10 C 399/2023

Plný text

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Alenou Herčíkovou ve věci žalobkyně: Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno . Anonymizováno ., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 , Anonymizováno . Anonymizováno Anonymizováno sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 pro zaplacení 24 848,40 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 20 892 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od , datum, do zaplacení, a to do 3 dnů právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Žaloba se co do částky 3 956,40 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od , datum, do zaplacení, zamítá.

III. Kapitalizovaný úrok ve výši 3 341,86 Kč se zamítá.

IV. Kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 884,38 Kč od , datum, do , datum, , se zamítá.

V. Zákonný úrok z prodlení z částky 24 848,40 Kč od , datum, do zaplacení ve výši 15 %, se zamítá.

VI. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na nákladech řízení částku, která bude stanovena v písemném vyhotovení rozsudku.

1. Žalobce se ve své žalobě domáhal vydání elektronického platebního rozkazu, popřípadě rozsudku, kterým by soud uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 24 848,40 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 3 341,86 Kč, úrok 15 % ročně z částky 22 972,46 Kč od , datum, do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 884,38 Kč od , datum, do , datum, , zákonný úrok z prodlení z částky 24 848,40 Kč od , datum, do zaplacení ve výši 15 % s tím, že žalovaný uzavřel se žalobcem dne , datum, smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru číslo , hodnota, , jejíž nedílnou součástí byly i úvěrové podmínky. Před uzavřením smlouvy, věřitel prověřoval úvěruschopnost žalovaného, a to zejména nahlédnutím do externích úvěrových registrů a bylo zjištěno, že žalovaný je oprávněn úvěr čerpat. Za trvání úvěrového vztahu, žalovaný načerpal celkem částku 26 796 Kč a uhradil na něj pouze částku 5 904 Kč, jelikož žalovaný porušil svůj závazek hradit poskytnutý úvěr řádně a včas, žalovaný využil ustanovení úvěrových podmínek a úvěr zesplatnil ke dni , datum, . Dopisem z téhož dne byl pak žalovaný vyzván ke splacení celého úvěru. Vzhledem k tomu, že žalovaný na výzvy žalobce nereagoval, vznikla žalobci za žalovaným pohledávka ve výši 24 848,40 Kč, která se skládá z neuhrazené jistiny ve výši 22 972,46 Kč, poplatku za pojištění ve výši 275,94 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 600 Kč a smluvních pokut účtovaných ve výši 1 000 Kč. Smluvní pokuta pak byla požadována na základě smlouvy a podkapitoly odst. 9.

1. ÚP. Jednotlivá pokuta pak činila 500 Kč a vzhledem k opakujícím se prodlením žalovaného byla smluvní pokuta do zesplatnění vyúčtována celkem v částce 1 000 Kč, příslušenstvím je pak úrok kapitalizovaný ke dni sepsání žaloby ve výši 3 341,86 Kč za dobu od , datum, do , datum, z částky 22 972,46 Kč ve výši 26,28 %, dále úrok ve stejné výši od , datum, do zaplacení z téže částky, úrok z prodlení v zákonné výši kapitalizovaný ke dni sepsání žaloby ve výši 884,38 Kč, úrok z prodlení v zákonné výši od , datum, .

2. Soud ve věci nařídil jednání. K jednání se po omluvě nedostavil zástupce žalobce, žalovaný bez omluvy, proto bylo jednáno v jejich nepřítomnosti podle § 101 odst. 3 o. s. ř.

3. Z úvěrové smlouvy ze dne , datum, s vlastnoručním podpisem žalovaného bylo zjištěno, že se jednalo o úvěr ve výši 23 000 Kč, a to na pořízení pračky, když úvěr by měl být vrácen ve 24měsíčních splátkách à 1 159 Kč se splatností první splátky dne , datum, , RPSN pak činila 25,7 %, celková částka splatná spotřebitelem byla 27 816 Kč. V žádosti o úvěr bylo uvedeno, že žalovaný je svobodný a ze svého zaměstnání má čistý příjem 23 500 Kč a bydlí v podnájmu.

4. Z přehledu výpisu čerpání splátek a úhrad bylo zjištěno, že žalovaný z načerpané částky 23 000 Kč uhradil částku 5 904 Kč.

5. Z předžalobní upomínky s doručným listem bylo zjištěno, že tato byla žalovanému zaslána dne , datum, se splatností nejpozději do , datum, .

