10 C 447/2023

Plný text

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Alenou Herčíkovou ve věci žalobkyně: Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno ., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Anonymizováno . Anonymizováno . Anonymizováno Anonymizováno , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno zastoupená advokátem Mgr. Anonymizováno Anonymizováno sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 pro zaplacení 27 343,65 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 17 670,76 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z této částky od , datum, do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Žaloba se co do částky 9 672,89 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 1 644,74 Kč od , datum, do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % z částky 25 698,91 Kč od , datum, , zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 3 256 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám právního zástupce žalobkyně , tituly před jménem, , jméno FO, .

1. Žalobce se ve své žalobě domáhal vydání elektronického platebního rozkazu, kterým by mu soud přiznal proti žalovanému částku 27 343,65 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 1 644,74 Kč od , datum, do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 25 698,91 Kč od , datum, do zaplacení s tím, že žalobce uzavřel se žalovaným smlouvu o úvěru číslo, tel. číslo, , a to dne do , datum, na spotřebitelské zboží, jejíž součástí bylo mimo jiné i smlouva o poskytnutí úvěrového rámce ve výši nejméně 10 000 Kč a vydání úvěrové/kreditní karty. První čerpání žalovaný uskutečnil dne , datum, výběrem částky 10 000 Kč z bankomatu. Smlouva byla sjednána na dobu neurčitou. Celkem žalovaný načerpal 30 000 Kč, ovšem vzhledem k tomu, že nehradil splátky řádně a včas a porušil tím tak smluvní povinnosti, využil žalobce svého práva a čerpání úvěru pozastavil. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou 5měsíčních splátek (splatné , datum, , , datum, , , datum, , , datum, a , datum, ) čímž došlo k zesplatnění veškerých závazků. V oznámení o zesplatnění pohledávky ze dne , datum, byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky ve výši 32 811,65 Kč. Na dluh žalovaný uhradil 12 329,24 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný dluh neuhradil ani po předžalobní upomínce, nezbylo žalobci než se obrátit na soud.

2. Soud ve věci pod č. j. EPR 212252/2023-5 vydal dne , datum, elektronický platební rozkaz, tento se žalovanému nepodařilo doručit do vlastních rukou, proto byl zrušen a ve věci bylo nařízeno jednání.

3. Při jednání žalovaný uvedl, že si už ty okolnosti vůbec nepamatuje, myslel si, že vyčerpal tak částku 10 000 Kč a ta, že byla zaplacena. Nevzpomínal si ani na skutečnosti, které byly zjišťovány ohledně jeho úvěruschopnosti.

4. Soud ve věci provedl listinné důkazy.

5. Ze smlouvy o úvěrovém rámci bylo zjištěno, že byla mezi účastníky uzavřena dne , datum, , když výše úvěrového rámce činila 50 000 Kč, byla určena výše měsíčních splátek a jejich výše, ustanovení o smluvní pokutě a úroku z prodlení při řádném neplnění smlouvy, když smluvní pokuta měla činit 0,1 % denně z částky s níž se žalovaný ocitl v prodlení.

6. Z předžalobní upomínky ze dne , datum, a doručného listu bylo zjištěno, že žalovaný byl upomínán o zaplacení dluhu, a to nejpozději do , datum, .

7. Z přehledu plateb žalovaného bylo zjištěno, že uhradil 12 329 Kč. Z výpisů z účtů žalovaného bylo zjištěno, že celkově čerpaná částka ke dni , datum, činila 30 000 Kč.

8. Z upomínky před zesplatněním pohledávky bylo zjištěno, že žalovanému byla zasílána dne , datum, . Dále byly soudu předloženy dvě upomínky ohledně jednotlivých splátek.

9. Z oznámení o zesplatnění pohledávky a dodejky bylo zjištěno, že toto sdělení bylo žalovanému doručeno , datum, .

10. Z výplatního lístku žalovaného za duben 2021 byl zjištěn jeho čistý měsíční příjem 33 635 Kč a za březen 2021 příjem 34 389 Kč.

