10 C 405/2023

Plný text

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Alenou Herčíkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro zaplacení 16 021 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 10 000 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od , datum, do zaplacení a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Co do částky 6 021 Kč a co do úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 10 000 Kč od , datum, do , datum, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se ve své žalobě domáhal vydání elektronického platebního rozkazu, kterým by soud uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 16 021 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 10 000 Kč od , datum, do zaplacení a náklady řízení s tím, že žalobce a žalovaný na internetových stránkách žalobce , Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., Anonymizováno, uzavřeli smlouvu o úvěru ve výši 10 000 Kč, tuto částku žalovaný převzal a zavázal se, že úvěr splatí nejpozději do , datum, společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 3 791 Kč. , adresa, 000 Kč byla žalovanému zaslána dne , datum, na jím uvedený účet číslo , č. účtu, . Žalovaný však ze smlouvy ničeho neuhradil. Žalobci tak vznikl kromě nároku na vrácení jistiny úvěru ve výši 10 000 Kč a poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 3 791 Kč. Rovněž nárok na zákonný úrok z prodlení z jistiny úvěru ode dne následujícího po datu splatnosti, tedy od , datum, do zaplacení. Podle smlouvy pak žalobci vznikl v důsledku prodlení žalovaného nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 10 000 Kč od , datum, do , datum, v celkové výši 2 230 Kč. Žalobce nárokuje smluvní pokutu vždy pouze do výše poloviny jistiny podle § 122 zákona o spotřebitelském úvěru.

2. Soud ve věci pod č. j. EPR , č. účtu, -5 vydal dne , datum, elektronický platební rozkaz. Tento se však žalovanému nepodařilo doručit do vlastních rukou, proto byl zrušen a ve věci bylo nařízeno jednání.

3. K jednání se zástupce žalobce nedostavil po omluvě, žalovaný bez omluvy, a proto bylo jednáno v jejich nepřítomnosti podle § 101 odst. 3 o. s. ř.

4. Soud ve věci provedl listinné důkazy.

5. Z výzvy k úhradě dluhu, respektive předžalobní upomínky ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalovaný byl o dluh upomínán. Dále byl upomenut ještě advokátkou žalobce dopisem ze dne , datum, .

6. Z listiny označené jako žádost o poskytnutí úvěru , Anonymizováno, a vyhodnocení úvěruschopnosti bylo zjištěno, že u žalovaného byla provedena lustrace na exekuce, dále v insolvenčním rejstříku a databázi odcizených a neplatných dokladů jakož i lustrace v registrech dlužníků REPI a EUCB, vše bez záznamu. V žádosti o úvěr žalovaný uvedl rodinný stav: partnerské soužití, žádné vyživované dítě, příjem 70 000 Kč, výdaje 5 000 Kč, náklady na bydlení 22 000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti 23 000 Kč, měsíční výdaje splátek úvěrů 2 411 Kč.

7. Z výpisu z účtu žalovaného č., č. účtu, za únor a leden 2022 byl zjištěn průměrný měsíční příjem žalovaného ve výši 60 500 Kč, výdaje domácnosti 5 000 Kč, jiné finanční závazky 11 264 Kč, náklady na bydlení 22 000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti 16 998 Kč, životní minimum bylo vzato ve výši 7 440 Kč, čistý příjem domácnosti pak byl posouzen jako 44 658,40 Kč a náklady celkem 29 440 Kč a žalobcem byla stanovena maximální částka na půjčení 30 000 Kč.

8. Z výpisu z účtu žalobce ve , právnická osoba, bylo zjištěno, že dne , datum, byla na účet číslo , č. účtu, poukázána částka 10 000 Kč.

9. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi žalobcem a žalovaným, a to na částku 10 000 Kč se sjednáním poplatku ve výši 3 791 Kč a bylo zde i ustanovení o smluvní pokutě ve výši 0,1 % denně v důsledku prodlení.

10. Z výpisu z účtu žalovaného vedeného u , Anonymizováno, , Anonymizováno, v únoru 2022 bylo zjištěno, že se jedná o účet vedený v eurech a že dne , datum, žalovanému přišla od firmy , právnická osoba, -, právnická osoba, . částka 1 707,39 euro. , adresa, 700 euro byla však následující den žalovaným odeslána. Dne , datum, pak žalovanému na účet byla připsána částka 665,03 euro od již shora zmíněné firmy. Z téhož účtu pak v dubnu 2022 žalovanému přišlo plnění od firmy , právnická osoba, -, právnická osoba, . 666 euro, dne , datum, . Dále pak , datum, částka 587,60 euro a , datum, 428,74 euro. Dne , datum, odešla platba ve výši 500 euro. Z výpisu za květen 2022 pak bylo zjištěno, že , datum, od zmíněné firmy došla částka 150 euro, dne , datum, však byla odeslána částka 120 euro. , datum, byla příchozí platba 611,10 Kč od zmiňované firmy dne , datum, pak odchozí platba byla 600 euro, dále pak , datum, vyplacena částka 758,54 euro a následující den , datum, pak odešla platba 700 euro. Další příjem od téže firmy byl , datum, ve výši 733,80 euro, téhož dne odešla z účtu platba 700 euro. , datum, byla došlá úhrada 429,40, ale též byla provedena platba 400 euro.

