10 C 343/2024

Plný text

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Alenou Herčíkovou ve věci žalobkyně: Anonymizováno Anonymizováno s.r.o., IČO Anonymizováno sídlem Jméno žalobkyně Anonymizováno / Anonymizováno , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno - Anonymizováno zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro zaplacení 16 447,75 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od , datum, do zaplacení ve výši 14,75 %, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 495 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám právní zástupkyně žalobkyně.

III. Co do částky 6 447,75 Kč se žaloba zamítá.

1. Žalobkyně ve své žalobě domáhala vydání elektronického platebního rozkazu, popřípadě rozsudku, jímž by soud uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 16 447,75 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 10 000 Kč od , datum, do zaplacení ve výši 14,75 % a náhradu nákladů řízení s tím, že žalobkyně jako osoba oprávněná poskytovat spotřebitelské úvěry, uzavřela se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru, a to elektronickou cestou. Před uzavřením smlouvy žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného, a to výpisem z jeho účtu, případně výplatními lístky žalovaného a výpisem z databáze poskytovatelů úvěrů EUCB nebo CRIF, když z doložených listin vyplynula dostatečná výše čistých příjmů žalovaného ke splácení úvěru. Smlouva o úvěru byla uzavřena , datum, , a to na částku 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal splatit úvěr jednorázově nejpozději do , datum, společně s úrokem a poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 4 797,75 Kč. Předmětná částka byla žalovanému převedena na účet téhož dne. Dále byla podle úvěrových podmínek prodloužena splatnost úvěru do , datum, a tedy celkem měl žalovaný žalobkyni zaplatit částku 14 797,75 Kč. Žalovaný však na dluh ničeho nezaplatil. Vzhledem k tomu vznikl žalobci nárok na zákonný úrok z prodlení z jistiny úvěru ode dne následujícího po datu splatnosti, tedy od , datum, . Dále v důsledku prodlení žalovaného vznikl žalobkyni podle článku 4.4.3. smlouvy o úvěru nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 %, denně z částky 10 000 Kč od , datum, do , datum, v celkové výši 1 650 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný dluh nezaplatil ani po výzvě k zaplacení, žalobkyni nezbylo než se obrátit na soud.

2. Soud ve věci nařídil jednání. K jednání se nikdo z účastníků nedostavil, a proto bylo jednáno v jejich nepřítomnosti podle § 101 odstavec 3 o.s.ř.

3. Soud provedl řadu listinných důkazů.

4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo , hodnota, bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi účastníky , datum, , když na jejím základě byl poskytnut žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč se zápůjční úrokovou sazbou 36 % ročně. Celková výše poplatku za poskytnutí úvěru 4 525,26 Kč, RPSN 16496,87 %, když celá částka ve výši 14 801,42 Kč měla být vrácena do 28 dnů. V bodě 4.4.3. byla pak smluvena smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky, s kterou by případně byl žalovaný v prodlení s vrácením úvěru. Součástí smlouvy byly i úvěrové podmínky.

5. Z dodatku ke smlouvě, který byl podepsán , datum, , bylo zjištěno, že byla prodloužena splatnost předmětného úvěru, a to do 28 dnů ode dne jeho uzavření, když zaplatit měl žalovaný jednak jistinu 10 000 Kč, úrok 36 % ročně, dále poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 4 728,71 Kč se splatností 7 dní.

6. Z předžalobní upomínky bylo zjištěno, že žalovanému byla zaslána dne , datum, .

7. Ze záznamu žalobkyně týkajícího se úvěru žalovaného bylo zjištěno, že poslední čerpaná půjčka byla , datum, . Dále měl žalovaný šest zamítnutých žádostí o půjčku, když poslední zamítnutá půjčka byla , datum, . V minulosti měl 20 čerpaných půjček, nejvyšší prodlení pak bylo u žalovaného 45 dní.

