10 C 313/2023

Plný text

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Alenou Herčíkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení 31 017,42 Kč s příslušenstvím <b>I. Žaloba ohledně</b> <b>a) částky 30 716,62 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení</b> <b>s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 354,60 Kč</b> <b>s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 256 Kč</b> <b>b) částky ve výši 300,80 Kč</b> <b>se zamítá.</b> <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobce se po žalované domáhal zaplacení částek a) ve výši 30 716,62 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 30 716,62 Kč od [datum] do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 354,60 Kč s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 256 Kč, b) ve výši 300,80 Kč s tím že žalovaná dne [datum] uzavřela se [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], [země] smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo] když banka žádost žalované prověřila z hlediska její úvěruschopnosti. Žalované byla vydána platební karta s možností čerpání finančních prostředků až do výše 35 000 Kč, když mohlo být čerpáno až do maximálního úvěrového rámce ve výši 500 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr včetně sjednaného pojištění splácet bankovním převodem v pravidelných měsíčních splátkách, když první den splátky byl [datum]. Splátka byla ustanovena na částku 1 600 Kč měsíčně. Celková žalovanou vyčerpaná částka finančních prostředků byla ve výši 87 904 Kč. Roční úroková sazba pak byla sjednána ve výši 23,76 % ročně a RPSN ve výši 31,65 % ročně. Banka s odbornou péčí prověřovala tvrzení žalované ohledně příjmů a výdajů, a to v interní a externí databázi třetích subjektů, dále v registru SOLUS. Žalovaná pak porušila svoji povinnost a pravidelně a včas měsíční splátky nesplácela. Žalovaná uhradila věřiteli částku 87 600 Kč. Banka pak využila svého práva odstoupit od smlouvy a úvěr prohlásila ke dni [datum] za splatný. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] pak věřitel postoupil tuto pohledávku na žalobce. Celková hodnota pohledávky činila ke dni postoupení 35 372 Kč a skládala se ze splacené jistiny ve výši 30 716,62 Kč, z nesplaceného smluvního úroku za poskytnutí finančních prostředků ve výši 3 115,40 Kč, který byl vypočítán z nesplacené jistiny úvěru ve výši 30 716,62 Kč v sazbě 23,76 % ročně, kdy postoupená výše smluvního úroku byla vypočítána za období od [datum] do [datum], to je do data, ke kterému byl vytvořen seznam postupovaných pohledávek ke smlouvě o postoupení pohledávek ze dne [datum], dále pak se pohledávka skládala z nesplacených měsíčních poplatků za sjednané pojištění schopnosti splácet úvěr ve výši 639,20 Kč, z nesplacené smluvní pokuty ve výši 300,80 Kč, z nesplacených poplatků za odeslání písemných upomínek ve výši 600 Kč dle smlouvy. Vzhledem k tomu, že smluvně sjednané příslušenství pohledávky bylo žalobci postoupeno pevnou částkou, je v žalobním návrhu uplatněno jako kapitalizovaný úrok v částce 4 354,60 Kč, který je tvořen součtem z nesplaceného smluvního úroku ve výši 3 115,40 Kč, z nesplacených měsíčních poplatků za sjednané pojištění schopnosti splácet ve výši 639,20 Kč a nesplacených poplatků za odeslání písemných upomínek žalované ve výši 600 Kč, zákonný úrok z prodlení je pak požadován od prvního dne následujícího po dni zesplatnění úvěru, to je od [datum] do zaplacení a to z postoupené jistiny ve výši 30 716,62 Kč. Dále žalobce uplatňuje i náklady mimosoudního vymáhání ve výši 256 Kč. Pokud jde o nárok na smluvní pokutu, tento vznikl věřiteli ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení, když požadována je pouze z nesplacené jistiny pohledávky ve výši 30 716,62 Kč, a to za období od [datum] do [datum], celkem ve výši 300,8 Kč. Vzhledem k tomu, že přes předžalobní upomínku žalovaná na dluh ničeho neuhradila, žalobci nezbylo než se obrátit na soud.

2. Soud ve věci pod [číslo jednací], ze dne 3. 5. 2023 vydal elektronický platební rozkaz, tento se žalované nepodařilo doručit do vlastních rukou, a proto bylo ve věci nařízeno jednání.

3. K jednání se ani jeden z účastníků nedostavil, a proto bylo jednáno v jejich nepřítomnosti podle § 101 odstavec 3 o. s. ř.

