10 C 368/2024

Plný text

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Alenou Herčíkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený 13.09.1983 bytem Adresa žalovaného pro zaplacení 303 483,33 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 274 256 Kč se 14,75% úrokem z prodlení od , datum, do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Co do částky 29 227,33 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 37 284,02 Kč s úrokem ve výši 14,75 % ročně z částky 299 246,33 Kč od , datum, do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 400,31 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 303 483,33 Kč od , datum, do zaplacení se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 33 653 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám právního zástupce žalobkyně , Jméno advokáta, .

1. Žalobkyně se domáhala vydání elektronického platebního rozkazu, kterým by soud uložil žalovanému zaplatit jí částku ve výši 303 483,33 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 37 284,02 Kč, s úrokem ve výši 14,75 % ročně z částky 299 246,33 Kč od , datum, do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 400,31 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 303 483,33 Kč od , datum, do zaplacení s tím, že účastníci spolu uzavřeli dne , datum, úvěrovou smlouvu číslo , hodnota, , když její součástí byly i úvěrové podmínky. Před uzavřením smlouvy byla řádně prověřena úvěruschopnost žalovaného, když byla provedena lustrace žalovaného v registrech SOLUS, NRKI, CEE a ISIR, a to bez negativních zjištění, a prozkoumán výpis z účtu žalovaného za srpen 2023, když z účtu byly ověřeny výdaje, které se týkaly zejména stravy a dopravy a telekomunikačních služeb. Na základě smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 302 964 Kč a žalovaný se jej zavázal zaplatit v 96 pravidelných měsíčních splátkách á 7 708 Kč. Žalovaný však na dluh uhradil pouze 28 708 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný porušil svůj závazek hradit poskytnutý úvěr řádně a včas, žalobkyně zesplatnila úvěr ke dni , datum, a žalovaný byl vyzván dopisem ze dne , datum, k zaplacení celého dluhu. Další řádnou splátku však žalovaný neuhradil, a proto žalobkyně je nucena požadovat částku 303 483,33 Kč skládající se z neuhrazené jistiny ve výši 299 246,33 Kč, poplatku ve výši 117 Kč, poplatku za pojištění ve výši 2 520 Kč, nákladů na vymáhání 600 Kč a smluvních pokut účtovaných ve výši 1 000 Kč. Podle smluvních podmínek měla žalobkyně právo účtovat v případě prodlení s úhradou splátky smluvní pokutu ve výši 500 Kč. Vzhledem k tomu, že došlo k opakujícímu prodlení žalovaného, žalobkyně si naúčtovala 1 000 Kč na smluvní pokutě. Příslušenství pak představuje úrok kapitalizovaný ke dni sepsání žaloby ve výši 37 284,02 Kč, úrok ve výši 23,43 % od , datum, do zaplacení z částky 299 246,33 Kč, úrok z prodlení v zákonné výši kapitalizovaný ke dni sepsání žaloby ve výši 10 400,31 Kč a úrok z prodlení v zákonné výši od , datum, do zaplacení z částky 303 483,33 Kč.

2. Soud ve věci pod č.j. , Anonymizováno, , č. účtu, –5 vydal dne , datum, elektronický platební rozkaz.

3. Proti platebnímu rozkazu žalovaný podal odpor s tím, že si jej vzal neuváženě, když v době vzniku úvěru byl žalovaný ve finanční nouzi, když původně byl přesvědčen, že stanovenou výši splátek zvládne splácet z platu skladníka. To se však později ukázalo jako nereálné. Požádal o plnění ve splátkách 4 000 Kč měsíčně.

4. Ve věci pak bylo nařízeno jednání. U jednání byl přítomen pouze zástupce žalobkyně, žalovaný se i přes řádné doručení nedostavil.

5. Soud provedl řadu listinných důkazů.

6. Z výpisu z účtu žalovaného za srpen 2023 byla zjištěna mzda od firmy , právnická osoba, ve výši 31 756 Kč a dalším příjem byla částka 3 000 Kč z řádně čerpaného kontokorentu , právnická osoba, a dále částka 30 000 Kč jako řádně čerpaný kontokorent u , právnická osoba, . Počáteční zůstatek na účtu bez kontokorentu činil -11 731,23 Kč a konečný zůstatek -11 075,79 Kč. Disponibilní zůstatek byl včetně kontokorentu 13 706,31. Výdaje jsou zejména za jídlo, dále u čerpacích stanic.

7. Z přílohy číslo 1 k úvěrové smlouvě bylo zjištěno, že z úvěru budou spláceny dluhy žalovaného u žalobkyně, a to jednak z , datum, na částku 120 000 Kč a z , datum, na částku 172 320 Kč.

