10 C 354/2019

Plný text

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Alenou Herčíkovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci proti žalovaným: 1. celé jméno žalovaného , datum narození bytem adresa žalovaného, žalované a žalobce 2. celé jméno žalované , datum narození bytem adresa žalovaného, žalované a žalobce pro: žaloba o určení povinnosti k vyklizení bytu <b>I. Určuje se, že povinnost uložená [jméno] a [jméno] [příjmení] k vyklizení bytu stanovená rozsudkem Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 04.02.1999 č.j. [číslo jednací] není vázána na zajištění přiměřeného náhradního bytu a žalovaní jsou tak povinni vyklidit byt o velikosti 2+1 ve [anonymizováno] nadzemním podlaží domu [adresa] v katastrálním území a obci [obec], ulice [ulice a číslo], a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.</b> <b>II. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobci společně a nerozdílně na nákladech řízení částku 22 691 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.</b> 1. Žalobce se ve své žalobě domáhal vydání rozsudku ve smyslu rozsudečného výroku s tím, že je vlastníkem pozemku p. [číslo] jehož součástí je dům [adresa] v katastrálním území a obci [obec], ulice [ulice a číslo], a to na základě darovací smlouvy ze dne 28.02.2017 s právními účinky vkladu ke dni 03.03.2017. Ve třetím nadzemním podlaží uvedeného domu se nachází byt o velikosti 2+1 s příslušenstvím. Předmětný byt užívali žalovaní na základě nájemní smlouvy ze dne 23.09.1996. Tuto nájemní smlouvu žalovaní uzavřeli s otcem žalobce panem [celé jméno žalobce] starším jako tehdejším vlastníkem předmětných nemovitých věcí, respektive bytu. Po změně vlastnického práva k nemovitým věcem dle výše citované darovací smlouvy ve prospěch žalobce se pronajímatelem bytu stal žalobce. Rozsudkem Okresního soudu Litoměřicích ze dne 04.02.1999 č.j. [číslo jednací], soud rozhodl tak, že přivolil k výpovědi z nájmu předmětného bytu, kterou dal [celé jméno žalobce] starší žalovaným. Dále soud stanovil, že žalovaní jsou povinni vyklidit byt do 15 dnů od zajištění přiměřeného náhradního bytu. Citovaný rozsudek nabyl právní moci dnem 18.03.1999 s tím, že nájemní poměr k bytu po uplynutí tříměsíční výpovědní doby zanikl ke dni 30.06.1999. Po zániku nájmu mají žalovaní tzv. právo na bydlení, přičemž období mezi skončením nájemního poměru a posledním dnem lhůty k vyklizení bytu má žalobce jako pronajímatel a žalovaní jako osoby, jejichž nájemní poměr skončil, odpovídající práva povinnosti jako při nájemním poměru. Od právní moci výše citovaného rozsudku došlo ke značné změně poměrů na straně žalovaných, kdy žalovaní opakovaně nesplnili svou povinnost danou zákonem a neumožnili žalobci přístup do bytu za účelem kontroly jeho užívání, dále bez uvedení důvodu nereagují na nabídku žalobce ohledně zajištění přiměřeného náhradního bytu a dále [celé jméno žalovaného] v domě, kde se nachází byt, hrubě urazil před dalšími lidmi žalobce. Žalobce jako pronajímatel bytu opakovaně požádal žalované o provedení kontroly užívání bytu, když jim zaslal dopis ze dne 03.12.2018, kterým žádal o kontrolu užívání bytu ve dnech 17. a 18.12.2018. Na tuto výzvu žalovaní zcela účelově neodpověděli žalobci, jako současnému pronajímateli, ale předchozímu pronajímateli, panu [celé jméno žalobce] staršímu s tím, že odmítají umožnit kontrolu bytu. Další výzva pak byla právním zástupcem žalobce zaslána žalovaným 15.02.1019 a termín kontroly byl stanoven na 26.02.2019 v 18 hodin nebo 04.03.2019 v 18 hodin. Žalobce za účasti své manželky a nezávislého svědka pana [jméno] [příjmení] dostavil v obou uvedených dnech k bytu, který užívají žalovaní, a požádal je o provedení kontroly bytu. Ani v jeden termín, žalovaní neumožnili žalobci tuto kontrolu provést a to, i když byli v bytě přítomni. Žalobci doslova sdělili, že kontrolu bytu nikdy neumožní. O pokusech provést kontrolu bytu byly ze strany žalobce vyhotoveny zápisy ze dne 26.02.2019 a 04.03.2019, které podepsali i přítomní svědci. Před předmětnými avizovanými kontrolami bytu právní zástupkyně žalobce obdržela dopis od žalovaných ze dne 21.02.2019, ve kterém žalovaní žalobci sdělili, že neumožní v žádném z nabídnutých termínu vstup do bytu, respektive pro deklarované účely tak nehodlají učit nikdy ani v budoucnu a je zbytečné je kvůli tomu znovu oslovovat, a to jakoukoliv formou. S ohledem na uvedené nekompromisní stanovisko žalovaných byl žalobce donucen obrátit se na soud, kde byla povinnost žalovaných zpřístupnit byt žalobci za účelem kontroly bytu řešena v řízení pod sp. zn. [spisová značka]. I v tomto řízení žalovaní setrvali na svém stanovisku. Žalovaný pro úplnost dodal, že byt nebyl po dlouhé období rekonstruován. Žalobce tedy k provedení kontroly bytu vede mimo jiné i bezpečnostní hledisko, neboť byt užívaný žalovanými je jediným bytem v domě, který neprošel rekonstrukcí, respektive alespoň provedením příslušné revize rozvodů plynu (včetně kotle) a elektra. S ohledem na jejich stáří tedy nelze vyloučit nebezpečí, které by mohlo postihnout byt, respektive celý dům. Žalobce, respektive jeho právnímu předchůdci se dlouhé časové období nepodařilo sehnat odpovídající bytovou náhradu, když je takřka nemožné sehnat byt, kde by byl žalovaným zajištěn nájemní poměr na dobu neurčitou. V roce 2019 pak žalobce se svou manželkou koupil dům v [adresa], v němž se nachází byt o velikosti 3+1 s příslušenstvím o výměře [anonymizováno] m² a tento byt žalobce nabídl žalovaným jako adekvátní bytovou náhradu s tím, že nájemní poměr bude uzavřen na dobu neurčitou. Nabídku žalovaným pak učinil žalobce prostřednictvím své právní zástupkyně dopisem ze dne 08.07.2019 a 17.09.2019. K dopisu byl přiložen i návrh nájemní smlouvy. Dále též nabídl prohlídku náhradního bytu. Na předmětnou nabídku však žalovaní opět nereagovali. Dále 04.11.2019 v domě, ve kterém se nachází předmětný byt, žalovaný [celé jméno žalovaného] vulgárně urazil před jinými lidmi žalobce. Ohledně toho probíhá přestupkové řízení u Komise k projednání přestupků města Litoměřice. Uvedené jednání žalovaného žalobce považuje za natolik závažné, že by jinak bylo důvodem pro vypovězení nájmu dle ustanovení § 2288 odstavec 1 písmeno d) občanského zákoníku. S ohledem na shora uvedené se žalobce domnívá, že došlo ke změně poměrů a že výkon práva na bytovou náhradu žalovanými tedy trvání na zajištění přiměřeného náhradního bytu jako na podmínce vyklizení, by za uvedených podmínek bylo v rozporu s dobrými mravy, zásadami slušnosti a s ochranou vlastnického práva dle stávajícího občanského zákoníku. Žalobce proto podal předmětnou žalobu.

