10 C 573/2022

Plný text

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Alenou Herčíkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 22 122,98 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 15 131 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení a náklady řízení ve výši 842 Kč, a to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, náklady řízení pak k rukám právního zástupce žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení].

II. Co do částky kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 704,52 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 150 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč, částky ve výši 3 116,98 Kč a co do částky 3 875 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení, se žaloba zamítá.

1. Žalobce se domáhal zaplacení částky 19 006 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 704,52 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 150 Kč, s náklady spojenými s uplatněním pohledávku ve výši 217 Kč a částky ve výši 3 116,98 Kč s tím, že žalovaný dne [datum] uzavřel s právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba], [IČO] smlouvu o úvěru [číslo] ve znění smlouvy o úvěru téhož čísla ze dne [datum], jejíž nedílnou součástí byly obchodní podmínky smlouvy o úvěru. Na základě této smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalované úvěr ve výši 20 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit částku 23 875 Kč spolu s příslušenstvím do [datum]. Žalovaný však svůj dluh nezaplatil do stanoveného termínu, a protože byl v prodlení, právní předchůdce žalobce jí účtoval i smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny, a to za každý den prodlení dle smlouvy. Předmětná pohledávka pak byla na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] převedena na žalobce a žalovanému byla oznámena přípisem. Celková hodnota pohledávky činila ke dni postoupení 22 314 Kč a skládala se z nesplacené jistiny ve výši 19 006 Kč, nesplacené smluvní pokuty 3 158 Kč, neuhrazené paušální náhrady nákladů na upomínání ve výši 150 Kč. Žalobce dále v řízení požadoval zaplacení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 704,52 Kč (od [datum] do [datum]), dále zákonný úrok z prodlení z jistiny ode dne [datum] do zaplacení, náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč (za jednu osobní návštěvu), smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení od prvního dne prodlení do účinnosti převedení pohledávky na žalobce, tj. od [datum] do [datum], ve výši 3 116,98 Kč, a nakonec náhradu nákladů řízení. Žalobce uvedl, že žalovaný dosud plnil jejímu právnímu předchůdci tak, že dne [datum] uhradil částku 500 Kč, a dne [datum] částku 4 369 Kč. Poté už ani přes výzvy žalobce neuhradil ničeho.

2. K jednání se zástupce žalobce nedostavil po omluvě, žalovaný se nedostavil bez omluvy, a proto bylo jednáno v jejich nepřítomnosti podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“).

3. Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující:

4. Ze smluv o úvěru [číslo] spolu s obchodními podmínkami bylo zjištěno, že firma [právnická osoba] a žalovaný tuto smlouvu uzavřeli na částku 10 000 Kč, a posléze 20 000 Kč spotřebitelského úvěru, s konečným datem splatnosti [datum], když smlouva je z [datum]. Délka splatnosti zápůjčky byla stanovena na 60 dnů. Dále jsou ve smlouvě uvedeny různé poplatky týkající se případného prodloužení smlouvy, respektive prodloužení splatnosti, práva na odstoupení a podobně. Ve smlouvě je též zakotvena smluvní pokuta při řádném nezaplacení smlouvy.

5. Z výpisů z bankovních účtů předchůdce žalobce bylo zjištěno, že dne [datum] odešla žalovanému platba ve výši 10 000 Kč na jeho bankovní účet, dne [datum] další platba ve výši 3 000 Kč, dne [datum] ve výši 2 000 Kč, [datum] platba ve výši 2 500 Kč, dne [datum] platba ve výši 2 000 Kč, a nakonec dne [datum] ještě platba ve výši 500 Kč.

6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek mezi firmou [právnická osoba] a žalobcem spolu s přehledem postoupených pohledávek bylo zjištěno, že předmětná pohledávka byla na žalobce postoupena.

