10 C 383/2023

Plný text

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Alenou Herčíkovou ve věci žalobkyně: Anonymizováno Anonymizováno . Anonymizováno Anonymizováno o., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno - Anonymizováno zastoupená advokátem Anonymizováno . Anonymizováno Anonymizováno sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozená Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 pro zaplacení 11 793,18 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se zastavuje co do částky 5 040,18 Kč se zákonným úrokem z prodlení od , datum, do zaplacení.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 900 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % od , datum, do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

III. Co do částky 5 853 Kč s 11,75% úrokem od , datum, do zaplacení se žaloba zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se svou žalobou domáhal vydání elektronického platebního rozkazu, kterým by soud uložil žalované zaplatit žalobci částku 11 793,18 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z této částky od , datum, do zaplacení a náklady řízení s tím, že pohledávka vznikla na základě smlouvy o úvěru č. , hodnota, , uzavřené mezi účastníky dne , datum, na adrese , Anonymizováno, ., Anonymizováno, .cz. Žalobce se zavázal poskytnout žalované spotřebitelský úvěr až do výše 13 600 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaná se pak zavázala poskytnuté finanční prostředky vrátit podle smlouvy. Před uzavřením smlouvy žalobce zjišťoval schopnost žalované úvěr platit, když vycházel z informací žalované a z registrů, které se týkají dlužníků, exekucí a podobně. Žalobce vyplatil žalované úvěr ve výši 22 600 Kč dne , datum, na její účet číslo , č. účtu, . Žalovaná si dále zvolila služby, a to , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, za poplatek 440 Kč, informační SMS za poplatek 116 Kč. Žalovaná požádala třikrát o odklad splatnosti úvěru celkově o 90 dní a na úvěr zaplatila 21 700 Kč. Vzhledem k tomu, že vzniklý dluh žalovaná nezaplatila, nezbylo žalobci než se se svou žalobou obrátit na soud.

2. Dne 21. 2. 2024 pak žalobce vzal žalobu částečně zpět v rozsahu 5 040,18 Kč a ohledně zaplacení zákonného úroku, takže požadoval již zaplacení pouze částky 6 753 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % p.a. z této částky od , datum, do zaplacení a náhradu nákladů řízení. Vzhledem k tomuto zpětvzetí bylo řízení ohledně částky 5 040,18 Kč, se zákonným úrokem z prodlení podle § 96 o. s. ř. zastaveno.

3. Soud vydal pod č. j. EPR 202510/2023-8 dne , datum, elektronický platební rozkaz. Tento se však nepodařilo doručit žalované do vlastních rukou, a proto byl zrušen a ve věci bylo nařízeno jednání.

4. K jednání se obě strany nedostavily, takže bylo jednáno v jejich nepřítomnosti podle § 101 odst. 3 o. s. ř. Soud pak provedl řadu listinných důkazů:

5. V listině předložené žalobcem, označené jako Výpis o posouzení úvěruschopnosti byla uvedena data žalované, dále že ve společné domácnosti hospodaří pět a více lidí, příjem mají dva členové rodiny, výdaje na půjčky má žalovaná 4 000 Kč, na bydlení 8 000 Kč, ostatní zbytné výdaje 1 500 Kč. Výše ověřeného příjmu 12 900 Kč, když žalovaná uváděla 23 000 Kč. Počet nepracujících členů ve společné domácnosti tři. Posouzení úvěruschopnosti se žalobci jevilo úspěšné.

6. Z přehledu bankovních transakcí žalobce bylo zjištěno, že dne. , datum, na účet žalované č. , č. účtu, bylo vyplaceno 22 600 Kč.

7. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru pak bylo zjištěno, že byla uzavřena prostředky na dálku, a to dne , datum, , když úvěr byl sjednán ve výši 22 600 Kč s RPSN 1 410,33 %, datum splatnosti pak bylo , datum, . Poplatek za sjednání úvěru 3 680 Kč. Dále bylo sjednáno zaplacení částky 139 Kč, jako poplatek za vybrané volitelné služby.

8. Z předžalobní upomínky bylo zjištěno, že byla žalované zasílána dne , datum, a z podacího lístku bylo zjištěno, že tento den byla také dána k přepravě. Zaplatit dluh měla žalovaná do tří dnů.