6. Z potvrzení o provedení ověření bonity klienta bylo zjištěno, že žalobce potvrzuje, že došlo k prověření bonity klienta, kdy bylo posuzováno, že se jedná o úvěr 23 000 Kč, žalovaný je svobodný, bydlí v podnájmu, jako zaměstnanec má výši příjmu 23 500 Kč, příjem ostatních členů domácnosti je 35 000 Kč, měsíční výdaje domácnosti 6 500 Kč.

7. Podle § 2395 a následujících občanského zákoníku číslo 89/2012 Sb. účinného od 01.01.2014 (dále jen OZ) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle § 86 odstavec 1 zákona číslo 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných spolehlivých, dostatečných a přiměřených informacích získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

9. Podle § 87 odstavec 1téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odstavec 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Podle § 2991 odstavec 1 OZ kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

11. Podle § 2991 odstavec 2 OZ bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

12. Nejprve se soud zabýval předloženou úvěrovou smlouvou se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem (článek 8 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.04.2008 a také rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18.12.2014 ve věci C-449/13 Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další a jeho transpozicí ve výši uvedeném ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru.

13. V projednávané věci žalobce tvrdí, že prověřoval úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy, když vycházel z jeho osobních poměrů, které žalovaný uvedl včetně měsíčního příjmu a prověření různých registrů, které se týkají dlužníků. Nic dalšího neuvádí ale také ničeho neprokazuje v tomto směru, tedy že by s odbornou péčí posuzoval schopnost spotřebitele, tj. žalovaného splácet úvěr poskytnutý ve výši 23 000 Kč spolu s úroky a pojištěním, a to ve 24měsíčních splátkách à 1 159 Kč. Žalobce v tomto směru nedoložil prakticky žádné dokumenty, pouze ze smlouvy je zřejmé, že žalovaný zde uvedl svůj rodinný stav jako svobodný, bydlení v podnájmu, příjem 23 500 Kč, příjem ostatních členů domácnosti (nijak nespecifikováno) 35 000 Kč. Zjevně nebyly zjišťovány celkové majetkové poměry žalovaného, jeho příjmy za delší období, výdaje, závazky apod. Žalobce dle shora citovaného zákonného ustanovení je povinen náležitým způsobem prověřovat tvrzení žadatele o úvěr. Pokud totiž doložení tvrzení žadatelů o své bonitě nevyžaduje, nepostupuje v souladu s citovaným ustanovením a nelze než uzavřít, že neplní řádně povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Z posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K zjištění úvěruschopnosti klienta je nutné zejména podrobně analyzovat osobní, respektive domácí rozpočet spotřebitele, žadatele o spotřebitelský úvěr, a to na obě jeho strany, tedy jak příjmy, tak výdaje, přičemž věřitel musí vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy, zda vyživuje další osoby, nebo naopak, zda se na financování provozu domácnosti podílí další osoba. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je ryze individuální záležitost v tom smyslu, že se týká jednotlivého spotřebitele ve vztahu ke konkrétnímu spotřebitelskému úvěru.

14. Zákon o spotřebitelském úvěru sice ukládá dlužníkovi povinnost poskytnout věřiteli údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (§ 84 zákona číslo 257/2016 Sb.), avšak tato povinnost nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutí údajů na spotřebitele ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí. Věřitel se tedy nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti (například pokud výdaje na bydlení či stravování nebo jiné náklady neodpovídají cenám v místě a čase obvyklých) je věřitel povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, popř. v rámci svých možnosti jiným způsobem ověřit. Údaje pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele musí být aktuální a musí vypovídat o finanční situaci spotřebitele v okamžiku, kdy žádá o spotřebitelský úvěr.

15. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí z 1. 4. 2015 sp. zn. 1As 30/2015 uzavřel, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověřování (požadavku na doložení) těchto tvrzení (například potvrzením o zaměstnání a příjmů, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.). Nejvyšší soud v uvedeném rozhodnutí dále mimo jiné uvedl, že předobrazem shora citovaného ustanovení k posouzení úvěruschopnosti dle zákona o spotřebitelském úvěru je článek 8 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008. Soudní dvůr, který se zabýval výkladem tohoto článku, konstatoval, že poskytovatel úvěru musí v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V tomto ohledu se dostatečnost uvedených informací může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené v této smlouvě. Toto posouzení lze provést pomocí podkladu o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situaci zájemce o úvěr. Avšak pouhá, ničím nepodložená, či nedostatečně podložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady.“16. Soud pak tedy v projednávaném případě dospěl k závěru, že žalobce v řízení před soudem I. stupně neprokázal, že by kvalifikovaně a s odbornou péčí jako poskytovatel úvěru zjišťoval, a především ověřoval bonitu žalovaného, zda by byl schopen splácet po 24 měsíců částku 1 159 Kč, když vycházel pouze z tvrzení žalovaného (a různých rejstříků dlužníků).

