10 C 448/2024

Plný text

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Alenou Herčíkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované pro zaplacení 196 958,08 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 114 349 Kč se 14,75% úrokem z prodlení od , datum, do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Co do částky 82 609,08 Kč s příslušenstvím se žaloba zamítá.

III. Co do kapitalizovaného úroku ve výši 15 795,98 Kč, úroku ve výši 14,75 % ročně z částky 196 158,08 Kč od , datum, do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 8 773,39 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 196 958,08 Kč od , datum, se žaloba zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se ve své žalobě domáhala vydání elektronického platebního rozkazu, kterým by jí soud přiznal proti žalované částku ve výši 196 958,08 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 15 795,98 Kč, s úrokem ve výši 14,75 % ročně z částky 196 158,08 Kč od , datum, do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 8 773,39 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 196 958,08 Kč od , datum, do zaplacení s tím, že žalobkyně se žalovanou uzavřela dne , datum, smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru číslo , hodnota, . Před uzavřením smlouvy prozkoumala úvěruschopnost žalované, když byla zkoumána příjmová a výdajová stránka žalované, byl zjišťován věk, vzdělání, zdroj příjmů, rodinný stav, počet vyživovacích povinností, způsob bydlení a bylo též nahlíženo do úvěrových registrů. Žalobkyně před uzavřením smlouvy uzavřela, že žalovaná je v situaci, kdy je schopna platit předmětný úvěr, žalovaná byla oprávněna čerpat revolvingový úvěr prostřednictvím vystavené kreditní karty. Úvěrový rámec činil 200 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr řádně a včas splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši určené v úvěrových podmínkách, a to ve výši 1,99 % ze sjednaného úvěrového rámce. V jednotlivých splátkách pak byly zahrnuty sjednané úroky, příslušná část čerpaného úvěru a pravidelné poplatky, například za výpis, případně nepravidelné poplatky, například poplatek za výběr z automatu, za blokaci karty a dále byly dohodnuty smluvní sankce. Splatnost byla dohodnuta ke každému 20. dni v kalendářním měsíci. Žalovaná pak načerpala celkem částku 222 130 Kč a uhradila částku 107 781 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná nesplácela řádně a včas, žalobkyně využila svého sjednaného práva a ke dni , datum, úvěr zesplatnila. Žalovaná byla vyzvána ke splacení celého úvěru dopisem ze dne , datum, . Vzhledem k tomu, že žalovaná po zesplatnění úvěru na svůj dluh zaplatila pouze částku 11 600 Kč, žalobkyně má vůči ní tedy pohledávku ve výši 196 958,08 Kč, a to na neuhrazené jistině ve výši 196 158,8 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 300 Kč a z účtovaných smluvních pokut ve výši 500 Kč. Dále příslušenství představuje úrok kapitalizovaný ke dni sepsání žaloby ve výši 15 795,98 Kč, úrok ve výši 17,88 % od , datum, do zaplacení z částky 196 158,08 Kč, úrok z prodlení v zákonné výši kapitalizovaný ke dni sepsání žaloby ve výši 8 773,39 Kč a dále úrok z prodlení v zákonné výši od , datum, do zaplacení z částky 196 958 Kč.

2. Soud věci pod č.j. , Anonymizováno, , č. účtu, –, Anonymizováno, dne , datum, vydal elektronický platební rozkaz. Tento se žalované nepodařilo doručit do vlastních rukou, a proto byl zrušen a ve věci byla nařízeno jednání. Žalovaná se k jednání, ač řádně předvolána nedostavila, proto bylo jednáno v její nepřítomnosti podle § 101 odstavec tři o.s.ř.

3. Ze smlouvy uzavřené mezi účastníky dne , datum, o revolvingovém úvěru číslo , hodnota, bylo zjištěno, že výše úvěrového rámce byla stanovena na 130 000 Kč s roční úrokovou sazbou 17,88 %, RPSN 19,42 %, když celková částka splatná spotřebitelem byla sjednána na 142 591 Kč. Výše minimální měsíční splátky 1,99 % z úvěrového rámce, tj. 2 587 Kč. Termín splatnosti splátek byl stanoven každému 20. dni v měsíci. Dále zde byly sjednány důsledky nesplácení úvěru jako 100 Kč za upomínku, když tato výše se může měnit. Smluvní pokuta byla pak stanovena na 500 Kč a dále jednorázová smluvní pokuta po zesplatnění 10 % ze splacené jistiny úroku a úhrady za pojištění, maximálně však 0,1 % denně z dlužné částky a úrok z prodlení. Ve smlouvě byly ještě uvedeny údaje k osobě žalované, jako že je vdaná, nemá žádnou vyživovací povinnost, vzdělání učňovské, typ bydlení vlastní. Zdroje příjmu, důchod 14 988 Kč, čistý vedlejší měsíční příjem 8 000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti 45 000 Kč.