2. Žalovaní se k žalobě vyjádřili tak, že s ní nesouhlasí. Jednak namítali že, o změně vlastníka byli informováni až dopisem z 03.12.2018, který však žalobce nepodepsal a neprokázal v něm žádným relevantním způsobem vlastnictví. Žalobce až k dopisu ze dne 15.02.2019 přiložil kopii výpisu z katastru nemovitostí a je tedy zřejmé, že žalovaní se o změně této situace dozvěděli až tímto dopisem. K právu kontroly bytu se vyjádřili tak, že věc je řešena pod sp. zn. [spisová značka]. Pokud jde o nabídku bytové náhrady ovšem nájemní smlouva však nebyla řádným návrhem takovéto smlouvy, neboť jednak zde nebylo zřejmé, že by za manželku žalobce jednal zmocněnec a navíc na smlouvě chyběly podpisy vlastníků nabízeného bytu. Smlouva neměla podstatné náležitosti smlouvy tak, aby mohla být uzavřena jeho jednoduchým a nepodmíněným přijetím. Toto návrh předložený žalobcem neobsahuje, a proto není nabídkou. Pokud jde o údajné hrubé jednání vůči žalobci, k tomu 1. žalovaný uvedl, že je pravdou, že je obžalovaný z přestupku podle § 69 odstavec 1 zákona číslo 250/2016 Sb. o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ovšem vzhledem tomu, že nebyla pravomocně vyslovena vina obviněného, hledí se na něj jako na nevinného. Proto žalobcem uvedené jednání žalovaného nemůže být důvodem pro vyhovění žalobě. Na straně žalovaných nedošlo k žádné změně poměrů, která by odůvodňovala zrušení povinnosti žalobce podle předchozího rozsudku.

3. K průběhu řízení je nutno podotknout, že danou věc Okresní soud v Litoměřicích přerušil do doby pravomocného skončení řízení ve věci vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka], a to svým usnesením č.j. [číslo jednací] ze dne 01.07.2020. Toto rozhodnutí ale nenabylo právní moci, neboť krajský soud k odvolání žalobce pod svým sp. zn. [číslo jednací] ze dne 12.08.2020 rozhodl tak, že se řízení nepřerušuje.

