10 C 440/2023

Plný text

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Alenou Herčíkovou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1 , Ph.D. sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 pro zaplacení 38 225,56 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 322 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % od , datum, do zaplacení a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.Co do částky 15 092 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % od , datum, z částky 8 561,65 Kč se žaloba zamítá.Kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 804,21 Kč se zamítá.Kapitalizovaný úrok ve výši 423,56 Kč a úrok ve výši 8 % ročně z částky 8 183,23 Kč od , datum, do zaplacení se zamítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 072 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % od , datum, do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.Co do částky 14 736,56 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % od , datum, do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení z částky 2 072 Kč za dobu od , datum, do , datum, ve výši 15 % se žaloba zamítá.Kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 706,28 Kč se zamítá.Kapitalizovaný úrok ve výši 375,54 Kč a úrok 8 % ročně z částky 5 827,92 Kč od , datum, do zaplacení se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se ve své žalobě domáhal vydání elektronického platebního rozkazu, popřípadě rozsudku, kterým žádal, aby soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci částku 21 414 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 804,21 Kč kapitalizovaným úrokem ve výši 423,56 Kč, zákonným úrokem z prodlení z částky 8 561,65 Kč od , datum, do zaplacení ve výši 15 % s úrokem 8 % ročně z částky 8 183,23 Kč od , datum, do zaplacení a dále částku 16 811,56 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 706,28 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 375,54 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 6 044,11 Kč od , datum, do zaplacení ve výši 15 % a s úrokem ve výši 8 % ročně z částky 5 827,92 Kč od , datum, do zaplacení a náklady řízení s tím, že mezi žalovaným a společností , právnická osoba, . došlo dne , datum, k uzavření smlouvy o úvěru číslo , hodnota, . Na základě uzavřené smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, a to v hotovosti, což žalovaný potvrdil svým podpisem smlouvy. Ve smlouvě se dohodli, že žalovaný zaplatí právnímu předchůdci žalobce úrok v pevné výši 507 Kč. Dále se pak zavázal zaplatit úhradu za služby související s poskytnutím úvěru částku 4 900 Kč, za úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu 1 385 Kč a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště částku 1 800 Kč, celkovou dlužnou částku ve výši 18 592 Kč se pak žalovaný zavázal uhradit ve 14měsíčních splátkách po 1 328 Kč, kdy poslední splátku byl povinen uhradit nejpozději do , datum, . Žalovaný však nehradil splátky řádně a včas a porušil své závazky ze smlouvy. Poslední splátka byla ze strany žalovaného uhrazena , datum, ve výši 500 Kč. Dnem následujícím po marném uplynutí lhůty pro úhradu další řádné splátky tak vzniklo právnímu předchůdci žalobce právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky, která činila na jistině 8 183,23 Kč, na úroku za sjednaní a poskytnutí úvěru 378,42 Kč, na úhradě za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy 3 850 Kč, na úhradě za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu 1 088,06 Kč a úhrady za umožnění splatit splátky v hotovosti přímo v místě bydliště 1 414,29 Kč. Žalovaným pak nebylo již ničeho zaplaceno. Neuhrazená jistina z úvěru se pak úročí od , datum, , když dluh nebyl uhrazen ve smluvní lhůtě k , datum, . Výše 8 % byla též sjednána ve smlouvě. Na základě smluvního ujednání pak je úrokem z prodlení úročena splatná nezaplacená částka jistiny úvěru ve výši 8 183,23 Kč a splatná nezaplacená částka úroku v pevné výši 378,42 Kč. Předmětná pohledávka pak byla postoupena smlouvou ze dne , datum, s účinností ke dni , datum, na žalobce. Kromě již uvedených částek žalobce požaduje též smluvní pokutu ve výši 6 500 Kč, úrok vyčíslený od , datum, do , datum, z dlužné jistiny ve výši 423,56 Kč a zákonný úrok z prodlení vyčíslený od prodlení do , datum, ve výši 804,21 Kč a úrok z úvěru ve výši 8 % z dlužné jistiny úvěru ve výši 8 183,23 Kč od , datum, do zaplacení a zákonných úroků z prodlení ve výši 15 % z částky 8 561,65 Kč sestávajících se z dlužné jistiny úvěru ve výši 8 183,23 Kč, úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 378,42 Kč od , datum, do zaplacení. Vzhledem k tomu, že žalovaný nereagoval ani na předžalobní upomínku ze dne , datum, žalobci nezbylo než se obrátit na soud.

