10 C 379/2024

Plný text

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Alenou Herčíkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro zaplacení 228 122 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 173 550 Kč s 15% zákonným úrokem od , datum, do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Žaloba se zamítá co do částky 54 472 Kč, co do kapitalizovaného úroku ve výši 25 595,53 Kč, úroku ve výši 15 % ročně z částky 224 353 Kč od , datum, do zaplacení, co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 24 471,27 Kč a též co do zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 226 461 Kč od , datum, do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen žalobkyni zaplatit na nákladech řízení částku 35 572 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se ve své žalobě domáhala, aby soud uložil žalovanému elektronickým platebním rozkazem zaplatit žalobkyni částku ve výši 228 122 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 25 595,53 Kč, s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 224 353 Kč od , datum, do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 24 471,27 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 226 461 Kč od , datum, do zaplacení s tím, že dne , datum, uzavřel žalovaný se žalobkyní úvěrovou smlouvu číslo , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , na jejímž základě byl žalovanému žalobkyní poskytnut úvěr ve výši 225 000 Kč na nákup zboží u prodejce, kdy částka byla zaslána přímo prodejci. Roční úroková sazba byla stanovena ve výši 15,116844 % p.a. dle smlouvy. Žalovaný se zavázal svůj úvěr uhradit v 72 pravidelných měsíčních splátkách po 5 145 korunách, tedy splatnost poslední splátky byla určena na , datum, . Žalovaný se celkem zavázal uhradit částku 343 224 Kč, jak vyplývá též ze smlouvy, když úvěrové podmínky žalobkyně jsou součástí smlouvy. Před uzavřením smlouvy byla věřitelem řádně prověřena úvěruschopnost žalovaného, a to prostřednictvím odborných pracovníků, když se přezkoumávají klientské informace o věku, vzdělání, zdroj příjmů, rodinném stavu, počtu dětí, způsobu bydlení a taktéž se nahlíží do externích úvěrových registrů. Po prověření uvedených skutečností žalobkyně dospěla k závěru, že lze žalovanému předmětný úvěr poskytnout. Žalovaný však porušil svou povinnost splácet poskytnutý úvěr řádně a včas a žalobkyně proto úvěr zesplatnila ke dni , datum, . Do tohoto dne žalovaný uhradil celkem 51 450 Kč. Jednalo se o součet dlužných splátek do data zesplatnění ve výši 36 015 Kč, obchodní úrok o data poslední splátky před zesplatněním úvěru do data ukončení smlouvy ve výši 1 661 Kč nesplacené jistiny, kterou měl žalovaný hradit po dni zesplatnění ve výši 188 338 Kč, smluvních pokut ve výši 1 000 Kč, dorovnání plateb povinného ručení, které žalobkyně hradila za žalovaného v souladu s úvěrovými podmínkami ve výši 378 Kč a účelně vynaložených nákladů ve výši 730 Kč, když ani po předžalobní upomínce ze dne , datum, žalovaný dluh neuhradil a nezbylo žalobkyni než podat tuto žalobu.

2. Soud pod č.j. EPR , RČ, –, Anonymizováno, vydal dne , datum, elektronický platební rozkaz. Tento se však žalovanému nepodařilo doručit do vlastních rukou, proto byl zrušen a ve věci bylo nařízeno jednání. K jednání se dostavil zástupce žalobkyně, ovšem nikoliv řádně předvolaný žalovaný, a proto bylo jednáno v jeho nepřítomnosti podle § 101 odstavec 3 o.s.ř.

3. Soud provedl listinné důkazy.

4. Z úvěrové smlouvy číslo , Anonymizováno, /, Anonymizováno, bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi účastníky dne , datum, , když předmětem byl úvěr na zaplacení ceny auta ve výši 225 000 Kč. Byla dohodnuta měsíční splátka 5 145 Kč, roční úroková sazba 15,118844 %, RPSN 18,2 %, celková částka splatná spotřebitelem 343 224 Kč a konečná splatnost úvěru , datum, při 72 měsíčních splátkách. První splátka byla splatná , datum, . Součástí smlouvy byly i obchodní podmínky žalobkyně, kde se hovoří o možnosti zesplatnění úvěru, dále o smluvních pokutách, účelně vynaložených nákladech.

