10 C 445/2024

Plný text

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Alenou Herčíkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované pro zaplacení 40 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 40 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % od , datum, do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 400 Kč a co do zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 40 000 Kč od , datum, do zaplacení se žaloba zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 6 527 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám právního zástupce žalobce , tituly před jménem, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , , tituly za jménem 1. Žalobkyně se ve své žalobě domáhala vydání elektronického platebního rozkazu, kterým by soud žalobkyni proti žalované přiznal částku 40 000 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 400 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 40 000 Kč od , datum, do zaplacení s tím, že žalobkyně se domáhala pouze částky představující bezdůvodné obohacení vzniklé na straně žalované se zákonným úrokem z prodlení. Situace totiž byla taková, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností , právnická osoba, a žalovanou došlo dne , datum, k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo , hodnota, , když právní předchůdce žalobkyně žalované předal peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala v souvislosti s poskytnutým úvěrem zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně částku ve výši 26 401 Kč, která představovala součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za dobu trvání smlouvy ve výši 17 600 Kč, dále pak částku do zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a částku za službu komfortního flexibilního splácení ve výši 4 592 Kč, a to vše se zavázala žalovaná vrátit ve 21měsíčních splátkách á 3 162 Kč, když poslední splátka byla stanovena na , datum, . Žalovaná však na svůj dluh neuhradila ničeho. Předmětná pohledávka byla pak postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, s účinností od , datum, . O tom byla žalovaná zpravena doporučeným dopisem. Ke dni podpisu smlouvy o postoupení pohledávek činila výše pohledávky bez příslušenství 92 200,35 Kč. Příslušenství tvořily úroky a zákonné úroky z prodlení. Žalobkyně pak požaduje pouze vrácení částky představující bezdůvodné obohacení vzniklé na straně žalované se zákonným úrokem z prodlení, tedy jistinu 40 000 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok ve výši 1 400 Kč (zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % z dlužné jistiny od , datum, do , datum, ) a úroky z prodlení v zákonné výši 15 % ročně z dlužné jistiny ve výši 40 000 Kč od , datum, do zaplacení. Žalobkyně pak žádá i náhradu nákladu řízení.

2. Soud ve věci pod č.j. , Anonymizováno, , č. účtu, –5 vydal dne , datum, elektronický platební rozkaz. Tento se však nepodařilo žalované doručit do vlastních rukou, proto byl zrušen a ve věci bylo nařízeno jednání.

3. K jednání se dostavil pouze zástupce žalobkyně, žalovaná však nikoliv, a proto bylo jednáno v její nepřítomnosti podle § 101 odstavec 3 o.s.ř.

4. Soud ve věci provedl řadu listinných důkazů.

5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalované byl poskytnut firmou , právnická osoba, spotřebitelský úvěr ve výši 40 000 Kč a žalovaná se zavázala k tomu zaplatit ještě poplatek 23 692 Kč (úrok ve výši 17 600 Kč, částka za zpracování 1 500 Kč a částku za rozšířenou doplňkovou službu konformního splácení 4 592 Kč). Celková dlužná částka byla ve výši 66 401 Kč a celková částka po slevě byla 59 100 Kč. K zaplacení byla ve 21 splátkách á 3 162 Kč. RPSN pak činila 5753 %.

6. Ze zákaznické karty – žádosti o spotřebitelsky úvěr bylo zjištěno, že žalovaná požádala dne , datum, o úvěr, když uvedla, že žije s rodiči, má vzdělání základní, je svobodná, nemá žádné neočekávané údaje a vyživuje jednu osobu, když je na mateřské či rodičovské dovolené. Žalovaná uvedla svůj měsíční příjem 10 000 Kč s tím, že další příjmy domácnosti jsou 40 000 Kč. Toto bylo ověřeno z výpisu z účtu za srpen a září 2021. Odhadované měsíční výdaje byly stanoveny na 2 000 Kč.

7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek spolu se seznamem postoupených pohledávek bylo zjištěno, že firma , právnická osoba, postoupila pohledávku za žalovanou firmě , právnická osoba, .

8. Z oznámení o postoupení pohledávky s doručným listem bylo zjištěno, že žalovaná byla informována o svém dluhu k postoupení ve výši 92 113,91 Kč a vyzvána k zaplacení dluhu do 10 dnů od data doručení tohoto oznámení.

9. Z tabulky umoření bylo zjištěno, že žalovaná na dluh ničeho neuhradila.

10. Z předžalobní upomínky ze dne , datum, , která dle podacího lístku byla předána poště , datum, , bylo zjištěno, že byla vyzvána žalovaná k zaplacení dluhu do , datum, .

