10 C 312/2025

Plný text

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Alenou Herčíkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro 36 437 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku částka s 12% úrokem z prodlení od datum do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši částka, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám právního zástupce žalobkyně.

III. Žaloba se zamítá co do částky částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky částka od datum do zaplacení.

1. Žalobkyně se domáhala vydání elektronického platebního rozkazu, kterým by jí soud přiznal proti žalovanému částku ve výši částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z této částky od datum do zaplacení a náklady řízení s tím, že žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne datum mezi společností právnická osoba jako původním věřitelem a postupitelem a společností právnická osoba. jako postupníkem a novým věřitelem. Původní věřitel uzavřel se žalovaným dne datum smlouvu o úvěru číslo hodnota, na jejímž základě poskytl žalovanému úvěr v původní výši částka. Žalovaný následně využil svého práva na navýšení úvěru a načerpal úvěr celkem ve výši částka, který měl být splacen nejpozději do datum. Do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky žalovaný nevrátil. Dostal se do prodlení s vrácením úvěru. Žalovaný se ve smlouvě zavázal uhradit smluvní úrok ve výši částka. Předmětem návrhu je pak pohledávka v celkové výši částka sestávající z nesplacené jistiny ve výši částka a ze smluvního úroku částka nejpozději splatných dne datum. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím webové stránky věřitele Anonymizováno.Anonymizováno.Anonymizováno. adresa Anonymizováno Kč byla žalovanému vyplacena datum s VS var. symbol. Žalovaný byl upomínán upomínkami. Předžalobní upomínka byla žalovanému odeslána datum. Žalovaný však na dluh ničeho neuhradil, proto žalobkyni nezbylo než se obrátit na soud.

2. Soud ve věci vydal dne datum elektronický platební rozkaz. Tento se však nepodařilo doručit žalovanému do vlastních rukou, proto byl zrušen a ve věci bylo nařízeno jednání. K jednání se zástupce žalobkyně nedostavil po omluvě žalovaný, ač řádně obeslán, bez omluvy, proto bylo jednáno v jejich nepřítomnosti podle § 101 odstavec 3 o.s.ř.

3. Soud ve věci provedl řadu důkazů.

4. Z právnická osoba. bylo soudu sděleno, že dne datum na účet žalovaného byla připsána částka ve výši částka. Dále byly dodatečné půjčky od Anonymizováno.Anonymizováno načerpány takto: dne datum Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Kč, a to ve dvou případech, dále dne datum Anonymizováno Anonymizováno Kč, dne datum Anonymizováno Kč, dne datum částka třikrát částka,dne datum Anonymizováno Anonymizováno Kč a dále částka, dne Anonymizováno.Anonymizováno. částka dvakrát, dne Anonymizováno.Anonymizováno. částka a částka a dne datum Anonymizováno Anonymizováno Kč.

5. Ze smlouvy o úvěru číslo hodnota ze dne datum bylo zjištěno, že tato smlouva byla uzavřena mezi firmou právnická osoba a žalovaným na částku částka, celkem ke splacení částka. Splatnost datum, zápůjční úroková sazba 279,83 % ročně odpovídající úroku v celkové výši částka, RPSN 1141,20 %, splatnost 30 dnů, kde pak byly uvedeny další skutečnosti, jako prodloužení splatnosti, právo na odstoupení a podobně. K této smlouvě pak přibyly dodatky 1–14 ohledně navýšení původní částky.

6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek s dodatkem číslo hodnota a s přehledem postoupených pohledávek bylo zjištěno, že firma právnická osoba postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni.

7. Výzva k zaplacení od žalobkyně byla žalovanému zaslána datum.

8. Z předžalobní upomínky s podacím lístkem bylo zjištěno, že tato byla žalovanému zaslána datum, a to na částku částka, včetně nákladů právního zastoupení, když zaplatit měl žalovaný do tří dnů.

9. Z potvrzení banky věřitele – banka Creditas byly pak zjištěny stejné skutečnosti o zasílaných částkách žalovanému věřitelem jako bylo zjištěno ze zprávy právnická osoba shora.

10. Podle § 2395 a následujících občanského zákoníku číslo 89/2012 Sb. účinného od 01.01.2014 (dále jen OZ) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Podle § 86 odstavec 1 zákona číslo 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných spolehlivých, dostatečných a přiměřených informacích získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

12. Podle § 87 odstavec 1téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odstavec 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Podle § 2991 odstavec 1 OZ kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

14. Podle § 2991 odstavec 2 OZ bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

15. Nejprve se soud zabýval předloženou úvěrovou smlouvou se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem (článek 8 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.04.2008 a také rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18.12.2014 ve věci C-449/13 Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další a jeho transpozicí ve výši uvedeném ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru.

