10 C 45/2025

Plný text

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Alenou Herčíkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro 106 325 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 67 521 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z této částky od , datum, do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Žaloba se zamítá co do částky 38 804 Kč se zákonným úrokem ve výši 8 181,03 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 71 325 Kč od , datum, do zaplacení, s úrokem ve výši 24,9 % ročně z částky 68 253 Kč od , datum, do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 3 731 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se ve svém návrhu domáhala vydání elektronického platebního rozkazu, kterým by jí soud přiznal částku ve výši 106 325 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 8 181,03 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 71 325 Kč od , datum, do zaplacení, s úrokem ve výši 24,90 % ročně z částky 68 253 Kč od , datum, do zaplacení tím, že mezi společností , Anonymizováno, , Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., Anonymizováno, . a žalovaným došlo dne , datum, k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo , hodnota, , kde nedílnou součástí smlouvy je i sazebník. Před uzavřením smlouvy posuzoval právní předchůdce žalobkyně s požadovanou odbornou péčí schopnosti žalovaného úvěr získat, když ověřil informace sdělené žalovaným z dokladu a dále pak provedl lustraci ve veřejných registrech. Vzhledem k tomu, že žalovaného vyhodnotil jako úvěruschopného, byla uzavřena smlouva a , datum, poskytl převodem na bankovní účet původní věřitel žalovanému 70 000 Kč. Žalovaný se pak zavázal ve smlouvě platit zápůjční úrokovou sazbu 24,9 % ročně, dále měsíční poplatek 162 Kč za pojištění schopnosti splácet úvěr, a to celkem v 48měsíčních splátkách po 2 479 Kč měsíčně. Žalovaný se pak dostal do prodlení s úhradou více jak dvou splátek, takže k , datum, došlo zesplatnění úvěru. O tom byl žalovaný informován a vyzván zaplacení. K zesplatnění činila dlužná částka 79 506,03 Kč. Od , datum, měl věřitel pak právo na úrok 24,9 % ročně z dlužné jistiny 68 253 Kč až do zaplacení. Dále došlo také k navýšení úroku z prodlení na 15 % ročně od , datum, do zaplacení. Též si žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 %, denně z dlužné částky. Pohledávka vyplývající z uvedené smlouvy byla formou smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, postoupena včetně příslušenství žalobkyni, což bylo sděleno žalovanému. Žalovaný za celou dobu trvání smluvního vztahu uhradil pouze 2 479 Kč. Žalobkyně tedy požaduje dlužnou jistinu 68 253 Kč, dlužné poplatky 3 072 Kč, dlužnou smluvní pokutu ve výši 35 000 Kč vyčíslené ke dni , datum, jako součet neuhrazené smluvní pokuty do zesplatnění a smluvní pokuty po zesplatnění 0,1 % denně z dlužné částky od , datum, , dále kapitalizovaných úroků ve výši 8 181,03 Kč, úroků ve výši 24,9 % ročně z dlužné jistiny od , datum, do zaplacení a zákonných úroků z prodlení ve výši 15 % ročně z dlužné částky 71 325 Kč od , datum, . Vzhledem k tomu, že žalovaný nereagoval ani na předžalobní upomínku, žalobkyni nezbylo než podat předmětný návrh, respektive žalobu.

2. Soud ve věci pod č.j. , Anonymizováno, , č. účtu, –, Anonymizováno, , Anonymizováno, vydal dne , datum, elektronický platební rozkaz. Tento se žalovanému nepodařilo zaručit do vlastních rukou, proto zrušen a ve věci bylo nařízeno jednání. K jednání se zástupce žalobkyně nedostavil po omluvě, žalovaný bez omluvy, ač byli řádně obesláni, a proto bylo jednáno v jejich nepřítomnosti podle § 101 odstavec tři o.s.ř.

3. Soud pak provedl listinné důkazy.

4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi firmou , Anonymizováno, a žalovaným na částku 70 000 Kč splatnou v 48měsíčních splátkách á 2 317 Kč, s měsíční platbou na pojistné 162 Kč a výší měsíční splátky celkově 2 479 Kč, když celkovou částku, kterou měl žalovaný zaplatit, bylo 111 284 Kč. RPSN pak činila 14,93 %. Roční úroková sazba 24,9 %. Součástí smlouvy byly i smluvní podmínky.

5. Z oznámení o postoupení pohledávky s podacím lístkem bylo zjištěno, že toto byla žalovanému sdělena dopisem ze dne , datum, .

