firmou , právnická osoba, a žalovanou dne , datum, . Týkalo se to čerpání úvěru až do výše 10 000 Kč, když součástí smlouvy byl i sazebník a obchodní podmínky věřitele. Celková výše úvěru byla tedy sjednána 10 000 Kč, počáteční výše zaplacení celého dluhu ve výši 2 144 Kč jako minimální měsíční splátka. Datum prvního čerpání bylo stanoveno na , datum, . Zápůjční úroková sazba pak byla stanovena na 200 % ročně, RPSN činila 537,2 %.

5. Z výpisu banky , Anonymizováno, věřitele bylo zjištěno, že na účet žalované číslo , č. účtu, dne , datum, byla poukázána částka 10 000 Kč.

6. Ze zprávy , právnická osoba, bylo zjištěno, že na účet žalované číslo , hodnota, , byla dne , datum, připsána částka ve výši 10 000 Kč od firmy , právnická osoba7. Dne , datum, byl žalované vyčíslen dluh a byla vyzvána k uzavření dohody na úhradě. K zaplacení bylo celkem 24 150 Kč, kdy jistinu tvořila částka 10 000 Kč, smluvní úrok 14 028 Kč, smluvní pokuta 72 Kč a poplatky za upomínku 50 Kč.

8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a jejího prvního dodatku bylo zjištěno, že pohledávku za žalovanou firma , právnická osoba, postoupila žalobkyni.

9. Dne , datum, bylo žalované zasláno oznámení o postoupení pohledávek. Téhož dne se společným podacím lístkem byla pak žalované zaslána předžalobní upomínka.

10. Podle § 2395 a následujících občanského zákoníku číslo 89/2012 Sb. účinného od 01.01.2014 (dále jen OZ) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Podle § 86 odstavec 1 zákona číslo 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných spolehlivých, dostatečných a přiměřených informacích získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

12. Podle § 87 odstavec 1téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odstavec 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Podle § 547 OZ právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

14. Podle § 588 OZ věta první soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

15. Podle § 2991 odstavec 1 OZ kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

16. Podle § 2991 odstavec 2 OZ bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

17. Nejprve se soud zabýval předloženou úvěrovou smlouvou se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem (článek 8 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.04.2008 a také rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18.12.2014 ve věci C-449/13 Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další a jeho transpozicí ve výši uvedeném ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru.

18. V projednávané věci žalobkyně sice tvrdí, avšak vůbec neprokazuje, že by její právní předchůdce, tedy věřitel, s odbornou péčí posuzoval schopnost spotřebitele, tj. žalované, splácet úvěr poskytnutý ve výši 10 000 Kč v měsíčních splátkách, když pouze tvrdí, že vycházel z informací z dlužnických rejstříků a příjmů a výdajů, které mu sdělila žalovaná Zjevně nebyly zjišťovány celkové majetkové poměry žalované, její příjmy za delší období, výdaje, závazky apod. Žalobkyně dle shora citovaného zákonného ustanovení je povinna náležitým způsobem prověřovat tvrzení žadatele o úvěr. Pokud totiž doložení tvrzení žadatelů o své bonitě nevyžaduje, nepostupuje v souladu s citovaným ustanovením a nelze než uzavřít, že neplní řádně povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Z posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K zjištění úvěruschopnosti klienta je nutné zejména podrobně analyzovat osobní, respektive domácí rozpočet spotřebitele, žadatele o spotřebitelský úvěr, a to na obě jeho strany, tedy jak příjmy, tak výdaje, přičemž věřitel musí vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy, zda vyživuje další osoby, nebo naopak, zda se na financování provozu domácnosti podílí další osoba. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je ryze individuální záležitost v tom smyslu, že se týká jednotlivého spotřebitele ve vztahu ke konkrétnímu spotřebitelskému úvěru.

19. Zákon o spotřebitelském úvěru sice ukládá dlužníkovi povinnost poskytnout věřiteli údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (§ 84 zákona číslo 257/2016 Sb.), avšak tato povinnost nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutí údajů na spotřebitele ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí. Věřitel se tedy nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti (například pokud výdaje na bydlení či stravování nebo jiné náklady neodpovídají cenám v místě a čase obvyklých) je věřitel povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, popř. v rámci svých možnosti jiným způsobem ověřit. Údaje pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele musí být aktuální a musí vypovídat o finanční situaci spotřebitele v okamžiku, kdy žádá o spotřebitelský úvěr.

20. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí z , datum, sp. zn. , spisová značka, uzavřel, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověřování (požadavku na doložení) těchto tvrzení (například potvrzením o zaměstnání a příjmů, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.). Nejvyšší soud v uvedeném rozhodnutí dále mimo jiné uvedl, že předobrazem shora citovaného ustanovení k posouzení úvěruschopnosti dle zákona o spotřebitelském úvěru je článek 8 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.04.2008. Soudní dvůr, který se zabýval výkladem tohoto článku, konstatoval, že „…poskytovatel úvěru musí v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V tomto ohledu se dostatečnost uvedených informací může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené v této smlouvě. Toto posouzení lze provést pomocí podkladu o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situaci zájemce o úvěr. Avšak pouhá, ničím nepodložená, či nedostatečně podložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady.“21. Soud pak tedy v projednávaném případě dospěl k závěru, že žalobkyně v řízení před soudem I. stupně neprokázala, že by původní věřitel kvalifikovaně a s odbornou péčí jako poskytovatel úvěru zjišťoval a ověřoval bonitu žalované splácet úvěr 10 000 Kč ve splátkách 2 144 Kč měsíčně s úrokem 200 % měsíčně.

