10 C 46/2024

Plný text

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Alenou Herčíkovou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1 , Ph.D. sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozená Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 pro zaplacení 12 132 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 4 336 Kč s 15 % úrokem z prodlení od , datum, do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Co do částky 7 796 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 532,75 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 297,81 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 4 878,35 Kč ve výši 15 % od , datum, do zaplacení a úroku 8 % ročně z částky 4 658,08 Kč od , datum, do zaplacení se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se ve své žalobě domáhal vydání elektronického platebního rozkazu, popřípadě rozsudku, nímž by soud uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 2 132 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 532,75 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 297,81 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 4 878,35 Kč od , datum, do zaplacení ve výši 15 % a s úrokem 8 % ročně z částky 4 658,08 Kč od , datum, do zaplacení a náklady řízení s tím, že mezi žalovanou a společností , právnická osoba, . došlo dne , datum, k uzavření smlouvy o úvěru č. , hodnota, . Věřitel pak žalované zapůjčil na základě této smlouvy 5 000 Kč v hotovosti. Žalovaná se dále zavázala zaplatit úrok v pevné výši 254 Kč, dále poplatek za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy 2 450 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu 692 Kč, úhradu za možnost platit splátky v hotovosti ve výši 900 Kč. Celkovou dlužnou částku ve výši 9 296 Kč se pak zavázala zaplatit ve 14měsíčních splátkách po 664 Kč nejpozději do , datum, . Na dluh žalovaná uhradila pouze částku 664 Kč, a to dne , datum, . Pohledávku za žalovanou pak věřitel postoupil na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, na žalobce, a to v rozsahu neuhrazené jistiny ve výši 4 658,08 Kč, úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru 220,27 Kč, úhrady za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 2 275 Kč, úhrady za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 642,94 Kč, úhrady za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 835,71 Kč, smluvní pokutu dle smlouvy ve výši 3 500 Kč, úroku vyčísleného od , datum, do , datum, z dlužné jistiny ve výši 297,81 Kč a zákonného úroku z prodlení od , datum, ve výši 532,75 Kč, dále úroků z úvěru ve výši 8 % z dlužné jistiny 4 658,08 Kč od , datum, do zaplacení a dále zákonných úroků z prodlení ve výši 15 % p. a. z částky 4 878,35 Kč, se stávající se dlužné jistiny úvěru ve výši 4 658,08 Kč, úroku za sjednanou dobu poskytnutí ve výši 220,27 Kč od , datum, do zaplacení. Vzhledem k tomu, že žalovaná dluh nezaplatila ani na předžalobní upomínku ze dne , datum, , nezbylo žalobci než podat tuto žalobu.

2. Soud ve věci nevydal elektronický platební rozkaz a bylo ve věci nařízeno jednání. Žalovaná se k jednání, ať řádně předvolaná, nedostavila, a proto bylo jednáno podle § 101 odst. 3 o. s. ř. v její nepřítomnosti.

3. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, bylo zjištěno, že mezi firmou , právnická osoba, . byla uzavřena dne , datum, , a to na úvěr ve výši 5 000 Kč. Žalovaná se dále zavázala zaplatit ještě úrok ve výši 254 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru 2 450 Kč, náklady na vyhodnocení 692 Kč a za inkaso plateb 900 Kč, to znamená, že se zavázala zaplatit celkem částku 9 296 Kč ve 14měsíčních splátkách à 664 Kč. Z potvrzení o zaplacení bylo zjištěno, že žalovaná na dluh zaplatila dne , datum, částku 664 Kč.

4. Z oznámení o postoupení pohledávky s doručenkou bylo zjištěno, že oznámení o postoupení bylo žalované zasláno dne , datum, do vlastních rukou. Z předžalobní upomínky a podacího lístku bylo zjištěno, že byla zasílána do vlastních rukou dne , datum, a mělo být splněno nejpozději do , datum, . Z postupní smlouvy a soupisu pohledávek bylo zjištěno, že předmětnou pohledávku firma , právnická osoba, . postoupila na žalobce, když smlouva byla ze dne , datum, .

5. Podle § 2395 a následujících občanského zákoníku číslo 89/2012 Sb. účinného od 01.01.2014 (dále jen OZ) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle § 86 odstavec 1 zákona číslo 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných spolehlivých, dostatečných a přiměřených informacích získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

7. Podle § 87 odstavec 1téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odstavec 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

8. Podle § 547 OZ právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

9. Podle § 588 OZ věta první soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

10. Podle § 2991 odstavec 1 OZ kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

11. Podle § 2991 odstavec 2 OZ bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

12. Nejprve se soud zabýval předloženou úvěrovou smlouvou se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem (článek 8 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.04.2008, Anonymizováno, a také rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18.12.2014 ve věci C-449/13 Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další a jeho transpozicí ve výši uvedeném ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru.

13. V daném případě žalobce ani netvrdil, že by věřitel s odbornou péčí posuzoval schopnost spotřebitele tedy žalované zaplatit ve 14měsíčních splátkách à 664 Kč částku 9 296 Kč. Neučinil tak ani po poučení podle § 118a, odst. 1, 3 o. s. ř., což je tedy v extrémním rozporu s jeho povinností podle zákona o spotřebitelském úvěru.