6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a seznamu pohledávek bylo zjištěno, že předmětnou pohledávku firma , právnická osoba, . postoupila žalobkyni.

7. Z předžalobní upomínky s podacím lístkem bylo zjištěno, že dne , datum, byla žalovanému zaslána předžalobní upomínka na částku 163 893,23 Kč k zaplacení do , datum, .

8. Podle § 3028 odstavec 1 zákona číslo 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen OZ) účinný od , datum, se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti.

9. Podle § 2395 a následujících občanského zákoníku číslo 89/2012 Sb. účinného od , datum, (dále jen OZ) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle § 86 odstavec 1 zákona číslo 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných spolehlivých, dostatečných a přiměřených informacích získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

11. Podle § 87 odstavec 1téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odstavec 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Podle § 2991 odstavec 1 OZ kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

13. Podle § 2991 odstavec 2 OZ bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

14. Nejprve se soud zabýval předloženou úvěrovou smlouvou se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem (článek 8 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.04.2008 a také rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18.12.2014 ve věci C-449/13 Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další a jeho transpozicí ve výši uvedeném ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru.

15. V projednávané věci žalobkyně sice tvrdí, avšak řádně neprokazuje, že by její právní předchůdce s odbornou péčí posuzoval schopnost spotřebitele, tj. žalovaného splácet úvěr poskytnutý ve výši 70 000 Kč, respektive celkovou částku 111 226 Kč v 48 splátkách á 2 479 Kč, když k tomu žalobkyně nepředložila žádné dokumenty. Zjevně nebyly zjišťovány celkové majetkové poměry žalovaného, jeho příjmy za delší období, výdaje, závazky apod. Žalobce dle shora citovaného zákonného ustanovení je povinen náležitým způsobem prověřovat tvrzení žadatele o úvěr. Pokud totiž doložení tvrzení žadatelů o své bonitě nevyžaduje, nepostupuje v souladu s citovaným ustanovením a nelze než uzavřít, že neplní řádně povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Z posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K zjištění úvěruschopnosti klienta je nutné zejména podrobně analyzovat osobní, respektive domácí rozpočet spotřebitele, žadatele o spotřebitelský úvěr, a to na obě jeho strany, tedy jak příjmy, tak výdaje, přičemž věřitel musí vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy, zda vyživuje další osoby, nebo naopak, zda se na financování provozu domácnosti podílí další osoba. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je ryze individuální záležitost v tom smyslu, že se týká jednotlivého spotřebitele ve vztahu ke konkrétnímu spotřebitelskému úvěru.

16. Zákon o spotřebitelském úvěru sice ukládá dlužníkovi povinnost poskytnout věřiteli údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (§ 84 zákona číslo 257/2016 Sb.), avšak tato povinnost nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutí údajů na spotřebitele ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí. Věřitel se tedy nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti (například pokud výdaje na bydlení či stravování nebo jiné náklady neodpovídají cenám v místě a čase obvyklých) je věřitel povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, popř. v rámci svých možnosti jiným způsobem ověřit. Údaje pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele musí být aktuální a musí vypovídat o finanční situaci spotřebitele v okamžiku, kdy žádá o spotřebitelský úvěr.

17. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí z 01.04.2015 sp. zn. 1As 30/2015 uzavřel, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověřování (požadavku na doložení) těchto tvrzení (například potvrzením o zaměstnání a příjmů, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.). Nejvyšší soud v uvedeném rozhodnutí dále mimo jiné uvedl, že předobrazem shora citovaného ustanovení k posouzení úvěruschopnosti dle zákona o spotřebitelském úvěru je článek 8 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.04.2008. Soudní dvůr, který se zabýval výkladem tohoto článku, konstatoval, že „…poskytovatel úvěru musí v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V tomto ohledu se dostatečnost uvedených informací může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené v této smlouvě. Toto posouzení lze provést pomocí podkladu o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situaci zájemce o úvěr. Avšak pouhá, ničím nepodložená, či nedostatečně podložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady.“18. Soud pak tedy v projednávaném případě dospěl k závěru, že žalobkyně v řízení před soudem I. stupně neprokázala, že by její právní předchůdce kvalifikovaně a s odbornou péčí jako poskytovatel úvěru zjišťoval, a především ověřoval bonitu žalované, zda by byla schopna po 48 měsíců splácet částku 2 479 Kč, respektive celkem uhradit celkovou částku 111 226 Kč, když nebylo zřejmé, že bych vůbec vycházel z jakýchkoliv dokladů.