2. Mezi společností , právnická osoba, . a žalovaným došlo ještě , datum, k uzavření smlouvy o úvěru číslo , hodnota, . Nedílnou součástí smlouvy je předpis splátek. Na základě smlouvy právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému 10 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy. Za sjednanou dobu poskytnutí úvěru do sjednaného data poslední řádné splátky dne , datum, se žalovaný zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce úrok ve výši 507 Kč. Dále za paušální ceny a služby se pak zavázal zaplatit ještě 4 900 Kč za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy, částku 1 385 Kč za úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě bydliště částku 1 800 Kč, celkovou dlužnou částku ve výši 18 592 Kč se žalovaný zavázal uhradit ve 14měsíčních splátkách po 1 328 Kč, když poslední splátku byl povinen uhradit nejpozději do , datum, . Poslední splátka však byla ze strany žalovaného uhrazena dne , datum, ve výši 500 Kč, dnem následující po marném uplynutí lhůty pro úhradu další řádné splátky tak vzniklo právnímu předchůdci žalobce právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky, která činila na jistině úvěru 5 827,92 Kč, na úroku za sjednanou jdou poskytnutí úvěru 216,19 Kč, na úhradě za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy 2 800 Kč, na úhradě za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu 791,32 Kč, úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě bydliště částku 1 028,57 Kč. Vzhledem k tomu, že poskytnutý úvěr nebyl ze strany žalovaného řádně v plné výši uhrazen ve lhůtě sjednané ve smlouvě, to je k , datum, , úročila se neuhrazená jistina úvěru ve výši 5 827,92 Kč od , datum, , dále úrokem s úrokovou sazbou ve výši 8 % ročně podle smlouvy. V důsledku prodlení žalovaného vzniklo právnímu předchůdci žalobce také právo požadovat zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši 15 % ročně, úrokem z prodlení je úročena splatná nezaplacená částka jistiny úvěru ve výši 5 827,92 Kč a splatná nezaplacená částka úroku v pevné výši 216,19 Kč. Dále žalobci, respektive právnímu předchůdci žalobce vzniklo právo na úhradu smluvní pokuty dle smlouvy. Předmětná pohledávka byla pak ze strany věřitele postoupena na žalobce na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, s účinností od , datum, . Žalovaný na dluh ničeho neplnil, a proto žalobce požaduje neuhrazenou jistinu ve výši 5 827,92 Kč, úrok za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 216,19 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 2 800 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 791,32 Kč, úhrady za umožnění splatit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 1 028,57 Kč, smluvní pokutu ve výši 6 147,56 Kč, úrok vyčíslený od , datum, do , datum, z dlužné jistiny ve výši 375,54 Kč, zákonný úrok z prodlení vyčíslený od prodlení do , datum, ve výši 706,28 Kč, úrok z úvěru ve výši 8 % z dlužné jistiny úvěru ve výši 5 827,92 Kč od , datum, do zaplacení a zákonné úroky z prodlení ve výši 15 % z částky 6 044,11 Kč sestávající se z dlužné jistiny úvěru ve výši 5 827,92 Kč, úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 216,19 Kč od , datum, do zaplacení. Vzhledem k tomu, že ani na předžalobní upomínku žalovaný nereagoval, nezbylo žalobci než podat předmětnou žalobu.

3. Ve věci bylo nařízeno jednání. K jednání se žalovaný nedostavil, ač byl řádně předvolán, a proto bylo jednáno v jeho nepřítomnosti podle § 101 odst. 3 o. s. ř.

4. Ve věci soud provedl listinné důkazy.

5. Ze smlouvy o úvěru číslo , hodnota, bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi firmou , právnická osoba, . a žalovaným dne , datum, . Na základě této smlouvy věřitel žalovanému zapůjčil částku 10 000 Kč, když její převzetí žalovaný potvrdil podpisem smlouvy s tím, že se zavázal zaplatit ještě částku 507 Kč na úrocích, dále částku 4 900 Kč za poskytnutí úvěru, dále částku 1 385 Kč na náklady na vyhodnocení úvěrového případu a 1 800 Kč za inkaso plateb v hotovosti ve svém bydlišti, celkovou částku 18 592 Kč se zavázal zaplatit ve 14měsíčních splátkách à 1 328 Kč. Součástí smlouvy byla pak ještě další ujednání týkající se smluvní pokuty v důsledku nesplácení včas a podobně. Součástí smlouvy byl i předpis splátek.

6. Z předžalobní upomínky ze dne , datum, s podacím lístkem bylo zjištěno, že žalovaný byl vyzván, aby dluh zaplatil nejpozději do , datum, .

7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, a seznamu postoupených pohledávek uzavřené mezi , právnická osoba, . a žalovaným bylo zjištěno, že předmětné pohledávky za žalovaným byly postoupeny na žalobce.