16. V projednávané věci žalobkyně ani netvrdí, a tudíž ani neprokazuje, že by původní věřitel před poskytnutím úvěrů zkoumal úvěruschopnost žalovaného. Zjevně nebyly zjišťovány celkové majetkové poměry žalovaného, jeho příjmy za delší období, výdaje, závazky apod. Žalobce dle shora citovaného zákonného ustanovení je povinen náležitým způsobem prověřovat tvrzení žadatele o úvěr. Pokud totiž doložení tvrzení žadatelů o své bonitě nevyžaduje, nepostupuje v souladu s citovaným ustanovením a nelze než uzavřít, že neplní řádně povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Z posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K zjištění úvěruschopnosti klienta je nutné zejména podrobně analyzovat osobní, respektive domácí rozpočet spotřebitele, žadatele o spotřebitelský úvěr, a to na obě jeho strany, tedy jak příjmy, tak výdaje, přičemž věřitel musí vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy, zda vyživuje další osoby, nebo naopak, zda se na financování provozu domácnosti podílí další osoba. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je ryze individuální záležitost v tom smyslu, že se týká jednotlivého spotřebitele ve vztahu ke konkrétnímu spotřebitelskému úvěru.

17. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí z 01.04.2015 sp. zn. 1As 30/2015 uzavřel, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověřování (požadavku na doložení) těchto tvrzení (například potvrzením o zaměstnání a příjmů, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.). Nejvyšší soud v uvedeném rozhodnutí dále mimo jiné uvedl, že předobrazem shora citovaného ustanovení k posouzení úvěruschopnosti dle zákona o spotřebitelském úvěru je článek 8 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.04.2008. Soudní dvůr, který se zabýval výkladem tohoto článku, konstatoval, že „…poskytovatel úvěru musí v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V tomto ohledu se dostatečnost uvedených informací může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené v této smlouvě. Toto posouzení lze provést pomocí podkladu o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situaci zájemce o úvěr. Avšak pouhá, ničím nepodložená, či nedostatečně podložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady.“ 18. Soud pak tedy v projednávaném případě dospěl k závěru, že žalobkyně v řízení před soudem I. stupně neprokázala, že by původní věřitel kvalifikovaně a s odbornou péčí jako poskytovatel úvěru zjišťoval, a především ověřoval bonitu žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy.

19. Soud pro úplnost dodává, že pokud dle ustanovení § 87 zákona číslo 257/2016 Sb. spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti (smlouvy z důvodu uzavření smlouvy v rozporu s ustanovením § 86 odstavec 1 zákona o spotřebitelském úvěru) v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy, nelze toto ustanovení vykládat tak, že pokud dlužník námitku neplatnosti sám aktivně neuplatní (například podáním žaloby na neplatnost sjednané smlouvy o úvěru) nemůže se soud z moci úřední zabývat úvěrovou smlouvou se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem dle článku 8 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.04.2008. Tento závěr je plně v souladu jak s názorem Nejvyššího soudu k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích prezentovaném v rozsudku ze dne 25.07.2018 sp. zn. 33Cdo 2178/2018, kde mj. uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka, tedy spotřebitele, ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli, aby dlužníka – spotřebitele náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná, a to shodně s nálezem Ústavního soudu ze dne 26.02.2019 IIIÚS 4129/18, který na citované rozhodnutí Nejvyššího soudu odkazuje s tím, že výslovně uvádí, že nezkoumá-li obecný soud zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v článku 36 odstavec 1 Listiny základních práv a svobod.

20. Je tedy jednoznačně zjištěno, že věřitel nezkoumal úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy a jejích dodatků s žalovaným, a tudíž jednal v rozporu se zákonem o spotřebitelském úvěru, což způsobilo neplatnost předmětné smlouvy.

