10 C 436/2022

Plný text

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Alenou Herčíkovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 51 809 Kč s příslušenstvím <b>I. Řízení se co do částky 12 633,11 Kč odpovídající kapitalizovanému úroku ve výši 111,33 % p.a. za období od [datum] do [datum] zastavuje.</b> <b>II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 35 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.</b> <b>III. Žaloba se co do nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 450 Kč a co do částky ve výši 16 809 Kč zamítá.</b> <b>IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobce se ve své žalobě domáhal vydání elektronického platebního rozkazu, kterým by soud uložil žalovanému zaplatit částku 35 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 11.07.2020 do zaplacení ve výši 8,25 %, dále s kapitalizovaným úrokem ve výši 12 633,11 Kč od 13.03.2020 do 10.07.2020 s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 450 Kč, dále částkou 16 809 Kč a náklady řízení s tím, že žalobce se žalovaným uzavřel dne [datum] smlouvu spotřebitelském úvěru [anonymizováno] půjčka [číslo]. Předmětem smlouvy byl závazek žalobce poskytnout žalovanému neúčelový spotřebitelský úvěr ve výši 35 000 Kč za podmínek stanovených ve smlouvě a ve smluvních podmínkách. Žalovaný prohlásil, že ohledně jeho osoby nebylo zahájeno insolvenční řízení a není proti němu vedeno exekuční řízení či výkon rozhodnutí, když žalobce si prověřil údaje, které uvedl žalovaný v předložených dokladech, když se jednalo zejména o výplatní pásku a dále lustraci v dostupných registrech dlužníků. Předmětnou částku 35 000 Kč žalobkyně odeslala na účet žalovaného. Ten se tedy zavázal zaplatit jí ve 30 pravidelných měsíčních splátkách á 3 491 Kč, splatný vždy ke každému 10. dni příslušného kalendářního měsíce počínaje dnem [datum]. Žalovaný však na dluh nezaplatil ničeho, počínaje splátkou [datum] a dnem [datum] se tedy dostal do prodlení s úhradou sjednaných splátek. Žalobce dluh zesplatnil podle smluvních podmínek. Žalovanému vznikla tak povinnost nejen žalobci zaplatit neuhrazenou částku 35 000 Kč, ale ještě sjednaný úrok dle zápůjční úrokové sazby ve výši 111,33 %, který žalobce vyčíslil za dobu o 13.03.2020 do 10.07.2020 na částku 12 630,11 Kč. Podle smluvních podmínek pak žalobce požaduje smluvní pokutu ve výši 499 Kč, když souhrn všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 05 a celkové výše úvěrů, nejvýše však 200 000 Kč. Žalobce tedy toto smluvní pokutu požaduje za období od 11.07.2020 do dne sepsání žaloby tj. 19.10.2021 v úhrnné výši včetně smluvní pokuty 499 Kč, v částce 16 809 Kč.

2. Soud ve věci pod [číslo jednací] dne [datum rozhodnutí] vydal elektronický platební rozkaz. Tento se však nepodařilo žalovanému doručit do vlastních rukou, a proto byl usnesením zrušen a ve věci bylo nařízeno jednání. K jednání se účastníci nedostavili, žalobce po omluvě, žalovaný bez omluvy, a tak v souladu s § 101, odstavec 3 o.s.ř. bylo jednáno v jejich nepřítomnosti.

3. Soud pak provedl důkaz řadou listin.

4. Z výzvy plnění ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaný byl vyzván k zaplacení dluhu.

5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [anonymizováno] půjčka [číslo] včetně rozpisu splátek bylo zjištěno, že předmětná smlouva byla uzavřena mezi účastníky [datum] a na základě ní žalobce žalovanému poskytl částku 35 000 Kč. Zápůjční úroková sazba byla stanovena ve výši 111,33 % p.a. Doba trvání úvěru pak byla 30 měsíců a celková výše spotřebitelského úvěru pak činila 104 730 Kč. Pravidelná měsíční splátka byla 3 491 Kč. Z této smlouvy a smluvních podmínek pak bylo ještě zjištěno, že byly stanoveny též smluvní pokuty při nesplácení půjčky. Dále byla předložena výplatní páska žalovaného za měsíc únor 2020 v výši 19 899 Kč.