11. Z listiny o zařazení zákazníka do pojistného programu bylo zjištěno, že se žalovaná též zavázala platit pojistné.

12. Přesto, že žalobkyně tvrdila, že žaluje pouze z titulu bezdůvodného obohacení, nikoliv ze smlouvy o úvěru, soud dospěl k závěru, že je třeba zjistit okolnosti uzavření smlouvy o úvěru, neboť z této smlouvy žaloba o bezdůvodné obohacení s požadovanými úroky z prodlení vychází.

13. Podle § 2395 a následujících občanského zákoníku číslo 89/2012 Sb. účinného od 01.01.2014 (dále jen OZ) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

14. Podle § 86 odstavec 1 zákona číslo 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných spolehlivých, dostatečných a přiměřených informacích získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

15. Podle § 87 odstavec 1téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odstavec 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

16. Podle § 2991 odstavec 1 OZ kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

17. Podle § 2991 odstavec 2 OZ bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

18. Nejprve se soud zabýval předloženou úvěrovou smlouvou se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem (článek 8 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.04.2008 a také rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18.12.2014 ve věci C-449/13 Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další a jeho transpozicí ve výši uvedeném ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru.

19. V projednávané věci žalobkyně sice tvrdí, avšak neprokazuje (viděla pouze výpisy z účtu žalované za 2 měsíce), že by s odbornou péčí posuzovala schopnost spotřebitele, tj. žalované splácet úvěr poskytnutý ve výši 40 000 Kč + poplatku ve výši 23 692 Kč, tedy zaplatit částku 66 401 Kč, respektive po slevě 59 100 Kč ve 21 splátkách á 3 162 Kč. Příjem žalované byl zjištěn pouze z tvrzení žalované, když se jednalo pouze o rodičovský příspěvek ve výši 10 000 Kč měsíčně s jednou vyživovanou povinností. Že snad je v domácnosti další příjem, nebylo nijak ověřováno. Zjevně nebyly zjišťovány celkové majetkové poměry žalované, její příjmy za delší období, výdaje, závazky apod. Žalobce dle shora citovaného zákonného ustanovení je povinen náležitým způsobem prověřovat tvrzení žadatele o úvěr. Pokud totiž doložení tvrzení žadatelů o své bonitě nevyžaduje, nepostupuje v souladu s citovaným ustanovením a nelze než uzavřít, že neplní řádně povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Z posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K zjištění úvěruschopnosti klienta je nutné zejména podrobně analyzovat osobní, respektive domácí rozpočet spotřebitele, žadatele o spotřebitelský úvěr, a to na obě jeho strany, tedy jak příjmy, tak výdaje, přičemž věřitel musí vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy, zda vyživuje další osoby, nebo naopak, zda se na financování provozu domácnosti podílí další osoba. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je ryze individuální záležitost v tom smyslu, že se týká jednotlivého spotřebitele ve vztahu ke konkrétnímu spotřebitelskému úvěru.

20. Zákon o spotřebitelském úvěru sice ukládá dlužníkovi povinnost poskytnout věřiteli údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (§ 84 zákona číslo 257/2016 Sb.), avšak tato povinnost nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutí údajů na spotřebitele ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí. Věřitel se tedy nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti (například pokud výdaje na bydlení či stravování nebo jiné náklady neodpovídají cenám v místě a čase obvyklých) je věřitel povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, popř. v rámci svých možnosti jiným způsobem ověřit. Údaje pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele musí být aktuální a musí vypovídat o finanční situaci spotřebitele v okamžiku, kdy žádá o spotřebitelský úvěr.

21. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí z 01.04.2015 sp. zn. 1As 30/2015 uzavřel, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověřování (požadavku na doložení) těchto tvrzení (například potvrzením o zaměstnání a příjmů, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.). Nejvyšší soud v uvedeném rozhodnutí dále mimo jiné uvedl, že předobrazem shora citovaného ustanovení k posouzení úvěruschopnosti dle zákona o spotřebitelském úvěru je článek 8 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.04.2008. Soudní dvůr, který se zabýval výkladem tohoto článku, konstatoval, že „…poskytovatel úvěru musí v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V tomto ohledu se dostatečnost uvedených informací může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené v této smlouvě. Toto posouzení lze provést pomocí podkladu o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situaci zájemce o úvěr. Avšak pouhá, ničím nepodložená, či nedostatečně podložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady.“22. Soud pak tedy v projednávaném případě dospěl k závěru, že žalobkyně v řízení před soudem I. stupně neprokázala, že by kvalifikovaně a s odbornou péčí poskytovatel úvěru, tedy její právní předchůdce, zjišťoval, a především ověřoval bonitu žalované, zda by byla schopna po 21 měsíců splácet částku 66 401 Kč, respektive 59 100 Kč, když vycházel pouze ze dvou výpisů z účtu žalované.

