10 C 37/2024

Plný text

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Alenou Herčíkovou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1 , Anonymizováno . Anonymizováno . sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 pro zaplacení 16 398 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 900 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od , datum, do zaplacení a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Žaloba na zaplacení další částky ve výši 8 740 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 846,56 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 7 335,59 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % z částky 8 934,28 Kč od , datum, do zaplacení, s úrokem ve výši 25,77 % ročně z částky 8 934,28 Kč od , datum, do zaplacení se zamítá.

III. Žaloba se co do částky ve výši 4 758 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 318,49 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 346,32 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 3 640 Kč od , datum, do zaplacení, s úrokem ve výši 25,38 % ročně z částky 3 640 Kč od , datum, do zaplacení, zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se ve své žalobě domáhal vydání elektronického platebního rozkazu, kterým by soud uložil žalovanému zaplatit žalobci částku ve výši 11 640 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 846,56 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 7 335,59 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10,00 % ročně z částky 8 934,28 Kč od , datum, do zaplacení s úrokem ve výši 25,77 % ročně z částky 8 934,28 Kč od , datum, do zaplacení a částku ve výši 4 758 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 318,49 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 346,32 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10,00 % ročně z částky 3 640 Kč od , datum, do zaplacení s úrokem ve výši 25,38 % ročně z částky 3 640 Kč od , datum, do zaplacení s tím, že mezi právním předchůdcem žalobce, společností , právnická osoba, a žalovaným došlo dne , datum, k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru. Před jejím uzavřením věřitel posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to zejména z informací získaných od spotřebitele a dále z dalších přístupných rejstříku (insolvenční rejstřík, rejstřík exekucí atd.). Na základě tohoto prověřování byla uzavřena smlouva, a to na úvěr ve výši 10 000 Kč, které žalovaný převzal v hotovosti při podpisu smlouvy, dále se zavázal zaplatit věřiteli úrok za půjčené peněžní prostředky ve výši 2 000 Kč a odměnu za administrativní činnost 2 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč, dále si ještě žalovaný zvolil doplňkovou službu životního pojištění a zavázal se platit poplatek 240 Kč. Celkovou částku ve výši 18 240 Kč se pak zavázal uhradit v 60týdenních splátkách po 304 Kč počínaje , datum, , přičemž poslední splátka byla stanovena na , datum, . Pohledávka pak byla postoupena žalobci, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, . Žalobce pak požaduje zaplacení celkové dlužné částky ve výši 11 640 Kč, sestávající z dlužné jistiny ve výši 8 934,28 Kč a dlužných úhrad za služby ve výši 2 705,72 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 7 335,59 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 2 846,56 Kč, úroků ve výši 25,77 % ročně z dlužné jistiny ve výši 8 934,28 Kč od , datum, zaplacení a úroku z prodlení v zákonné výši 10 % ročně z dlužné jistiny ve výši 8 934,28 Kč od , datum, do zaplacení.

2. Mezi právním předchůdcem žalobce firmou , právnická osoba, a žalovaným byla ještě dne , datum, uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru na 6 000 Kč, kdy se žalovaný zavázal zaplatit právnímu předchůdci úrok ve výši 1 200 Kč, odměnu za administrativní činnost 1 200 Kč a za hotovostní inkaso splátek 2 400 Kč. Žalovaný si ještě zvolil doplňkovou službu životního pojištění, kdy se zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce poplatek ve výši 180 Kč. Zkoumání úvěruschopnosti došlo stejným způsobem jako u předchozí smlouvy. Na základě smlouvy postupní částku ve výši 10 980 Kč se žalovaný zavázal zaplatit v 60týdenních splátkách à 183 Kč. Žalovaný pak na smlouvu zaplatil 2 900 Kč, žalobce tedy požaduje na žalovaném zaplacení celkové dlužné částky ve výši 4 758 Kč (jistina 3 640 Kč a za služby 1 118 Kč) kapitalizovaných úroků ve výši 3 346,32 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 1 318,49 Kč, úroků ve výši 25,38 % ročně z dlužné jistiny ve výši 3 640 Kč od , datum, do zaplacení a úroku z prodlení v zákonné výši 10 % ročně z dlužné jistiny ve výši 3 640 Kč od , datum, do zaplacení.

