10 C 40/2024

Plný text

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Alenou Herčíkovou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1 , Anonymizováno . Anonymizováno . sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 pro zaplacení 10 130 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 5 150 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od , datum, do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Co do částky 4 980 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % od , datum, do zaplacení se žaloba zamítá.

III. Zamítá se částka 2 208,33 Kč na kapitalizovaném zákonném úroku z prodlení a kapitalizovaném úroku ve výši 5 501,76 Kč a úrok z prodlení ve výši 24,69 % ročně z částky 6 000 Kč od , datum, do zaplacení.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se svou žalobou domáhal vydání elektronického platebního rozkazu, popřípadě rozsudku, kterým by žalovanému bylo uloženo zaplatit žalobkyni částku ve výši 10 130 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 228,33 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 5 501,76 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10,00 % ročně z částky 6 000 Kč od , datum, do zaplacení s úrokem ve výši 24,69 % ročně z částky 6 000 Kč od , datum, do zaplacení s tím, že mezi právním předchůdcem žalobce, společností , právnická osoba, došlo dne , datum, k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo , hodnota, . Před uzavřením smlouvy věřitel posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, když vycházel z informací od spotřebitele a dále z běžně dostupných rejstříků. Na základě smlouvy byla žalovanému poskytnuta částka 6 000 Kč v hotovosti, a to proti podpisu smlouvy. Žalovaný se dále zavázal zaplatit věřiteli úrok za půjčené peněžní prostředky ve výši 1 200 Kč, odměnu za administrativní činnost 1 200 Kč, a za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 400 Kč. Dále si žalovaný zvolil doplňkovou službu životního pojištění s poplatkem 180 Kč, celkovou částku měl žalovaný zaplatit v 60týdenních splátkách po 183 Kč počínaje od , datum, , přičemž poslední splátka byla stanovena , datum, . Žalovaný však na pohledávku zaplatil pouze částku 850 Kč, poslední platba byla dne , datum, . Dále na základě postupní smlouvy ze dne , datum, došlo k uzavření smlouvy o postoupení pohledávek, a to s účinností k , datum, , ke dni postoupení činila pohledávka bez příslušenství 13 630 Kč, která se skládala z dlužné jistiny 6 000 Kč, dlužného úroku za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy 565 Kč, dlužného poplatku za administrativní činnost ve výši 1 200 Kč, dlužného poplatku za hotovostní inkaso splátek 2 200 Kč a dlužného poplatku za životní pojištění ve výši 165 Kč. Dále pak příslušenství tvoří úroky a zákonné úroky z prodlení. Žalovaný do současné doby ničeho dalšího na dluh nezaplatil, a proto žalobce žádá přiznání dlužné částky ve výši 10 130 Kč (6 000 Kč jistina plus dlužné úhrady za služby ve výši 4 130 Kč) kapitalizovaných úroků ve výši 5 501,76 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 2 228,33 Kč, úroků ve výši 24,69 % ročně z dlužné jistiny ve výši 6 000 Kč od , datum, do zaplacení a úroku z prodlení v zákonné výši 10 % ročně z dlužné částky ve výši 6 000 Kč od , datum, do zaplacení.

2. Soud ve věci pod EPR 189578/2023-5 ze dne , datum, vydal elektronický platební rozkaz, tento se žalovanému nepodařilo doručit do vlastních rukou, proto byl zrušen a ve věci bylo nařízeno jednání. K jednání se žalovaný nedostavil, a proto bylo jednáno v jeho nepřítomnosti podle § 101 odst. 3 o. s. ř.

3. Soud provedl řadu listinných důkazů.

4. Z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházejícího žalobě bylo žalovanému sděleno postoupení pohledávky a dále byl vyzván, aby dlužnou částku ve výši 18 490,30 Kč zaplatil do , datum, .

5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že byla uzavřena dne , datum, , když na základě ní věřitel dlužníkovi poskytl částku 6 000 Kč v hotovosti, který se zavázal k týdenním splátkám à 183 Kč s tím, že se zavázal zaplatit celkem částku 10 980 Kč, která se skládá z jistiny 6 000 Kč, úroku 1 200 Kč, administrativního poplatku 1 200 Kč, odměnu za hotovostní inkaso splátek 2 400 Kč a poplatek za pojištění 180 Kč.

6. Z karty zákazníka a žádosti o spotřebitelský úvěr bylo zjištěno, že žalovaný v žádosti uvedl, že má základní vzdělání, žije s partnerkou v nájemním bytě, nemá nezaopatřené děti, jeho příjem je 9 625 Kč, výdaje na bydlení 3 400 Kč a osobní výdaje 4 000 Kč. Poměry žalovaného měly být ověřeny výplatní páskou a pracovní smlouvou.