6. Z potvrzení o provedení tuzemské odchozí platby bylo zjištěno, že žalobce žalovanému [datum] zaslal částku 35 000 Kč. Z dalších upomínek bylo zjištěno, že žalovaný byl upomínán o zaplacení dluhu [datum] a [datum], jakož i [datum]. <i>7. Podle § 3028 odstavec 1 zákona číslo 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen OZ) účinný od 01.01.2014 se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti.</i> <i>8. Podle § 2395 a následujících občanského zákoníku číslo 89/2012 Sb. účinného od 01.01.2014 (dále jen OZ) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>9. Podle § 86 odstavec 1 zákona číslo 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných spolehlivých, dostatečných a přiměřených informacích získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>10. Podle § 87 odstavec 1téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odstavec 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>11. Podle § 547 OZ právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.</i> <i>12. Podle § 588 OZ věta první soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.</i> <i>13. Podle § 2991 odstavec 1 OZ kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.</i> <i>14. Podle § 2991 odstavec 2 OZ bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> 15. Nejprve se soud zabýval předloženou úvěrovou smlouvou se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem (článek 8 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.04.2008 a také rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18.12.2014 ve věci C -449/13 Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další a jeho transpozicí ve výši uvedeném ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru.

16. V projednávané věci žalobce sice tvrdí, avšak řádně neprokazuje (když viděl zřejmě pouze jednu výplatní pásku), že by s odbornou péčí posuzoval schopnost spotřebitele, tj. žalovaného splácet úvěr poskytnutý ve výši 35 000 Kč, respektive celý spotřebitelský úvěr ve výši 104 730 Kč v 30 měsíčních splátkách á 3 491 Kč, kdy z dokumentů, které žalobce soudu předložil vyplývá, že byl zjištěn pouze čistý příjem žalovaného za měsíc únor 2020 ve výši 19 899 Kč. Zjevně nebyly zjišťovány celkové majetkové poměry žalovaného, jeho příjmy za delší období, výdaje, závazky apod. Žalobce dle shora citovaného zákonného ustanovení je povinen náležitým způsobem prověřovat tvrzení žadatele o úvěr. Pokud totiž doložení tvrzení žadatelů o své bonitě nevyžaduje, nepostupuje v souladu s citovaným ustanovením a nelze než uzavřít, že neplní řádně povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Z posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K zjištění úvěruschopnosti klienta je nutné zejména podrobně analyzovat osobní, respektive domácí rozpočet spotřebitele, žadatele o spotřebitelský úvěr, a to na obě jeho strany, tedy jak příjmy, tak výdaje, přičemž věřitel musí vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy, zda vyživuje další osoby, nebo naopak, zda se na financování provozu domácnosti podílí další osoba. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je ryze individuální záležitost v tom smyslu, že se týká jednotlivého spotřebitele ve vztahu ke konkrétnímu spotřebitelskému úvěru.

17. Zákon o spotřebitelském úvěru sice ukládá dlužníkovi povinnost poskytnout věřiteli údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (§ 84 zákona číslo 257/2016 Sb.), avšak tato povinnost nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutí údajů na spotřebitele ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí. Věřitel se tedy nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti (například pokud výdaje na bydlení či stravování nebo jiné náklady neodpovídají cenám v místě a čase obvyklých) je věřitel povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, popř. v rámci svých možnosti jiným způsobem ověřit. Údaje pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele musí být aktuální a musí vypovídat o finanční situaci spotřebitele v okamžiku, kdy žádá o spotřebitelský úvěr.

18. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí z 01.04.2015 sp. zn. 1As 30/2015 uzavřel, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověřování (požadavku na doložení) těchto tvrzení (například potvrzením o zaměstnání a příjmů, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.). Nejvyšší soud v uvedeném rozhodnutí dále mimo jiné uvedl, že předobrazem shora citovaného ustanovení k posouzení úvěruschopnosti dle zákona o spotřebitelském úvěru je článek 8 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.04.2008 Soudní dvůr, který se zabýval výkladem tohoto článku, konstatoval, že„ …poskytovatel úvěru musí v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V tomto ohledu se dostatečnost uvedených informací může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené v této smlouvě. Toto posouzení lze provést pomocí podkladu o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situaci zájemce o úvěr. Avšak pouhá, ničím nepodložená, či nedostatečně podložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady.“ 19. Soud pak tedy v projednávaném případě dospěl k závěru, že žalobce v řízení před soudem I. stupně neprokázal, že by kvalifikovaně a s odbornou péčí jako poskytovatel úvěru zjišťoval a především ověřoval bonitu žalovaného, zda by byl tedy schopen po dobu 30 měsíců splácet poskytnutý úvěr ve výši 35 000 Kč, respektive zaplatit celkovou výši úvěru ve výši 104 730 Kč, když vycházel pouze z jedné výplatní pásky žalovaného a snad rejstříků exekucí a dluhů.

20. Soud pro úplnost dodává, že pokud dle ustanovení § 87 zákona číslo 257/2016 Sb. spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti (smlouvy z důvodu uzavření smlouvy v rozporu s ustanovením § 86 odstavec 1 zákona o spotřebitelském úvěru) v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy, nelze toto ustanovení vykládat tak, že pokud dlužník námitku neplatnosti sám aktivně neuplatní (například podáním žaloby na neplatnost sjednané smlouvy o úvěru) nemůže se soud z moci úřední zabývat úvěrovou smlouvou se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem dle článku 8 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.04.2008. Tento závěr je plně v souladu jak s názorem Nejvyššího soudu k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích prezentovaném v rozsudku ze dne 25.07.2018 sp. zn. 33Cdo 2178/2018, kde mj. uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka, tedy spotřebitele, ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli, aby dlužníka – spotřebitele náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná, a to shodně s nálezem Ústavního soudu ze dne 26.02.2019 IIIÚS 4129/18, který na citované rozhodnutí Nejvyššího soudu odkazuje s tím, že výslovně uvádí, že nezkoumá-li obecný soud zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v článku 36 odstavec 1 Listiny základních práv a svobod.

21. Dále ještě soud uvádí, že v projednávané věci byl žalovanému poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 35 000 Kč, ovšem celkový poskytnutý úvěr činil 104 730 Kč, které měly být zaplaceny ve splátkách. Tedy za 30 měsíců by žalovaný přeplatil asi o 69 730 Kč, což soud považuje za nepřiměřené a v rozporu s dobrými mravy, založeným objektivně existujícím hrubým nepoměrem vzájemných plnění. Za nepřiměřená ujednání lze označit v kontextu dalších plateb nad jistinu pohledávky rovněž smluvní pokuty sjednané v neprospěch žalovaného pro případ porušení povinnosti řádného a včasného splácení úvěru, které vedou k dalšímu řetězení nároků žalobce za žalovaným. Okresní soud je tak přesvědčen, že rozpor s dobrými mravy založený objektivně existujícím hrubým nepoměrem vzájemných plnění je natolik intenzivní, že žalobci nelze spravedlivě poskytnout ochranu ze strany soudu.

