10 C 381/2022

Plný text

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Alenou Herčíkovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení částka s příslušenstvím <b>I. Řízení se zastavuje co do částky [částka] s příslušenstvím, a to s úrokem z prodlení v zákonné výši p.a. z částky [částka] ode dne [datum] do zpětvzetí, z téže částky od [datum] do zpětvzetí, [datum] do zpětvzetí, [datum] do zpětvzetí, [datum] do zpětvzetí, [datum] do zpětvzetí.</b> <b>II. Žaloba, aby žalobci byla zaplacena částka [částka] s úrokem z prodlení v zákonné výši z této částky od [datum] do zaplacení a dále s úrokem z prodlení v zákonné výši vždy z částky [částka] od [datum] do [datum], [datum] do [datum], [datum] do [datum], [datum] do [datum], [datum] do [datum] a [datum] do [datum], se zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobce se domáhal ve své žalobě vydání elektronického platebního rozkazu, kterým by žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75% ročně z této částky od [datum] do zaplacení s tím, že žalobce nabyl pohledávku za žalovanou na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] od firmy [právnická osoba] Původní věřitel uzavřel se žalovanou dne [datum] smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě žalovaná čerpala úvěr v konečné výši [částka]. Tento úvěr měl být splacen nejpozději do [datum]. Žalovaná úvěr vyčerpala, avšak nevrátila jej zcela, ač měl být splacen do [datum]. Na dluh k podání žaloby vrátila [částka], a to i přes upomínky. Věřitel před uzavřením smlouvy o půjčce zjišťoval skutečnosti ohledně úvěruschopnosti žalované, a to zejména lustrací z veřejně dostupných databází ISIR, [příjmení], [příjmení], NERKI a BRKI, dále sama žalovaná prohlásila, že má pravidelný měsíční příjem a potvrdila, že je schopna půjčku splatit a řádně zvážila své možnosti. Úvěruschopnost dále věřitel ověřoval výpočtem mezi doloženými příjmy a výdaji s tím, že byla ponechána rezerva 10 % rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátku, když se těchto 10 % musí rovnat minimálně životnímu minimu, které je v současné době [částka]. Dle platební historie pak žalobci byla postoupena pohledávka ve výši [částka], která se skládá z jistiny ve výši [částka] a z úroku za období čerpání úvěru ve výši [částka].

2. Soud ve věci pod [číslo jednací] dne [datum rozhodnutí] vydal elektronický platební rozkaz.

3. Proti tomuto žalovaná podala odpor s tím, že předmětnou smlouvu sice uzavřela, ale namítla, že věřitel před uzavřením smlouvy řádně neposoudil její úvěruschopnost, tedy zejména schopnost splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru.

4. Ve věci pak bylo nařízeno jednání. [příjmení] žalující pak vzala svou žalobu částečně zpět, kdy po podání žaloby žalovaná zaplatila částku [částka] dne [datum], stejnou částku [datum] a [datum], [datum], [datum] a [datum]. Žalobce pak tedy ještě před prvním jednáním ve věci vzal žalobu částečně zpět co do částky [částka] s příslušenstvím, tedy se zákonným úrokem z prodlení za dobu od zaplacení každé z částek do zpětvzetí. Soud ohledně tohoto zpětvzetí řízení v navrhovaném rozsahu zastavil.

5. Dále pak bylo jednáno o částce [částka] s úrokem z prodlení v zákonné výši p.a. z této částky od [datum] do zaplacení a dále o úroku z prodlení v zákonné výši p.a. z částky [částka] od [datum] do [datum], z částky [částka] od [datum] do [datum], z částky [částka] od [datum] do [datum], z částky [částka] ode dne [datum] do [datum], z částky [částka] ode dne. [datum] do [datum] a z částky [částka] ode dne [datum] do [datum].

6. K jednání se strana žalující po omluvě nedostavila, a proto bylo jednáno v jejich nepřítomnosti podle § 101 odstavec 3 o.s.ř.

7. Žalovaná uvedla, že se žalobou nesouhlasí, neboť věřitel nezkoumal před uzavřením smlouvy o půjčce řádně její úvěruschopnost. Její situace byla tehdy taková, že byla v pracovní neschopnosti, měla nedoplatky na energiích, a proto potřebovala tu uvedenou částku půjčit. Ta půjčka byla na 45 dní, což v případě žalované, která si vzala půjčku [částka], nepřipadalo vůbec v úvahu, aby splatila. O té úvěruschopnosti nebyla nijak poučena a nebylo to nijak zkoumáno. Navíc poskytovatel úvěru má velmi zavádějící informace na webu, kde se uvádí, že je možno platit i nejmenší splátku, ale vlastně nikde není řečeno, že nikdy se pak nesplácí jistina, ale stále jenom nějaké úroky a další částky. Navíc žalovaná částku [částka] také vrátila, takže na tom, co jí bylo půjčeno, nemá žádný dluh.

