10 C 307/2024

Plný text

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Alenou Herčíkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno - Anonymizováno Anonymizováno pro zaplacení 67 310 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 49 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně od , datum, do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Co do částky 8 159 Kč s příslušenstvím se žaloba zamítá.

III. Zamítá se pohledávka ve výši 10 151,32 Kč a úrok ve výši 54,43 % p.a. z částky 50 000 Kč od , datum, do , datum, , ve výši 1 678,54 Kč, úrok ve výši 14,75 % p.a. z částky 50 000 Kč od , datum, do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od , datum, dosáhne částky 148 262 Kč.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni část nákladů řízení ve výši 8 978 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám právní zástupkyně žalobkyně.

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala vydání platebního rozkazu, respektive rozsudku, kterým by soud uložil žalovanému zaplatit jí a) částku 57 159 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 58 159 Kč od , datum, do , datum, a s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 57 159 Kč od , datum, do zaplacení, b) částku 10 151,32 Kč, c) úrok ve výši 54,43 % p. a. z částky 50 000 Kč od , datum, do , datum, ve výši 1 678,54 Kč, d) úrok ve výši 14,75 % p. a. z částky 50 000 Kč od , datum, do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od , datum, dosáhne částky 148 262 Kč a náhradu nákladů řízení s tím, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru číslo , hodnota, , a to dne 19.12 2023. Na základě této smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč, a to téhož dne. Žalovaný se jej pak zavázal vrátit ve 48 měsíčních splátkách á 2 574 Kč včetně úroku za poskytnutí ve výši nominální úrokové sazby 54,43 % p.a. Před uzavřením smlouvy byla schopnost žalovaného řádně hradit úvěr ze strany žalobkyně prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů. Úvěrová historie žalovaného byla ověřena v nebankovním registru klientských informací. Po zhodnocení zjištěných informací žalobkyně dospěla k závěru, že žalovaný je schopen předmětný úvěr splácet. Na dluh žalovaný zaplatil pouze 1 000 Kč. Žalobkyně pak úvěr zesplatnila a vzniklo jí právo na zaplacení smluvních pokut dle bodu 6.1. smlouvy v celkové výši 998 Kč, dále právo na zaplacení administrativních nákladů podle bodu 6.2. smlouvy v celkové výši 400 Kč. Protože žalovaný řádně nesplácel, došlo k zesplatnění úvěru a nová jistina činila 56 761,35 Kč. V bodě 6.5. smlouvy bylo sjednáno, že jestliže žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení, v daném případě ode dne , datum, až do úplného zaplacení. Dále žalobkyni vznikl nárok na úrok podle smlouvy ve výši 54,43 % p.a. Žalovaný tedy dluží následující částky: a) částka odpovídající aktuální dlužné nové jistině úvěru v celkové výši 55 761,35 Kč (k datu zesplatnění úvěru přitom činila nová jistina úvěru částku ve výši 56 761,35 Kč a odpovídala zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 50 000 Kč a úroku za poskytnutí úvěru přirostlého ke dni zesplatnění úvěru ve výši 6 761,35 Kč) s příslušenstvím, b) smluvní pokuty dle bodu 6.1.smlouvy, tak jak jsou specifikovány shora, v celkové výši 998 Kč s příslušenstvím, c) náhrada nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu 6.2.smlouvy, tak jak je specifikována shora, v celkové výši 400,00 Kč s příslušenstvím, d) smluvní pokuta dle bodu 6.5. smlouvy ve výši 0,1% z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení žalovaného s její úhradou, a to počínaje dnem , datum, do zaplacení, tj. smluvní pokuta ve výši 0,1 % z částky 56 761,35 Kč od , datum, do , datum, ve výši 170,28 Kč a smluvní pokuta ve výši 0,1% z částky 55 761,35 Kč od , datum, do zaplaceni. Žalobce touto žalobou požaduje tuto smluvní pokutu pouze k datu vyhotovení této žaloby uvedenému v záhlaví této žaloby, tedy smluvní pokutu ve výši 10 151,32 Kč, e) úrok za poskytnutí úvěru z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 50 000 Kč ode dne , datum, do zaplacení. Žalobce touto žalobou požaduje tento úrok v nominální roční úrokové sazbě 54,43 % p.a. Za dobu od 91. dne prodlení žalovaného (tedy za dobu od , datum, ) žalobce v souladu s § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru tento úrok uplatňuje v zápůjční úrokové sazbě ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, tj. v nominální úrokové sazbě 14.75 % p.a. Vzhledem k tomu, že žalovaný na dluh i přes předžalobní upomínku ničeho nezaplatil nezbylo žalobci, než podat předmětnou žalobu.