7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek se seznamem postoupených pohledávek ze dne , datum, bylo zjištěno, že věřitel postoupil na žalobce i pohledávku žalovaného. Z oznámení o postoupení pohledávky s podacím lístkem bylo zjištěno, že žalovaný byl o tomto vyrozuměn dopisem ze dne , datum, .

8. Podle § 2395 a následujících občanského zákoníku číslo 89/2012 Sb. účinného od 01.01.2014 (dále jen OZ) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle § 86 odstavec 1 zákona číslo 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných spolehlivých, dostatečných a přiměřených informacích získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

10. Podle § 87 odstavec 1téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odstavec 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Podle § 547 OZ právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

12. Podle § 588 OZ věta první soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

13. Podle § 2991 odstavec 1 OZ kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

14. Podle § 2991 odstavec 2 OZ bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

15. Nejprve se soud zabýval předloženou úvěrovou smlouvou se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem (článek 8 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.04.2008 a také rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18.12.2014 ve věci C-449/13 Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další a jeho transpozicí ve výši uvedeném ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru.

16. V projednávané věci žalobce sice tvrdí, avšak řádně neprokazuje (pouze viděl výplatní pásku a pracovní smlouvu žalovaného), že by s odbornou péčí posuzoval schopnost spotřebitele, tj. žalovaného splácet úvěr poskytnutý ve výši 6 000 Kč + částku 4 980 Kč (úrok 1 200 Kč, administrativní poplatek 1 200 Kč, odměna za hotovostní inkaso splátek 2 400 Kč, poplatek za pojištění 180 Kč), a to v 60 týdenních splátkách à 183 Kč, kdy z dokumentů, které žalobce soudu předložil vyplývá, že bylo ověřeno z pracovní smlouvy a výplatní pásky, že žalovaný je zaměstnán s čistým příjmem 9 625 Kč s odhadovanými měsíčními výdaji 7 400 Kč (3 400 Kč výdaje na bydlení a osobní výdaje 4 000 Kč). Zjevně nebyly zjišťovány celkové majetkové poměry žalovaného, jeho příjmy za delší období, výdaje, závazky, apod. Žalobce dle shora citovaného zákonného ustanovení je povinen náležitým způsobem prověřovat tvrzení žadatele o úvěr. Pokud totiž doložení tvrzení žadatelů o své bonitě nevyžaduje, nepostupuje v souladu s citovaným ustanovením a nelze než uzavřít, že neplní řádně povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Z posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. Zde je nutno ještě podoktnout, že frekvence splácení je týdenní, nikoliv měsíční, když za měsíc je to splátka 732 Kč, ačkoliv žalobce vychází z měsíčního příjmu žalovaného a jeho použitelných příjmů právě na měsíc. K zjištění úvěruschopnosti klienta je nutné zejména podrobně analyzovat osobní, respektive domácí rozpočet spotřebitele, žadatele o spotřebitelský úvěr, a to na obě jeho strany, tedy jak příjmy, tak výdaje, přičemž věřitel musí vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy, zda vyživuje další osoby, nebo naopak, zda se na financování provozu domácnosti podílí další osoba. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je ryze individuální záležitost v tom smyslu, že se týká jednotlivého spotřebitele ve vztahu ke konkrétnímu spotřebitelskému úvěru.

17. Zákon o spotřebitelském úvěru sice ukládá dlužníkovi povinnost poskytnout věřiteli údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (§ 84 zákona číslo 257/2016 Sb.), avšak tato povinnost nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutí údajů na spotřebitele ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí. Věřitel se tedy nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti (například pokud výdaje na bydlení či stravování nebo jiné náklady neodpovídají cenám v místě a čase obvyklých) je věřitel povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, popř. v rámci svých možnosti jiným způsobem ověřit. Údaje pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele musí být aktuální a musí vypovídat o finanční situaci spotřebitele v okamžiku, kdy žádá o spotřebitelský úvěr.

18. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí z 01.04.2015 sp. zn. 1As 30/2015 uzavřel, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověřování (požadavku na doložení) těchto tvrzení (například potvrzením o zaměstnání a příjmů, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele, apod.). Nejvyšší soud v uvedeném rozhodnutí dále mimo jiné uvedl, že předobrazem shora citovaného ustanovení k posouzení úvěruschopnosti dle zákona o spotřebitelském úvěru je článek 8 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.04.2008. Soudní dvůr, který se zabýval výkladem tohoto článku, konstatoval, že poskytovatel úvěru musí v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V tomto ohledu se dostatečnost uvedených informací může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené v této smlouvě. Toto posouzení lze provést pomocí podkladu o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situaci zájemce o úvěr. Avšak pouhá, ničím nepodložená, či nedostatečně podložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady.“19. Soud pak tedy v projednávaném případě dospěl k závěru, že žalobce v řízení před soudem I. stupně neprokázal, že by kvalifikovaně a s odbornou péčí jako poskytovatel úvěru zjišťoval, a především ověřoval bonitu žalovaného, zda by byl schopen po 60 týdnů týdně splácet částku 183 Kč, respektive za dobu 60 týdnů uhradit částku 10 980 Kč, když vycházel pouze z výplatní pásky a pracovní smlouvy žalovaného.