8. Z výpisu z běžného účtu žalovaného číslo , č. účtu, za měsíce říjen, listopad 2023 a leden 2024 bylo zjištěno, že v říjnu 2023 byly příjmy 3 x 850 Kč + 400 Kč z účtu , právnická osoba, , částka 550 Kč, částka 5 000 Kč, dále firma , Anonymizováno, , právnická osoba, vyplatila dne , datum, žalovanému půjčku ve výši 40 000 Kč, mzda žalovaného činila 36 652 Kč, dále pak byla vyplacena půjčka od Zaplo ve výši 25 000 Kč, od , Anonymizováno, , Anonymizováno, 15 000 Kč, půjčka od , právnická osoba, 28 000 Kč, půjčka od , právnická osoba, 3 000 Kč, od Leader , právnická osoba, . 2 000 Kč a z účtu , právnická osoba, 5 000 Kč. Výdaje pak byly zejména za potraviny, když jednotlivé byly v částkách několik set korun. Dne , datum, pak došlo k poukázání částky 30 750 Kč z tohoto účtu, když tato splátka nebyla nijak označená, dále pak zde byly další neoznačené odchozí úhrady v částce například 27 866 Kč, 4 500 Kč, 1 500 Kč a 10 800 Kč. Za celý měsíc pak žalovanému přišlo celkem 193 487,31 Kč a odešlo 187 212,22 Kč, když počáteční zůstatek na účtu byl 1 005,81 Kč a konečný zůstatek 7 280,90 Kč. Obdobně tomu tak bylo i v listopadu 2023, kdy celkem přišlo 85 074 Kč, odešlo 90 651,90 Kč při počátečním zůstatku 7 280,90 Kč a konečném zůstatku 1 703 Kč, když se jednalo o výpisy z účtu vedeného u , právnická osoba, .

9. Z výpisu z běžného účtu vedeného u , právnická osoba, za prosinec 2023 pak byl zjištěn počáteční zůstatek na účtu 75 791,10 Kč a odliv z účtu 75 779,78 Kč, když příjem žalovaného, který byl na účet vyplácený, byl 33 216 Kč. Mimo jiné zde byl vyplacen úvěr od , Anonymizováno, , Anonymizováno, ve výši 10 000 Kč a , Anonymizováno, ´, Anonymizováno, , Anonymizováno, nebo 6 500 Kč.

10. Z předžalobní upomínky ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalovaný byl o dluh upomínán, když měl částku zaplatit do sedmi dnů od doručení výzvy.

11. Z výpisu z banky bylo zjištěno, že žalovanému byla na jeho účet zaslána částka 10 000 Kč12. Podle § 2395 a následujících občanského zákoníku číslo 89/2012 Sb. účinného od , datum, (dále jen OZ) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Podle § 86 odstavec 1 zákona číslo 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných spolehlivých, dostatečných a přiměřených informacích získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

14. Podle § 87 odstavec 1téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odstavec 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Podle § 2991 odstavec 1 OZ kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

16. Podle § 2991 odstavec 2 OZ bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

17. Nejprve se soud zabýval předloženou úvěrovou smlouvou se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem (článek 8 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne , datum, a také rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18.12.2014 ve věci C-449/13 Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další a jeho transpozicí ve výši uvedeném ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru.