8. Z oznámení o postoupení pohledávek bylo zjištěno, že žalovanému byla zaslána , datum, .

9. Ze smlouvy o úvěru číslo , hodnota, bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi týmiž účastníky, a to , datum, , když předmětem byl úvěr ve výši 10 000 Kč, což je částka, kterou žalovaný převzal v hotovosti a stvrdil podpisem smlouvy. Zavázal se ještě zaplatit úrok ve výši 507 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru 4 900 Kč, náklady na vyhodnocení úvěrového případu 1 385 Kč a částku 1 800 Kč za inkaso plateb v hotovosti v místě bydliště, celkovou dlužnou částku ve výši 18 592 Kč se zavázal zaplatit ve 14měsíčních splátkách à 1 328 Kč. Smlouva též obsahuje ujednání o smluvní pokutě, úrocích a povinnostech žalovaného při neplacení úvěru. Součástí byl i předpis splátek. Z předžalobní ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalovaný byl o dluh upomínám.

10. Žalobce pak tvrdil, že žalovaný na splátce prvního dluhu zaplatil 3 678 Kč a u druhého částku 7 928 Kč.

11. Podle § 2395 a následujících občanského zákoníku číslo 89/2012 Sb. účinného od 01.01.2014 (dále jen OZ) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Podle § 86 odstavec 1 zákona číslo 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných spolehlivých, dostatečných a přiměřených informacích získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

13. Podle § 87 odstavec 1téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odstavec 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Podle § 547 OZ právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

15. Podle § 588 OZ věta první soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

16. Podle § 2991 odstavec 1 OZ kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

17. Podle § 2991 odstavec 2 OZ bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

18. Nejprve se soud zabýval předloženými úvěrovými smlouvami se zaměřením na zkoumání jejich platnosti v souladu s evropským právem (článek 8 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.04.2008 a také rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další a jeho transpozicí ve výši uvedeném ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru.

19. V projednávané věci žalobce netvrdí, že by původní věřitel s odbornou péčí posuzoval schopnost spotřebitele, tj. žalovaného splatit částku 18 592 Kč ve 14měsíčních splátkách à 1 328 Kč. Zjevně nebyly zjišťovány celkové majetkové poměry žalovaného, jeho příjmy za delší období, výdaje, závazky apod. Žalobce dle shora citovaného zákonného ustanovení je povinen náležitým způsobem prověřovat tvrzení žadatele o úvěr. Pokud totiž doložení tvrzení žadatelů o své bonitě nevyžaduje, nepostupuje v souladu s citovaným ustanovením a nelze než uzavřít, že neplní řádně povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Z posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K zjištění úvěruschopnosti klienta je nutné zejména podrobně analyzovat osobní, respektive domácí rozpočet spotřebitele, žadatele o spotřebitelský úvěr, a to na obě jeho strany, tedy jak příjmy, tak výdaje, přičemž věřitel musí vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy, zda vyživuje další osoby, nebo naopak, zda se na financování provozu domácnosti podílí další osoba. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je ryze individuální záležitost v tom smyslu, že se týká jednotlivého spotřebitele ve vztahu ke konkrétnímu spotřebitelskému úvěru.

20. Zákon o spotřebitelském úvěru sice ukládá dlužníkovi povinnost poskytnout věřiteli údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (§ 84 zákona číslo 257/2016 Sb.), avšak tato povinnost nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutí údajů na spotřebitele ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí. Věřitel se tedy nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti (například pokud výdaje na bydlení či stravování nebo jiné náklady neodpovídají cenám v místě a čase obvyklých) je věřitel povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, popř. v rámci svých možnosti jiným způsobem ověřit. Údaje pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele musí být aktuální a musí vypovídat o finanční situaci spotřebitele v okamžiku, kdy žádá o spotřebitelský úvěr.

21. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí z 1. 4. 2015 sp. zn. 1As 30/2015 uzavřel, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověřování (požadavku na doložení) těchto tvrzení (například potvrzením o zaměstnání a příjmů, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.). Nejvyšší soud v uvedeném rozhodnutí dále mimo jiné uvedl, že předobrazem shora citovaného ustanovení k posouzení úvěruschopnosti dle zákona o spotřebitelském úvěru je článek 8 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008. Soudní dvůr, který se zabýval výkladem tohoto článku, konstatoval, že poskytovatel úvěru musí v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V tomto ohledu se dostatečnost uvedených informací může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené v této smlouvě. Toto posouzení lze provést pomocí podkladu o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situaci zájemce o úvěr. Avšak pouhá, ničím nepodložená, či nedostatečně podložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady.“22. Soud pak tedy v projednávaném případě dospěl k závěru, že žalobce v řízení před soudem I. stupně neprokázal, že by kvalifikovaně a s odbornou péčí jako poskytovatel úvěru zjišťoval, a především ověřoval bonitu žalovaného před uzavřením předmětných smluv.