4. Svým usnesením všech [číslo jednací] ze dne 10.12.2020 pak Krajský soud v Ústí nad Labem k námitce podjatosti žalovaných soudkyně JUDr. Aleny Herčíkové rozhodl tak, že tato soudkyně není vyloučena z projednávání a rozhodnutí této věci. Žalovaní zde namítali, že soudkyně vážně porušila základní ustanovení správního řádu vzhledem k vyžádání přestupkového spisu, dále došlo k porušení principu presumpce neviny a že soudkyně nespadá mezi osoby oprávněné nahlédnout do přestupkového spisu, natož si pořídit kopie ze spisu. Krajský své rozhodnutí odůvodnil tak, že námitky žalovaných se váží výlučně k postupu soudkyně v řízení o projednávané věci a nemohou být bez dalšího způsobilé vyvolat důvodné pochybnosti o nepodjatosti soudkyně v dané věci. Případný nesprávný postup okresního soudu při provádění dokazování může být důvodem pro odvolání účastníků proti rozhodnutí ve věci samé, nikoliv však důvodem pro uplatnění námitky podjatosti. Navíc krajský soud poznamenal, že z obsahu spisu nevyplývá, že by okresní soud postupoval při dokazování jakkoliv nestandardně, když není neobvyklé provádět důkaz listinami z přestupkového řízení, které není ještě pravomocně skončeno. Ustanovení § 38 správního řádu upravuje nahlížení do spisu ze strany účastníků, zástupců a jiných osob, nevztahuje se však na soud, který v občanskoprávním řízení postupuje při dokazování dle občanského soudního řádu. Námitka podjatosti byla tedy zhodnocena jako nepřípadná, která nemůže zakládat důvody pro vyloučení ve věci rozhodující soudkyně a tím i výjimky z ústavně právně zakotvené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, viz článek 38 odstavec 1 Listiny základních práv a svobod.

5. Dále dne 08.02.2021 byl soudu doručen návrh na odročení jednání spolu s námitkou podjatosti soudce. Tato námitka byla adresována předsedkyni Okresního soudu v Litoměřicích, která se touto nezabývala s tím, že argumenty žalovaných se týkají procesního postupu a neshledala důvod k řešení uvedených námitek předsedkyní soudu. Předmětné námitky spočívaly v námitkách proti správnosti pořízení protokolu, nezákonnému poučení o smíru ve věci, nesprávné protokolaci, zvýraznění některých slov v protokole, nezákonnému přiřazení přestupkového spisu do spisu soudního, když porušení procesních předpisů byly vždy ve prospěch žalobce. soudkyně zaujala názor, že se jedná o námitky proti postupu soudkyně ve věci, tedy o stejné důvody, o kterých již rozhodoval nadřízený soud v předchozích námitkách o podjatosti. Jednání dne 10.02.2021 tedy nebylo odročeno, bylo jednáno a bylo ve věci rozhodnuto, což je procesně možný postup podle § 15b o.s.ř..

6. Soud ve věci provedl řadu listinných důkazů.

7. Z výpisu z katastru nemovitostí k datu 30.01.2019 pro obec a [katastrální uzemí] bylo zjištěno, že [celé jméno žalobce], [datum narození] je kromě jiného vlastníkem pozemku čp [anonymizováno], jehož součástí je stavba [adresa]. Vlastníkem se stal na základě smlouvy darovací ze dne 28.02.2017.

8. Z rozsudku Okresního soudu Litoměřicích č.j. [číslo jednací] ze dne 04.02.1999, který nabyl právní moci 18.03.1999 bylo zjištěno, že ve věci navrhovatele [celé jméno žalobce], bytem [obec], [ulice a číslo] proti [jméno] a [celé jméno žalovaného], bytem [adresa žalovaného, žalované a žalobce], o přivolení k výpovědi z nájmu bytu bylo rozhodnuto tak, že soud přivolil k výpovědi z nájmu bytu o velikosti 2+1 s příslušenstvím nacházejícího se ve druhém poschodí [adresa] v [anonymizováno] ulici v [obec], kterou dal navrhovatel odpůrcům. Tříměsíční výpovědní lhůta počne běžet prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po právní moci rozhodnutí. Odpůrci a všichni, kdo s nimi v bytě bydlí, jsou povinni byt vyklidit a vyklizený odevzdat navrhovateli do 15 dnů po zajištění přiměřeného náhradního bytu. Stalo se tak za situace, kdy navrhovatel předmětnou výpověď z nájmu bytu žalovaným dal z toho důvodu, že byt potřebuje pro sebe, když vlastní byt nemá a dále pro svou matku, o kterou potřebuje celodenně pečovat. Odpůrci s návrhem souhlasili s tím, že je jim známa neblahá bytová situace navrhovatele a tedy souhlasili s tím, že se z bytu vystěhují poté, kdy jim bude zajištěn přiměřený náhradní byt. Jinou možnost bydlení neměli, v bytě žili s nezletilým dítětem.

9. Z dopisu ze dne 03.12.2018 bylo zjištěno, že žalobce jej adresoval žalovaným, kdy jim sdělil, že po svém otci [celé jméno žalobce] se stal vlastníkem mj. domu [adresa] v [obec], ulice [ulice], kde se nachází i jejich byt. Požádal je o prohlídku bytu za účelem kontroly jeho užívání, respektive stavu samotného bytu, včetně příslušných rozvodů v bytě. Navrhl termíny 17.12.2018 od 10 hodin nebo 18.12.2018 od 16 hodin.

10. Z dopisu žalovaného [celé jméno žalobce] staršímu ze dne 13.12.2018 bylo zjištěno, že ho žalovaný žádal, aby vzkázal synovi, že ve vztahu k žalovaným se novým vlastníkem stane po prokázání vlastnictví nemovitosti, v níž mají byt v pronájmu, jinak nemá žádné právo určovat povinnosti žalovaných a již vůbec ne právo na vstupu do bytu. Dále sdělil, že 17. a 18.12.2018 neumožní [celé jméno žalobce] mladšímu vstup do bytu.