4. Soud ve věci provedl řadu listinných důkazů.

5. Ze žádosti, respektive smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] bylo zjištěno že ji věřitel se žalovanou uzavřeli [datum]. Úvěrový rámec byl poskytnut ve výši 35 000 Kč, splácení měsíční ke každému 17. dni v měsíci, RPSN 31,65 %, roční úroková sazba 23,76 %, měsíční poplatek za rezervaci úvěrových zdrojů 69 Kč, měsíční úhrada za pojištění 5,99 % z měsíční splátky úvěru a žalované byla vydána karta. Žalovaná pak ve své žádosti uvedla čistý příjem 15 000 Kč, celkový příjem domácnosti 25 000 Kč, ostatní příjmy 4 300 Kč, náklady na bydlení 5 000 Kč, finanční závazky 3 300 Kč a ostatní pravidelné výdaje 1 000 Kč, smlouva dále obsahovala i právo banky odstoupit od smlouvy, pokud žalovaná nebude splácet řádně a včas. Dále byla sjednána smluvní pokuta za prodlení s úhradou splatné splátky ve výši 0,1 % denně z částky splátky z prodlení, náhrada nákladů spojených s vymáháním splatného závazku 600 Kč, zákonný úrok z prodlení a poplatek za odeslání upomínky ve výši 100 Kč.

6. Z předžalobní upomínky bylo zjištěno, že byla žalobcem žalované zaslána [datum], což dokládá i doruční list.

7. Z odstoupení od úvěrové smlouvy věřitele adresované žalované bylo zjištěno, že o tom byla vyrozuměna [datum].

8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a jejich seznamu ze dne [datum] bylo zjištěno, že předmětná pohledávka byla z věřitele postoupena na žalobce. Oznámení o postoupení pohledávky bylo žalované zasláno [datum], a to doporučeně s výzvou před podáním žaloby. <i>9. Podle § 3028 odstavec 1 zákona číslo 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen OZ) účinný od 01.01.2014 se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti.</i> <i>10. Podle § 2395 a následujících občanského zákoníku číslo 89/2012 Sb. účinného od 01.01.2014 (dále jen [příjmení]) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>11. Podle § 86 odstavec 1 zákona číslo 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných spolehlivých, dostatečných a přiměřených informacích získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>12. Podle § 87 odstavec 1téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odstavec 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>13. Podle § 2991 odstavec 1 OZ kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.</i> <i>14. Podle § 2991 odstavec 2 OZ bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> 15. Nejprve se soud zabýval předloženou úvěrovou smlouvou se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem (článek 8 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.04.2008 a také rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18.12.2014 ve věci C -449/13 Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další a jeho transpozicí ve výši uvedeném ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru.

16. V projednávané věci žalobce sice tvrdí, avšak řádně neprokazuje, že by původní věřitel s odbornou péči posuzoval schopnost spotřebitele, to je žalované splácet kontokorentní úvěr 35 000 s možností čerpání až 500 000 Kč, s dalšími poplatky a to v měsíčních splátkách.Z dokumentů, které žalobce soudu předložil vyplývá, že tvrzení ohledně příjmů a výdajů žalované vychází pouze z jejího tvrzení, tedy ze žádosti o úvěr. Snad prostřednictvím registru SOLUS a dalších registrů byla prověřena její bezdlužnost. Zjevně nebyly zjišťovány celkové majetkové poměry žalované, její příjmy za delší období, výdaje, závazky, apod. Žalobce dle shora citovaného zákonného ustanovení je povinen náležitým způsobem prověřovat tvrzení žadatele o úvěr. Pokud totiž doložení tvrzení žadatelů o své bonitě nevyžaduje, nepostupuje v souladu s citovaným ustanovením a nelze než uzavřít, že neplní řádně povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Z posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K zjištění úvěruschopnosti klienta je nutné zejména podrobně analyzovat osobní, respektive domácí rozpočet spotřebitele, žadatele o spotřebitelský úvěr, a to na obě jeho strany, tedy jak příjmy, tak výdaje, přičemž věřitel musí vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy, zda vyživuje další osoby, nebo naopak, zda se na financování provozu domácnosti podílí další osoba. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je ryze individuální záležitost v tom smyslu, že se týká jednotlivého spotřebitele ve vztahu ke konkrétnímu spotřebitelskému úvěru.

17. Zákon o spotřebitelském úvěru sice ukládá dlužníkovi povinnost poskytnout věřiteli údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (§ 84 zákona číslo 257/2016 Sb.), avšak tato povinnost nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutí údajů na spotřebitele ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí. Věřitel se tedy nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti (například pokud výdaje na bydlení či stravování nebo jiné náklady neodpovídají cenám v místě a čase obvyklých) je věřitel povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, popř. v rámci svých možnosti jiným způsobem ověřit. Údaje pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele musí být aktuální a musí vypovídat o finanční situaci spotřebitele v okamžiku, kdy žádá o spotřebitelský úvěr.

18. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí z 01.04.2015 sp. zn. 1As 30/2015 uzavřel, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověřování (požadavku na doložení) těchto tvrzení (například potvrzením o zaměstnání a příjmů, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele, apod.). Nejvyšší soud v uvedeném rozhodnutí dále mimo jiné uvedl, že předobrazem shora citovaného ustanovení k posouzení úvěruschopnosti dle zákona o spotřebitelském úvěru je článek 8 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.04.2008 Soudní dvůr, který se zabýval výkladem tohoto článku, konstatoval, že„ …poskytovatel úvěru musí v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V tomto ohledu se dostatečnost uvedených informací může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené v této smlouvě. Toto posouzení lze provést pomocí podkladu o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situaci zájemce o úvěr. Avšak pouhá, ničím nepodložená, či nedostatečně podložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady.“ 19. Soud pak tedy v projednávaném případě dospěl k závěru, že žalobce v řízení před soudem I. stupně neprokázal, že by jeho právní předchůdce - původní věřitel kvalifikovaně a s odbornou péčí jako poskytovatel úvěru zjišťoval, a především ověřoval bonitu žalované, zda by byla schopna v měsíčních splátkách á 1 600 Kč splácet úvěr spolu s dalšími poplatky.

20. Soud pro úplnost dodává, že pokud dle ustanovení § 87 zákona číslo 257/2016 Sb. spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti (smlouvy z důvodu uzavření smlouvy v rozporu s ustanovením § 86 odstavec 1 zákona o spotřebitelském úvěru) v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy, nelze toto ustanovení vykládat tak, že pokud dlužník námitku neplatnosti sám aktivně neuplatní (například podáním žaloby na neplatnost sjednané smlouvy o úvěru) nemůže se soud z moci úřední zabývat úvěrovou smlouvou se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem dle článku 8 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.04.2008. Tento závěr je plně v souladu jak s názorem Nejvyššího soudu k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích prezentovaném v rozsudku ze dne 25.07.2018 sp. zn. 33Cdo 2178/2018, kde mj. uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka, tedy spotřebitele, ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli, aby dlužníka – spotřebitele náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná, a to shodně s nálezem Ústavního soudu ze dne 26.02.2019 IIIÚS 4129/18, který na citované rozhodnutí Nejvyššího soudu odkazuje s tím, že výslovně uvádí, že nezkoumá-li obecný soud zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v článku 36 odstavec 1 Listiny základních práv a svobod.

21. V daném případě pak bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobce žalované poskytl úvěr ve výši 87 904 Kč a žalovaná uhradila částku v celkové výši 87 600 Kč. Úvěrová smlouva byla shledána neplatnou, neboť žalobce neprokázal, že by jeho právní předchůdce podle zákona řádně prověřoval před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalované. Vzhledem k tomu, že se žalovaná na úkor právního předchůdce žalobce bezdůvodně neobohatila, když převzatou částku 87 904 Kč věřiteli uhradila, soud žalobu zamítl.

22. Protože má soud úvěrovou smlouvu za absolutně neplatnou, tak veškeré další žalobní nároky plynoucí z úvěrové smlouvy byl nucen zamítnout, neboť uvedené nároky jsou povahou akcesorické a váží se k hlavnímu, tedy k úvěrovému vztahu, který byl neplatně sjednán. Na tom nic nemění skutečnost, že mohlo být plnění žalované žalobcem započteno na neplatně sjednané příslušenství listiny.

23. Pokud by se žalobce dostavil k jednání, byl by v souladu s § 118a odstavec 3 o.s.ř. soudem poučen o tom, že dosud nedoplnil skutková tvrzení ohledně skutečnosti, že smlouva nebyla uzavřena v rozporu s dobrými mravy vzhledem k výši souhrnného poplatku a též ohledně tvrzení ohledně úvěruschopnosti. Svou neúčastí na jednání však žalobce znemožnil soudu poskytnout mu takové poučení a současně se tohoto dobrodiní soudu vzdal (viz například usnesení Ústavního soudu ČR sp. zn. IIÚS 175/04 či rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. 1Cmo 294/2001), když jak vyplývá z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (například rozsudek sp. zn. 21Cdo 4314/2008), potřebná poučení soud poskytuje pouze při jednání, popřípadě při přípravném roku nařízeném podle ustanovení § 114c o.s.ř. a není tedy možné poučovat žalobce o neunesení důkazního břemene mimo jednání či přípravný rok. Nedostavení se účastníka k jednání není v žádném směru důvodem pro odročování jednání za účelem splnění poučovací povinnosti podle § 118a odstavec 1 a 3.

24. Pokud jde o náklady řízení, tak ve věci úspěšné žalované žádné náklady nevznikly, a proto soud rozhodl dle § 142 o.s.ř., že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.