18. V projednávané věci žalobkyně sice tvrdí, avšak řádně neprokazuje (když viděla pouze tři výpisy z účtů žalovaného a některé výpisy z dlužnických rejstříků), že by s odbornou péčí posuzovala schopnost spotřebitele, tj. žalovaného, splácet úvěr poskytnutý ve výši 10 000 Kč + poplatky ve výši 4 797,75 Kč, a to při úvěru, který byl realizován , datum, a žalovaný měl splatit celkovou částku 14 797,75 Kč do , datum, (po prodloužení splatnosti úvěru), kdy z dokumentů, které žalobkyně soudu předložila, vyplývá, že bylo ověřeno pouze z tohoto účtu, že žalovaný má příjem ze zaměstnání kolem 33 000 Kč měsíčně a že žalovaný není evidován v žádném tzv. „rejstříku dlužníků“. Zjevně nebyly zjišťovány celkové majetkové poměry žalovaného, jeho příjmy za delší období, výdaje, závazky apod. Žalobkyně dle shora citovaného zákonného ustanovení je povinna náležitým způsobem prověřovat tvrzení žadatele o úvěr. Pokud totiž doložení tvrzení žadatelů o své bonitě nevyžaduje, nepostupuje v souladu s citovaným ustanovením a nelze než uzavřít, že neplní řádně povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Z posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K zjištění úvěruschopnosti klienta je nutné zejména podrobně analyzovat osobní, respektive domácí rozpočet spotřebitele, žadatele o spotřebitelský úvěr, a to na obě jeho strany, tedy jak příjmy, tak výdaje, přičemž věřitel musí vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy, zda vyživuje další osoby, nebo naopak, zda se na financování provozu domácnosti podílí další osoba. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je ryze individuální záležitost v tom smyslu, že se týká jednotlivého spotřebitele ve vztahu ke konkrétnímu spotřebitelskému úvěru. Že evidentně k podrobné analýze nedošlo, je zřejmé též z předložených výpisů z účtů žalovaného, když se v nich objevuje, že žalovaný si bral další úvěry od jiných subjektů, než byla žalobkyně a jeho celkový pohyb na účtu byl velký, když zůstatek na účtu býval někdy dokonce i menší než původní částka, ale zejména například v říjnu 2023 na účet přišlo celkem 193 487,31 Kč, ovšem odešlo 187 212,22 Kč, za měsíc listopad pak přišlo 85 074 Kč, odešlo 90 651 Kč, dále pak v prosinci 2023 pak přišlo 75 791,10 Kč a odešlo 75 779,78 Kč. Z toho je jednoznačně zřejmé, že obratům na účtu naprosto neodpovídají zjištěné příjmy žalovaného, když jeho plat činí pouze kolem částky 33 000 Kč měsíčně a další příjmy jsou pokryty většinou dalšími úvěry.

19. Zákon o spotřebitelském úvěru sice ukládá dlužníkovi povinnost poskytnout věřiteli údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (§ 84 zákona číslo 257/2016 Sb.), avšak tato povinnost nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutí údajů na spotřebitele ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí. Věřitel se tedy nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti (například pokud výdaje na bydlení či stravování nebo jiné náklady neodpovídají cenám v místě a čase obvyklých) je věřitel povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, popř. v rámci svých možnosti jiným způsobem ověřit. Údaje pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele musí být aktuální a musí vypovídat o finanční situaci spotřebitele v okamžiku, kdy žádá o spotřebitelský úvěr.

20. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí z 01.04.2015 sp. zn. 1As 30/2015 uzavřel, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověřování (požadavku na doložení) těchto tvrzení (například potvrzením o zaměstnání a příjmů, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.). Nejvyšší soud v uvedeném rozhodnutí dále mimo jiné uvedl, že předobrazem shora citovaného ustanovení k posouzení úvěruschopnosti dle zákona o spotřebitelském úvěru je článek 8 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.04.2008. Soudní dvůr, který se zabýval výkladem tohoto článku, konstatoval, že „…poskytovatel úvěru musí v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V tomto ohledu se dostatečnost uvedených informací může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené v této smlouvě. Toto posouzení lze provést pomocí podkladu o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situaci zájemce o úvěr. Avšak pouhá, ničím nepodložená, či nedostatečně podložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady.“21. Soud pak tedy v projednávaném případě dospěl k závěru, že žalobkyně v řízení před soudem I. stupně neprokázala, že by kvalifikovaně a s odbornou péčí jako poskytovatel úvěru zjišťovala, a především ověřovala bonitu žalovaného, zda je schopen za dobu od , datum, do , datum, celkem i s poplatky vrátit částku ve výši 14 797,75 Kč.