21. S ohledem na shora uvedené závěry soud dospěl k závěru, že žalovaný skutečně načerpal částka a v této výši se na úkor žalobkyně, respektive původního věřitele bezdůvodně obohatil, a to o částku částka, kterou postupně převzal. Vzhledem k tomu, že žalovaný na dluh ničeho neuhradil, bezdůvodné obohacení činilo celou načerpanou částku, tedy částka. Soud pak tedy tuto částku žalovanému uložil žalobkyni zaplatit, a to s úrokem z prodlení od datum do zaplacení, když doba prodlení se odvíjí od data předžalobní upomínky. Zákonný úrok z prodlení byl přiznán podle § 1970 občanského zákoníku a § 2 nařízení vlády číslo 351/2013 Sb.

22. Protože má soud úvěrovou smlouvu za absolutně neplatnou, tak veškeré další žalobní nároky plynoucí z úvěrové smlouvy byl nucen zamítnout, neboť uvedené nároky jsou povahou akcesorické a váží se k hlavnímu, tedy k úvěrovému vztahu, který byl neplatně sjednán.

23. Pokud by se žalobkyně dostavila k jednání, byla by v souladu s § 118a odstavec 3 o.s.ř. soudem poučena o tom, že nedoplnila skutková tvrzení ohledně zkoumání úvěruschopnosti. Svou neúčastí na jednání však žalobkyně znemožnila soudu poskytnout jí takové poučení a současně se tohoto dobrodiní soudu vzdala (viz například usnesení Ústavního soudu ČR sp. zn. IIÚS 175/04 či rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. 1Cmo 294/2001), když jak vyplývá z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (například rozsudek sp. zn. 21Cdo 4314/2008), potřebná poučení soud poskytuje pouze při jednání, popřípadě při přípravném roku nařízeném podle ustanovení § 114c o.s.ř. a není tedy možné poučovat žalobkyni o neunesení důkazního břemene mimo jednání či přípravný rok. Nedostavení se účastníka k jednání není v žádném směru důvodem pro odročování jednání za účelem splnění poučovací povinnosti podle § 118a odstavec 1 a 3 o.s.ř.

24. Pokud jde o náklady řízení soud vycházel z ustanovení § 142 o.s.ř., tedy podle úspěchu ve věci. Žalobkyně požadovala ve věci částka s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z této částky od datum do zaplacení, což je do doby vyhlášení rozsudku částka, přiznáno jí bylo pouze částka s 12% úrokem od datum, úspěšná tak byla přibližně ze 72 %, žalovaný z 28 %, tedy po odečtení žalobkyně byla úspěšná z 44 %, což je částka částka, počítáno z odměny ve 100 % ve výši částka včetně soudního poplatku částka dle Sazebníku soudních poplatků. Jak bylo zjištěno, žalobkyně podala u Okresního soudu v Litoměřicích více obdobných žalob, návrhy v těchto věcech mají podobu, která se odlišuje jen v minimální míře, a to právě takové, aby mohl být návrh co do určitosti osob účastníků a předmětu řízení dostatečně individualizován; základ právní argumentace, včetně její stylizace a formálního vyjádření však je totožný či jen s drobnými odchylkami, je zde jednota v osobě žalobkyně a jeho advokáta, sepsání tzv. formulářové žaloby představuje spíš administrativní úkon, než provedení úkonu právní služby, úkony právní služby jsou poskytnuty v zásadě jen při podání první formulářové žaloby. Navíc ve sporu jde o pohledávku ze smlouvy, kde jednou ze stran byl spotřebitel, a jde o smlouvu, nebo podmínky jiného právního důvodu k plnění, při nichž je spotřebitel fakticky zásadně vyloučen z možnosti sjednat si je s jiným obsahem, soud proto hodnotí žalobu ve věci jako tzv. „formulářovou“ žalobu. Proto soud vycházel při určování výše odměny za učiněné úkony právní pomoci dle ust. § 11 vyhl.č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, – příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva k úhradě a podání žaloby vyšel z ust. § 14b odst.1 bod 1. vyhl.č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, když řízení ve věci bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, předmětem řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje částka a v řízení byla žalobkyni přiznána náhrada nákladů řízení, s tím, že pro účely stanovení náhrady nákladů řízení činí sazba za každý úkon právní služby do podání návrhu na zahájení řízení včetně částka, tj. celkem částka (3 x částka), dále žalobkyni přiznal náhradu nákladů 3 x částka paušální částky jako náhrady výdajů na vnitrostátní poštovné, místní hovorné a přepravné dle ust. § 14b odst.5 písm. a) vyhl.č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, a DPH 21% z částky částka (částka + částka), tj. částka (§ 137 odstavec 3 o.s.ř.). Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Litoměřicích. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí nebo exekuci.