4. Z předžalobní výzvy k plnění bylo zjištěno, že žalované byla zaslána , datum, s tím, že dluh má uhradit nejpozději do , datum, .

5. Z listiny označené jako potvrzení o provedení ověření bonity klienta z oddělení rizik bylo zjištěno, že byly zjištěny údaje, které jsou uvedeny ve smlouvě s tím, že měsíční výdaje domácnosti jsou ještě 10 000 Kč.

6. Dále podle úvěrových registrů bylo ověřeno, že žalovaná není v insolvenci, ani nemá půjčky po splatnosti.

7. Předžalobní upomínce pak předcházela výzva ke splacení celého úvěru ze dne , datum, s doručenkou.

8. Z úvěrové zprávy vypracované žalobkyní bylo zjištěno, že z úvěru ze dne , datum, žalovaná má na splátkách po splatnosti 6 205 Kč, další 6 644 Kč, když v minulosti pak žalovaná měla několik úvěrů do 10 000 Kč.

9. Podle § 2395 a následujících občanského zákoníku číslo 89/2012 Sb. účinného od , datum, (dále jen OZ) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle § 86 odstavec 1 zákona číslo 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných spolehlivých, dostatečných a přiměřených informacích získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

11. Podle § 87 odstavec 1téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odstavec 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Podle § 2991 odstavec 1 OZ kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

13. Podle § 2991 odstavec 2 OZ bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

14. Nejprve se soud zabýval předloženou úvěrovou smlouvou se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem (článek 8 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.04.2008 a také rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18.12.2014 ve věci C-449/13 Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další a jeho transpozicí ve výši uvedeném ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru.

15. V projednávané věci žalobkyně sice tvrdí, avšak řádně neprokazuje, že by s odbornou péčí posuzovala schopnost spotřebitele, tj. žalované splácet revolvingový úvěr s minimální měsíční splátkou 2 587 Kč, v níž jsou zahrnuty i sjednané úroky, příslušná část čerpaného revolvingového úvěru a pravidelné poplatky, popřípadě nepravidelné poplatky, kdy z listin, které žalobkyně soudu předložila, vyplývá, že žalobkyně vycházela z informací, které jí poskytla žalovaná. Ta uvedla, že jako příjem má důchod ve výši 14 988 Kč plus vedlejší měsíční příjem 8 000 Kč a že příjem ostatních členů domácnosti je 45 000 Kč, že nemá žádnou vyživovací povinnost. Z předloženého výpisu z účtu žalované za období od , datum, do , datum, byl zjištěn příjem o firmy , právnická osoba, 7 670 Kč a důchod 14 988 Kč. Například , datum, odešla částka 14 837 Kč, , datum, 9 000 Kč. Pak je zde příjem neoznačený 1 450 Kč a dále platby kartou u obchodníků. Zjevně nebyly zjišťovány celkové majetkové poměry žalované, její příjmy za delší období, výdaje, závazky apod. Žalobkyně dle shora citovaného zákonného ustanovení je povinna náležitým způsobem prověřovat tvrzení žadatele o úvěr. Pokud totiž doložení tvrzení žadatelů o své bonitě nevyžaduje, nepostupuje v souladu s citovaným ustanovením a nelze než uzavřít, že neplní řádně povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Z posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K zjištění úvěruschopnosti klienta je nutné zejména podrobně analyzovat osobní, respektive domácí rozpočet spotřebitele, žadatele o spotřebitelský úvěr, a to na obě jeho strany, tedy jak příjmy, tak výdaje, přičemž věřitel musí vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy, zda vyživuje další osoby, nebo naopak, zda se na financování provozu domácnosti podílí další osoba. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je ryze individuální záležitost v tom smyslu, že se týká jednotlivého spotřebitele ve vztahu ke konkrétnímu spotřebitelskému úvěru.

16. Zákon o spotřebitelském úvěru sice ukládá dlužníkovi povinnost poskytnout věřiteli údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (§ 84 zákona číslo 257/2016 Sb.), avšak tato povinnost nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutí údajů na spotřebitele ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí. Věřitel se tedy nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti (například pokud výdaje na bydlení či stravování nebo jiné náklady neodpovídají cenám v místě a čase obvyklých) je věřitel povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, popř. v rámci svých možnosti jiným způsobem ověřit. Údaje pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele musí být aktuální a musí vypovídat o finanční situaci spotřebitele v okamžiku, kdy žádá o spotřebitelský úvěr.

17. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí z 01.04.2015 sp. zn. 1As 30/2015 uzavřel, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověřování (požadavku na doložení) těchto tvrzení (například potvrzením o zaměstnání a příjmů, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.). Nejvyšší soud v uvedeném rozhodnutí dále mimo jiné uvedl, že předobrazem shora citovaného ustanovení k posouzení úvěruschopnosti dle zákona o spotřebitelském úvěru je článek 8 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.04.2008. Soudní dvůr, který se zabýval výkladem tohoto článku, konstatoval, že „…poskytovatel úvěru musí v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V tomto ohledu se dostatečnost uvedených informací může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené v této smlouvě. Toto posouzení lze provést pomocí podkladu o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situaci zájemce o úvěr. Avšak pouhá, ničím nepodložená, či nedostatečně podložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady.“18. Soud pak tedy v projednávaném případě dospěl k závěru, že žalobkyně v řízení před soudem I. stupně neprokázala (ač poučena dle § 118 a odst.1,3 o.s..ř.), že by kvalifikovaně a s odbornou péčí jako poskytovatelka úvěru zjišťovala, a především ověřovala bonitu žalované, zda je tedy schopna splácet měsíčně revolvingový úvěr, a to nejméně v částce 2 587 Kč, když žalobkyně vycházela pouze z prohlášení žalované a výpisu z účtu, jakož i z registrů dlužníků.

19. Soud pro úplnost dodává, že pokud dle ustanovení § 87 zákona číslo 257/2016 Sb. spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti (smlouvy z důvodu uzavření smlouvy v rozporu s ustanovením § 86 odstavec 1 zákona o spotřebitelském úvěru) v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy, nelze toto ustanovení vykládat tak, že pokud dlužník námitku neplatnosti sám aktivně neuplatní (například podáním žaloby na neplatnost sjednané smlouvy o úvěru) nemůže se soud z moci úřední zabývat úvěrovou smlouvou se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem dle článku 8 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.04.2008. Tento závěr je plně v souladu jak s názorem Nejvyššího soudu k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích prezentovaném v rozsudku ze dne 25.07.2018 sp. zn. 33Cdo 2178/2018, kde mj. uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka, tedy spotřebitele, ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli, aby dlužníka – spotřebitele náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná, a to shodně s nálezem Ústavního soudu ze dne , datum, IIIÚS 4129/18, který na citované rozhodnutí Nejvyššího soudu odkazuje s tím, že výslovně uvádí, že nezkoumá-li obecný soud zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v článku 36 odstavec 1 Listiny základních práv a svobod.

20. S ohledem na shora uvedené závěry soudu tedy po právní stránce nezbylo než věc posoudit tak, že smlouva o revolvingovém úvěru uzavřená dne , datum, je neplatná, neboť odporuje zákonu o spotřebitelském úvěru. Současně má soud v řízení za prokázané, že žalovaná načerpala celkem částku 222 130 Kč a uhradila částku 107 781 Kč. Soud proto dospěl k závěru, že žalovaná se ve výši rozdílu mezi uvedenými částkami, tedy v částce 114 349 Kč bezdůvodně obohatil na úkor žalobkyně, a proto jí uložil tuto částku žalobkyni zaplatit včetně úroku z prodlení od , datum, , neboť v předžalobní výzvě byla žalovaná vyzvána k zaplacení do , datum, .

21. Protože má soud úvěrovou smlouvu za absolutně neplatnou, tak veškeré další žalobní nároky plynoucí z úvěrové smlouvy byl nucen zamítnout, neboť uvedené nároky jsou povahou akcesorické a váží se k hlavnímu, tedy k úvěrovému vztahu, který byl neplatně sjednán. Na tom nic nemění skutečnost, že mohlo být plnění žalované žalobkyní započteno na neplatně sjednané příslušenství listiny. Pokud jde o zkoumání úvěruschopnosti, žalobkyně byla v průběhu řízení poučení o povinnosti tvrdit a prokázat zkoumání úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy, což se však žalobkyni nepodařilo.

22. Pokud jde o náklady řízení, pak soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Vycházel z toho, že podle § 142 odstavec 2 o.s.ř. měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popř. vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.

23. Citované zákonné ustanovení upravuje situaci, kdy úspěch účastníka není úplný a je třeba náhradu nákladů poměrně rozdělit nebo náhradu nepřiznat nikomu. Jedná se jednak o odraz reálného výsledku věci a jednak o prevenci, aby účastníci nežalovali víc, než jim opravdu podle hmotného práva náleží.

24. V posuzované věci pak soud dospěl k závěru, že poměr úspěchu částka 114 349 Kč pouze s úrokem z prodlení proti zamítnuté částce 82 609 Kč s ostatními nároky lze uzavřít tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Ohledně žalobkyně soud vycházel ze skutečnosti, že žalobkyní požadované další nároky ze smluvního plnění nebyly shledány důvodnými s ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru a žalobkyni bylo přiznáno toliko bezdůvodné obohacení. Žalobkyni tak s ohledem na již ustálenou judikaturu směřující k ochraně spotřebitele mohlo být zřejmé, že nebude se svým nárokem v celém jeho rozsahu úspěšná a bude zvažována otázka náhrady nákladů řízení. Naopak nebyla přiznána ani částečná náhrada nákladů řízení ani žalované vzhledem k tomu, že této v řízení žádné náklady nevznikly.