7. Z oznámení o postoupení pohledávky bylo zjištěno, že žalovanému byla tato zasílána [datum].

8. Z předžalobní upomínky a připojené doručenky pak vyplynulo, že žalovanému byla tato odeslána dne [datum]

9. Podle § 2395 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle § 86 odstavec 1 zákona číslo 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných spolehlivých, dostatečných a přiměřených informacích získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

11. Podle § 87 odstavec 1 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odstavec 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Podle § 547 o. z. právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

13. Podle § 588 o. z. věta první soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

14. Podle § 2991 odstavec 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

15. Podle § 2991 odstavec 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

16. Nejprve se soud zabýval předloženou úvěrovou smlouvou se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem (článek 8 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] a také rozsudek Evropského soudního dvora ze dne [datum] ve věci C [číslo] Consumer Finance proti [jméno] [příjmení] a další a jeho transpozicí ve výši uvedeném ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru.

17. V projednávané věci žalobce tvrdí a avšak nijak neprokazuje, že by jeho právní předchůdce, tedy původní věřitel, s odbornou péčí posuzoval schopnost spotřebitele, tj. během dvou měsíců zaplatit úvěr s částkou 20 000 Kč vč. úroků a dalších poplatků. Zkoumání úvěruschopnosti se omezilo toliko na nahlížení do registrů a registrační údaje poskytnuté žalovaným. Zjevně tedy nebyly zjišťovány celkové majetkové poměry žalovaného, jeho skutečné příjmy za delší období, výdaje, závazky, apod. Žalobce dle shora citovaného zákonného ustanovení je přitom povinen náležitým způsobem prověřovat tvrzení žadatele o úvěr. Pokud totiž doložení tvrzení žadatelů o své bonitě nevyžaduje, nepostupuje v souladu s citovaným ustanovením a nelze než uzavřít, že neplní řádně povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Z posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K zjištění úvěruschopnosti klienta je nutné zejména podrobně analyzovat osobní, respektive domácí rozpočet spotřebitele, žadatele o spotřebitelský úvěr, a to na obě jeho strany, tedy jak příjmy, tak výdaje, přičemž věřitel musí vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy, zda vyživuje další osoby, nebo naopak, zda se na financování provozu domácnosti podílí další osoba. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je ryze individuální záležitost v tom smyslu, že se týká jednotlivého spotřebitele ve vztahu ke konkrétnímu spotřebitelskému úvěru.

18. Zákon o spotřebitelském úvěru sice ukládá dlužníkovi povinnost poskytnout věřiteli údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (§ 84 zákona č. 257/2016 Sb.), avšak tato povinnost nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutí údajů na spotřebitele ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí. Věřitel se tedy nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti (například pokud výdaje na bydlení či stravování nebo jiné náklady neodpovídají cenám v místě a čase obvyklých) je věřitel povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, popř. v rámci svých možnosti jiným způsobem ověřit. Údaje pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele musí být aktuální a musí vypovídat o finanční situaci spotřebitele v okamžiku, kdy žádá o spotřebitelský úvěr.

19. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí z 1. 4. 2015 sp. zn. 1As 30/2015 uzavřel, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověřování (požadavku na doložení) těchto tvrzení (například potvrzením o zaměstnání a příjmů, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele, apod.). Nejvyšší soud v uvedeném rozhodnutí dále mimo jiné uvedl, že předobrazem shora citovaného ustanovení k posouzení úvěruschopnosti dle zákona o spotřebitelském úvěru je článek 8 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] Soudní dvůr, který se zabýval výkladem tohoto článku, konstatoval, že„ …poskytovatel úvěru musí v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V tomto ohledu se dostatečnost uvedených informací může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené v této smlouvě. Toto posouzení lze provést pomocí podkladu o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situaci zájemce o úvěr. Avšak pouhá, ničím nepodložená, či nedostatečně podložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady.“ 20. Soud pak tedy v projednávaném případě dospěl k závěru, že žalobce v řízení před soudem I. stupně neprokázal, že by jeho právní předchůdce jako poskytovatel úvěru kvalifikovaně a s odbornou péčí zjišťoval a především ověřoval bonitu žalovaného, tedy zda je schopen do 60 dní vrátit částku ve výši 20 000 Kč.