5. Z předžalobní upomínky s doručným listem ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalovaný byl upomínán o zaplacení předmětného dluhu, a to na adresu uvedenou v úvěrové smlouvě.

6. Žalovanému byla doručena výzva k zaplacení dluhu pod nebezpečím zesplatnění celého úvěru pro řádné nesplácení.

7. Před uzavřením smlouvy byl ze strany žalobkyně poskytnut žalovanému též formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. Byly z něj zjištěny všechny skutečnosti, které pak byly uvedeny ve smlouvě s podrobnějším vysvětlením.

8. Z výplatní pásky vystavené zaměstnavatelem žalovaného firmou , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, bylo zjištěno, že příjem žalovaného za leden 2022 činil 1 343,15 EUR.

9. Z pracovní smlouvy uzavřené mezi uvedeným zaměstnavatelem a žalovaným , datum, bylo zjištěno, že žalovaný byl k uvedenému datu zaměstnán.

10. Z výpisu z běžného účtu žalovaného vedeného u banky , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, bylo zjištěno za leden 2022, že počáteční zůstatek byl 111,20 EUR a konečný zůstatek 14,84 EUR. Příjmem byla pak platba od zaměstnavatele , datum, ve výši 1 023,11 EUR a , datum, ve výši 200 EUR a dále úhrada ze dne , datum, ve výši 200 EUR a opět úhrada o zaměstnavatele , datum, ve výši 150 EUR. Podle účtu je zřejmé, že výdaje žalovaného zahrnovaly zejména jídlo, pohonné hmoty.

11. Z úvěrové zprávy bylo zjištěno, že u žalovaného nebyly zjištěny žádné úvěry, když byla zaznamenána žádost ze dne , datum, o částku 150 000 Kč, odmítnuta žádost na půjčku 200 000 Kč , datum, a dále odvolána žádost o půjčku 120 000 Kč dne , datum, . Nebyly zjištěny žádné nezaplacené dluhy z úvěru.

12. Z tzv.matričního listu klienta, který žalovaný i podepsal, byly zjištěny kromě běžných údajů, čistý příjem klienta 32 252 Kč, měsíční výdaje na domácnost 12 000 Kč, to, že žalovaný je svobodný, bydlí u rodičů a nemá žádnou vyživovací povinnost.

13. Podle § 2395 a následujících občanského zákoníku číslo 89/2012 Sb. účinného od 01.01.2014 (dále jen OZ) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

14. Podle § 86 odstavec 1 zákona číslo 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných spolehlivých, dostatečných a přiměřených informacích získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

15. Podle § 87 odstavec 1téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odstavec 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

16. Podle § 2991 odstavec 1 OZ kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

17. Podle § 2991 odstavec 2 OZ bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

18. Nejprve se soud zabýval předloženou úvěrovou smlouvou se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem (článek 8 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.04.2008 a také rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18.12.2014 ve věci C-449/13 Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další a jeho transpozicí ve výši uvedeném ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru.

