10 C 37/2025

Plný text

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Alenou Herčíkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro 56 562,48 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby žalovanému bylo uloženo zaplatit žalobkyni částku 56 562,48 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 13 663,82 Kč od , datum, do , datum, , s úrokem 15 %, ročně z pohledávky 56 562,48 Kč od , datum, do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 072,46 Kč od , datum, do , datum, , se zákonným úrokem z prodlení částky 56 562,48 Kč od , datum, do zaplacení ve výši 15 %, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se své žalobě domáhala vydání elektronického platebního rozkazu, kterým by jí soud proti žalovanému přiznal částku 56 562,48 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 13 663,82 Kč od , datum, do , datum, , úrok 15 % ročně z částky 56 562,48 Kč od , datum, do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 10 172,46 Kč od , datum, do , datum, a zákonný úrok z prodlení z částky 56 562,48 Kč od , datum, do zaplacení ve výši 15 % a náklady řízení s tím žalobkyně se žalovaným uzavřela dne , datum, úvěrovou smlouvu číslo , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , na jejímž základě žalovanému poskytl úvěr 177 998 Kč za účelem zaplacení kupní ceny předmětu financování, a to motorového vozidla. Částka úvěru byla vyplacena na účet prodejce. Roční úroková sazba byla stanovena ve výši 17,376892 % p.a. Žalovaný se zavázal svůj úvěr uhradit v 72 pravidelných měsíčních splátkách á 3 993 Kč, kdy splatnost poslední splátky byla určena na , datum, . Celkem se zavázal uhradit žalobkyni částku 287 496 Kč. Před uzavřením smlouvy byla věřitelem řádně prověřena úvěruschopnost žalovaného prostřednictvím pracovníků žalobkyně, kteří posoudili příjmovou a výdajovou stránku jeho hospodaření, a to když vycházeli z údajů, které žalovaný uvedl a dále nahlédnutím do externích úvěrových registrů. Po tomto hodnocení bylo zjištěno, že žalovaný je schopen částku v 72 pravidelných měsíčních splátkách zaplatit. Žalovaný totiž porušil svou povinnost splácet poskytnutý úvěr řádně a včas, proto žalobkyně podle úvěrových podmínek úvěr zesplatnil k , datum, . Do dne zesplatnění celkem na poskytnutý úvěr žalovaný uhradil částku 119 189 Kč. Toto bylo žalovanému oznámeno výzvou k zaplacení celého úvěru. Dlužná částka byla ke dni zesplatnění vyčíslena na 152 031 Kč. Tato částka byla určena jako součet dlužních splátek do data zesplatnění úvěru ve výši 23 958 Kč, úrokového vyrovnání, respektive obchodního úroku, který byl spočítán od data poslední splátky přes zesplatnění úvěru do data ukončení smlouvy ve výši 533 Kč z nesplacené jistiny, kterou měl žalovaný hradit po dni zesplatnění ve výši 122 802 Kč, ze smluvních sankcí účtovaných v případě prodlení dle bodu 5 úvěrové smlouvy ve výši 500 Kč, dále z účelně vynaložených nákladů ve výši 3 757,74 Kč a z dorovnání povinného pojištění ve výši 480,58 Kč. Vzhledem k tomu, že svůj závazek žalobkyni žalovaný neuhradil, byl vyzván k odevzdání vozidla, když jeho zajištění vzniklo podpisem smlouvy o zajišťovacím převodu práva, která byla umístěna na stejné listině jako smlouva úvěrová, tedy k , datum, přistoupil žalobce k prodeji předmětu smlouvy. Vozidlo bylo zpeněženo dne , datum, . Výnos z prodeje auta činil 94 528 Kč. Následně žalobce korigoval částku nesplacené jistiny na částku 58 432,48 Kč. Od doby zesplatnění do dne podání žaloby byly na pohledávku přijaty platby v celkové výši 102 000 Kč, ty byly započteny na dluh, který se nyní skládá z částky nesplacené jistiny ve výši 56 562,48 Kč. Na účet pohledávky byla tedy přijata částka v celkové výši 221 189 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný ani po předžalobní upomínce ničeho na dluh nezaplatil, žalobkyni nezbylo než podat tento návrh.

2. Elektronický platební rozkaz nebyl vydán, a to proto, že v předchozích pěti řízeních se nikdy nepodařilo doručit EPR žalovanému.