3. Soud ve věci pod EPR 189447/2023-5 vydal dne , datum, elektronický platební rozkaz, tento se žalovanému nepodařilo doručit do vlastních rukou, proto byl zrušen a ve věci bylo nařízeno jednání. K jednání se žalovaný nedostavil, a proto bylo jednáno v jeho nepřítomnosti podle § 101 odst. 3 o. s. ř.

4. Z předžalobní upomínky s dodacím listem bylo zjištěno, že byla žalovanému zaslána , datum, s termínem zaplacení do , datum, .

5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru v hotovosti bylo zjištěno, že tato smlouva byla uzavřena mezi společností , právnická osoba, a žalovaným dne , datum, . Byla půjčena částka 6 000 Kč v hotovosti, když celou platbu včetně 1 200 Kč úroku, 1 200 Kč administrativního poplatku, odměnu za hotovostní inkaso splátek 2 400 Kč, poplatek za pojištění 180 Kč, tedy celkem částku 10 980 Kč se žalovaný zavázal zaplatit v 60týdenních splátkách à 183 Kč. V žádosti o tento spotřebitelský úvěr žalovaný uvedl, že žije v nájemním bytě s manželkou, jeho jediným příjmem je invalidní důchod ve výši 5 078 Kč, příspěvek na bydlení 4 328 Kč a jako další příjmy 8 550 Kč, celkem tedy 17 956 Kč, jako výdaje na bydlení pak uvedl částku 5 100 Kč, osobní výdaje 4 000 Kč a splátky úvěrů 959 Kč. Dále uvedl, že u věřitele má zápůjčku 7 000 Kč, kdy měsíčně splácí 959 Kč. Věřiteli předložil doklad o výměře důchodu a pracovní smlouvu.

6. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru v hotovosti sepsaná mezi společností , právnická osoba, a žalovaným bylo zjištěno, že tato byla uzavřena , datum, na částku 10 000 Kč, kdy žalovaný se zavázal zaplatit k tomu ještě 2 000 Kč úrok, administrativní poplatek 2 000 Kč, odměnu za hotovostní inkaso 4 000 Kč a poplatek za pojištění 240 Kč, to znamená vrátit celkem částku 18 240 Kč v 60týdenních splátkách po 304 Kč. V žádosti o spotřebitelský úvěr uvedl, že bydlí v nájemním bytě s manželkou, jeho příjmem je jako vedlejší příjem 16 260 Kč, důchod 5 078 Kč, celkem příjmy 21 338 Kč, výdaje 5 100 Kč, osobní výdaje 4 000 Kč, splátky úvěrů 1 782 Kč, a to na úvěr u téhož věřitele, když k tomu předložil bankovní výpisy, výplatní pásky, pracovní smlouvu, doklad o výměře důchodu, nájemní smlouvu a složenky o příjmech.

7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek s jejich přehledem bylo zjištěno, že předmětná pohledávka byla postoupena věřitelem , právnická osoba, na žalobce. Z oznámení o postoupení pohledávky bylo zjištěno, že sdělení bylo žalovanému zasláno , datum, .

8. Podle § 2395 a následujících občanského zákoníku číslo 89/2012 Sb. účinného od , datum, (dále jen OZ) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle § 86 odstavec 1 zákona číslo 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných spolehlivých, dostatečných a přiměřených informacích získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

10. Podle § 87 odstavec 1téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odstavec 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Podle § 547 OZ právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

12. Podle § 588 OZ věta první soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

13. Podle § 2991 odstavec 1 OZ kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

14. Podle § 2991 odstavec 2 OZ bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

15. Nejprve se soud zabýval předloženou úvěrovou smlouvou se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem (článek 8 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.04.2008 a také rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18.12.2014 ve věci C-449/13 Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další a jeho transpozicí ve výši uvedeném ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru.