8. Dále žalovaná uvedla, že vlastně jí byla zapůjčena skutečně jenom jistina ve výši [částka], [částka] to byla vlastně částka, kterou musela uhradit věřiteli v rámci poplatku. Žalovaná dále ještě uvedla, že když si brala úvěr, tak sice měla zaměstnání, ale byla ve zkušební době a měla asi [částka] čistých, pak jí dali výpověď a ona také šla do pracovní neschopnosti. To bylo navíc ještě v Covidu, takže byla opravdu ve velmi svízelné situaci. Navíc, když byla smlouva uzavírána, vůbec tam nebylo řečeno, jaké budou měsíční splátky. Pokud se informovala na telefonu, tak jí řekli vždy něco jiného a asi po měsíci jí přišlo, že splátka je [částka] měsíčně. Telefonicky se spojila s věřitelem, ale bezúspěšně. V té době na tom byla tak, že si půjčovala u známých i na jídlo.

9. Soud provedl listinné důkazy.

10. Z potvrzení banky žalované bylo zjištěno, že žalovaná na dluh zaplatila [částka].

11. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] bylo zjištěno, že pohledávka za žalovanou ve výši [částka] byla postoupena věřitelem žalobci.

12. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru bylo zjištěno, že byla uzavřena [datum], avšak podpisy na smlouvě uvedeny nejsou. Ze smlouvy vyplynulo, že věřitel, tedy [příjmení] [příjmení], se zavázal poskytnout žalované úvěr až do výše sjednaného úvěrového limitu, který byl sjednán ve výši [částka]. Smlouva byla uzavřena dobu neurčitou s tím, že úvěr se bude úročit úrokovou sazbou podle sazebníku, která ke dni uzavření smlouvy činila 10,5 % měsíčně. RPSN činila 231,39 %. Dále ve smlouvě bylo stanoveno, že klient je věřiteli povinen splácet úvěr s úroky z úvěru a poplatek za čerpání pravidelnými měsíčními splátkami ve výši odpovídající minimálním splátkám dle obchodních podmínek, tj. ve výši 11 % nesplaceného úvěru společně s úrokem z úvěru a poplatkem za čerpání nebo částku [částka] podle toho, která z těchto dvou částek je vyšší, a to vždy každý měsíc ve stejný kalendářní den, ke kterému byly finanční prostředky dle smlouvy připsány na bankovní účet klienta. V případě prodlení může pak věřitel požadovat náhradu nákladů vzniklých s prodlením klienta se splacením kterékoliv částky ve výši [částka], zákonné úroky z prodlení a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je klient v prodlení. Kromě jiného lze prohlásit úvěr za okamžitě splatný, pokud klient se dostane do prodlení se zaplacením jedné splátky po dobu delší než 2 měsíce nebo se splacením více než dvou splátek. Došlo-li k odstoupení od smlouvy je klient povinen věřiteli bez zbytečného odkladu nejpozději do 30 dnů ode dne odeslání odstoupení zaplatit jistinu poskytnutého úvěru a úrok ve výši, na kterou by věřiteli vznikl nárok, pokud by k odstoupení od smlouvy nedošlo, a to za období ode dne, kdy byl úvěr čerpán do dne, kdy je jistina splacena. [příjmení] úroku splatná za den přitom činí [částka].

13. Z listiny označené jako standardní informace o spotřebitelském úvěru byly zjištěny prakticky stejné skutečnosti jako ze smlouvy.

14. Ze smlouvy o postoupení pohledávek se seznamem postoupených pohledávek bylo zjištěno, že předmětná pohledávka žalované byla postoupena věřitelem na žalobce.