3. Soud ve věci nařídil jednání k jednání. K jednání se zástupce žalobkyně nedostavil po omluvě, a proto bylo jednáno v jeho nepřítomnosti podle § 101 odstavec tři o. s. ř.

4. Při jednání žalovaný uvedl, že skutečně k půjčce, jak bylo uvedeno, došlo, ovšem k dotazu soudu uvedl, že žalobkyni pouze vyplnil formulář ohledně svého příjmu, výdajů a žádné doklady k tomu nepředkládal (ačkoliv je měl u sebe). Nikdo to po něm nechtěl. Jinak své dluhy splácí. Ke svým poměrům uvedl, že si vydělá tak 30 000 Kč, jezdí z obce , adresa, a auto potřebuje, neboť provádí ozbrojenou eskortu cenin, takže tehdy předmětný automobil kupoval právě k výkonu svého zaměstnání. Má jednu vyživovací povinnost a je rozvedený.

5. Z úvěrové smlouvy číslo , Anonymizováno, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , jejíž součástí byl i splátkový kalendář, bylo zjištěno, že žalobkyně uzavřela se žalovaným ohledně předmětu financování automobilu Škoda Yetti a celková výše úvěru byla 177 998 Kč. Ve smlouvě pak byla uvedena roční úroková sazba 17,376892 % RPSN 18,8 %, celková částka splatná spotřebitelem (bez pojištění a doplňkových služeb) 287 496 Kč s konečnou splatností , datum, . Počet splátek byl 72 á 3 993 Kč měsíčně. Ve smlouvě byla kromě jiného uvedena smluvní pokuta ve výši 500 Kč, pokud se žalovaný zpozdí se zaplacením splátky nebo jiné platby a dále jednorázovou smluvní pokutu 10 % z nesplacené jistiny v případě porušení povinnosti hradit celou dlužnou částku po zesplatnění úvěru řádně a včas. Pak zde byly smluveny i další smluvní pokuty týkající se žalovaného, pokud nesplní některou ze svých povinností ze smlouvy, automobil použije k jinému účelu a podobně. Součástí byla i smlouva o zajišťovacím převodu vlastnického práva, která měla zaniknout v případě úplného splacení dluhu žalovaného, které souvisí se smlouvou. Dále ve smlouvě bylo řešeno havarijní pojištění, dalšími povinné náležitosti smlouvy a závěrečná prohlášení. Smlouva byla uzavřena dne , datum, v , adresa, . Dále byly soudu předloženy úvěrové podmínky žalobkyně.

6. Z předžalobní upomínky a podacího archu bylo zjištěno, že žalovanému byla zaslána na částku 70 682,40 Kč dne , datum, se splatností do , datum, .

7. Z oznámení o prodeji vozidla s výzvou k zaplacení dluhu bylo zjištěno, že žalovanému bylo zasláno , datum, , když z toho vyplývá, že vozidlo bylo prodáno za 100 000 Kč bez DPH. Náklady spojené s prodejem vozidla činily 4 719 Kč. Dále náklady spojené s odběrem a uskladněním vozidla 752,16 Kč a celkový výnos prodeje vozidla po odečtení nákladů je tedy 94 528,84 Kč. Zbývající částka 59 293,73 Kč byla žalovanému uložena zaplatit do 14 dnů.

8. Oznámení o zesplatnění a výzva k zaplacení celého úvěru byla žalovanému zaslána , datum, , když dluh byl vyčíslen na částku 152 031 Kč.

9. Z faktury vystavené firmou , právnická osoba, . , adresa, byly náklady za prodej automobilu Škoda Yetti ve výši 4 719 Kč vyúčtované žalobkyni.

10. Dále z faktury číslo , Anonymizováno, /, Anonymizováno, bylo zjištěno, že firma , právnická osoba, , adresa, naúčtovala žalobkyni jako odměnu za vymáhání případu 7 260 Kč.

11. Žalobkyně žalovanému vyúčtovala fakturou se splatností , datum, částku 752,16 Kč jako dopojištění POV po ukončení smlouvy.