19. V projednávané věci žalobkyně sice tvrdí, avšak řádně neprokazuje (předložila pouze výplatní pásku, pracovní smlouvu a výpis z účtu žalovaného za leden 2022), že by s odbornou péčí posuzovala schopnost spotřebitele, tj. žalovaného splácet úvěr poskytnutý ve výši 225 000 Kč na nákup automobilu spolu s dalšími poplatky, tedy celkovou částku ve výši 343 224 Kč, a to v 72 pravidelných měsíčních splátkách á 5 145 Kč, když byl zjištěn pouze jeho výdělek ve výši 1343,15 EUR u zaměstnavatele GETWORKS GmbH Lüneburg, SRN na základě pracovní smlouvy ze dne , datum, , a dále není nijak ověřeno tvrzení žalovaného, které bylo zachyceno v tzv. matričním listu klienta, tedy že měsíční výdaje domácnosti jsou 12 000 Kč, bydlení je u rodičů, vzdělání střední a počet vyživovaných osob 0. Zjevně nebyly zjišťovány celkové majetkové poměry žalovaného, jeho příjmy za delší období, výdaje, závazky, apod. Žalobkyně dle shora citovaného zákonného ustanovení je povinen náležitým způsobem prověřovat tvrzení žadatele o úvěr. Pokud totiž doložení tvrzení žadatelů o své bonitě nevyžaduje, nepostupuje v souladu s citovaným ustanovením a nelze než uzavřít, že neplní řádně povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K zjištění úvěruschopnosti klienta je nutné zejména podrobně analyzovat osobní, respektive domácí rozpočet spotřebitele, žadatele o spotřebitelský úvěr, a to na obě jeho strany, tedy jak příjmy, tak výdaje, přičemž věřitel musí vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy, zda vyživuje další osoby, nebo naopak, zda se na financování provozu domácnosti podílí další osoba. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je ryze individuální záležitost v tom smyslu, že se týká jednotlivého spotřebitele ve vztahu ke konkrétnímu spotřebitelskému úvěru.

20. Zákon o spotřebitelském úvěru sice ukládá dlužníkovi povinnost poskytnout věřiteli údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (§ 84 zákona číslo 257/2016 Sb.), avšak tato povinnost nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutí údajů na spotřebitele ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí. Věřitel se tedy nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti (například pokud výdaje na bydlení či stravování nebo jiné náklady neodpovídají cenám v místě a čase obvyklých) je věřitel povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, popř. v rámci svých možnosti jiným způsobem ověřit. Údaje pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele musí být aktuální a musí vypovídat o finanční situaci spotřebitele v okamžiku, kdy žádá o spotřebitelský úvěr.

21. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí z 01.04.2015 sp. zn. 1As 30/2015 uzavřel, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověřování (požadavku na doložení) těchto tvrzení (například potvrzením o zaměstnání a příjmů, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele, apod.). Nejvyšší soud v uvedeném rozhodnutí dále mimo jiné uvedl, že předobrazem shora citovaného ustanovení k posouzení úvěruschopnosti dle zákona o spotřebitelském úvěru je článek 8 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.04.2008. Soudní dvůr, který se zabýval výkladem tohoto článku, konstatoval, že „…poskytovatel úvěru musí v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V tomto ohledu se dostatečnost uvedených informací může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené v této smlouvě. Toto posouzení lze provést pomocí podkladu o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situaci zájemce o úvěr. Avšak pouhá, ničím nepodložená, či nedostatečně podložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady.“22. Soud pak tedy v projednávaném případě dospěl k závěru, že žalobkyně v řízení před soudem I. stupně neprokázala, že by kvalifikovaně a s odbornou péčí jako poskytovatel úvěru zjišťovala, a především ověřovala bonitu žalovaného, zda by byl schopen po 72 měsíců měsíčně splácet částku 5 145 Kč, když vycházela pouze z pracovní smlouvy a výplatní pásky žalovaného, jakož výpisu z účtu žalovaného za jeden měsíc.

23. Soud pro úplnost dodává, že pokud dle ustanovení § 87 zákona číslo 257/2016 Sb. spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti (smlouvy z důvodu uzavření smlouvy v rozporu s ustanovením § 86 odstavec 1 zákona o spotřebitelském úvěru) v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy, nelze toto ustanovení vykládat tak, že pokud dlužník námitku neplatnosti sám aktivně neuplatní (například podáním žaloby na neplatnost sjednané smlouvy o úvěru) nemůže se soud z moci úřední zabývat úvěrovou smlouvou se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem dle článku 8 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.04.2008. Tento závěr je plně v souladu jak s názorem Nejvyššího soudu k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích prezentovaném v rozsudku ze dne 25.07.2018 sp. zn. 33Cdo 2178/2018, kde mj. uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka, tedy spotřebitele, ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli, aby dlužníka – spotřebitele náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná, a to shodně s nálezem Ústavního soudu ze dne 26.02.2019 IIIÚS 4129/18, který na citované rozhodnutí Nejvyššího soudu odkazuje s tím, že výslovně uvádí, že nezkoumá-li obecný soud zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v článku 36 odstavec 1 Listiny základních práv a svobod.