8. Ze smlouvy o účelovém úvěru a smlouvy o revolvingovém úvěru bylo zjištěno, že to smlouva byla uzavřena mezi žalobkyní a žalovaným dne , datum, a předmětem byl úvěr sloužící k úhradě dluhů žalovaného ve výši 302 964 Kč. Celková výše splátky byla dohodnuta na 7 708 Kč, RPSN 26,7 %, celková částka splatná spotřebitelem 675 744 Kč. Ve smlouvě bylo uvedeno, že žalovaný je zaměstnancem s čistým měsíčním příjmem 29 000 Kč, když příjem ostatních členů domácnosti činil 23 000 Kč, výdaje na bydlení jsou 14 500 Kč, splátky všech úvěrů 15 000 Kč a ostatní výdaje 6 000 Kč. Dále byly sjednány jako účelně vynaložené náklady spojené s případným upomínáním 300 Kč za měsíc vymáhání a dále pak smluvní pokuta ve výši 500 Kč za nesplacenou splátku. Dále byl dohodnut bezúčelový revolvingový úvěr, s výší úvěrového rámce 30 000 Kč.

9. Z předžalobní upomínky, jejíž součástí byl i výpis z odesílací knihy, bylo zjištěno, že tato byla žalovanému zaslána , datum, a jednalo se o částku 326 677,50 Kč, která měla být zaplacena do , datum, . Výzva k zaplacení celého úvěru, byla žalovanému zaslána též , datum, .

10. Z úvěrové zprávy jako interního materiálu žalobkyně bylo zjištěno, že žalovaný měl v minulosti řadu úvěrů.

11. Z přehledu plnění pak bylo zjištěno, že žalovaný na dluh uhradil 28 708 Kč.

12. Podle § 2395 a následujících občanského zákoníku číslo 89/2012 Sb. účinného od 01.01.2014 (dále jen OZ) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Podle § 86 odstavec 1 zákona číslo 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných spolehlivých, dostatečných a přiměřených informacích získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

14. Podle § 87 odstavec 1téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odstavec 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Podle § 2991 odstavec 1 OZ kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

16. Podle § 2991 odstavec 2 OZ bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

17. Nejprve se soud zabýval předloženou úvěrovou smlouvou se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem (článek 8 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.04.2008 a také rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18.12.2014 ve věci C-449/13 Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další a jeho transpozicí ve výši uvedeném ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru.

18. V projednávané věci žalobkyně sice tvrdí, avšak řádně neprokazuje (viděla jen výpis z účtu žalovaného a dále nahlédla do různých „registrů dlužníků) že by s odbornou péčí posuzovala schopnost spotřebitele, tj. žalovaného splácet úvěr poskytnutý ve výši 302 964 Kč se všemi dalšími poplatky, tj. zaplatit částku včetně dalších poplatků ve výši 675 744 Kč, a to v 96 týdenních splátkách á 7 708 Kč, kdy pouze z výpisu účtu za měsíc srpen 2023 byl ověřen čistý příjem žalovaného ve výši 31 756 Kč, že žalovaný hodně čerpal kontokorent a když původní zůstatek na účtu byl -11 731,23 Kč a konečný -11 075,79 Kč. Výdaje pak byly většinou za potraviny v nákupních řetězcích a pohonné hmoty na čerpacích stanicích. Zjevně nebyly zjišťovány celkové majetkové poměry žalovaného, jeho příjmy za delší období, výdaje, závazky apod. Žalobkyně dle shora citovaného zákonného ustanovení je povinna náležitým způsobem prověřovat tvrzení žadatele o úvěr. Pokud totiž doložení tvrzení žadatelů o své bonitě nevyžaduje, nepostupuje v souladu s citovaným ustanovením a nelze než uzavřít, že neplní řádně povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Z posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K zjištění úvěruschopnosti klienta je nutné zejména podrobně analyzovat osobní, respektive domácí rozpočet spotřebitele, žadatele o spotřebitelský úvěr, a to na obě jeho strany, tedy jak příjmy, tak výdaje, přičemž věřitel musí vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy, zda vyživuje další osoby, nebo naopak, zda se na financování provozu domácnosti podílí další osoba. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je ryze individuální záležitost v tom smyslu, že se týká jednotlivého spotřebitele ve vztahu ke konkrétnímu spotřebitelskému úvěru.

19. Zákon o spotřebitelském úvěru sice ukládá dlužníkovi povinnost poskytnout věřiteli údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (§ 84 zákona číslo 257/2016 Sb.), avšak tato povinnost nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutí údajů na spotřebitele ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí. Věřitel se tedy nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti (například pokud výdaje na bydlení či stravování nebo jiné náklady neodpovídají cenám v místě a čase obvyklých) je věřitel povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, popř. v rámci svých možnosti jiným způsobem ověřit. Údaje pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele musí být aktuální a musí vypovídat o finanční situaci spotřebitele v okamžiku, kdy žádá o spotřebitelský úvěr.

20. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí z 01.04.2015 sp. zn. 1As 30/2015 uzavřel, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověřování (požadavku na doložení) těchto tvrzení (například potvrzením o zaměstnání a příjmů, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.). Nejvyšší soud v uvedeném rozhodnutí dále mimo jiné uvedl, že předobrazem shora citovaného ustanovení k posouzení úvěruschopnosti dle zákona o spotřebitelském úvěru je článek 8 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.04.2008. Soudní dvůr, který se zabýval výkladem tohoto článku, konstatoval, že „…poskytovatel úvěru musí v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V tomto ohledu se dostatečnost uvedených informací může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené v této smlouvě. Toto posouzení lze provést pomocí podkladu o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situaci zájemce o úvěr. Avšak pouhá, ničím nepodložená, či nedostatečně podložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady.“21. Soud pak tedy v projednávaném případě dospěl k závěru, že žalobkyně v řízení před soudem I. stupně neprokázala, že by kvalifikovaně a s odbornou péčí jako poskytovatel úvěru zjišťovala a především ověřovala bonitu žalovaného, zda by byl schopen po 96 měsíců splácet splátky á 7 708 Kč a tak uhradit celkem částku 675 744 Kč, když vycházela pouze z výpisu z účtu žalovaného a „dlužnických rejstříků“.

22. Soud pro úplnost dodává, že pokud dle ustanovení § 87 zákona číslo 257/2016 Sb. spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti (smlouvy z důvodu uzavření smlouvy v rozporu s ustanovením § 86 odstavec 1 zákona o spotřebitelském úvěru) v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy, nelze toto ustanovení vykládat tak, že pokud dlužník námitku neplatnosti sám aktivně neuplatní (například podáním žaloby na neplatnost sjednané smlouvy o úvěru) nemůže se soud z moci úřední zabývat úvěrovou smlouvou se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem dle článku 8 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.04.2008. Tento závěr je plně v souladu jak s názorem Nejvyššího soudu k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích prezentovaném v rozsudku ze dne 25.07.2018 sp. zn. 33Cdo 2178/2018, kde mj. uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka, tedy spotřebitele, ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli, aby dlužníka – spotřebitele náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná, a to shodně s nálezem Ústavního soudu ze dne 26.02.2019 IIIÚS 4129/18, který na citované rozhodnutí Nejvyššího soudu odkazuje s tím, že výslovně uvádí, že nezkoumá-li obecný soud zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v článku 36 odstavec 1 Listiny základních práv a svobod.

23. Přes poučení soudu dle § 118a o.s.ř. o nedostatečných tvrzeních týkajících se úvěruschopnosti před uzavřením smlouvy žalovaného žalobkyně ničeho nedoplnila.

24. Pokud jde o náklady řízení, soud vycházel z toho, že podle § 142 odstavec 2 o.s.ř. měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popř. vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.

25. Citované zákonné ustanovení upravuje situaci, kdy úspěch účastníka není úplný a je třeba náhradu nákladů poměrně rozdělit nebo náhradu nepřiznat nikomu. Jedná se jednak o odraz reálného výsledku věci a jednak o prevenci, aby účastníci nežalovali víc, než jim opravdu podle hmotného práva náleží.

26. V posuzované věci pak soud dospěl k závěru, že poměr úspěchu žalobkyně ve výši 78 % mínus úspěch žalovaného 22 %, tvoří celkovou úspěšnost žalobkyně 56 % nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že byla účtována částka 60 093 Kč, je 56 % 33 653 Kč. Původní náklady řízení se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 12 140 Kč, 4 právních úkonů á 9 540 Kč, příprava, převzetí, sepis žaloby a předžalobní upomínka, 3 režijních paušálů á 300 Kč, 1 režijního paušálu á 450 Kč, promeškaného času ½ cesty z obce , adresa, do sídla soudu a zpět (právní zástupce žalobkyně se zúčastnil dvou jednání v tento den u zdejšího soudu), 0,5 x 2 x 3 půlhodiny = 450 Kč a dále cestovné, ½ cesty z obce , adresa, do sídla soudu a zpět 0,5 x 2 x 75 Kč, náhrada za 1 km jízdy je 5,2 x 34,70 / 100 + 5,80, tj. celkově 7,60 Kč a náhrada za pohonné hmoty je 7,60 x 0,5 x 2 x 75, tj. 570 Kč. Celkový součet nákladů advokáta činí 39 630 Kč, k tomu pak DPH 8 324 Kč, tedy celkem náklady právního zastoupení 47 953.

27. Žalovanému s řízením žádné náklady nevznikly.