22. Soud pro úplnost dodává, že pokud dle ustanovení § 87 zákona číslo 257/2016 Sb. spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti (smlouvy z důvodu uzavření smlouvy v rozporu s ustanovením § 86 odstavec 1 zákona o spotřebitelském úvěru) v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy, nelze toto ustanovení vykládat tak, že pokud dlužník námitku neplatnosti sám aktivně neuplatní (například podáním žaloby na neplatnost sjednané smlouvy o úvěru) nemůže se soud z moci úřední zabývat úvěrovou smlouvou se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem dle článku 8 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.04.2008. Tento závěr je plně v souladu jak s názorem Nejvyššího soudu k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích prezentovaném v rozsudku ze dne 25.07.2018 sp. zn. 33Cdo 2178/2018, kde mj. uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka, tedy spotřebitele, ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli, aby dlužníka – spotřebitele náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná, a to shodně s nálezem Ústavního soudu ze dne 26.02.2019 IIIÚS 4129/18, který na citované rozhodnutí Nejvyššího soudu odkazuje s tím, že výslovně uvádí, že nezkoumá-li obecný soud zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v článku 36 odstavec 1 Listiny základních práv a svobod.

23. Soud uvádí, že v projednávané věci byl žalované poskytnut revolvingový úvěr ve výši 10 000 Kč na dobu neurčitou, s počáteční splátkou 2 144 Kč, měnící se dle dalších pravidel smlouvy. První čerpání v celé částce došlo , datum, . Soud pak považuje za nepřiměřené a v rozporu s dobrými mravy, že úrok byl stanoven na částku 200 % měsíčně, což je několikanásobně více, než jsou běžné úroky poskytované bankami. Soud je tedy přesvědčen, že smlouva je neplatná jednak pro rozpor s dobrými mravy, ale samozřejmě zejména pro rozpor se zákonem o spotřebitelském úvěru, když nebyla řádně zkoumána úvěruschopnost. Vzhledem k tomu, že bylo zjištěno, že částka 10 000 Kč úvěru byla žalovanou vyčerpána a ničeho na ní nebylo vráceno, je to částka, kterou se žalovaná obohatila na účet žalobkyně (po postoupení pohledávek) a soud jí tedy uložil z titulu bezdůvodného obohacení uvedenou částku žalobkyni vrátit, když žalovaná na tuto ničeho nezaplatila. K uvedené částce soud uložil žalované zaplatit i zákonný úrok z prodlení podle § 1970 OZ od , datum, , která se pojí s předžalobní upomínkou žalované.

24. Protože má soud úvěrovou smlouvu za absolutně neplatnou, tak veškeré další žalobní nároky plynoucí z úvěrové smlouvy byl nucen zamítnout, neboť uvedené nároky jsou povahou akcesorické a váží se k hlavnímu, tedy k úvěrovému vztahu, který byl neplatně sjednán. Na tom nic nemění skutečnost, že mohlo být plnění žalované žalobkyní započteno na neplatně sjednané příslušenství listiny.

25. Pokud by se žalobkyně dostavila k jednání, byla by v souladu s § 118a odstavec 3 o.s.ř. soudem poučena o tom, že dosud nedoplnila skutková tvrzení ohledně skutečnosti, že smlouva nebyla uzavřena v rozporu s dobrými mravy vzhledem k výši úroku a zejména ohledně tvrzení týkající úvěruschopnosti. Svou neúčastí na jednání však žalobkyně znemožnila soudu poskytnout jí takové poučení a současně se tohoto dobrodiní soudu vzdala (viz například usnesení Ústavního soudu ČR sp. zn. IIÚS 175/04 či rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. 1Cmo 294/2001), když jak vyplývá z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (například rozsudek sp. zn. 21Cdo 4314/2008), potřebná poučení soud poskytuje pouze při jednání, popřípadě při přípravném roku nařízeném podle ustanovení § 114c o.s.ř. a není tedy možné poučovat žalobce o neunesení důkazního břemene mimo jednání či přípravný rok. Nedostavení se účastníka k jednání není v žádném směru důvodem pro odročování jednání za účelem splnění poučovací povinnosti podle § 118a odstavec 1 a 3 o.s.ř.

26. Pokud jde o náklady řízení, pak soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu právo. Vycházel z toho, že podle § 142 odstavec 2 o.s.ř. měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popř. vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.

27. Citované zákonné ustanovení upravuje situaci, kdy úspěch účastníka není úplný a je třeba náhradu nákladů poměrně rozdělit nebo náhradu nepřiznat nikomu. Jedná se jednak o odraz reálného výsledku věci a jednak o prevenci, aby účastníci nežalovali víc, než jim opravdu podle hmotného práva náleží.

28. V daném případě pak žalobkyně byla úspěšná v částce 10 000 Kč s úrokem z prodlení, a naopak byla neúspěšná, pokud jde o částku 14 028 Kč s úrokem z prodlení, v němž byla úspěšná žalovaná. Vzhledem k tomu, že úspěšnější žalované žádné náklady nevznikly, bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.