11. Z dopisu právní zástupkyně žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení] a ze dne 15.02.2019 bylo zjištěno, že žalovaným zejména sdělila, že se [celé jméno žalobce] mladší stal po svém otci [celé jméno žalobce] starším vlastníkem předmětného domu, včetně tedy bytu žalovaných, když je vlastníkem od 03.03.2017. Přiložen byl i výpis z katastru nemovitostí. Žalované upozornila, že hrubě porušují povinnosti spojené s užíváním bytu, když opakovaně neumožnili žalobci provedení kontroly bytu. Je to v souladu se zákonem a proto jsou opětovně vyzýváni, aby žalobci umožnili kontrolu bytu dne 26.02.2019 18 hodin nebo 04.03.2019 v 18 hodin.

12. Z dopisu žalovaných ze dne 21.02.2019 bylo zjištěno, že se jednalo o reakci na dopis z 18.02.2019 kdy, kromě jiného, uvedli, že vstup do bytu žalobci neumožní v žádném z nabídnutých termínů a pro deklarované účely tak nehodlají učinit ani v budoucnu a je zbytečné je oslovovat kvůli tomu jakoukoliv formou. Dále se vyjádřili k placení nájemného a vyúčtování služeb za rok 2018 a upozornili, že jsou nespokojeni s úklidem domu.

13. Z dvou listin napsaných rukou, a to ze dne 26.02.2019 a 04.03.2019 vyplynulo, že se jedná o zápisy situace, kdy v uvedených dnech žalovaní neumožnili žalobci prohlídku jejich bytu, což svými podpisy dosvědčila ještě manželka žalobce [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení].

14. Z dopisu právní zástupkyně žalobce ze dne 08.07.2019 adresovaný žalovaným pak bylo zjištěno, že prostřednictvím advokátky žalobce nabízí přiměřený náhradní byt dle původního rozsudku, který se nachází ve druhém nadzemním podlaží domu [adresa] na pozemku p. [číslo] v ulici [ulice] v [obec]. Předmětný byt je zde popsán, uvedeno, že se jedná o nájem na dobu neurčitou, včetně výše nájemného. K tomu byl připojen i návrh smlouvy se žádostí, aby nabídka byla přijata ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení.

15. Z dopisu advokátky žalovaným ze dne 17.09.2019 pak bylo zjištěno, že byť ze strany žalovaných nebylo reagováno na nabídku přiměřeného náhradního bytu, přesto je byt nadále pro žalované připraven jako náhrada. K vyjádření k nabídce byla stanovena lhůta pěti dnů, jinak žalobce bude postupovat soudní cestou. Dále zde byly řešeny otázky nájemného.

16. Z listiny označené jako smlouva o nájmu bytu bylo zjištěno, že jako pronajímatelé jsou zde uvedeni [jméno] a [jméno] [celé jméno žalobce] jako nájemci [jméno] [jméno] [celé jméno žalovaného]. Předmětem je byt v druhém nadzemním podlaží domu [adresa] v ulici [ulice] v [obec], o velikosti 3+1 s příslušenstvím, o celkové podlahové ploše [anonymizováno] m². Dále je tento byt ve v listině popsán. Je zde uvedeno, že pronajímatelé pronajímají úplatně žalovaný předmětný byt. Je zde uvedena i konkrétní částka nájemného ve výši 8 688 Kč měsíčně. Je zde uvedena i záloha na služby ve výši 2 000 Kč měsíčně. Smlouva dále obsahuje práva a povinnosti pronajímatele a nájemců. Nájemní poměr je zde uveden na dobu neurčitou. Ve smlouvě není uvedeno datum a absentuje podpis pronajímatelů a samozřejmě nájemců. V tomto návrhu smlouvy je prostor pro to, aby nájemci uvedli dobu počátku nájmu a popřípadě další skutečnosti.

17. Z rozsudku Okresního soudu v Litoměřicích č.j. [číslo jednací] ze dne 25.11.2019 a rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. [číslo jednací] ze dne 30.09.2020 bylo zjištěno, že nabyly právní moci dne 30.10.2020, když rozsudkem okresního soudu byla tak uložena žalovaným [jméno] a [jméno] [příjmení] ve sporu s [celé jméno žalobce] umožnit [celé jméno žalobce] kontrolu bytu o velikosti 2+1 s příslušenstvím, situovaného ve třetím nadzemním podlaží domu [adresa], který je postaven na pozemku p. [číslo] v k.ú. [obec], v ulici [anonymizováno], a to první pondělí v prvním kalendářním měsíci následujícím po právní moci rozsudku v době od 17 hodin do 18 hodin. Dále bylo stanoveno, že žalovaní jsou povinni umožnit žalobci kontrolu bytu o velikosti 2+1 s příslušenstvím, situovaného ve třetím nadzemním podlaží domu [adresa], který je postaven na pozemku parc. [číslo] v k.ú. [obec], v ulici [anonymizováno], a to každé první pondělí v měsíci prosinci každého kalendářního roku následujícího po roce, kdy tento rozsudek nabude právní moci, a to v době od 17 do 18 hodin. Rozhodnutí pak soudy opřely o § 2219 odstavec 1 občanského zákoníku, tedy zákona č. 89/2012 Sb. (dále jen OZ), která se týká prohlídky věci.