11. Po poučení podle § 118a o. s. ř. žalobce pak doplnil údaje ohledně tvrzení o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného a uvedl, že jednak byl žalovaný prověřen v různých registrech dlužníků, insolvenčním rejstříku apod., ohledně jeho příjmu žalobce vycházel z dvou mzdových lístků, ze kterých zjistil čistý měsíční příjem kolem 33 000 Kč a příjem domácnosti uvedl žalovaný ve výši 65 000 Kč. Náklady na bydlení uvedl žalovaný 3 000 Kč ve vlastním domě a další splátky uvedl ve výši 8 000 Kč, když dotazem do NRKI byly zjištěny splátky ve výši 13 192 Kč.

12. Podle § 2395 a následujících občanského zákoníku číslo 89/2012 Sb. účinného od 01.01.2014 (dále jen OZ) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Podle § 86 odstavec 1 zákona číslo 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných spolehlivých, dostatečných a přiměřených informacích získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

14. Podle § 87 odstavec 1téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odstavec 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Podle § 2991 odstavec 1 OZ kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

16. Podle § 2991 odstavec 2 OZ bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

17. Nejprve se soud zabýval předloženou úvěrovou smlouvou se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem (článek 8 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.04.2008 a také rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18.12.2014 ve věci C-449/13 Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další a jeho transpozicí ve výši uvedeném ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru.

18. V projednávané věci žalobce sice tvrdí, avšak řádně neprokazuje (když viděl pouze dva výplatní lístky žalovaného), že by s odbornou péčí posuzoval schopnost spotřebitele, tj. žalovaného splácet revolvingový úvěr poskytnutý do výše 50 000 Kč, a to v měsíčních splátkách. Z dokumentů, které žalobce soudu předložil vyplývá, že bylo ověřeno z výplatních pásek, že žalovaný je zaměstnán s čistým příjmem asi 33 000 Kč měsíčně a celý příjem domácnosti je 65 000 Kč. Dále uvedl své výdaje za bydlení 3 000 Kč a dále další splátky zjistil žalobce z rejstříku NRKI ve výši 13 192 Kč. Zjevně nebyly zjišťovány celkové majetkové poměry žalovaného, jeho příjmy za delší období, výdaje, závazky apod. Žalobce dle shora citovaného zákonného ustanovení je povinen náležitým způsobem prověřovat tvrzení žadatele o úvěr. Pokud totiž doložení tvrzení žadatelů o své bonitě nevyžaduje, nepostupuje v souladu s citovaným ustanovením a nelze než uzavřít, že neplní řádně povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Z posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K zjištění úvěruschopnosti klienta je nutné zejména podrobně analyzovat osobní, respektive domácí rozpočet spotřebitele, žadatele o spotřebitelský úvěr, a to na obě jeho strany, tedy jak příjmy, tak výdaje, přičemž věřitel musí vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy, zda vyživuje další osoby, nebo naopak, zda se na financování provozu domácnosti podílí další osoba. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je ryze individuální záležitost v tom smyslu, že se týká jednotlivého spotřebitele ve vztahu ke konkrétnímu spotřebitelskému úvěru.

19. Zákon o spotřebitelském úvěru sice ukládá dlužníkovi povinnost poskytnout věřiteli údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (§ 84 zákona číslo 257/2016 Sb.), avšak tato povinnost nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutí údajů na spotřebitele ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí. Věřitel se tedy nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti (například pokud výdaje na bydlení či stravování nebo jiné náklady neodpovídají cenám v místě a čase obvyklých) je věřitel povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, popř. v rámci svých možnosti jiným způsobem ověřit. Údaje pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele musí být aktuální a musí vypovídat o finanční situaci spotřebitele v okamžiku, kdy žádá o spotřebitelský úvěr.

20. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí z 1. 4. 2015 sp. zn. 1As 30/2015 uzavřel, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověřování (požadavku na doložení) těchto tvrzení (například potvrzením o zaměstnání a příjmů, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.). Nejvyšší soud v uvedeném rozhodnutí dále mimo jiné uvedl, že předobrazem shora citovaného ustanovení k posouzení úvěruschopnosti dle zákona o spotřebitelském úvěru je článek 8 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne , datum, . Soudní dvůr, který se zabýval výkladem tohoto článku, konstatoval, že poskytovatel úvěru musí v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V tomto ohledu se dostatečnost uvedených informací může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené v této smlouvě. Toto posouzení lze provést pomocí podkladu o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situaci zájemce o úvěr. Avšak pouhá, ničím nepodložená, či nedostatečně podložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady.“21. Soud pak tedy v projednávaném případě dospěl k závěru, že žalobce v řízení před soudem I. stupně neprokázal, že by kvalifikovaně a s odbornou péčí jako poskytovatel úvěru zjišťoval, a především ověřoval bonitu žalovaného, zda je schopen splácet revolvingový úvěr, který měl možnost žalovaný čerpat do výše 50 000 Kč, když vycházel pouze z dvou výplatních lístků a tvrzení žalovaného.