15. V rámci oznámení o postoupení pohledávky byla též žalovaná vyzvána k úhradě dluhu, když toto oznámení o postoupení je ze dne [datum]. <i>16. Podle § 3028 odstavec 1 zákona číslo 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen OZ) účinný od 01.01.2014 se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti.</i> <i>17. Podle § 2395 a následujících občanského zákoníku číslo 89/2012 Sb. účinného od 01.01.2014 (dále jen [příjmení]) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>18. Podle § 86 odstavec 1 zákona číslo 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných spolehlivých, dostatečných a přiměřených informacích získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>19. Podle § 87 odstavec 1téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odstavec 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>20. Podle § 547 OZ právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.</i> <i>21. Podle § 588 OZ věta první soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.</i> <i>22. Podle § 2991 odstavec 1 OZ kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.</i> <i>23. Podle § 2991 odstavec 2 OZ bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> 24. Nejprve se soud zabýval předloženou úvěrovou smlouvou se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem (článek 8 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.04.2008 a také rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18.12.2014 ve věci C -449/13 Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další a jeho transpozicí ve výši uvedeném ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru.

25. V projednávané věci žalobce sice tvrdí, avšak neprokazuje, že by s odbornou péčí posuzoval schopnost spotřebitele, tj. žalované zaplatit poskytnutý úvěr ve výši [částka] pravidelnými splátkami, když tyto z úvěrové smlouvy ještě nebyly zcela jednoznačně zřejmé. Žalobce pouze obecně tvrdí, že věřitel si ověřoval úvěruschopnost žalované výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji, a to dle sdělení žalované a dále tuto vylustroval ve veřejně dostupných databázích týkajících dluhu. Zjevně nebyly zjišťovány celkové majetkové poměry žalované, její příjmy za delší období, výdaje, závazky, apod. Žalobce dle shora citovaného zákonného ustanovení je povinen náležitým způsobem prověřovat tvrzení žadatele o úvěr. Pokud totiž doložení tvrzení žadatelů o své bonitě nevyžaduje, nepostupuje v souladu s citovaným ustanovením a nelze než uzavřít, že neplní řádně povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Z posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K zjištění úvěruschopnosti klienta je nutné zejména podrobně analyzovat osobní, respektive domácí rozpočet spotřebitele, žadatele o spotřebitelský úvěr, a to na obě jeho strany, tedy jak příjmy, tak výdaje, přičemž věřitel musí vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy, zda vyživuje další osoby, nebo naopak, zda se na financování provozu domácnosti podílí další osoba. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je ryze individuální záležitost v tom smyslu, že se týká jednotlivého spotřebitele ve vztahu ke konkrétnímu spotřebitelskému úvěru.

26. Zákon o spotřebitelském úvěru sice ukládá dlužníkovi povinnost poskytnout věřiteli údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (§ 84 zákona číslo 257/2016 Sb.), avšak tato povinnost nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutí údajů na spotřebitele ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí. Věřitel se tedy nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti (například pokud výdaje na bydlení či stravování nebo jiné náklady neodpovídají cenám v místě a čase obvyklých) je věřitel povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, popř. v rámci svých možnosti jiným způsobem ověřit. Údaje pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele musí být aktuální a musí vypovídat o finanční situaci spotřebitele v okamžiku, kdy žádá o spotřebitelský úvěr.

27. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí z 01.04.2015 sp. zn. 1As 30/2015 uzavřel, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověřování (požadavku na doložení) těchto tvrzení (například potvrzením o zaměstnání a příjmů, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele, apod.). Nejvyšší soud v uvedeném rozhodnutí dále mimo jiné uvedl, že předobrazem shora citovaného ustanovení k posouzení úvěruschopnosti dle zákona o spotřebitelském úvěru je článek 8 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.04.2008 Soudní dvůr, který se zabýval výkladem tohoto článku, konstatoval, že„ …poskytovatel úvěru musí v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V tomto ohledu se dostatečnost uvedených informací může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené v této smlouvě. Toto posouzení lze provést pomocí podkladu o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situaci zájemce o úvěr. Avšak pouhá, ničím nepodložená, či nedostatečně podložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady.“ 28. Soud pak tedy v projednávaném případě dospěl k závěru, že žalobce v řízení před soudem I. stupně neprokázal, že by kvalifikovaně a s odbornou péčí jako poskytovatel úvěru zjišťoval úvěruschopnost žalované, zejména její bonitu, aby byla schopna vrátit půjčenou částku 66 000 resp. [částka] v pravidelných - zpočátku neurčených - splátkách.