18. Z přepisu nahrávky žalovaného na DVD pořízeného při pokusu žalobce o prohlídku bytu žalovaných dne 02.11.2020 bylo zjištěno, že žalobce se toho dne domáhal vstupu do bytu žalovaných, a to klepáním, zvoněním, lomcováním klikou, bušením do dveří, výzvami jako:„ Nechtějte, abysme vyvrátili dveře“. Dále tam byl zaznamenán komentář ze strany žalobce k dalším, na chodbě přítomným, osobám, též zachycena situace, když problém oznamoval na městskou policii.

19. Z rozhodnutí Krajského úřadu Ústeckého kraje, odbor správních činností a Krajský živnostenský úřad č.j. [spisová značka] ze dne 11.01.2021 bylo zjištěno, že krajský úřad zrušil rozhodnutí Městského úřadu v Litoměřicích, komise projednávání přestupků města Litoměřice ze dne 19.11.2020 č.j. [číslo jednací] [spisová značka] a vrátil věc k novému projednání a rozhodnutí, a to pro procesní chybu, jakož i neodstranění rozporu ve výpovědích svědků. Předmětným rozhodnutím přestupkové komise byl [celé jméno žalovaného] vinným ze spáchání přestupku proti občanskému soužití dle § 7 odstavec 1 písmeno a) zákona č. 251/2016 Sb. o některých přestupcích ve znění pozdějších předpisů, kterého se měl dopustit tím, že dne 04.11.2019 v době kolem třinácté hodiny v domě v ulici [ulice a číslo] v [obec] při slovní rozepři vulgárními výrazy:„ Drž hubu ty kreténe debilní“ úmyslně urazil [celé jméno žalobce], narozeného 1964,„ Ty kreténe debilní“.

20. Ze záznamu žalobce učiněného při pokusu o kontrolu užívání bytu dne 02.11.2020 dle rozsudku zdejšího soudu č.j. [číslo jednací] v 17 hodin bylo zjištěno, že žalovaní přes zvonění a klepání na vchodové dveře bytu nijak nereagovali, a tedy prohlídka bytu nebyla umožněna. Na záznamu jsou podpisy [celé jméno žalobce], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení].

21. Ze záznamu z pokusu o prohlídku bytu ze dne 07.12.2020 s podpisy stejných osob bylo zjištěno, že tento pokus byl učiněn v 17:15 hodin. Na klepání na dveře pan [celé jméno žalovaného] pouze odvětil:„ Nechte toho.“ Do bytu žalobce vpuštěn nebyl.

22. Z kopie listin přestupkového spisu vedeného [stát. instituce], odborem správním, když z protokolu o ústním jednání dne 09.09.2020 bylo z výslechu svědkyně [celé jméno žalované] zjištěno, že [celé jméno žalované] uvedla, že její manžel žalovanému v předmětný den řekl, že„ Něco jako, že je kretén.“, ovšem to bylo v reakci na vyhrožování žalobce, že žalované vyhodí z bytu. Předcházel tomu její incident s panem [celé jméno žalobce] před domem, kdy byl na ní žalobce hrubý (podrobně popsáno v protokole). Žalované se to dotklo a žalovaný potom šel za žalobcem s tím, aby žalobce žalovanou neoslovoval. Žalobce měl zareagovat tak, že žalovanému začal vyhrožovat, že si to se žalovanými dveře vyřídí, že tam nemá co bouchat a zvonit a podobně. Následně byla přivolána policie. Z výslechu žalobce v rámci přestupkového řízení dne 08.07.2020 pak bylo zjištěno, že vztah mezi jím a žalovanými graduje, když jde o dlouholetý spor mezi nimi. Dále v tomtéž protokole je zachyceno, že žalovaný se vyjadřuje k výpovědi žalobce, když něco takového jako„ aby držel hubu“ žalobci řekl poté, co na něj žalobce křičel, že je vyhodí z bytu a že se budou divit. Z úředního záznamu Městské policie [obec] ze dne 04.11.2019 vyplynulo, že Městská policie dne 04.11.2019 byla přivolána ke konfliktu v domě [adresa], v [anonymizováno] ulici v [obec], kde mělo dojít ke slovním útokům mezi obyvateli domu na uvedené adrese, a to mezi panem [celé jméno žalobce] a [celé jméno žalovaného].