2. Soud ve věci pod č.j. , spisová značka, vydal dne , datum, platební rozkaz. Tento se však žalovanému nepodařilo doručit do vlastních rukou, proto byl zrušen a ve věci bylo nařízeno jednání. K jednání se žalovaný nedostavil, ač byl řádně obeslán, a proto bylo jednáno v jeho nepřítomnosti podle § 101 odstavec 3 o.s.ř.

3. Soud ve věci provedl řadu listinných důkazů.

4. Ze smlouvy o úvěru ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalovanému byla poskytnuta částka 50 000 Kč s tím, že se žalovaný zavázal vrátit 123 552 Kč ve 48 měsíčních splátkách á 2 574 Kč, se zápůjční úrokovou sazbou 54,44 % p.a., RPSN 70,29 %. Ve smlouvě byla uvedena též další ujednání o smluvních pokutách a placení nákladů spojených s neplacením úvěru.

5. Z výzvy k zaplacení bylo zjištěno, že byla žalovanému zaslána , datum, s upozorněním na možnost zesplatnění celého úvěru.

6. Z oznámení , datum, pak bylo zjištěno, že žalovaný byl vyzván k okamžitému zaplacení dluhu s tím, že má uhradit nejpozději do 10 dnů od data odeslání oznámení.

7. Z výpisu z účtu žalovaného firmy Moneta Money bank bylo zjištěno, že za měsíc říjen 2023 měl žalovaný na účtu počáteční zůstatek mínus 9 782,93 Kč a konečný zůstatek mínus 9 108,90 Kč, když jako příjem od zaměstnavatele byla shledána částka 37 355 Kč a z různých zdrojů, tedy od fyzické osoby, od firmy , jméno FO, , právnická osoba, . anebo dalších fyzických osob byly zaznamenány příjmy 4 krát 1 000 Kč, jednou 5 000 Kč, jednou 20 000 Kč. Za měsíc září pak činil počáteční zůstatek mínus 9 680,99 Kč, konečný zůstatek mínus 9 782,93 Kč, kdy jako příjem od zaměstnavatele došlá částka 44 291 Kč, od fyzické osoby 5 000 Kč, od firmy OKV Leasing 27 500 Kč a od další fyzické osoby 3 000 Kč. Za měsíc srpen počáteční zůstatek mínus 9 187,83 Kč, konečný zůstatek mínus 9 680,99 Kč, jako příjem je zde evidován od fyzické osoby 5 000 Kč, jedenkrát 1 000 Kč a jedenkrát 10 000 Kč. Za listopad 2023 počáteční zůstatek mínus 9 108,90 Kč, konečný zůstatek mínus 10 388,90 Kč, když zde byl vykázán příjem od zaměstnavatele 44 760 Kč, od fyzické osoby 5 000 Kč. Pokud jde o výdaje, ze všech výpisů vyplývá, že ty jsou zejména za stravu, pohonné hmoty, dále i splátka úvěru 11 626,19 Kč.

8. Z oznámení o schválení úvěru na žádost číslo , hodnota, bylo zjištěno, že žalovanému byl poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 50 000 Kč s tím, že celková částka, kterou má klient zaplatit, je 123 552 Kč, a to ve 48 splátkách á 2 574 Kč se zápůjční úrokovou sazbou 54,44 % p.a., RPSN 70,29 %. Součástí byl i splátkový kalendář.

9. Z předžalobní výzvy bylo zjištěno, že žalovanému byla zasílána , datum, .

10. Z karty klienta bylo zjištěno, že žalovanému bylo vyplaceno ze smlouvy o úvěru 50 000 Kč a splaceno celkem 1 000 Kč, a to , datum, .

11. Z dokladu o vyplacení úvěru bylo zjištěno, že dne , datum, bylo žalovanému na účet , č. účtu, poskytnuta částka 50 000 Kč.

12. Z fotokopie občanského průkazu bylo zjištěno, že totožnost žalovaného byla ověřena na základě občanského průkazu číslo , hodnota, .

13. Podle § 2395 a následujících občanského zákoníku číslo 89/2012 Sb. účinného od 01.01.2014 (dále jen OZ) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

14. Podle § 86 odstavec 1 zákona číslo 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných spolehlivých, dostatečných a přiměřených informacích získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

15. Podle § 87 odstavec 1téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odstavec 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

16. Podle § 2991 odstavec 1 OZ kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

17. Podle § 2991 odstavec 2 OZ bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

18. Nejprve se soud zabýval předloženou úvěrovou smlouvou se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem (článek 8 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.04.2008 a také rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18.12.2014 ve věci C-449/13 Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další a jeho transpozicí ve výši uvedeném ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru.