23. Soud pro úplnost dodává, že pokud dle ustanovení § 87 zákona číslo 257/2016 Sb. spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti (smlouvy z důvodu uzavření smlouvy v rozporu s ustanovením § 86 odstavec 1 zákona o spotřebitelském úvěru) v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy, nelze toto ustanovení vykládat tak, že pokud dlužník námitku neplatnosti sám aktivně neuplatní (například podáním žaloby na neplatnost sjednané smlouvy o úvěru) nemůže se soud z moci úřední zabývat úvěrovou smlouvou se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem dle článku 8 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.04.2008. Tento závěr je plně v souladu, jak s názorem Nejvyššího soudu k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích prezentovaném v rozsudku ze dne 25.07.2018 sp. zn. 33Cdo 2178/2018, kde mj. uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka, tedy spotřebitele, ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli, aby dlužníka – spotřebitele náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná, a to shodně s nálezem Ústavního soudu ze dne 26.02.2019 IIIÚS 4129/18, který na citované rozhodnutí Nejvyššího soudu odkazuje s tím, že výslovně uvádí, že nezkoumá-li obecný soud zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v článku 36 odstavec 1 Listiny základních práv a svobod.

24. S ohledem na shora uvedené závěry soudu tedy po právní stránce nezbylo než věc posoudit tak, že smlouva o úvěru uzavřená dne , datum, je neplatná, a to vzhledem k porušení zákona o spotřebitelském úvěru. Současně má soud v řízení za prokázané, že věřitel poskytl žalované částku 40 000 Kč a žalovaná na tento dluh ničeho nevrátila. Předmětná pohledávka za žalovanou pak byla postoupena na žalobkyni. Soud proto dospěl k závěru, že se ve výši právě 40 000 Kč žalovaná na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila, když na tento dluh ničeho nezaplatila. Soud jí tedy uložil zaplatit z titulu bezdůvodného obohacení žalobkyni právě částku 40 000 Kč, a to i se zákonným úrokem z prodlení, který byl přiznán podle § 1970 občanského zákoníku a § 2 nařízení vlády číslo 351/2013 Sb.

25. Protože má soud úvěrovou smlouvu za neplatnou, tak i úrok z prodlení, který byl uplatňován z úvěrové smlouvy od doby, kdy podle této úvěrové smlouvy byla žalovaná v prodlení, byl nucen zamítnout, neboť i tento je svou povahou akcesorický a váže se k hlavnímu, tedy k úvěrovému vztahu, který byl neplatně sjednán. Soud pak stanovil úrok z prodlení od 13.04.2024, neboť do 12.04.2024 měla žalovaná podle předžalobní upomínky dluh zaplatit. Úrok byl stanoven zákonný ve výši 14,75 %.

26. Soud pouze poznamenává, že stranu žalující poučil podle § 118a odstavec 1, 3 o.s.ř. ohledně doplnění tvrzení a důkazů ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy o úvěru. Strana žalující pak žádná další tvrzení ani důkazy nenavrhla.

27. Pokud jde o náklady řízení, pak soud vycházel z toho, že podle § 142 odstavec 2 o.s.ř. měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popř. vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.

28. Citované zákonné ustanovení upravuje situaci, kdy úspěch účastníka není úplný a je třeba náhradu nákladů poměrně rozdělit nebo náhradu nepřiznat nikomu. Jedná se jednak o odraz reálného výsledku věci a jednak o prevenci, aby účastníci nežalovali víc, než jim opravdu podle hmotného práva náleží.

29. V posuzované věci pak soud dospěl k závěru, že poměr úspěchu ve výši 40 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení, který měla žalobkyně mínus úspěch žalované (žalovaný úrok z prodlení 1 400 Kč plus 1 745 Kč, tedy celkem 3 145 Kč), což je 7 % znamená, že žalobkyně byla úspěšná v 86 %, tedy byla přiznána na náhradě nákladů řízení částka 6 527 Kč. Soud při výpočtu nákladů řízení vycházel z advokátního tarifu číslo 177/1996 Sb. v platném znění, když žalobkyně účtovala 3 úkony á 500 Kč (převzetí, příprava, předžalobní upomínka, sepis žaloby), 1 úkon á 2 700 Kč za účast u jednání ve věci, dále 3 paušály á 100 Kč a 1 paušál á 450 Kč, 1 039,50 Kč 21% DPH plus zaplacený soudní poplatek 1 600 Kč, celkem 7 589,50 Kč.