23. Po zhodnocení důkazů jednotlivě i ve vzájemné souvislosti soud zjistil tento skutkový děj:

24. Bezpochybně bylo prokázáno, že rozhodnutím Okresního soudu v Litoměřicích č.j. [číslo jednací] ze dne 04.02.1999, který nabyl právní moci 18.03.1999 přivolil k výpovědi z nájmu bytu o velikosti 2+1 s příslušenstvím, nacházejícího se ve druhém poschodí domu [adresa] v Jezuitské ulici v [obec], kterou dal navrhovatel [celé jméno žalobce] odpůrcům [jméno] a [celé jméno žalovaného]. Dále bylo stanoveno, že tříměsíční výpovědní lhůta počne běžet prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po právní moci rozhodnutí a uložil povinnost odpůrcům a všem, kdo s nimi v bytě bydlí byt vyklidit a vyklizený odevzdat navrhovateli do 15 dnů po zajištění přiměřeného náhradního bytu. Z toho tedy jednoznačně vyplývá, že nájem bytu po uplynutí tříměsíční výpovědní doby, žalovaným k předmětnému bytu zanikl 30.6.1999. Tím dnem vzniklo žalovaným, a to doby vyklizení tzv. právo na bydlení, kdy ať již podle občanského zákoníku v době rozhodnutí ve věci, tedy 64/1960 Sb. účinného do 31.12.2013 tak i podle nového občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb. (dále jen OZ) mají žalovaní jako osoby, jimž svědčí právo na bydlení práva a povinnosti odpovídající nájemnímu poměru. Žalobce pak dopisem zaslaným žalovaným ze dne 03.12.2008 tyto požádal o kontrolu užívání bytu, a to v přesně specifikovaných hodinách dne 17. a 18.12.2018. Žalovaní však na tuto výzvu uvedli, že odmítají umožnit provedenou kontrolu bytu a také jí neumožnili. Obdobně pak neumožnili kontrolu dne 03.11.2020, ač tuto kontrolu měli umožnit žalobci na základě pravomocného rozhodnutí Okresního soudu v Litoměřicích č.j. [číslo jednací] ze dne 25.11.2019. Dále bylo prokázáno, že žalobce, respektive jeho právní zástupkyně dopisem z 08.07.2019, učinil žalovaným nabídku přiměřeného náhradního bytu dle původního rozsudku, nacházející se ve druhém nadzemním podlaží domu [adresa] na pozemku p. [číslo] v ulici [ulice] v [obec], kde byt byl též popsán. Součástí tohoto dopisu byla i listina označená jako Nájemní smlouva, z níž bylo zjištěno, že zde vystupují jako pronajímatelé manželé [celé jméno žalobce] jako nájemci [celé jméno žalovaného]. Jedná se o byt v ulici [adresa] v [obec], když nájem by byl uzavřen na dobu neurčitou. Bylo zde uvedeno i nájemné, poplatky za služby a další práva a povinnosti spojené s nájemním vztahem. Tato listina, která by se dala označit jako návrh nájemní smlouvy, nebyla žalobci podepsána. Dále bylo prokázáno, že dne 04.11.2019 na chodbě domu [adresa žalovaného, žalované a žalobce], kde bydlí všichni účastníci sporu, došlo ke slovním útokům mezi žalobcem a žalovaným. Jednalo se zcela zřejmě o reakci na slovní potyčku žalobce a žalované, ke které došlo v době krátce předcházející. Ohledně toho je v současné době před přestupkovou komisí MÚ v [obec] vedeno přestupkové řízení, v němž byl obviněn žalovaný ze spáchání přestupku proti občanskému soužití dle § 7 odstavec 1 písmeno a) zákona č. 251/2016 Sb. o některých přestupcích, kterého se měl žalovaný dopustit tím, že dne 04.11.2019 v době kolem 13 hodin v domě ulice [ulice a číslo] v [obec] při slovní rozepři vulgárními výrazy„ Drž hubu ty kreténe debilní“ či„ Ty kreténe debilní“ úmyslně urazil [celé jméno žalobce], narozeného [rok]. V tomto řízení již bylo rozhodnuto, když žalovaný byl shledán vinným, avšak odvolací instance toto rozhodnutí zrušila a uložila, aby přestupková komise zkoumala, respektive zejména odstranila rozpory ve výpovědi svědků, a tak jednoznačně zjistila skutečný průběh události. Dále bylo zjištěno, že na základě pravomocného rozsudku Okresního soudu v Litoměřicích č.j. 9C 158/2019-52, uvedeného shora se žalobce dne 02.11.2020 a následně pak 07.12.2020 pokusil o realizaci prohlídky bytu žalovaných, když tyto mu opět nebyly umožněny. V tomto směru není ani mezi účastníky rozpor. To, že neumožnili prohlídku, potvrzují i ve svých vyjádřeních sami žalovaní. <i>25. Podle ustanovení § 80 písmeno c) o.s.ř. může soud určit, že dříve uložená povinnost k vyklizení bytu není vázána na zajištění bytové náhrady, došlo-li později (po rozhodnutí, jímž bylo vyklizení bytu na zajištění bytové náhrady vázáno) ke změně poměru, takže výkon tohoto práva vyklizovaným (trvání na zajištění určené bytové náhrady jako na podmínce vyklizení) by byl v rozporu s dobrými mravy (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20CDo 1827/99).</i> 26. Podle žalobce pak došlo ke změně poměrů na straně žalovaných, kdy žalovaní opakovaně nesplnili svou povinnost danou zákonem a neumožnili žalobci přístup do bytu za účelem kontroly jeho užívání, dále pak bez uvedení důvodu nereagovali na nabídku žalobce ohledně zajištění přiměřeného náhradního bytu dle pravomocného rozsudku a dále, že žalovaný v domě, kde se nachází předmětný byt, hrubě urazil před dalšími lidmi žalobce. Soud dospěl k závěru, že tyto skutečnosti - pokud budou prokázány, by mohly vypovídat o změně poměrů a to ve vztahu k době, kdy bylo rozhodováno o přivolení k výpovědi nájmu bytu a určovány podmínky vyklizení. Proto soud se touto určovací žalobou zabýval.