14. Soud pro úplnost dodává, že pokud dle ustanovení § 87 zákona číslo 257/2016 Sb. spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti (smlouvy z důvodu uzavření smlouvy v rozporu s ustanovením § 86 odstavec 1 zákona o spotřebitelském úvěru) v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy, nelze toto ustanovení vykládat tak, že pokud dlužník námitku neplatnosti sám aktivně neuplatní (například podáním žaloby na neplatnost sjednané smlouvy o úvěru) nemůže se soud z moci úřední zabývat úvěrovou smlouvou se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem dle článku 8 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.04.2008. Tento závěr je plně v souladu, jak s názorem Nejvyššího soudu k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích prezentovaném v rozsudku ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33Cdo 2178/2018, kde mj. uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka, tedy spotřebitele, ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli, aby dlužníka – spotřebitele náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná, a to shodně s nálezem Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019 IIIÚS 4129/18, který na citované rozhodnutí Nejvyššího soudu odkazuje s tím, že výslovně uvádí, že nezkoumá-li obecný soud zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v článku 36 odstavec 1 Listiny základních práv a svobod.

15. Dále ještě soud uvádí, že v projednávané věci byl žalované poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 5 000 Kč, ovšem žalovaná se zavázala zaplatit celkem částku 9 296 Kč (poplatky viz. shora) a tedy by za 14 měsíců přeplatila o částku 4 296 Kč, což soud považuje za nepřiměřené a v rozporu s dobrými mravy, založeným objektivně existujícím hrubým nepoměrem vzájemných plnění. Okresní soud je tak přesvědčen, že rozpor s dobrými mravy založený objektivně existujícím hrubým nepoměrem vzájemných plnění je natolik intenzivní, že žalobci nelze spravedlivě poskytnout ochranu ze strany soudu.

16. S ohledem na shora uvedené závěry soudu tedy po právní stránce nezbylo než věc posoudit tak, že smlouva o úvěru je absolutně neplatná podle § 588 OZ, neboť svým obsahem nebo účelem zjevně odporuje zákonu nebo jej obchází, nebo se příčí dobrým mravům. Současně má soud v řízení za prokázané, že věřitel poskytl žalované částku 5 000 Kč jako úvěr, což je částka, kterou žalovaná svým podpisem převzala. Soud proto dospěl k závěru, že se v této výši žalovaná na úkor žalobce (respektive právního předchůdce žalobce) bezdůvodně obohatila, a to o částku 5 000 Kč mínus 664 Kč, což byla částka, kterou žalobci zaplatila, a tedy soud uložil žalované z titulu bezdůvodného obohacení zaplatit žalobci částku 4 336 Kč, a to i se zákonným úrokem z prodlení od , datum, (do , datum, měla podle předžalobní výzvy dluh uhradit), a to podle § 1970 občanského zákoníku a § 2 nařízení vlády číslo 351/2013 Sb.

17. Protože má soud úvěrovou smlouvu za absolutně neplatnou, tak veškeré další žalobní nároky plynoucí z úvěrové smlouvy byl nucen zamítnout, neboť uvedené nároky jsou povahou akcesorické a váží se k hlavnímu, tedy k úvěrovému vztahu, který byl neplatně sjednán. Na tom nic nemění skutečnost, že mohlo být plnění žalované žalobcem započteno na neplatně sjednané příslušenství listiny.

18. Pokud jde o náklady řízení, pak soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Vycházel z toho, že podle § 142 odst. 2 o. s. ř. měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popř. vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.

19. Citované zákonné ustanovení upravuje situaci, kdy úspěch účastníka není úplný a je třeba náhradu nákladů poměrně rozdělit nebo náhradu nepřiznat nikomu. Jedná se jednak o odraz reálného výsledku věci a jednak o prevenci, aby účastníci nežalovali víc, než jim opravdu podle hmotného práva náleží.

20. V posuzované věci pak soud dospěl k závěru, že poměr úspěchu přiznané částky 4 336 Kč s 15 % úrokem od , datum, vůči částce 7 796 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 532,75 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 297,81 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 4 878,35 Kč ve výši 15 % od , datum, do zaplacení a úroku 8 % ročně z částky 4 658,08 Kč od , datum, do zaplacení lze pak uzavřít tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Ohledně žalobce soud vycházel ze skutečnosti, že žalobcem požadované další nároky ze smluvního plnění nebyly shledány důvodnými s ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru a žalobci bylo přiznáno toliko bezdůvodné obohacení. Žalobci tak s ohledem na již ustálenou judikaturu směřující k ochraně spotřebitele mohlo být zřejmé, že nebude se svým nárokem v celém jeho rozsahu úspěšným a bude zvažována otázka náhrady nákladů řízení. Naopak nebyla přiznána ani částečná náhrada nákladů řízení ani žalované vzhledem k tomu, že této v řízení žádné náklady nevznikly.