9. Ze zprávy , právnická osoba, . bylo zjištěno, že , Jméno zainteresované osoby 0/0, u této banky má veden účet č. , tel. číslo, . Z výpisu z tohoto účtu, a to ze dne , datum, a , datum, bylo zjištěno, že na účtu žalované byly pouze mínusové platby a příjmy pouze ve výši , částka, od , Anonymizováno, , Anonymizováno, a dále částka , částka, jako výplata půjčky od , právnická osoba, . Dále z výpisu z tohoto účtu bylo zjištěno, že dne , datum, žalované byla zaslána částka , částka, . Dále dne , datum, úvěr od , právnická osoba, ve výši , částka, .

10. Pokud byly předloženy ještě další listiny, a to Sazebník poplatků a Všeobecné obchodní podmínky tyto soud nehodnotí, neboť nebyly pro rozhodnutí podstatné.

11. Soud se totiž nejprve zabýval úvěruschopností žalované.

12. Podle § 2395 a následujících občanského zákoníku číslo 89/2012 Sb. účinného od 01.01.2014 (dále jen OZ) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Podle § 86 odstavec 1 zákona číslo 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných spolehlivých, dostatečných a přiměřených informacích získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

14. Podle § 87 odstavec 1téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odstavec 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Podle § 2991 odstavec 1 OZ kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

16. Podle § 2991 odstavec 2 OZ bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

17. Nejprve se soud zabýval předloženou úvěrovou smlouvou se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem (článek 8 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.04.2008 a také rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18.12.2014 ve věci C-449/13 Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další a jeho transpozicí ve výši uvedeném ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru.

18. V projednávané věci žalobce sice tvrdí, avšak řádně neprokazuje, (když si snad ověřil výši příjmu žalované ve výši 12 600 Kč), že by s odbornou péčí posuzoval schopnost spotřebitele, tj. žalobci zaplatit úvěr poskytnutý ve výši 22 600 Kč + částky za další služby ve výši 556 Kč do dne , datum, . Zjevně nebyly zjišťovány celkové majetkové poměry žalované, její příjmy za delší období, výdaje, závazky apod. Žalobce dle shora citovaného zákonného ustanovení je povinen náležitým způsobem prověřovat tvrzení žadatele o úvěr. Pokud totiž doložení tvrzení žadatelů o své bonitě nevyžaduje, nepostupuje v souladu s citovaným ustanovením a nelze než uzavřít, že neplní řádně povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Z posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K zjištění úvěruschopnosti klienta je nutné zejména podrobně analyzovat osobní, respektive domácí rozpočet spotřebitele, žadatele o spotřebitelský úvěr, a to na obě jeho strany, tedy jak příjmy, tak výdaje, přičemž věřitel musí vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy, zda vyživuje další osoby, nebo naopak, zda se na financování provozu domácnosti podílí další osoba. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je ryze individuální záležitost v tom smyslu, že se týká jednotlivého spotřebitele ve vztahu ke konkrétnímu spotřebitelskému úvěru.

19. Zákon o spotřebitelském úvěru sice ukládá dlužníkovi povinnost poskytnout věřiteli údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (§ 84 zákona číslo 257/2016 Sb.), avšak tato povinnost nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutí údajů na spotřebitele ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí. Věřitel se tedy nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti (například pokud výdaje na bydlení či stravování nebo jiné náklady neodpovídají cenám v místě a čase obvyklých) je věřitel povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, popř. v rámci svých možnosti jiným způsobem ověřit. Údaje pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele musí být aktuální a musí vypovídat o finanční situaci spotřebitele v okamžiku, kdy žádá o spotřebitelský úvěr.

20. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí z 01.04.2015 sp. zn. 1As 30/2015 uzavřel, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověřování (požadavku na doložení) těchto tvrzení (například potvrzením o zaměstnání a příjmů, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.). Nejvyšší soud v uvedeném rozhodnutí dále mimo jiné uvedl, že předobrazem shora citovaného ustanovení k posouzení úvěruschopnosti dle zákona o spotřebitelském úvěru je článek 8 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.04.2008. Soudní dvůr, který se zabýval výkladem tohoto článku, konstatoval, že „poskytovatel úvěru musí v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V tomto ohledu se dostatečnost uvedených informací může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené v této smlouvě. Toto posouzení lze provést pomocí podkladu o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situaci zájemce o úvěr. Avšak pouhá, ničím nepodložená, či nedostatečně podložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady.“21. Soud pak tedy v projednávaném případě dospěl k závěru, že žalobce v řízení před soudem I. stupně neprokázal, že by kvalifikovaně a s odbornou péčí jako poskytovatel úvěru zjišťoval a především ověřoval bonitu žalované, zda by byla schopna vrátit částku 22 600 Kč ( + poplatky) půjčenou dne , datum, do , datum, , když vycházel pouze ze sdělení žalované a zřejmě si ověřil její příjem (ovšem z neidentifikovaného dokladu) a dále z různých registrů dlužníků.