27. Soud má za jednoznačně prokázané, že rozsudkem Okresního soudu v Litoměřicích č.j [číslo jednací] ze dne 04.02.1999 bylo přivoleno k výpovědi z nájmu bytu, kterou dal právní předchůdce žalobce žalovaným a dále stanovil, že žalovaní jsou povinni vyklidit byt do 15 dnů od zajištění přiměřeného náhradního bytu. Citovaný rozsudek nabyl právní moci 18.03.1999 s tím, že nájemní poměr k bytu tedy zanikl po uplynutí tříměsíční výpovědní doby ke 30.06.1999. Od té doby pak žalovaní užívají byt na základě odvozeného práva, tzn. práva na bydlení, tedy byt užívají ze zákonných důvodů. V rámci řízení bylo pak jednoznačně prokázáno, a to i tvrzením žalovaných, když tito opakovaně písemně svůj názor prezentovali, že majiteli domu, respektive bytu, panu [celé jméno žalobce] mladšímu, neumožnili avizovanou kontrolu jejich bytu dne 17. a 18.12.2018, a dokonce nesplnili ani pravomocným rozsudkem soudu stanovenou povinnost umožnit kontrolu dne 02.11.2020, potažmo 07.12.2020 (jednoznačně toto bylo prokázáno z dopisu žalovaných žalobci, dále ze záznamů pořízených vždy na místě snahy žalobce o kontrolu bytu, jakož i z přepisu zvukového záznamu, který předložili soudu žalovaní). Je zřejmé, že zde jednali žalovaní v naprostém rozporu s dobrými mravy a toto jejich jednání podle názoru soudu vedlo až bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění (§ 2 občanského zákoníku č.89/2012 Sb. – dále jen OZ). Prohlídku bytu chtěl totiž žalobce uskutečnit z toho důvodu, že dlouhá léta tato kontrola nebyla provedena, a to zejména kontrola elektrických a plynových zařízení a rozvodů v bytě žalovaných. Nebyla provedena ani jejich revize a nelze, tedy s ohledem na jejich stáří vyloučit nebezpečí, které by hrozilo nejen devastací bytu, který užívají žalovaní ale popřípadě i dalších bytů a prostor celého domu. Povinnost nájemců umožnit pronajímateli v předem oznámené a přiměřené době, v nezbytném rozsahu prohlídku věci nebo přístup k ní nebo za účelem provedení potřebné opravy nebo údržby věci stanovuje § 2219 odstavec 1 OZ. Jak již podotkl i krajský soud při rozhodování ve věci sp. zn. [spisová značka] ve svém rozsudku č.j. [spisová značka], ačkoliv ustanovení § 2219, odstavec 1 občanského zákoníku výslovně dopadá na nájemní vztah, je namístě je aplikovat i v případě jiných právních vztahů, na jejich základě nevlastník užívá věc jiné osoby, jako například má-li právo využívat byt oprávněný z věcného břemene (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 23.08.2017, sp. zn. 2 Cdo 3576/2017) či užívá-li osoba byt z důvodu, že dříve byla jeho nájemcem, nájemní poměr skončil (např. rozhodnutím soudu o přivolení k výpovědi z nájmu bytu), avšak k vlastnímu vyklizení bytu zatím nedošlo. Podle ustanovení § 712a zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31.12.2013, totiž platilo, že v období mezi skončením nájemního poměru a posledním dnem lhůty k vyklizení bytu mají pronajímatel a osoba, jejíž nájemní poměr skončil, práva a povinnosti v rozsahu odpovídajícím některým ustanovením tohoto zákona upravujícím nájemní poměr. Jinými slovy do uplynutí lhůty k vyklizení bytu jsou bývalí nájemci v postavení velmi podobném nájemcům skutečným (právní praxe hovoří o tzv. právu na bydlení). Proto i na vztah vlastník bytu – nositel práva na bydlení dopadá úprava plynoucí z ustanovení § 2219 OZ. Zde je nutno připomenout, že podle § 2291 odstavec 2 lze nájem nyní vypovědět dokonce bez výpovědní doby a požadovat, aby nájemce pronajímateli bez zbytečného odkladu byt odevzdal, nejpozději však do jednoho měsíce od skončení nájmu a to za situace, kdy mimo jiné nájemce porušuje své povinnosti z nájmu bytu zejména tím, že způsobuje obtíže pronajímateli nebo osobám, které v domě bydlí. Za takovou obtíž pak soud považuje chování žalovaných, když tím, že neumožnili opakovaně kontrolu a prohlídku bytu žalobci jako pronajímateli a provedení revizí elektrických i plynových instalací, vystavují všechny osoby v domě bydlící možnému nebezpečí, případně ohrožení života a zdraví způsobené událostí vycházející ze špatného stavu těchto zařízení. Tedy pokud by výpověď z nájmu bytu byla z tohoto důvodu dávána v současné době za platného občanského zákoníku nejen, že by žalovaným nebyla povinnost vyklidit byt vázána na jakoukoliv náhradu, ale dokonce by zde nemusela být ani výpovědní doba. Natolik tedy bere takovou situaci občanský zákoník za závažnou. V tomto směru i soudní judikatura uvádí, že opakované neumožnění prohlídky bytu lze považovat za hrubé porušení povinností uživatele bytu vyplývajících z nájmu bytu a dle dřívější, ale i současné právní úpravy takové porušení bylo a je důvodem pro ukončení nájemního poměru formou výpovědi a jak již bylo řečeno, žalovaným svědčí právo na bydlení v předmětném bytě, které je obdobou práva nájemního. Z judikatury k tomu možno odkázat na rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové sp. zn. 26Co 513/99 nebo rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 26CDo 2791/2005. Je tedy zřejmé, že ve věci došlo ke změně poměrů, neboť při původním rozhodování ve věci žalovaní neporušovali nijak práva a povinnosti, které pro ně vyplývaly z užívání bytu a k přivolení výpovědi z nájmu bytu došlo pouze proto, že byt potřeboval tehdejší majitel pro bydlení své a bydlení své matky, což v té době potvrdili i žalovaní. Od té doby se ale situace diametrálně změnila, když jak je zřejmé žalovaní opakovaně porušovali přinejmenším povinnost vyplývající ze zákona, a to uvedenou možnost žalobce učinit prohlídku bytu. Tedy žalovaní se chovají v rozporu s dobrými mravy a jejich jednání obsahuje prvky bezohlednosti vůči ostatním spolubydlícím v domě, když tak vyvolávají situaci pro možný vznik škody na zdraví a životě. Soud tedy dospěl k závěru, že již jen porušení předmětné povinnosti je důvodem pro to, aby žalobě by vyhověno a tak také rozhodl.