19. Soud pro úplnost dodává, že pokud dle ustanovení § 87 zákona číslo 257/2016 Sb. spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti (smlouvy z důvodu uzavření smlouvy v rozporu s ustanovením § 86 odstavec 1 zákona o spotřebitelském úvěru) v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy, nelze toto ustanovení vykládat tak, že pokud dlužník námitku neplatnosti sám aktivně neuplatní (například podáním žaloby na neplatnost sjednané smlouvy o úvěru) nemůže se soud z moci úřední zabývat úvěrovou smlouvou se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem dle článku 8 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.04.2008. Tento závěr je plně v souladu, jak s názorem Nejvyššího soudu k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích prezentovaném v rozsudku ze dne 25.07.2018 sp. zn. 33Cdo 2178/2018, kde mj. uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka, tedy spotřebitele, ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli, aby dlužníka – spotřebitele náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná, a to shodně s nálezem Ústavního soudu ze dne 26.02.2019 III.ÚS 4129/18, který na citované rozhodnutí Nejvyššího soudu odkazuje s tím, že výslovně uvádí, že nezkoumá-li obecný soud zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v článku 36 odstavec 1 Listiny základních práv a svobod.

20. Soud tedy dospěl k závěru, že smlouva je podle zákona o spotřebitelském úvěru neplatná, když současně bylo prokázáno, že žalovaný načerpal částku 70 000 Kč a uhradil pouze 2 479 Kč, tedy se na úkor žalobkyně obohatil o částku 67 521 Kč, kterou mu také soud uložil zaplatit, a to spolu se 14,75% úrokem z této částky od , datum, (, datum, skončila lhůta k zaplacení podle předžalobní upomínky do zaplacení), a to z titulu bezdůvodného obohacení.

21. Protože má soud úvěrovou smlouvu za absolutně neplatnou, tak veškeré další žalobní nároky plynoucí z úvěrové smlouvy byl nucen zamítnout, neboť uvedené nároky jsou povahou akcesorické a váží se k hlavnímu, tedy k úvěrovému vztahu, který byl neplatně sjednán. Na tom nic nemění skutečnost, že mohlo být plnění žalovaného žalobkyní započteno na neplatně sjednané příslušenství listiny.

22. Pokud by se žalobkyně dostavila k jednání, byla by v souladu s § 118a odstavec 3 o.s.ř. soudem poučena o tom, že dosud nedoplnila skutková tvrzení ohledně skutečnosti, že smlouva nebyla uzavřena v rozporu s dobrými mravy vzhledem k výši souhrnného poplatku a též ohledně tvrzení ohledně úvěruschopnosti. Svou neúčastí na jednání však žalobkyně znemožnila soudu poskytnout jí takové poučení a současně se tohoto dobrodiní soudu vzdala (viz například usnesení Ústavního soudu ČR sp. zn. IIÚS 175/04 či rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. 1Cmo 294/2001), když jak vyplývá z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (například rozsudek sp. zn. 21Cdo 4314/2008), potřebná poučení soud poskytuje pouze při jednání, popřípadě při přípravném roku nařízeném podle ustanovení § 114c o.s.ř. a není tedy možné poučovat žalobce o neunesení důkazního břemene mimo jednání či přípravný rok. Nedostavení se účastníka k jednání není v žádném směru důvodem pro odročování jednání za účelem splnění poučovací povinnosti podle § 118a odstavec 1 a 3.

23. Pokud jde o náklady řízení, soud vycházel z toho, že podle § 142 odstavec 2 o.s.ř. měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popř. vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.

24. V daném případě pak žalobkyně vyčíslila náklady řízení částkou 24 872,40 Kč, když jejich součástí byl zaplacený soudní poplatek 4 254 Kč a dále pak náklady advokáta podle advokátního tarifu vyhlášky číslo 177/1996 Sb., a to za tři úkony á 5 380 Kč (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva a návrh ve věci samé podle § 11 tarifu), dále tři paušály po 300 Kč a k tomu 21% DPH. Vzhledem však pouze k částečnému úspěchu ve věci byla žalobkyně úspěšná proti žalované pouze v 15 % a také tato částka, tedy 3 731 Kč jí tedy z nákladů řízení byla přiznána.