22. Soud pro úplnost dodává, že pokud dle ustanovení § 87 zákona číslo 257/2016 Sb. spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti (smlouvy z důvodu uzavření smlouvy v rozporu s ustanovením § 86 odstavec 1 zákona o spotřebitelském úvěru) v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy, nelze toto ustanovení vykládat tak, že pokud dlužník námitku neplatnosti sám aktivně neuplatní (například podáním žaloby na neplatnost sjednané smlouvy o úvěru) nemůže se soud z moci úřední zabývat úvěrovou smlouvou se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem dle článku 8 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.04.2008. Tento závěr je plně v souladu jak s názorem Nejvyššího soudu k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích prezentovaném v rozsudku ze dne 25.07.2018 sp. zn. 33Cdo 2178/2018, kde mj. uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka, tedy spotřebitele, ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli, aby dlužníka – spotřebitele náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná, a to shodně s nálezem Ústavního soudu ze dne 26.02.2019 IIIÚS 4129/18, který na citované rozhodnutí Nejvyššího soudu odkazuje s tím, že výslovně uvádí, že nezkoumá-li obecný soud zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v článku 36 odstavec 1 Listiny základních práv a svobod.

23. Soud tedy dospěl k závěru, že předmětná smlouva je naprosto v rozporu se shora uvedenými ustanoveními ve spotřebitelském zákoně a soudu tedy nezbylo než věc posoudit tak, že předmětná smlouva o úvěru je neplatná. Současně má soud v řízení za prokázané, že žalobkyně poskytla žalovanému částku 10 000 Kč jako úvěr, což je částka, která žalovanému byla převedena na účet. Soud proto uzavřel, že v této výši se žalovaný na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil, když na dluh ničeho nesplatil. Soud tedy uložil žalovanému z titulu bezdůvodného obohacení zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč, a to i se zákonným úrokem z prodlení, který byl přiznán podle § 1970 občanského zákoníku a § 2 Nařízení vlády číslo 351/2013. Tento úrok z prodlení pak byl přiznán od , datum, , kdy se žalovaný ocitl v prodlení se splacením předmětného dluhu.

24. Protože soud má úvěrovou smlouvu, jak již bylo řečeno výše, za neplatnou, tak veškeré další žalobní nároky plynoucí z úvěrové smlouvy byl nucen zamítnout, neboť uvedené nároky jsou povahou akcesorické a váží se k hlavnímu, tedy úvěrovému vztahu, který byl neplatně sjednán.

25. Pokud by se žalobkyně dostavila k jednání, byla by v souladu s § 118a odstavec 3 o.s.ř. soudem poučena o tom, že dosud nedoplnila skutková tvrzení ohledně skutečnosti, že smlouva nebyla uzavřena v rozporu s dobrými mravy vzhledem k výši souhrnného poplatku a též ohledně tvrzení ohledně úvěruschopnosti. Svou neúčastí na jednání však žalobkyně znemožnila soudu poskytnout jí takové poučení a současně se tohoto dobrodiní soudu vzdala (viz například usnesení Ústavního soudu ČR sp. zn. IIÚS 175/04 či rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. 1Cmo 294/2001), když jak vyplývá z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (například rozsudek sp. zn. 21Cdo 4314/2008), potřebná poučení soud poskytuje pouze při jednání, popřípadě při přípravném roku nařízeném podle ustanovení § 114c o.s.ř. a není tedy možné poučovat žalobkyni o neunesení důkazního břemene mimo jednání či přípravný rok. Nedostavení se účastníka k jednání není v žádném směru důvodem pro odročování jednání za účelem splnění poučovací povinnosti podle § 118a odstavec 1 a 3.

26. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 o.s.ř., a to tedy k poměru úspěchu, když žalobkyně původně žalovala částku 16 448 Kč, přiznána mu byla celkem částka 10 000 Kč a tedy žalobkyně byla úspěšná v 61 %, žalovaný pak v 39 %, tedy ve věci úspěšnější žalobkyni bylo možno přiznat 22 % z nákladů řízení, které jako takové, činily částku 2 252 Kč (tato částka 2 452 Kč se skládala ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 500 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21%, tj. 252 Kč).