11. Z listiny pořízené dne , datum, bylo ohledně půjček žalovaného zjištěno, že poslední čerpaná půjčka byla , datum, . Poslední prodloužení dne , datum, , dále v období roku 2022 bylo devět zamítnutých žádostí o půjčku. Poslední pak z července 2022, čerpané půjčky byly dvě s počtem prodloužení dvě, celková částka čerpaných půjček 25 450. Součet opožděně splacených půjček 29 355. Současný počet půjček v prodlení 0. Počet zpožděných dnů za posledního úvěru: 48.

12. Podle § 2395 a následujících občanského zákoníku číslo 89/2012 Sb. účinného od 01.01.2014 (dále jen OZ) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Podle § 86 odstavec 1 zákona číslo 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných spolehlivých, dostatečných a přiměřených informacích získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

14. Podle § 87 odstavec 1téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odstavec 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Podle § 2991 odstavec 1 OZ kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

16. Podle § 2991 odstavec 2 OZ bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

17. Nejprve se soud zabýval předloženou úvěrovou smlouvou se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem (článek 8 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.04.2008 a také rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18.12.2014 ve věci C-449/13 Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další a jeho transpozicí ve výši uvedeném ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru.

18. V projednávané věci žalobce sice tvrdí, avšak řádně neprokazuje (pouze viděl tři výpisy z účtu žalovaného), že by s odbornou péčí posuzoval schopnost spotřebitele, tj. žalovaného splácet úvěr poskytnutý ve výši 10 000 Kč + poplatek 3 791 Kč ve lhůtě jednoho měsíce, kdy z dokumentů, které žalobce soudu předložil vyplývá, že z výpisu z účtu že sice měl během měsíce vyšší příjem v eurech, (viz důkazy shora) ovšem obdobné částky pak byly ihned posílány z předmětného účtu pryč bez zjištění účelu. Dále bylo vycházeno z různých registrů dlužníků. Zjevně nebyly zjišťovány celkové majetkové poměry žalovaného, jeho příjmy za delší období, výdaje, závazky apod. (ohledně závazků bylo pouze zjištěno, že v minulosti měl půjčky, několik žádostí o půjčku bylo zamítnuto, a též, že žalovaný v jedné půjčce byl se splácením v prodlení) Žalobce dle shora citovaného zákonného ustanovení je povinen náležitým způsobem prověřovat tvrzení žadatele o úvěr. Pokud totiž doložení tvrzení žadatelů o své bonitě nevyžaduje, nepostupuje v souladu s citovaným ustanovením a nelze než uzavřít, že neplní řádně povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Z posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K zjištění úvěruschopnosti klienta je nutné zejména podrobně analyzovat osobní, respektive domácí rozpočet spotřebitele, žadatele o spotřebitelský úvěr, a to na obě jeho strany, tedy jak příjmy, tak výdaje, přičemž věřitel musí vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy, zda vyživuje další osoby, nebo naopak, zda se na financování provozu domácnosti podílí další osoba. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je ryze individuální záležitost v tom smyslu, že se týká jednotlivého spotřebitele ve vztahu ke konkrétnímu spotřebitelskému úvěru.

19. Zákon o spotřebitelském úvěru sice ukládá dlužníkovi povinnost poskytnout věřiteli údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (§ 84 zákona číslo 257/2016 Sb.), avšak tato povinnost nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutí údajů na spotřebitele ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí. Věřitel se tedy nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti (například pokud výdaje na bydlení či stravování nebo jiné náklady neodpovídají cenám v místě a čase obvyklých) je věřitel povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, popř. v rámci svých možnosti jiným způsobem ověřit. Údaje pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele musí být aktuální a musí vypovídat o finanční situaci spotřebitele v okamžiku, kdy žádá o spotřebitelský úvěr.

20. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí z 01.04.2015 sp. zn. 1As 30/2015 uzavřel, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověřování (požadavku na doložení) těchto tvrzení (například potvrzením o zaměstnání a příjmů, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.). Nejvyšší soud v uvedeném rozhodnutí dále mimo jiné uvedl, že předobrazem shora citovaného ustanovení k posouzení úvěruschopnosti dle zákona o spotřebitelském úvěru je článek 8 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.04.2008. Soudní dvůr, který se zabýval výkladem tohoto článku, konstatoval, že „…poskytovatel úvěru musí v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V tomto ohledu se dostatečnost uvedených informací může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené v této smlouvě. Toto posouzení lze provést pomocí podkladu o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situaci zájemce o úvěr. Avšak pouhá, ničím nepodložená, či nedostatečně podložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady.“21. Soud pak tedy v projednávaném případě dospěl k závěru, že žalobce v řízení před soudem I. stupně neprokázal, že by kvalifikovaně a s odbornou péčí jako poskytovatel úvěru zjišťoval, a především ověřoval bonitu žalovaného, zda by byl schopen za měsíc zaplatit půjčenou částku 10 000 Kč, respektive celkem 13 791, když vycházel pouze z výpisu z účtu žalovaného, registru dlužníků – informace nebyly pro závěr o úvěruschopnosti žalovaného příznivé - a sdělení žalovaného.

