10 C 451/2024

Plný text

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Alenou Herčíkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného , Anonymizováno 01 Anonymizováno - Anonymizováno pro zaplacení 32 741,51 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou měl soud uložit žalovanému zaplatit žalobkyni částku ve výši 32 741,51 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 775,81 Kč, s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 32 741,51 Kč od , datum, do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 776,50 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 32 741,51 Kč od , datum, do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se ve své žalobě domáhala vydání elektronického platebního rozkazu, kterým by jí soud přiznal proti žalovanému částku 32 741,51 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 775,81 Kč s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 32 741,51 Kč od , datum, do zaplacení s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 776,50 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 32 741,51 Kč od , datum, do zaplacení a náklady řízení s tím, že žalobkyně uzavřela se žalovaným dne , datum, smlouvu o kreditní kartě číslo , Anonymizováno, , na jejímž základě se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout peněžní prostředky do výše úvěrového limitu 31 000 Kč, přičemž byl žalovaný oprávněn úvěr čerpat opakovaně, vždy do výše úvěrového limitu. Žalovaný peněžní prostředky čerpal, kdy čerpání se uskutečňovalo dle ustanovení článku III smlouvy, tedy prostřednictvím kreditní karty, služeb internetového bankovnictví, jakož i bezhotovostním převodem na běžný účet žalovaného vedený u žalobkyně. Úvěruschopnost byla řádně posouzena, když žalobkyně posoudila, jak stránku příjmovou, tak výdajovou, když žalobkyně vycházela z výpisu z osobního účtu, bankovních registrů (CRIF, CBCB). Výše úrokové sazby pro čerpání úvěru prostřednictvím karty za účelem úhrady zboží a služeb byla sjednána ve výši 19,9 % ročně, když však žalobkyně požaduje výši úroku ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru ve výši 15 %. Žalovaný měl povinnost úvěr měsíčně splácet, když splátka činila minimálně 5 % z vyčerpané částky, vždy alespoň 500 Kč. Spolu se splátkou byl žalovaný povinen hradit případně poplatky a úroky. Vzhledem k tomu, že žalovaný porušil úvěrový vztah se žalobkyní, prohlásila veškeré pohledávky ze smlouvy za splatné ke dni , datum, (článek VI odstavec 3 smlouvy). Ke dni , datum, , tedy k datu podání žaloby, činila pohledávka žalobkyně částku 38 293,82 Kč, tedy jistina úvěru po splatnosti ve výši 32 741,51 Kč a příslušenstvím pohledávky tvořené řádným úvěrovým úrokem ve výši 15 % ročně z jistiny pohledávky z jednotlivých neuhrazených splátek a ode dne zesplatnění do dne podání žaloby, tedy ode dne , datum, , v kapitalizované výši 2 775,81 Kč a zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z jistiny a poplatku ve výši 32 741,51 Kč z nezaplacených splátek do zesplatnění a ode dne zesplatnění, tj. ode dne , datum, do dne podání žaloby kapitalizované ve výši 2776,50 Kč, a to v souladu se smlouvou a obchodními podmínkami. Žalovaný byl vyzván k úhradě pohledávky žalobkyně předžalobní výzvou zaslanou , datum, . Žalovaný však ničeho na dluh neuhradil. Při zkoumání úvěruschopnosti žalobkyně vycházela z dlouhodobého vyhodnocení kreditních a debetních obratů na běžném účtu a tedy příjmu 10 468 Kč, když byl napočítán jako medián za období listopad 2018 až březen 2019 a dále pak výdaje 4 090 Kč. K těm výdajům patřilo inkaso, SIPO, trvalé příkazy, pravidelné jednorázové příkazy, nepravidelné výdaje, transakce debetní kartou kartou, včetně výběru z bankomatu, dále z nákladů na úvěrové služby, a tedy platební kapacita vypočtená systémem ve výši 6 378 Kč, byla shledána dostatečnou pro předpokládanou minimální splátku ve výši 1 550 Kč (tedy 5 % z limitu). Zadluženost žalovaného pak byla zjišťována z transakcí klienta, a z kvartálního souhrnného reportu z CBCP. Dále bylo zjištěno, že žalovaného běžný účet nevykazuje nestandardní transakce, které by indikovaly zvýšené riziko možnosti nedostát závazku.

2. Soud pod č.j. , Anonymizováno, , č. účtu, –, Anonymizováno, dne , datum, vydal elektronický platební rozkaz, který však byl pro nedoručení žalovanému zrušen a ve věci bylo nařízeno jednání. K jednání se zástupce žalobkyně nedostavil po omluvě, žalovaný bez omluvy, a proto bylo jednáno v jejich nepřítomnosti podle § 101 odstavec 3 o.s.ř.