19. V projednávané věci žalobkyně sice tvrdí, avšak neprokazuje, že by byla řádně zkoumána úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy o úvěru, když bylo doloženo jen několik výpisů z jeho účtu, z nichž byl zjištěn zejména jeho příjem kolem 40 000 Kč měsíčně a výdaje za stravu a za pohonné hmoty. Zjevně nebyly zjišťovány celkové majetkové poměry žalovaného, jeho příjmy za delší období, výdaje, závazky apod. Žalobkyně dle shora citovaného zákonného ustanovení je povinna náležitým způsobem prověřovat tvrzení žadatele o úvěr. Pokud totiž doložení tvrzení žadatelů o své bonitě nevyžaduje, nepostupuje v souladu s citovaným ustanovením a nelze než uzavřít, že neplní řádně povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Z posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K zjištění úvěruschopnosti klienta je nutné zejména podrobně analyzovat osobní, respektive domácí rozpočet spotřebitele, žadatele o spotřebitelský úvěr, a to na obě jeho strany, tedy jak příjmy, tak výdaje, přičemž věřitel musí vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy, zda vyživuje další osoby, nebo naopak, zda se na financování provozu domácnosti podílí další osoba. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je ryze individuální záležitost v tom smyslu, že se týká jednotlivého spotřebitele ve vztahu ke konkrétnímu spotřebitelskému úvěru.

20. Zákon o spotřebitelském úvěru sice ukládá dlužníkovi povinnost poskytnout věřiteli údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (§ 84 zákona číslo 257/2016 Sb.), avšak tato povinnost nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutí údajů na spotřebitele ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí. Věřitel se tedy nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti (například pokud výdaje na bydlení či stravování nebo jiné náklady neodpovídají cenám v místě a čase obvyklých) je věřitel povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, popř. v rámci svých možnosti jiným způsobem ověřit. Údaje pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele musí být aktuální a musí vypovídat o finanční situaci spotřebitele v okamžiku, kdy žádá o spotřebitelský úvěr.

21. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí z 01.04.2015 sp. zn. 1As 30/2015 uzavřel, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověřování (požadavku na doložení) těchto tvrzení (například potvrzením o zaměstnání a příjmů, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.). Nejvyšší soud v uvedeném rozhodnutí dále mimo jiné uvedl, že předobrazem shora citovaného ustanovení k posouzení úvěruschopnosti dle zákona o spotřebitelském úvěru je článek 8 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne , datum, . Soudní dvůr, který se zabýval výkladem tohoto článku, konstatoval, že „…poskytovatel úvěru musí v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V tomto ohledu se dostatečnost uvedených informací může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené v této smlouvě. Toto posouzení lze provést pomocí podkladu o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situaci zájemce o úvěr. Avšak pouhá, ničím nepodložená, či nedostatečně podložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady.“22. Soud pak tedy v projednávaném případě dospěl k závěru, že žalobkyně v řízení před soudem I. stupně neprokázala, že by kvalifikovaně a s odbornou péčí jako poskytovatel úvěru zjišťovala, a především ověřovala bonitu žalovaného, zda by byl schopen 48 měsíců splácet měsíčně 2 574 Kč, když vycházela pouze z několika výpisů z účtu žalovaného.

23. Soud pro úplnost dodává, že pokud dle ustanovení § 87 zákona číslo 257/2016 Sb. spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti (smlouvy z důvodu uzavření smlouvy v rozporu s ustanovením § 86 odstavec 1 zákona o spotřebitelském úvěru) v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy, nelze toto ustanovení vykládat tak, že pokud dlužník námitku neplatnosti sám aktivně neuplatní (například podáním žaloby na neplatnost sjednané smlouvy o úvěru) nemůže se soud z moci úřední zabývat úvěrovou smlouvou se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem dle článku 8 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.04.2008. Tento závěr je plně v souladu jak s názorem Nejvyššího soudu k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích prezentovaném v rozsudku ze dne 25.07.2018 sp. zn. 33Cdo 2178/2018, kde mj. uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka, tedy spotřebitele, ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli, aby dlužníka – spotřebitele náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná, a to shodně s nálezem Ústavního soudu ze dne 26.02.2019 IIIÚS 4129/18, který na citované rozhodnutí Nejvyššího soudu odkazuje s tím, že výslovně uvádí, že nezkoumá-li obecný soud zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v článku 36 odstavec 1 Listiny základních práv a svobod.