28. Pokud pak odůvodňoval dále žalobce svoji žalobu, tím, že žalovaní jakýmkoliv způsobem nereagovali na jeho řádnou nabídku ohledně zajištění přiměřeného náhradního bytu, ačkoliv žalobce jim zaslal návrh nájemní smlouvy, tak zde se soud domnívá, že zde žádnou svoji povinnost žalovaní neporušili. Soudu se totiž návrh smlouvy nejeví jako řádný obligační návrh dle občanského zákoníku, když tento návrh nebyl opatřen podpisy pronajímatelů. Jen na okraj soud poznamenává, že tento právní názor byl v minulosti respektován i v rámci výkonu rozhodnutí obdobných rozsudků v tom smyslu, že návrh nové nájemní smlouvy bez podpisů nebyl považován za řádné zajištění náhradního bytu. Soud zde vychází z § 561 OZ, kdy k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího.

29. Jako další důvod žaloby uvedl žalobce, že jej žalovaný v domě, kde se nachází byt, hrubě urazil před dalšími lidmi. Soud ohledně toho dospěl k závěru, že byť by bylo prokázáno, že žalovaný počastoval žalobce (v probíhajícím přestupkovém řízení uvedenými) slovy„ Ty kreténe debilní“ nebo„ Ty kreténe“ že se jednalo o ojedinělé chování žalovaného, když žalobce ani netvrdil, že by se jednalo o hrubé jednání opakované a takovéto jednání by soud nepovažoval za hrubě porušující dobré mravy tak, aby mohlo být jenom z tohoto důvodu žalobě vyhověno, a to za existence zmíněných vzájemně vyhrocených vztahů mezi účastníky (např. slovní potyčka žalobce a žalované předcházející konfliktu žalobce a žalovaného atd.). Pro toto řízení není podstatné, zda správní orgán shledá z uvedeného přestupku žalovaného skutečně vinným, neboť soud posuzuje jeh jednání z hlediska změny poměrů, nikoliv zda byl spáchán přestupek.

30. Soud ještě konstatuje, že v rámci řízení byl proveden důkaz i dalšími listinami, které nejsou v rozhodnutí zmiňovány, neboť pro rozhodnutí ve věci neměly význam. Jde o listiny například z přestupkového spisu, zprávy [stát. instituce] o stavu přestupkového řízení, původní smlouva o užívání – nájmu bytu, a podobně.

31. O nákladech řízení pak bylo rozhodnuto podle § 142 o.s.ř. tedy podle úspěchu ve věci, kdy ve věci úspěšnému žalobci byla proti žalovaným přiznána náhrada nákladů řízení ve výši 22 691 Kč, která se skládá z částky 2 000 Kč uhrazeného soudního poplatku a dále z nákladů advokáta, když soud vycházel z vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif). Podle tohoto advokátního tarifu § 9 odstavec 3 písmeno a) činí odměna za 1 úkon právní služby 2 500 Kč, k němuž náleží dle § 13 odstavec 3 a 4 advokátního tarifu režijní paušál ve výši 300 Kč. Byla tedy přiznána odměna á 2 500 Kč za 1 právní úkon právní služby, a to za přípravu a převzetí věci, sepis žaloby, vyjádření žalobce k námitkám žalovaných, zastoupení při jednání soudu dne 01.07.2020 a 10.02.2021 a dále pak ve výši poloviny odměny za sepis předžalobní výzvy ze dne 17.09.2019 a sepis odvolání proti usnesení o přerušení řízení. Uvedená částka je včetně 21% DPH. Žalovaní jako manželé pak byli zavázáni k zaplacení této náhrady společně a nerozdílně.

32. Lhůta k plnění pak vyplývá z § 160 o.s.ř.