22. Soud pro úplnost dodává, že pokud dle ustanovení § 87 zákona číslo 257/2016 Sb. spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti (smlouvy z důvodu uzavření smlouvy v rozporu s ustanovením § 86 odstavec 1 zákona o spotřebitelském úvěru) v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy, nelze toto ustanovení vykládat tak, že pokud dlužník námitku neplatnosti sám aktivně neuplatní (například podáním žaloby na neplatnost sjednané smlouvy o úvěru) nemůže se soud z moci úřední zabývat úvěrovou smlouvou se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem dle článku 8 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.04.2008. Tento závěr je plně v souladu, jak s názorem Nejvyššího soudu k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích prezentovaném v rozsudku ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33Cdo 2178/2018, kde mj. uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka, tedy spotřebitele, ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli, aby dlužníka – spotřebitele náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná, a to shodně s nálezem Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019 IIIÚS 4129/18, který na citované rozhodnutí Nejvyššího soudu odkazuje s tím, že výslovně uvádí, že nezkoumá-li obecný soud zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v článku 36 odstavec 1 Listiny základních práv a svobod.

23. V projednávané věci byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 30 000 Kč a žalovaný na něj uhradil 12 329,24 Kč. Je tedy zřejmé, že v částce 17 670,76 Kč se žalovaný na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil, a proto tato částka mu byla uložena žalobci zaplatit spolu se zákonným úrokem z prodlení od , datum, do zaplacení, neboť od této doby byl žalovaný v prodlení s vrácením poskytnuté částky. Co do zbytku pak byla žaloba zamítnuta vzhledem k tomu, že soud má úvěrovou smlouvu za neplatnou, tedy veškeré další žalobní nároky plynoucí z úvěrové smlouvy byl nucen zamítnout, neboť uvedené nároky jsou povahou akcesorické a váží se k hlavnímu tedy úvěrovému vztahu, který byl neplatně sjednán. Na tom nic nemění skutečnost, že mohlo být plnění žalovaného žalobcem započteno na neplatně sjednané příslušenství jistiny.

24. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud vycházel z ustanovení § 142 o.s.ř., tedy dle úspěchu ve věci. Žalobce byl úspěšný z 65 % (přiznaná částka), žalovaný z 35% ( zamítnutá částka), tedy úspěšnost žalobce byla ve výši 30%.Náklady žalobkyně spočívaly ve 3 úkonech po 300 Kč (převzetí a příprava, podání žaloby a předžalobní upomínka),ve 3 paušálech po 100 Kč a to dle § 14b) vyhlášky číslo 177/1996 Sb. advokátní tarif( dále jen AT), a dále v 2 úkonech po 2 220 Kč( účast při 2 jednáních soudu a to dne 18.4. a 23.5.2024) a 2 paušálech po 300 Kč(dle AT), 21% DPH ve výši 1184,40 Kč, cestovné ke dvěma jednáním právního zástupce žalobce z Prahy do Litoměřic a zpět (celkem 288km,při ceně paliva 38,70 Kč/litr, tedy náhrada cestovného ve výši 1612,80 Kč, náhrada na palivo 412,39 Kč)tedy ve výši 2025 Kč a k tomu 21%DPH 425 Kč, náklady za promeškaný čas ve výši 4 půlhodin po 100 Kč spolu s 21% DPH ve výši 84 Kč. Celkem náklady řízení činily 10 852,40 Kč. Poměrná část dle úspěchu u žalobce ve výši 30% z těchto nákladů ve výši 3256 Kč pak byly přiznány žalobci, když žalovaný se náhrady nákladů řízení vzdal.