22. Soud pro úplnost dodává, že pokud dle ustanovení § 87 zákona číslo 257/2016 Sb. spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti (smlouvy z důvodu uzavření smlouvy v rozporu s ustanovením § 86 odstavec 1 zákona o spotřebitelském úvěru) v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy, nelze toto ustanovení vykládat tak, že pokud dlužník námitku neplatnosti sám aktivně neuplatní (například podáním žaloby na neplatnost sjednané smlouvy o úvěru) nemůže se soud z moci úřední zabývat úvěrovou smlouvou se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem dle článku 8 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.04.2008. Tento závěr je plně v souladu, jak s názorem Nejvyššího soudu k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích prezentovaném v rozsudku ze dne 25.07.2018 sp. zn. 33Cdo 2178/2018, kde mj. uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka, tedy spotřebitele, ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli, aby dlužníka – spotřebitele náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná, a to shodně s nálezem Ústavního soudu ze dne 26.02.2019 IIIÚS 4129/18, který na citované rozhodnutí Nejvyššího soudu odkazuje s tím, že výslovně uvádí, že nezkoumá-li obecný soud zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v článku 36 odstavec 1 Listiny základních práv a svobod.

23. S ohledem na uvedené závěry soudu, je tedy po právní stránce nezbylo nic než věc posoudit tak, že předmětná smlouva je neplatná podle zákona o spotřebitelském úvěru. Současně má soud řízení za prokázané, že žalobce poskytl žalovanému částku 10 000 Kč jako úvěr, což je částka, která žalovanému byla poukázána na účet. Soud proto dospěl k závěru, že se v této věci žalovaný na úkor žalobce bezdůvodně obohatil a to částkou 10 000 Kč, když na dluh ničeho nezaplatil. Z titulu bezdůvodného obohacení tedy uložil žalovanému tuto částku zaplatit, a to i se zákonným úrokem z prodlení od 3. 2. 2023 (§ 1970 občanského zákoníku).

24. Protože má soud úvěrovou smlouvu za neplatnou, tak veškeré další žalobní nároky plynoucí z úvěrové smlouvy byl nucen zamítnut, neboť uvedené nároky jsou povahou akcesorické a váží se k hlavnímu, tedy k úvěrovému vztahu, který byl neplatně sjednán.

25. Pokud by se žalobce dostavil k jednání, byl by v souladu s § 118a odstavec 3 o.s.ř. soudem poučen o tom, že dosud nedoplnil skutková tvrzení ohledně skutečnosti, že smlouva nebyla uzavřena v rozporu s dobrými mravy vzhledem k výši souhrnného poplatku a též ohledně tvrzení ohledně úvěruschopnosti. Svou neúčastí na jednání však žalobce znemožnil soudu poskytnout mu takové poučení a současně se tohoto dobrodiní soudu vzdal (viz například usnesení Ústavního soudu ČR sp. zn. IIÚS 175/04 či rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. 1Cmo 294/2001), když jak vyplývá z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (například rozsudek sp. zn. 21Cdo 4314/2008), potřebná poučení soud poskytuje pouze při jednání, popřípadě při přípravném roku nařízeném podle ustanovení § 114c o.s.ř. a není tedy možné poučovat žalobce o neunesení důkazního břemene mimo jednání či přípravný rok. Nedostavení se účastníka k jednání není v žádném směru důvodem pro odročování jednání za účelem splnění poučovací povinnosti podle § 118a odstavec 1 a 3.

26. Pokud jde o náklady řízení, pak soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Vycházel z toho, že podle § 142 odstavec 2 o.s.ř. měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popř. vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.

27. Citované zákonné ustanovení upravuje situaci, kdy úspěch účastníka není úplný a je třeba náhradu nákladů poměrně rozdělit nebo náhradu nepřiznat nikomu. Jedná se jednak o odraz reálného výsledku věci a jednak o prevenci, aby účastníci nežalovali víc, než jim opravdu podle hmotného práva náleží.

28. V daném případě pak soud dospěl k závěru, že poměr úspěchu žalobce v částce 6 021 Kč s úrokem z prodlení vůči úspěchu žalovaného ve výši 10 000 Kč s úrokem z prodlení pak lze uzavřít tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Ohledně žalobce soud vycházel ze skutečnosti, že žalobcem požadované další nároky ze smluvního plnění nebyly shledány důvodnými s ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru a žalobci bylo přiznáno toliko bezdůvodné obohacení. Žalobci tak s ohledem na již ustálenou judikaturu směřující k ochraně spotřebitele mohlo být zřejmé, že nebude se svým nárokem v celém jeho rozsahu úspěšným a bude zvažována otázka náhrady nákladů řízení. Naopak nebyla přiznána ani částečná náhrada nákladů řízení ani žalovanému, a to vzhledem k tomu, že tomuto v řízení žádné náklady nevznikly.