24. Dále ještě soud uvádí, že v projednávané věci byl žalovanému poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 50 000 Kč, ovšem žalovaný se zavázal vrátit 123 552 Kč a tedy by žalovaný za 48 měsíců přeplatil úvěr o 73 552 Kč, což soud považuje za nepřiměřené a v rozporu s dobrými mravy, založeným objektivně existujícím hrubým nepoměrem vzájemných plnění. Za nepřiměřená ujednání lze označit v kontextu dalších plateb nad jistinu pohledávky rovněž smluvní pokutu v neprospěch žalovaného pro případ porušení povinnosti řádného a včasného splácení úvěru, které vedou k dalšímu řetězení nároků žalobce za ním. Okresní soud je tak přesvědčen, že rozpor s dobrými mravy založený objektivně existujícím hrubým nepoměrem vzájemných plnění je natolik intenzivní, že žalobci nelze spravedlivě poskytnout ochranu ze strany soudu.

25. S ohledem na shora uvedené závěry soudu tedy po právní stránce nezbylo než věc posoudit tak, že smlouva o úvěru uzavřená dne , datum, je absolutně neplatná nejen proto, že je v rozporu se zákonem o spotřebitelském úvěru, ale též podle § 588 OZ, neboť svým obsahem nebo účelem zjevně odporuje zákonu nebo jej obchází, nebo se příčí dobrým mravům. Současně má soud v řízení za prokázané, že žalobkyně poskytla žalovanému částku 50 000 Kč jako úvěr, který byl zaslán na jeho účet. Soud proto dospěl k závěru, že se v této výši žalovaný na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil, a to o částku 50 000 Kč mínus 1 000 Kč, což byla částka, kterou žalobkyni žalovaný zaplatil, a tedy soud uložil žalovanému z titulu bezdůvodného obohacení zaplatit žalobkyni částku 49 000 Kč, a to i se zákonným úrokem z prodlení, který byl přiznán podle § 1970 občanského zákoníku a § 2 nařízení vlády číslo 351/2013 Sb. ve výši 14,75 %, a to od , datum, do zaplacení, což je den, od něhož se žalovaný ocitl v prodlení, vyplývající z výzvy k zaplacení, když mělo být zaplaceno do , datum, .

26. Protože má soud úvěrovou smlouvu za absolutně neplatnou, tak veškeré další žalobní nároky plynoucí z úvěrové smlouvy byl nucen zamítnout, neboť uvedené nároky jsou povahou akcesorické a váží se k hlavnímu, tedy k úvěrovému vztahu, který byl neplatně sjednán. Na tom nic nemění skutečnost, že mohlo být plnění žalovaného žalobkyní započteno na neplatně sjednané příslušenství listiny.

27. Soud ještě poznamenává, že žalobkyně byla při jednání poučena, aby doplnila svá tvrzení ohledně zkoumání úvěruschopnosti před uzavřením smlouvy, když však tato nedoplnila.

28. Pokud jde o náklady řízení, pak soud rozhodl podle úspěchu ve věci. Vycházel z toho, že podle § 142 odstavec 2 o.s.ř. měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popř. vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.

29. Citované zákonné ustanovení upravuje situaci, kdy úspěch účastníka není úplný a je třeba náhradu nákladů poměrně rozdělit nebo náhradu nepřiznat nikomu. Jedná se jednak o odraz reálného výsledku věci a jednak o prevenci, aby účastníci nežalovali víc, než jim opravdu podle hmotného práva náleží.

30. V posuzované věci soud dospěl k závěru, že žalobkyně byla úspěšná co do 46 %, když původně žalovala částku 67 310 Kč s příslušenstvím a byla jí přiznána částka 49 000 Kč. Úspěch žalobkyně byl tedy 73 %, úspěch žalovaného 29 % a tedy celkový úspěch žalobkyně 46 %. Soud jí tento úspěch, který prezentuje částka 8 978 Kč přiznal, když vycházel z těchto nákladů řízení v celkové výši 19 517 Kč, když tyto obsahovaly 2 úkony á 7 640 Kč právní služby dle § 7 advokátního tarifu čili vyhlášky číslo 177/1996 Sb. (převzetí věci a žaloba), 900 Kč za 2 režijní paušály á 450 Kč, dále pak odměna za účast při jednání 3 820 Kč spolu s režijním paušálem 450 Kč, 200 Kč za zmeškaný čas na cestě z , adresa, do Litoměřic a zpět á 100 Kč za každou započatou půlhodinu, dále cestovné na trase , adresa, – Litoměřic a zpět celkem , hodnota, km osobním vozem BMW X5 při průměrné spotřebě 5,9 l na 100 km, vyhláškové ceně paliva 4,1 l na 100 km, dále 21% DPH 2 803 Kč a 3 366 Kč zaplacený soudní poplatek.