23. Soud pro úplnost dodává, že pokud dle ustanovení § 87 zákona číslo 257/2016 Sb. spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti (smlouvy z důvodu uzavření smlouvy v rozporu s ustanovením § 86 odstavec 1 zákona o spotřebitelském úvěru) v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy, nelze toto ustanovení vykládat tak, že pokud dlužník námitku neplatnosti sám aktivně neuplatní (například podáním žaloby na neplatnost sjednané smlouvy o úvěru) nemůže se soud z moci úřední zabývat úvěrovou smlouvou se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem dle článku 8 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.04.2008. Tento závěr je plně v souladu, jak s názorem Nejvyššího soudu k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích prezentovaném v rozsudku ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33Cdo 2178/2018, kde mj. uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka, tedy spotřebitele, ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli, aby dlužníka – spotřebitele náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná, a to shodně s nálezem Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019 III.ÚS 4129/18, který na citované rozhodnutí Nejvyššího soudu odkazuje s tím, že výslovně uvádí, že nezkoumá-li obecný soud zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v článku 36 odstavec 1 Listiny základních práv a svobod.

24. Dále ještě soud uvádí, že v případě smlouvy o úvěru č. , hodnota, se žalovaný zavázal uhradit celkovou částku 18 592 Kč ve 14měsíčních splátkách a stejně tak v případě druhé smlouvy. V obou případech by pak žalovaný za 14 měsíců přeplatil částku 8 592 Kč, což soud považuje za nepřiměřené a v rozporu s dobrými mravy založeným objektivně existujícím hrubým nepoměrem vzájemných plnění. Za nepřiměřená ujednání lze označit v kontextu dalších plateb nad jistinu pohledávek rovněž smluvní pokutu v neprospěch žalovaného pro případ porušení řádného a včasného splácení úvěru, které vedou k dalšímu řetězení nároku žalobce za žalovaným. Okresní soud je tak přesvědčen, že rozpor s dobrými mravy založený objektivně existujícím hrubým nepoměrem vzájemných plnění je natolik intenzivní, že žalobci nelze spravedlivě poskytnout ochranu ze strany soudu. V daném případě soud se tedy domnívá, že žaloba je neplatná pro rozpor s dobrými mravy a dále pro rozpor se zákonem o spotřebitelském úvěru. V daném případě tedy soud dospěl k závěru, že žalovaný se na úrok žalobce v prvním případě obohatil o částku 6 322 Kč (půjčených 10 000 Kč a vrácených 3 678 Kč) a v druhém případě pak o 2 072 Kč (půjčených 10 000 Kč a vrácených 7 928 Kč). Částky, které nebyly zaplaceny ze strany žalovaného, pak mu soud uložil zaplatit z titulu bezdůvodného obohacení, a to i se zákonným úrokem z prodlení, který byl přiznán podle § 1970 občanského zákoníku.

25. Protože má soud úvěrové smlouvy za absolutně neplatné, tak veškeré další žalobní nároky plynoucí z úvěrových smluv byl nucen zamítnout, neboť uvedené nároky jsou povahou akcesorické a váží se k hlavnímu, tedy k úvěrovému vztahu, který byl neplatně sjednán. Na tom nic nemění skutečnost, že mohlo být plnění žalované žalobcem započteno na neplatně sjednané příslušenství listiny.

26. Soud ještě poznamenává, že v daném případě žalobce nedotvrdil tvrzení a důkazy zejména ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, byť tak byl poučen soudem při jednání podle § 118a o. s. ř.

27. Pokud jde o náklady řízení, pak soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Vycházel z toho, že podle § 142 odst. 2 o. s. ř. měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popř. vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.

28. Citované zákonné ustanovení upravuje situaci, kdy úspěch účastníka není úplný a je třeba náhradu nákladů poměrně rozdělit nebo náhradu nepřiznat nikomu. Jedná se jednak o odraz reálného výsledku věci a jednak o prevenci, aby účastníci nežalovali víc, než jim opravdu podle hmotného práva náleží.

29. V daném případě pak žalobce v prvním případě byl úspěšný co do částky 6 322 Kč a co do částky 15 092 Kč s příslušenstvím došlo k zamítnutí, tedy byl úspěšný žalovaný, a v druhém případě byl žalobce úspěšný v částce 2 072 Kč a zamítnuta byla žaloba co do částky 14 736,56 Kč s dalším příslušenstvím, tedy v převážné výši byl úspěšný žalovaný, avšak tomuto žádné náklady nevznikly, proto bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.