22. S ohledem na shora uvedené závěry soudu tedy po právní stránce nezbylo než věc posoudit tak, že smlouva o úvěru uzavřená dne [datum] je absolutně neplatná podle § 588 OZ, neboť svým obsahem nebo účelem zjevně odporuje zákonu nebo jej obchází, nebo se příčí dobrým mravům. Současně má soud v řízení za prokázané, že žalobce poskytl žalovanému částku 35 000 Kč jako úvěr, což je částka, kterou žalovaný také převzal. V této výši se také žalovaný na úkor žalobce bezdůvodně obohatil, a to o celou částku 35 000 Kč, když na dluh nezaplatil ničeho. Tedy z titulu bezdůvodného obohacení soud uložil zaplatit žalovanému žalobci částku 35 000 Kč, a to i se zákonným úrokem z prodlení, který byl přiznán podle § 1970 občanského zákoníku. Co do dalších nároků byla věc zamítnuta, neboť vzhledem k tomu, že je absolutně neplatná smlouva, nelze přiznat ani další akcesorické nároky, které se váží k hlavnímu, tedy úvěrovému vztahu, který byl neplatně sjednán.

23. Pokud by se žalobce dostavil k jednání, byl by v souladu s § 118a odstavec 3 o.s.ř. soudem poučen o tom, že dosud nedoplnil skutková tvrzení ohledně skutečnosti, že smlouva nebyla uzavřena v rozporu s dobrými mravy vzhledem k výši souhrnného poplatku a též ohledně tvrzení ohledně úvěruschopnosti. Svou neúčastí na jednání však žalobce znemožnil soudu poskytnout mu takové poučení a současně se tohoto dobrodiní soudu vzdal (viz například usnesení Ústavního soudu ČR sp. zn. IIÚS 175/04 či rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. 1Cmo 294/2001), když jak vyplývá z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (například rozsudek sp. zn. 21Cdo 4314/2008), potřebná poučení soud poskytuje pouze při jednání, popřípadě při přípravném roku nařízeném podle ustanovení § 114c o.s.ř. a není tedy možné poučovat žalobce o neunesení důkazního břemene mimo jednání či přípravný rok. Nedostavení se účastníka k jednání není v žádném směru důvodem pro odročování jednání za účelem splnění poučovací povinnosti podle § 118a odstavec 1 a 3.

24. Pokud jde o náklady řízení, pak soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Vycházel z toho, že podle § 142 odstavec 2 o.s.ř. měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí popř. vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.

25. Citované zákonné ustanovení upravuje situaci, kdy úspěch účastníka není úplný a je třeba náhradu nákladů poměrně rozdělit nebo náhradu nepřiznat nikomu. Jedná se jednak o odraz reálného výsledku věci a jednak o prevenci, aby účastníci nežalovali víc, než jim opravdu podle hmotného práva náleží.

26. V posuzované věci pak soud dospěl k závěru, že poměr úspěchu 19 250 Kč zamítnutých u žalobce vůči 15 100 Kč přiznaných žalované pak lze uzavřít tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, když je nutno ještě podotknout, že co do částky 12 633,11 Kč odpovídající kapitalizovanému úroku ve výši 111,33 % p.a. za období od 13.03.2020 do 10.07.2020 žalobce vzal žalobu zpět a ohledně této částky bylo řízení zastaveno (,když toto zastavení nezavinil žalovaný - §146 o.s.ř.). Soud pouze poznamenává, že pokud by nebyla v této částce vzata žaloba zpět, byla by soudem zamítnuta, protože tento nárok je opět odvozen z hlavního závazkového vztahu, který byl shledán neplatným. Ohledně žalobce soud vycházel ze skutečnosti, že žalobcem požadované další nároky ze smluvního plnění nebyly shledány důvodnými s ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru a žalobci bylo přiznáno toliko bezdůvodné obohacení. Žalobci tak s ohledem na již ustálenou judikaturu směřující k ochraně spotřebitele mohlo být zřejmé, že nebude se svým nárokem v celém jeho rozsahu úspěšným a bude zvažována otázka náhrady nákladů řízení. Naopak nebyla přiznána ani částečná náhrada nákladů řízení ani žalované vzhledem k tomu, že této v řízení žádné náklady nevznikly.