12. Podle § 2395 a následujících občanského zákoníku číslo 89/2012 Sb. účinného od 01.01.2014 (dále jen OZ) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Podle § 86 odstavec 1 zákona číslo 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných spolehlivých, dostatečných a přiměřených informacích získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

14. Podle § 87 odstavec 1téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odstavec 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Podle § 547 OZ právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

16. Podle § 588 OZ věta první soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

17. Podle § 2991 odstavec 1 OZ kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

18. Podle § 2991 odstavec 2 OZ bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

19. Nejprve se soud zabýval předloženou úvěrovou smlouvou se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem (článek 8 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.04.2008 a také rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18.12.2014 ve věci C-449/13 Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další a jeho transpozicí ve výši uvedeném ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru.

20. V projednávané věci žalobkyně sice tvrdí, avšak řádně neprokazuje, když zřejmě její právní předchůdce měl k dispozici pouze vyplněný dotazník od žalovaného a výpisy z dlužnických seznamů, že by s odbornou péčí posuzoval schopnost spotřebitele, tj. žalovaného, splácet úvěr poskytnutý ve výši 177 998 Kč, respektive částku 287 496 Kč v 72 pravidelných měsíčních splátkách á 3 993 Kč. Zjevně nebyly zjišťovány celkové majetkové poměry žalovaného, jeho příjmy za delší období, výdaje, závazky apod. Žalobkyně dle shora citovaného zákonného ustanovení je povinna náležitým způsobem prověřovat tvrzení žadatele o úvěr. Pokud totiž doložení tvrzení žadatelů o své bonitě nevyžaduje, nepostupuje v souladu s citovaným ustanovením a nelze než uzavřít, že neplní řádně povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Z posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K zjištění úvěruschopnosti klienta je nutné zejména podrobně analyzovat osobní, respektive domácí rozpočet spotřebitele, žadatele o spotřebitelský úvěr, a to na obě jeho strany, tedy jak příjmy, tak výdaje, přičemž věřitel musí vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy, zda vyživuje další osoby, nebo naopak, zda se na financování provozu domácnosti podílí další osoba. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je ryze individuální záležitost v tom smyslu, že se týká jednotlivého spotřebitele ve vztahu ke konkrétnímu spotřebitelskému úvěru.

21. Zákon o spotřebitelském úvěru sice ukládá dlužníkovi povinnost poskytnout věřiteli údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (§ 84 zákona číslo 257/2016 Sb.), avšak tato povinnost nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutí údajů na spotřebitele ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí. Věřitel se tedy nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti (například pokud výdaje na bydlení či stravování nebo jiné náklady neodpovídají cenám v místě a čase obvyklých) je věřitel povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, popř. v rámci svých možnosti jiným způsobem ověřit. Údaje pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele musí být aktuální a musí vypovídat o finanční situaci spotřebitele v okamžiku, kdy žádá o spotřebitelský úvěr.

22. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí z 01.04.2015 sp. zn. 1As 30/2015 uzavřel, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověřování (požadavku na doložení) těchto tvrzení (například potvrzením o zaměstnání a příjmů, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.). Nejvyšší soud v uvedeném rozhodnutí dále mimo jiné uvedl, že předobrazem shora citovaného ustanovení k posouzení úvěruschopnosti dle zákona o spotřebitelském úvěru je článek 8 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.04.2008. Soudní dvůr, který se zabýval výkladem tohoto článku, konstatoval, že „…poskytovatel úvěru musí v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V tomto ohledu se dostatečnost uvedených informací může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené v této smlouvě. Toto posouzení lze provést pomocí podkladu o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situaci zájemce o úvěr. Avšak pouhá, ničím nepodložená, či nedostatečně podložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady.“23. Soud pak tedy v projednávaném případě dospěl k závěru, že žalobkyně v řízení před soudem I. stupně neprokázala, že by kvalifikovaně a s odbornou péčí poskytovatel úvěru zjišťoval a především ověřoval bonitu žalovaného, zda by byla schopen za 72 měsíců splácet částku á 3 993 Kč, respektive zaplatit celkem částku 287 496 Kč, když vycházel pouze z dotazníku vyplněného žalovaným a z rejstříků dlužníků. .