21. Soud pro úplnost dodává, že pokud dle ustanovení § 87 zákona č. 257/2016 Sb. spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti (smlouvy z důvodu uzavření smlouvy v rozporu s ustanovením § 86 odstavec 1 zákona o spotřebitelském úvěru) v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy, nelze toto ustanovení vykládat tak, že pokud dlužník námitku neplatnosti sám aktivně neuplatní (například podáním žaloby na neplatnost sjednané smlouvy o úvěru) nemůže se soud z moci úřední zabývat úvěrovou smlouvou se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem dle článku 8 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum]. Tento závěr je plně v souladu s názorem Nejvyššího soudu k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích prezentovaném v rozsudku ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, kde mj. uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka, tedy spotřebitele, ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli, aby dlužníka – spotřebitele náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná, a to shodně s nálezem Ústavního soudu ze dne [datum] III ÚS 4129/18, který na citované rozhodnutí Nejvyššího soudu odkazuje s tím, že výslovně uvádí, že nezkoumá-li obecný soud zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v článku 36 odstavec 1 Listiny základních práv a svobod.

22. S ohledem na shora uvedené závěry soudu tedy po právní stránce nezbylo, než věc posoudit tak, že smlouva o úvěru uzavřená dne [datum] je absolutně neplatná podle § 588 OZ, neboť svým obsahem nebo účelem zjevně odporuje zákonu nebo jej obchází, nebo se příčí dobrým mravům. Současně má soud v řízení za prokázané, že žalobce poskytl žalovanému částku 20 000 Kč jako úvěr a vzhledem k tomu, že na žalovaný na tuto částku zaplatil celkem pouze 4 869 Kč, pak se na úkor právního předchůdce žalobce, resp. žalobce, bezdůvodně obohatil a soud tedy žalovanému z titulu bezdůvodného obohacení uložil zaplatit žalobci částku 15 131 Kč, tedy částku představující poskytnutý úvěr po odečtení částky, kterou žalovaný doposud zaplatil, a to se zákonným úrokem z prodlení.

23. Protože má soud úvěrovou smlouvu za absolutně neplatnou, tak veškeré další žalobní nároky plynoucí z úvěrové smlouvy byl nucen zamítnout, neboť uvedené nároky jsou povahou akcesorické a váží se k hlavnímu, tedy k úvěrovému vztahu, který byl neplatně sjednán. Na tom nic nemění skutečnost, že mohlo být plnění žalovaného žalobcem započteno na neplatně sjednané příslušenství jistiny.

24. Pokud by se žalobce dostavil k jednání, byl by v souladu s § 118a odstavec 3 o.s.ř. soudem poučen o tom, že dosud nedoplnil skutková tvrzení ohledně skutečnosti, že smlouva nebyla uzavřena v rozporu s dobrými mravy vzhledem k výši souhrnného poplatku a též ohledně tvrzení ohledně úvěruschopnosti. Svou neúčastí na jednání však žalobce znemožnil soudu poskytnout mu takové poučení a současně se tohoto dobrodiní soudu vzdal (viz například usnesení Ústavního soudu ČR sp. zn. II. ÚS 175/04 či rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. 1 Cmo 294/2001), když jak vyplývá z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (například rozsudek sp. zn. 21 Cdo 4314/2008), potřebná poučení soud poskytuje pouze při jednání, popřípadě při přípravném roku nařízeném podle ustanovení § 114c o.s.ř. a není tedy možné poučovat žalobce o neunesení důkazního břemene mimo jednání či přípravný rok. Nedostavení se účastníka k jednání není v žádném směru důvodem pro odročování jednání za účelem splnění poučovací povinnosti podle § 118a odstavec 1 a 3 o. s. ř.

25. Pokud jde o náklady řízení, v daném případě soud vycházel z nákladů řízení ve výši 2 338 Kč, které se skládají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 886 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21%, tj. 252 Kč. V daném případě však žalobce žaloval 22 122,98 Kč, byl úspěšný v částce 15 131 Kč, tedy v 68 %, žalovaný pak v 32 %, tedy celková úspěšnost žalobce je 36 %, což z částky 2 338 Kč základních nákladů řízení činí po zaokrouhlení částku 842 Kč, kterou také soud žalobci přiznal.

26. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl o povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupkyně žalobkyně. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 o. s. ř., neboť pro stanovení lhůty delší neshledal důvod.