22. Soud pro úplnost dodává, že pokud dle ustanovení § 87 zákona číslo 257/2016 Sb. spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti (smlouvy z důvodu uzavření smlouvy v rozporu s ustanovením § 86 odstavec 1 zákona o spotřebitelském úvěru) v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy, nelze toto ustanovení vykládat tak, že pokud dlužník námitku neplatnosti sám aktivně neuplatní (například podáním žaloby na neplatnost sjednané smlouvy o úvěru) nemůže se soud z moci úřední zabývat úvěrovou smlouvou se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem dle článku 8 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.04.2008. Tento závěr je plně v souladu jak s názorem Nejvyššího soudu k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích prezentovaném v rozsudku ze dne 25.07.2018 sp. zn. 33Cdo 2178/2018, kde mj. uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka, tedy spotřebitele, ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli, aby dlužníka – spotřebitele náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná, a to shodně s nálezem Ústavního soudu ze dne , datum, IIIÚS 4129/18, který na citované rozhodnutí Nejvyššího soudu odkazuje s tím, že výslovně uvádí, že nezkoumá-li obecný soud zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v článku 36 odstavec 1 Listiny základních práv a svobod.

23. Soud má za prokázané, že žalované byla půjčena částka 22 600 Kč a vráceno bylo 10 806,82 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná předmětnou částku dostala vyplacenou na svůj účet, soud dospěl k závěru, že se v této výši žalovaná na úkor žalobce bezdůvodně obohatila, a to ovšem o částku 22 600 Kč - 5 040,18 Kč se zákonným úrokem z prodlení, když ohledně této částky byla vzata žaloba zpět a -10 806,82 Kč. Soud tedy uložil žalované z titulu bezdůvodného obohacení zaplatit žalobci část 900 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % od , datum, do zaplacení, když co do částky 5 553 Kč s úrokem z prodlení, žalobu zamítl. Soud vycházel po právní stránce z ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku, tedy zákona č. 89/2012 Sb. Dále pak ze zákona o spotřebitelském úvěru a ohledně úroku pak z § 1970 občanského zákona.

24. Protože má soud úvěrovou smlouvu za absolutně neplatnou, tak veškeré další žalobní nároky plynoucí z úvěrové smlouvy byl nucen zamítnout, neboť uvedené nároky jsou povahou akcesorické a váží se k hlavnímu, tedy k úvěrovému vztahu, který byl neplatně sjednán. Na tom nic nemění skutečnost, že mohlo být plnění žalované žalobcem započteno na neplatně sjednané příslušenství listiny.

25. Pokud by se žalobce dostavil k jednání, byl by v souladu s § 118a odstavec 3 o.s.ř. soudem poučen o tom, že dosud nedoplnil skutková tvrzení ohledně skutečnosti, že smlouva nebyla uzavřena v rozporu s dobrými mravy vzhledem k výši souhrnného poplatku a též ohledně tvrzení ohledně úvěruschopnosti. Svou neúčastí na jednání však žalobce znemožnil soudu poskytnout mu takové poučení a současně se tohoto dobrodiní soudu vzdal (viz například usnesení Ústavního soudu ČR sp. zn. IIÚS 175/04 či rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. , spisová značka, ), když jak vyplývá z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (například rozsudek sp. zn. 21Cdo 4314/2008), potřebná poučení soud poskytuje pouze při jednání, popřípadě při přípravném roku nařízeném podle ustanovení § 114c o.s.ř. a není tedy možné poučovat žalobce o neunesení důkazního břemene mimo jednání či přípravný rok. Nedostavení se účastníka k jednání není v žádném směru důvodem pro odročování jednání za účelem splnění poučovací povinnosti podle § 118a odstavec 1 a 3.

26. Vzhledem k tomu, že ve věci byla převážně úspěšná žalovaná, které žádné náklady s řízením nevznikly, bylo rozhodnuto o nákladech tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.