17. Soud pro úplnost dodává, že pokud dle ustanovení § 87 zákona číslo 257/2016 Sb. spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti (smlouvy z důvodu uzavření smlouvy v rozporu s ustanovením § 86 odstavec 1 zákona o spotřebitelském úvěru) v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy, nelze toto ustanovení vykládat tak, že pokud dlužník námitku neplatnosti sám aktivně neuplatní (například podáním žaloby na neplatnost sjednané smlouvy o úvěru) nemůže se soud z moci úřední zabývat úvěrovou smlouvou se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem dle článku 8 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.04.2008. Tento závěr je plně v souladu, jak s názorem Nejvyššího soudu k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích prezentovaném v rozsudku ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33Cdo 2178/2018, kde mj. uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka, tedy spotřebitele, ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli, aby dlužníka – spotřebitele náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná, a to shodně s nálezem Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019 IIIÚS 4129/18, který na citované rozhodnutí Nejvyššího soudu odkazuje s tím, že výslovně uvádí, že nezkoumá-li obecný soud zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v článku 36 odstavec 1 Listiny základních práv a svobod.

18. Soud pak uvádí, že v projednávané věci byl žalovanému poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 23 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit spolu s úroky za 24 měsíců. Soudu tedy nezbylo než věc posoudit tak, že smlouva o úvěru uzavřená dne , datum, je smlouvou neplatnou, neboť je v příkrém rozporu se zákonem o ochraně spotřebitele, když nebylo zjištěno, že by žalobce řádně zkoumal úvěruschopnost žalovaného. Vzhledem k tomu, že žalovaný na dluh zaplatil 5 904 Kč, když načerpal částku 26 796 Kč a zaplatil pouze částku 5 904 Kč. Zbylou částkou ve výši 20 892 Kč se pak na úrok žalobce bezdůvodně obohatil a tuto částku mu také soud uložil žalobci zaplatit, a to se zákonným úrokem z prodlení od doručení žaloby, neboť předžalobní upomínka byla postižena vadou překlepu v příjmení žalovaného tedy nebyl žalovaný řádně upomenut. Úrok z prodlení pak byl přiznám podle § 1970 občanského zákoníku.

19. Protože má soud úvěrovou smlouvu za neplatnou, tak veškeré další žalobní nároky plynoucí z úvěrové smlouvy byl nucen zamítnout, neboť uvedené nároky jsou povahou akcesorické a váží se k hlavnímu tedy úvěrovému vztahu, který byl neplatně sjednán. Na tom nic nemění skutečnost, že mohlo být plnění žalovaného žalobcem započteno do neplatně sjednané příslušenství jistiny.

20. Pokud by se žalobce dostavil k jednání, byl by v souladu s § 118a odstavec 3 o.s.ř. soudem poučen o tom, že dosud nedoplnil skutková tvrzení ohledně skutečnosti, že smlouva nebyla uzavřena v rozporu s dobrými mravy vzhledem k výši souhrnného poplatku a též ohledně tvrzení ohledně úvěruschopnosti. Svou neúčastí na jednání však žalobce znemožnil soudu poskytnout mu takové poučení a současně se tohoto dobrodiní soudu vzdal (viz například usnesení Ústavního soudu ČR sp. zn. IIÚS 175/04 či rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. 1Cmo 294/2001), když jak vyplývá z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (například rozsudek sp. zn. 21Cdo 4314/2008), potřebná poučení soud poskytuje pouze při jednání, popřípadě při přípravném roku nařízeném podle ustanovení § 114c o.s.ř. a není tedy možné poučovat žalobce o neunesení důkazního břemene mimo jednání či přípravný rok. Nedostavení se účastníka k jednání není v žádném směru důvodem pro odročování jednání za účelem splnění poučovací povinnosti podle § 118a odstavec 1 a 3.

21. Pokud jde o náklady řízení, soud vycházel ze zákonného kritéria úspěchu ve věci podle § 142 odst. 2 o. s. ř., když ve věci byl žalobce úspěšný ze 44 % (jeho úspěšnost 72 % mínus 28 % úspěšnost žalovaného) a tedy byla přiznáno 44 % z nákladů řízení ve výši 2 446 Kč tedy 1 076 Kč. (Celkové náklady řízení činí 2 446 Kč, kdy se skládají z tří odměn advokáta po 300 Kč, tří paušálu po 100 Kč, částky 252 Kč na 21 % DPH a částky 996 Kč zaplaceného soudního poplatku, a to podle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif.)