20. Soud pro úplnost dodává, že pokud dle ustanovení § 87 zákona číslo 257/2016 Sb. spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti (smlouvy z důvodu uzavření smlouvy v rozporu s ustanovením § 86 odstavec 1 zákona o spotřebitelském úvěru) v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy, nelze toto ustanovení vykládat tak, že pokud dlužník námitku neplatnosti sám aktivně neuplatní (například podáním žaloby na neplatnost sjednané smlouvy o úvěru) nemůže se soud z moci úřední zabývat úvěrovou smlouvou se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem dle článku 8 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.04.2008. Tento závěr je plně v souladu, jak s názorem Nejvyššího soudu k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích prezentovaném v rozsudku ze dne 25.07.2018 sp. zn. 33Cdo 2178/2018, kde mj. uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka, tedy spotřebitele, ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli, aby dlužníka – spotřebitele náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná, a to shodně s nálezem Ústavního soudu ze dne 26.02.2019 IIIÚS 4129/18, který na citované rozhodnutí Nejvyššího soudu odkazuje s tím, že výslovně uvádí, že nezkoumá-li obecný soud zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v článku 36 odstavec 1 Listiny základních práv a svobod.

21. Dále ještě soud uvádí, že v projednávané věci byl žalovanému poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 6 000 Kč, ovšem žalovaný se zavázal zaplatit celkem částku 10 980 Kč, a tedy by za 60 týdnů přeplatil o 4 980 Kč, což soud považuje za nepřiměřené a v rozporu s dobrými mravy, založeným objektivně existujícím hrubým nepoměrem vzájemných plnění. Okresní soud je tak přesvědčen, že rozpor s dobrými mravy založený objektivně existujícím hrubým nepoměrem vzájemných plnění je natolik intenzivní, že žalobci nelze spravedlivě poskytnout ochranu ze strany soudu.

22. S ohledem na shora uvedené závěry soudu tedy po právní stránce nezbylo než věc posoudit tak, že smlouva o úvěru uzavřená dne , datum, je absolutně neplatná podle § 588 OZ, neboť svým obsahem nebo účelem zjevně odporuje zákonu nebo jej obchází, nebo se příčí dobrým mravům. Současně má soud v řízení za prokázané, že žalobce poskytl žalovanému částku 6 000 Kč jako úvěr, což je částka, kterou žalovaný svým podpisem převzal. Soud proto dospěl k závěru, že se v této výši žalovaný na úkor žalobce (respektive právního předchůdce žalobce) bezdůvodně obohatil, a to o částku 6 000 Kč mínus 850 Kč, což byla částka, kterou žalobci zaplatil, a tedy soud uložil žalovanému z titulu bezdůvodného obohacení zaplatit žalobci částku 5 150 Kč, a to i se zákonným úrokem z prodlení od , datum, do zaplacení, když zákonný úrok z prodlení byl přiznám podle § 1970 občanského zákoníku a § 2 nařízení vlády číslo 351/2013 Sb.

23. Protože má soud úvěrovou smlouvu za absolutně neplatnou, tak veškeré další žalobní nároky plynoucí z úvěrové smlouvy byl nucen zamítnout, neboť uvedené nároky jsou povahou akcesorické a váží se k hlavnímu, tedy k úvěrovému vztahu, který byl neplatně sjednán. Na tom nic nemění skutečnost, že mohlo být plnění žalovaného žalobcem započteno na neplatně sjednané příslušenství listiny.

24. Soud jenom poznamenává, že ač bylo právnímu zástupci žalobce poskytnuto poučení podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., aby doplnil skutková tvrzení zejména ohledně úvěruschopnosti, když strana žalující v tomto směru ničeho nedoplnila s tím, že se jedná o postoupenou pohledávku a žádné další podklady od věřitele nedostala.

25. Pokud jde o náklady řízení soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, a to vzhledem k výsledku sporu, když ve věci úspěšnějšímu žalovanému nebyla přiznána ani částečná náhrada nákladů řízení vzhledem k tomu, že mu v řízení žádné nevznikly.