3. Soud ve věci provedl důkazy žalobkyní předloženými listinami:

4. Ze smlouvy o úvěru ke kreditní kartě , Anonymizováno, , Anonymizováno, bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi žalobkyní a žalovaným dne , datum, , v níž se žalobkyně zavázala vydat žalovanému kreditní kartu a poskytnout neúčelový revolvingový úvěr na dobu neurčitou do výše sjednaného úvěrového limitu 31 000 Kč. Úroková sazba ke dni uzavření smlouvy činila 19,9 % ročně s tím, že tato je pohyblivá, splatnost měsíčních splátek byla 24. dne měsíci, minimální výše měsíční splátky 5 % k vyčerpané části, nejméně 500 Kč. Celková částka, kterou by měl žalovaný zaplatit, byla 34 758,66 Kč a RPSN pak činila 24,69 % ročně. Dále zde byly stanoveny i poplatky, které se žalovaný zavázal platit spolu s úvěrem. Bylo zde také ustanovení o možnosti žalobkyně odstoupit od smlouvy při neplnění povinností ze strany žalovaného.

5. Z vyhodnocení dat o žádosti o úvěr bylo zjištěno, že byla schválena částka 31 000 Kč a byla zde uvedena data týkající se žalovaného a kreditní karty. Totožnost žalovaného byla ověřena podle občanského průkazu s tím, že žalovaný měsíčně splácí 850 Kč na splátkách z úvěrů, kdy nesplacená jistina spotřebitelských úvěrů je 40 000 Kč.

6. Dále byla soudu předložena počítačová, naprosto nepřehledná, sjetina, která zřejmě měla dokládat načerpanou částku a zaplacenou částku, z níž soud nemohl učinit žádná zjištění.

7. Z oznámení o zesplatnění úvěru ze dne , datum, bylo zjištěno, že bylo žalovanému zasláno dle dodejky , datum, .

8. Dále byly předloženy opakované výzvy k uhrazení dluhu.

9. Z předžalobní upomínky zaslané právním zástupcem žalobkyně žalovanému dne , datum, bylo zjištěn i termín sedmi dnů pro uhrazení dluhu.

10. Podle § 2395 a následujících občanského zákoníku číslo 89/2012 Sb. účinného od , datum, (dále jen OZ) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Podle § 86 odstavec 1 zákona číslo 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných spolehlivých, dostatečných a přiměřených informacích získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

12. Podle § 87 odstavec 1téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odstavec 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Podle § 547 OZ právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

14. Podle § 588 OZ věta první soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

15. Podle § 2991 odstavec 1 OZ kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

16. Podle § 2991 odstavec 2 OZ bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

17. Nejprve se soud zabýval předloženou úvěrovou smlouvou se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem (článek 8 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.04.2008 a také rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18.12.2014 ve věci C-449/13 Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další a jeho transpozicí ve výši uvedeném ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru.

18. V projednávané věci žalobkyně sice tvrdí, ale nijak neprokazuje, že prověřila úvěruschopnost žalovaného dle transakcí na jeho běžném účtu a použitím bankovní metody a tedy neprokazuje, že by s odbornou péčí posuzovala schopnost spotřebitele, tj. žalovaného, splácet revolvingový úvěr poskytnutý do výše úvěrového limitu 31 000 Kč plus částky připadající na úrok, a to v pravidelných měsíčních splátkách nejméně 5 %, když opět pouze tvrdí, ovšem nijak neprokazuje, zjišťování nejen příjmů, ale zejména výdajů žalovaného. Zjevně nebyly zjišťovány celkové majetkové poměry žalovaného, jeho příjmy za delší období, výdaje, závazky apod. Žalobce dle shora citovaného zákonného ustanovení je povinen náležitým způsobem prověřovat tvrzení žadatele o úvěr. Pokud totiž doložení tvrzení žadatelů o své bonitě nevyžaduje, nepostupuje v souladu s citovaným ustanovením a nelze než uzavřít, že neplní řádně povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Z posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K zjištění úvěruschopnosti klienta je nutné zejména podrobně analyzovat osobní, respektive domácí rozpočet spotřebitele, žadatele o spotřebitelský úvěr, a to na obě jeho strany, tedy jak příjmy, tak výdaje, přičemž věřitel musí vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy, zda vyživuje další osoby, nebo naopak, zda se na financování provozu domácnosti podílí další osoba. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je ryze individuální záležitost v tom smyslu, že se týká jednotlivého spotřebitele ve vztahu ke konkrétnímu spotřebitelskému úvěru.

19. Zákon o spotřebitelském úvěru sice ukládá dlužníkovi povinnost poskytnout věřiteli údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (§ 84 zákona číslo 257/2016 Sb.), avšak tato povinnost nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutí údajů na spotřebitele ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí. Věřitel se tedy nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti (například pokud výdaje na bydlení či stravování nebo jiné náklady neodpovídají cenám v místě a čase obvyklých) je věřitel povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, popř. v rámci svých možnosti jiným způsobem ověřit. Údaje pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele musí být aktuální a musí vypovídat o finanční situaci spotřebitele v okamžiku, kdy žádá o spotřebitelský úvěr.

20. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí z 01.04.2015 sp. zn. 1As 30/2015 uzavřel, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověřování (požadavku na doložení) těchto tvrzení (například potvrzením o zaměstnání a příjmů, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.). Nejvyšší soud v uvedeném rozhodnutí dále mimo jiné uvedl, že předobrazem shora citovaného ustanovení k posouzení úvěruschopnosti dle zákona o spotřebitelském úvěru je článek 8 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.04.2008. Soudní dvůr, který se zabýval výkladem tohoto článku, konstatoval, že „…poskytovatel úvěru musí v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V tomto ohledu se dostatečnost uvedených informací může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené v této smlouvě. Toto posouzení lze provést pomocí podkladu o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situaci zájemce o úvěr. Avšak pouhá, ničím nepodložená, či nedostatečně podložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady.“21. Soud pak tedy v projednávaném případě dospěl k závěru, že žalobkyně v řízení před soudem I. stupně neprokázala, že by kvalifikovaně a s odbornou péčí jako poskytovatel úvěru zjišťovala, a především ověřovala bonitu žalovaného vzhledem k schopnosti splácet uvažovaný úvěr.

22. Soud pro úplnost dodává, že pokud dle ustanovení § 87 zákona číslo 257/2016 Sb. spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti (smlouvy z důvodu uzavření smlouvy v rozporu s ustanovením § 86 odstavec 1 zákona o spotřebitelském úvěru) v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy, nelze toto ustanovení vykládat tak, že pokud dlužník námitku neplatnosti sám aktivně neuplatní (například podáním žaloby na neplatnost sjednané smlouvy o úvěru) nemůže se soud z moci úřední zabývat úvěrovou smlouvou se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem dle článku 8 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.04.2008. Tento závěr je plně v souladu, jak s názorem Nejvyššího soudu k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích prezentovaném v rozsudku ze dne 25.07.2018 sp. zn. 33Cdo 2178/2018, kde mj. uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka, tedy spotřebitele, ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli, aby dlužníka – spotřebitele náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná, a to shodně s nálezem Ústavního soudu ze dne 26.02.2019 IIIÚS 4129/18, který na citované rozhodnutí Nejvyššího soudu odkazuje s tím, že výslovně uvádí, že nezkoumá-li obecný soud zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v článku 36 odstavec 1 Listiny základních práv a svobod.

23. V daném případě žalobkyně netvrdí, ani nijak nedokládá (za takový doklad nelze vzít s naprosto nepřehledný a nesrozumitelný výtisk z programu žalobkyně), když není tvrzeno, kolik žalovaný načerpal na úvěru ani kolik na splátkách zaplatil. Soud v daném případě nemá prostor ani pro přiznání bezdůvodného obohacení ve prospěch žalobkyně, kdy při zjišťování by musel znát načerpanou částku a částku, která žalovaným byla zaplacena, a dle výsledku vyhodnotit, zda bezdůvodné obohacení na straně žalovaného vůči žalobkyni vzniklo.

24. Protože má soud úvěrovou smlouvu za neplatnou, tak veškeré další žalobní nároky plynoucí z úvěrové smlouvy byl nucen zamítnout, neboť uvedené nároky jsou povahou akcesorické a váží se k hlavnímu, tedy k úvěrovému vztahu, který byl neplatně sjednán. Na tom nic nemění skutečnost, že mohlo být plnění žalovaného žalobkyní započteno na neplatně sjednané příslušenství listiny.

25. Pokud by se žalobkyně dostavila k jednání, byla by v souladu s § 118a odstavec 3 o.s.ř. soudem poučena o tom, aby řádně tvrdila a prokázala zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy. Svou neúčastí na jednání však žalobkyně znemožnila soudu poskytnout mu takové poučení a současně se tohoto dobrodiní soudu vzdal (viz například usnesení Ústavního soudu ČR sp. zn. IIÚS 175/04 či rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. 1Cmo 294/2001), když jak vyplývá z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (například rozsudek sp. zn. 21Cdo 4314/2008), potřebná poučení soud poskytuje pouze při jednání, popřípadě při přípravném roku nařízeném podle ustanovení § 114c o.s.ř. a není tedy možné poučovat žalobkyni o neunesení důkazního břemene mimo jednání či přípravný rok. Nedostavení se účastníka k jednání není v žádném směru důvodem pro odročování jednání za účelem splnění poučovací povinnosti podle § 118a odstavec 1 a 3.

26. O nákladech řízení pak soud rozhodoval podle úspěchu, tedy § 142 o.s.ř., když však rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť ve sporu úspěšnému žalovanému nevznikly s řízením žádné náklady.