29. Soud pro úplnost dodává, že pokud dle ustanovení § 87 zákona číslo 257/2016 Sb. spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti (smlouvy z důvodu uzavření smlouvy v rozporu s ustanovením § 86 odstavec 1 zákona o spotřebitelském úvěru) v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy, nelze toto ustanovení vykládat tak, že pokud dlužník námitku neplatnosti sám aktivně neuplatní (například podáním žaloby na neplatnost sjednané smlouvy o úvěru) nemůže se soud z moci úřední zabývat úvěrovou smlouvou se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem dle článku 8 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.04.2008. Tento závěr je plně v souladu jak s názorem Nejvyššího soudu k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích prezentovaném v rozsudku ze dne 25.07.2018 sp. zn. 33Cdo 2178/2018, kde mj. uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka, tedy spotřebitele, ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli, aby dlužníka – spotřebitele náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná, a to shodně s nálezem Ústavního soudu ze dne 26.02.2019 IIIÚS 4129/18, který na citované rozhodnutí Nejvyššího soudu odkazuje s tím, že výslovně uvádí, že nezkoumá-li obecný soud zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v článku 36 odstavec 1 Listiny základních práv a svobod.

30. V projednávané věci bylo zjištěno, že byl žalované poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši [částka]. Žalovaná na dluh vrátila [částka], když, jak se vyjasnilo během řízení, částka [částka] byla jakýmsi poplatkem za poskytnutí úvěru. Takto nastavené podmínky pak soud má za rozporné s dobrými mravy, když ještě za nepřiměřená ujednání lze označit v kontextu dalších plateb nad jistinu pohledávky rovněž smluvní pokutu v neprospěch žalované pro případ porušení povinnosti řádného a včasného splácení úvěru, které vedou k dalšímu řetězení nároku žalobce za žalovanou. Soud je tak přesvědčen, že rozpor s dobrými mravy založený objektivně existujícím hrubým nepoměrem vzájemných plnění je natolik intenzivní, že žalobci nelze spravedlivě poskytnout ochranu ze strany soudu. Jak již bylo řečeno, ještě před prvním jednáním ve věci vzal žalobce žalobu částečně zpět pro částečné plnění žalované, a to co do částky [částka] s příslušenstvím, a to s úrokem z prodlení v zákonné výši p.a. z částky [částka] ode dne [datum] do zpětvzetí, z téže částky od [datum] do zpětvzetí, [datum] do zpětvzetí, [datum] do zpětvzetí, [datum] do zpětvzetí, [datum] do zpětvzetí a soud v tomto rozsahu řízení podle § 96 o.s.ř. zastavil. Dále tedy vycházel z toho, že podle žaloby by žalovaná měla žalobci zaplatit ještě částku [částka] s úrokem z prodlení v zákonné výši z této částky od [datum] do zaplacení a dále s úrokem z prodlení v zákonné výši vždy z částky [částka] od [datum] do [datum], [datum] do [datum], [datum] do [datum], [datum] do [datum], [datum] do [datum] a [datum] do [datum]. Vzhledem k tomu, že smlouva byla zjištěna neplatnou, soud ještě zkoumal, zda se žalovaná na úkor věřitele, respektive žalobce, neobohatila a tedy věc posuzoval z titulu bezdůvodného obohacení. Dospěl k závěru, že však žalovaná si půjčila částku [částka], vrátila žalobci částku [částka] a tedy naopak, dá se říci, žalobce tzv. přeplatila. Proto soud rozhodl, že zbytek žaloby se zamítá.

31. Pokud by se žalobce dostavil k jednání, byl by v souladu s § 118a odstavec 3 o.s.ř. soudem poučen o tom, že dosud nedoplnil skutková tvrzení ohledně skutečnosti, že smlouva nebyla uzavřena v rozporu s dobrými mravy vzhledem k výši souhrnného poplatku a též ohledně tvrzení ohledně úvěruschopnosti. Svou neúčastí na jednání však žalobce znemožnil soudu poskytnout mu takové poučení a současně se tohoto dobrodiní soudu vzdal (viz například usnesení Ústavního soudu ČR sp. zn. IIÚS 175/04 či rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. 1Cmo 294/2001), když jak vyplývá z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (například rozsudek sp. zn. 21Cdo 4314/2008), potřebná poučení soud poskytuje pouze při jednání, popřípadě při přípravném roku nařízeném podle ustanovení § 114c o.s.ř. a není tedy možné poučovat žalobce o neunesení důkazního břemene mimo jednání či přípravný rok. Nedostavení se účastníka k jednání není v žádném směru důvodem pro odročování jednání za účelem splnění poučovací povinnosti podle § 118a odstavec 1 a 3.

32. Pokud jde o náhradu nákladů řízení, žalobce ve věci nebyl úspěšný, když převážně úspěšné žalované žádné náklady nevznikly, respektive se vzdala práva na náhradu nákladů řízení, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (§ 142 a §146 o.s.ř.)