16. V obou úvěrových případech žalobce tvrdí, že s odbornou péčí posuzoval schopnost spotřebitele, tj. žalovaného splácet pokud jde o první úvěr celkem částku 10 980 Kč v 60týdenních splátkách à 183 Kč (6 000 Kč jistina, 4 980 Kč ostatní poplatky), když bylo z předložených důkazů zjištěno že k ověření došlo pouze z pracovní smlouvy a dokladu o výměře důchodu, že žalovaný pobírá invalidní důchod ve výši 5 078 Kč, snad státní podporu 4 328 Kč a dále zde byly uvedeny bez bližšího objasnění příjmy 8 550 Kč. Dále bylo zjištěno, že žalovaný již platí úvěr u věřitele měsíčně 959 Kč. Smlouva byla podepsána dne , datum, . V druhém případě pak žalobce prověřoval úvěruschopnost žalovaného výplatními páskami, bankovním výpisy, dokladem o výměře důchodu a složenkami ohledně příjmů, když tedy zjistil, že důchod činí 5 078 Kč, další příjmy bez upřesnění 16 260 Kč, splácí u věřitele měsíční částku 1 782 Kč na úvěr a jako výdaje sám dlužník uvedl 5 100 Kč na bydlení, 4 000 Kč na osobní výdaje a 1 782 Kč splátka úvěru. Úvěruschopnost tedy byla zkoumána k tomu, zda žalovaný by byl schopen zaplatit částku 18 240 Kč (10 000 Kč jistina a 8 024 Kč ostatní poplatky viz. shora) v 60týdenních splátkách à 304 Kč. Zjevně v obou případech nebyly zjišťovány celkové majetkové poměry žalovaného, jeho příjmy za delší období, výdaje, závazky apod. Žalobce dle shora citovaného zákonného ustanovení je povinen náležitým způsobem prověřovat tvrzení žadatele o úvěr. Pokud totiž doložení tvrzení žadatelů o své bonitě nevyžaduje, nepostupuje v souladu s citovaným ustanovením a nelze než uzavřít, že neplní řádně povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Z posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. Zde je nutno ještě podoktnout, že frekvence splácení je týdenní, nikoliv měsíční, když splátka v prvním případě by činila 732 Kč měsíčně a v druhém případě 1 216 Kč měsíčně ačkoliv žalobce vychází z měsíčního příjmu žalovaného a jeho použitelných příjmů právě na měsíc. K zjištění úvěruschopnosti klienta je nutné zejména podrobně analyzovat osobní, respektive domácí rozpočet spotřebitele, žadatele o spotřebitelský úvěr, a to na obě jeho strany, tedy jak příjmy, tak výdaje, přičemž věřitel musí vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy, zda vyživuje další osoby, nebo naopak, zda se na financování provozu domácnosti podílí další osoba. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je ryze individuální záležitost v tom smyslu, že se týká jednotlivého spotřebitele ve vztahu ke konkrétnímu spotřebitelskému úvěru.

17. Zákon o spotřebitelském úvěru sice ukládá dlužníkovi povinnost poskytnout věřiteli údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (§ 84 zákona číslo 257/2016 Sb.), avšak tato povinnost nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutí údajů na spotřebitele ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí. Věřitel se tedy nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti (například pokud výdaje na bydlení či stravování nebo jiné náklady neodpovídají cenám v místě a čase obvyklých) je věřitel povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, popř. v rámci svých možnosti jiným způsobem ověřit. Údaje pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele musí být aktuální a musí vypovídat o finanční situaci spotřebitele v okamžiku, kdy žádá o spotřebitelský úvěr.

18. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí z 1. 4. 2015 sp. zn. 1As 30/2015 uzavřel, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověřování (požadavku na doložení) těchto tvrzení (například potvrzením o zaměstnání a příjmů, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.). Nejvyšší soud v uvedeném rozhodnutí dále mimo jiné uvedl, že předobrazem shora citovaného ustanovení k posouzení úvěruschopnosti dle zákona o spotřebitelském úvěru je článek 8 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008. Soudní dvůr, který se zabýval výkladem tohoto článku, konstatoval, že poskytovatel úvěru musí v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V tomto ohledu se dostatečnost uvedených informací může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené v této smlouvě. Toto posouzení lze provést pomocí podkladu o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situaci zájemce o úvěr. Avšak pouhá, ničím nepodložená, či nedostatečně podložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady.“19. Soud pak tedy v projednávaném případě dospěl k závěru, že žalobce v řízení před soudem I. stupně neprokázal, že by kvalifikovaně a s odbornou péčí jako poskytovatel úvěrů zjišťoval, a především ověřoval bonitu žalovaného, zda by byl schopen v prvním případě 60 týdnů zaplatit věřiteli 10 980 Kč a v druhém případě opět za 60 týdnů zaplatit věřiteli částku 18 240 Kč, když vycházel pouze z ověřených příjmů žalovaného, dokladů o výměře důchodu, složenek, výplatních pásek, bankovních výpisů a nájemní smlouvy žalovaného.