24. Soud pro úplnost dodává, že pokud dle ustanovení § 87 zákona číslo 257/2016 Sb. spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti (smlouvy z důvodu uzavření smlouvy v rozporu s ustanovením § 86 odstavec 1 zákona o spotřebitelském úvěru) v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy, nelze toto ustanovení vykládat tak, že pokud dlužník námitku neplatnosti sám aktivně neuplatní (například podáním žaloby na neplatnost sjednané smlouvy o úvěru) nemůže se soud z moci úřední zabývat úvěrovou smlouvou se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem dle článku 8 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.04.2008. Tento závěr je plně v souladu jak s názorem Nejvyššího soudu k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích prezentovaném v rozsudku ze dne 25.07.2018 sp. zn. 33Cdo 2178/2018, kde mj. uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka, tedy spotřebitele, ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli, aby dlužníka – spotřebitele náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná, a to shodně s nálezem Ústavního soudu ze dne 26.02.2019 IIIÚS 4129/18, který na citované rozhodnutí Nejvyššího soudu odkazuje s tím, že výslovně uvádí, že nezkoumá-li obecný soud zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v článku 36 odstavec 1 Listiny základních práv a svobod.

25. Dále ještě soud uvádí, že v projednávané věci byl žalovanému poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 177 998 Kč na nákup vozidla. Žalovaný se však zavázal zaplatit celkem částku 287 496 Kč, a tedy by za 72 měsíců přeplatil o 109 498 Kč, což soud považuje za nepřiměřené a v rozporu s dobrými mravy, založeným objektivně existujícím hrubým nepoměrem vzájemných plnění. Za nepřiměřená ujednání lze označit v kontextu dalších plateb nad jistinu pohledávky rovněž smluvní pokutu v neprospěch žalovaného pro případ porušení povinnosti řádného a včasného splácení úvěru, které vedou k dalšímu řetězení nároků žalobkyně za ním. Okresní soud je tak přesvědčen, že rozpor s dobrými mravy založený objektivně existujícím hrubým nepoměrem vzájemných plnění je natolik intenzivní, že žalobkyni nelze spravedlivě poskytnout ochranu ze strany soudu.

26. S ohledem na shora uvedené závěry soudu tedy po právní stránce nezbylo než věc posoudit tak, že smlouva o úvěru uzavřená dne 28.11.20220 je absolutně neplatná podle § 588 OZ, neboť svým obsahem nebo účelem zjevně odporuje zákonu nebo jej obchází, nebo se příčí dobrým mravům. Současně má soud v řízení za prokázané, že žalovaný na dluh zaplatil částku 119 189 Kč plus žalobkyně získala výnos z prodeje vozidla v částce ve výši 94 528 Kč. Uhrazeno bylo na dluh tedy 213 717 Kč, když žalovanému bylo poskytnut úvěr 177 998 Kč. Soud proto dospěl k závěru, že žalovaný se na úkor žalobkyně bezdůvodně neobohatil, když částka, kterou žalobkyně získala byla 213 717 Kč, ačkoliv žalovanému byla poskytnuta na nákup auta částka 177 998 Kč.

27. Protože má soud úvěrovou smlouvu za absolutně neplatnou, tak veškeré další žalobní nároky plynoucí z úvěrové smlouvy byl nucen zamítnout, neboť uvedené nároky jsou povahou akcesorické a váží se k hlavnímu, tedy k úvěrovému vztahu, který byl neplatně sjednán. Na tom nic nemění skutečnost, že mohlo být plnění žalovaného žalobkyni započteno na neplatně sjednané příslušenství listiny.

28. Pokud by se žalobkyně dostavila k jednání, byla by v souladu s § 118a odstavec 3 o.s.ř. soudem poučena o tom, že dosud nedoplnila skutková tvrzení ohledně skutečnosti, že smlouva nebyla uzavřena v rozporu s dobrými mravy vzhledem k výši souhrnného poplatku a též ohledně tvrzení ohledně úvěruschopnosti. Svou neúčastí na jednání však žalobkyně znemožnila soudu poskytnout jí takové poučení a současně se tohoto dobrodiní soudu vzdala (viz například usnesení Ústavního soudu ČR sp. zn. IIÚS 175/04 či rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. 1Cmo 294/2001), když jak vyplývá z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (například rozsudek sp. zn. 21Cdo 4314/2008), potřebná poučení soud poskytuje pouze při jednání, popřípadě při přípravném roku nařízeném podle ustanovení § 114c o.s.ř. a není tedy možné poučovat žalobce o neunesení důkazního břemene mimo jednání či přípravný rok. Nedostavení se účastníka k jednání není v žádném směru důvodem pro odročování jednání za účelem splnění poučovací povinnosti podle § 118a odstavec 1 a 3.

29. Pokud jde o náklady řízení, soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť ve věci zcela úspěšný žalovaný se této náhrady vzdal (§ 142 o.s.ř.).