24. S ohledem na shora uvedené závěry soudu tedy nezbylo než věc posoudit tak, že smlouva o úvěru uzavřená dne , datum, je neplatná, neboť je v rozporu se zákonem o spotřebitelském úvěru. Současně má soud v řízení za prokázané, že žalobkyně poskytla žalovanému částku 225 000 Kč jako kupní cenu auta, což je částka, z které měl žalovaný prospěch (zaplacení kupní ceny osobního automobilu). Soud proto dospěl k závěru, že se v této výši žalovaný na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil, a to o částku 225 000 Kč mínus 51 450 Kč, což byla částka, kterou žalovaný žalobkyni zaplatil, a tedy soud uložil žalovanému z titulu bezdůvodného obohacení zaplatit žalobkyni částku 173 550 Kč s 15% úrokem z prodlení, který byl přiznán podle § 1970 občanského zákoníku číslo 89/2012 Sb. a § 2 nařízení vlády číslo 351/2013 Sb., a to od , datum, , když v předžalobní výzvě byl žalovaný vyzván k úhradě této částky do , datum, . Vzhledem k tomu, že žalovaný dále ničeho nezaplatil, byl v prodlení od , datum, .

25. Protože má soud úvěrovou smlouvu za neplatnou, tak veškeré další žalobní nároky plynoucí z úvěrové smlouvy byl nucen zamítnout, neboť uvedené nároky jsou povahou akcesorické a váží se k hlavnímu, tedy k úvěrovému vztahu, který byl neplatně sjednán. Na tom nic nemění skutečnost, že mohlo být plnění žalovaného žalobkyní započteno na neplatně sjednané příslušenství listiny.

26. Je nutno podotknout, že zástupce žalobkyně, který se dostavil k jednání byl při jednání poučen v souladu s § 118a odstavec 1, 3 o.s.ř. o tom, že dosud nedoplnil konkrétní skutková tvrzení ohledně úvěruschopnosti. Byl též vyzván, aby svá tvrzení doložil návrhy důkazů.

27. Zástupce žalobkyně však uvedl, že vše, co měl k dispozici doložil a jeví se mu prokázáno, že byla zkoumána úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy.

28. O náhradě nákladů řízení pak bylo rozhodnuto podle výsledků řízení, podle § 142, o.s.ř., když žalobkyně byla úspěšná v 52 % (úspěch 76 % - 24 % úspěchu žalovaného), které se skládají z tří paušálů podle vyhlášky číslo 177/1996 Sb. advokátní tarif a jejího § 13, dále tří úkonů podle vyhlášky platné do , datum, (převzetí a příprava, předžalobní upomínka, žaloba á 300 Kč) a dále za dva paušály podle vyhlášky ve znění účinném od , datum, , kdy činí paušál á 450 Kč, a to za dvě konaná jednání u soudu. Celkem s 21% DPH tato částka na paušálech činí 2 178 Kč. K tomu pak bylo připočteno celkem pět hlavních úkonů á 922 Kč, tedy i s DPH 55 781 Kč a dále cestovné celkem v částce 1 322 Kč, která vychází s najetými 180 km ke dvěma jednáním do Litoměřic z Prahy a zpět při sazbě vozidla 5,80 Kč, ceně 34,30 Kč za litr paliva, spotřebě 4,5 litru na 100 km, náhrada za cestovné je tak 1 044 Kč a za palivo 278 Kč a dále za zaplacený soudní poplatek 9 126 Kč, což činí dohromady 68 407 Kč a 52 % tedy 35 572 Kč.