20. Soud pro úplnost dodává, že pokud dle ustanovení § 87 zákona číslo 257/2016 Sb. spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti (smlouvy z důvodu uzavření smlouvy v rozporu s ustanovením § 86 odstavec 1 zákona o spotřebitelském úvěru) v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy, nelze toto ustanovení vykládat tak, že pokud dlužník námitku neplatnosti sám aktivně neuplatní (například podáním žaloby na neplatnost sjednané smlouvy o úvěru) nemůže se soud z moci úřední zabývat úvěrovou smlouvou se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem dle článku 8 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.04.2008. Tento závěr je plně v souladu, jak s názorem Nejvyššího soudu k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích prezentovaném v rozsudku ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33Cdo 2178/2018, kde mj. uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka, tedy spotřebitele, ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli, aby dlužníka – spotřebitele náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná, a to shodně s nálezem Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019 IIIÚS 4129/18, který na citované rozhodnutí Nejvyššího soudu odkazuje s tím, že výslovně uvádí, že nezkoumá-li obecný soud zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v článku 36 odstavec 1 Listiny základních práv a svobod.

21. Dále ještě soud uvádí, že pokud jde o první úvěr, který mu byl poskytnut ve výši 6 000 Kč a druhý úvěr ve výši 10 000 Kč, ovšem žalovaný se zavázal zaplatit v první případě částku 10 980 Kč a v druhém případě 18 240 Kč, (úrok, poplatek za zpracování, poplatek za hotovostní inkaso splátek) a tedy by za 60 týdnů přeplatil o 4 980 Kč v prvním případě a v druhém případě za stejnou dobu o 8 240 Kč, což soud považuje za nepřiměřené a v rozporu s dobrými mravy, založeným objektivně existujícím hrubým nepoměrem vzájemných plnění. Okresní soud je tak přesvědčen, že rozpor s dobrými mravy založený objektivně existujícím hrubým nepoměrem vzájemných plnění je natolik intenzivní, že žalobci nelze spravedlivě poskytnout ochranu ze strany soudu.

22. S ohledem na shora uvedené závěry soudu tedy po právní stránce nezbylo než věc posoudit tak, že předmětné smlouvy o úvěrech jsou absolutně neplatné podle § 588 OZ, neboť svým obsahem nebo účelem zjevně odporují zákonu nebo jej obchází, nebo se příčí dobrým mravům. Současně má soud v řízení za prokázané, že v prvním případě žalobce poskytl žalovanému částku 10 000 Kč, kterou žalovaný svým podpisem převzal a v druhém případě pak částku 6 000 Kč za stejných podmínek. Soud proto dospěl k závěru, že se ve výši převzatých úvěrů žalovaný na úkor žalobce (respektive právního předchůdce žalobce) bezdůvodně obohatil, a to o částku 10 000 Kč mínus 2 900 Kč zaplacených, tedy o částku 7 100 Kč, což je částka, kterou soud uložil žalovanému žalobci zaplatit, a to spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně podle § 1970 občanského zákoníku a § 2 nařízení vlády číslo 351/2013 Sb. V druhém případě pak žalovanému byla poskytnuta částka 6 000 Kč, on však zaplatil 6 575 Kč, tedy je zřejmé, že se na úkor žalobce bezdůvodně neobohatil, právě naopak bezdůvodné obohacení ve výši 575 Kč vzniklo na straně žalobce. Druhý nárok byl tedy zamítnut zcela.

23. Protože má soud úvěrové smlouvy za absolutně neplatné, tak veškeré další žalobní nároky plynoucí z úvěrových smluv byl nucen zamítnout, neboť uvedené nároky jsou povahou akcesorické a váží se k hlavnímu, tedy k úvěrovému vztahu, který byl neplatně sjednán. Na tom nic nemění skutečnost, že mohlo být plnění žalované žalobcem započteno na neplatně sjednané příslušenství listiny.

24. Pokud jde o úvěruschopnosti ohledně dotvrzení skutečností a návrhu důkazů byl zástupce žalobce poučen s tím však že k tomu ničeho nenavrhl vzhledem k tomu, že se jedná o postoupené pohledávky a věřitel žádné další listiny, než které byly dnešního dne k důkazu provedeny žalobci nepředal.

25. Pokud jde o náklady řízení ve věci byl úspěch žalobce minimální, když značně převažující úspěch byl na straně žalované, ovšem této straně žádné náklady nevznikly, proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku rozsudku (§ 142 o.s.ř.).