10 C 64/2025

Plný text

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Alenou Herčíkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované pro 11 604 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku , částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši , Anonymizováno, ,, Anonymizováno, % ročně od , datum, do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Žaloba se co do částky , částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni část nákladů řízení ve výši , částka, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, k rukám právního zástupce žalobkyně , Jméno advokáta, .

1. Žalobkyně se ve své žalobě domáhala vydání elektronického platebního rozkazu, kterým by jí soudem bylo vyhověno proti žalované ohledně žalované částky ve výši , částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od , datum, do zaplacení a náklady řízení s tím, že mezi společností Emma´s , právnická osoba, . a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, , pak pohledávka byla postoupena společnost , právnická osoba, a dále pak na žalobkyni podle postupní smlouvy z téhož dne. Původní věřitel uzavřel se žalovanou smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl žalované dne , datum, úvěr ve výši , částka, , který měl být splacen nejpozději do , datum, . Žalovaná však řádně neplnila ze smlouvy a dluží na nesplacené jistině úvěru , částka, , dále poplatek za poskytnutí úvěru , částka, a úrok stanovený podle smlouvy ve výši , částka, . Upomínka byla žalované zaslána , datum, , avšak bezúspěšně. Žalovanou pak poskytovatel úvěru prověřoval ohledně úvěruschopnosti ve veřejně dostupných databází, a to ISIR CEE, CRKI, EUCB, BRKI, NRKI. Jak již bylo řečeno, žalovaná na dluh ničeho nezaplatila a celková částka , částka, byla splatná , datum, .

2. Soud pod č.j. EPR , č. účtu, –5 dne , datum, vydal elektronický platební rozkaz. Tento se žalované nepodařilo doručit do vlastních rukou, a proto byl zrušen a ve věci bylo nařízeno jednání. K jednání se nedostavil po omluvěřádně předvolaný zástupce žalobce, a proto bylo jednáno v jeho nepřítomnosti podle § 101 odstavec 3 o.s.ř.

3. Žalovaná, která se řádně dostavila k jednání uvedla, že částka , částka, jí byla poskytnuta, tuto převzala. Dále uvedla, že už je to hodně dlouho, takže si matně vzpomíná, že se jí před uzavřením smlouvy ptali po telefonu, jaký má čistý výdělek, ale na nic jiného si nevzpoměla.

4. Soud ve věci provedl řadu listinných důkazů.

5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo , Anonymizováno, /, Anonymizováno, ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalované byla poskytnuta částka , částka, s úrokovou sazbou 36 % ročně, tedy s úrokem , částka, , když RPSN činila , částka, , jednorázová výše splátky , částka, , doba splatnosti byla 30 dnů od odeslání finančních prostředků z úvěru úvěrované, celková částka ke splacení úvěrovanou , částka, a celková výše poplatku za sjednání úvěru , částka, . Jednalo se o bezúčelový spotřebitelský úvěr. Smlouva obsahovala otázky splácení, pravidla komunikace, způsob právního jednání i ustanovení o následcích při porušení smlouvy a sankcí, kde žalovaná uvedla své nároky při prodlení žalobkyně na smluvní úrok, dále úrok z prodlení v zákonné výši, na úhradu účelně vynaložených nákladů podle sazebníku a na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky až do zaplacení a další otázky splácení a případného zániku smlouvy.

6. Z dodatku ke smlouvě o půjčce, že dne , datum, bylo zjištěno, že aktuálně byla výše nesplacené jistiny , částka, a aktuální výše nesplacených nákladů na půjčku , částka, . Vydlužitel pak měl zájem splatit poplatek za prodloužení ve výši , částka, , úrok za dobu prodloužení ve výši , částka, a veškeré sankce, které souvisejí s prodlením půjčkou ve výši , částka, a stanovit nové datum splatnosti nesplacené jistiny na , datum, . Toto bylo v dodatku dohodnuto, když doba trvání půjčky byla pět dní od data uzavření dodatku. Částka poplatku vyčíslená k datu splatnosti byla , částka, , neuhrazená částka úroku vyčíslena k datu splatnosti , částka, , RPSN , částka, , výpůjční úroková sazba , Anonymizováno, % denně a celková částka, která má být zaplacena k novému datu splatnosti, byla , částka, .

7. Z oznámení o postoupení pohledávky s doručným listem bylo zjištěno, že toto bylo žalované zasláno , datum, spolu s výzvou k úhradě před podáním žaloby.

8. Z potvrzení o platbě vyplynulo, že žalované byla firmou , Anonymizováno, ´a , právnická osoba, . poskytnuta dne , datum, na její účet , č. účtu, částka , částka, jako půjčka.

9. Z informace o klientovi k předmětné půjčce bylo zjištěno, že žalovaná je zaměstnaná, její příjem je , částka, , výdaje celkem , částka, , z čehož činí náklady na bydlení , částka, a ostatní výdaje, jako telefon, internet, jízdenka činí , částka, .

10. Podle § 2395 a následujících občanského zákoníku číslo 89/2012 Sb. účinného od 01.01.2014 (dále jen OZ) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Podle § 86 odstavec 1 zákona číslo 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných spolehlivých, dostatečných a přiměřených informacích získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

12. Podle § 87 odstavec 1téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odstavec 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Podle § 2991 odstavec 1 OZ kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

14. Podle § 2991 odstavec 2 OZ bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

15. Nejprve se soud zabýval předloženou úvěrovou smlouvou se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem (článek 8 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.04.2008 a také rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18.12.2014 ve věci C-449/13 Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další a jeho transpozicí ve výši uvedeném ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru.

16. V projednávané věci žalobkyně sice tvrdí, avšak řádně neprokazuje (vycházela pouze ze sdělení žalované a veřejně dostupných rejstříků, týkajících se případných dluhů žalované), že by její právní předchůdce s odbornou péčí posuzoval schopnost spotřebitele, tj. žalované splatit úvěr poskytnutý ve výši , částka, s poplatkem za sjednání úvěru , částka, , celkem tedy , částka, , a to do 30 dnů od odeslání finančních prostředků úvěrované. Žalovaná snad uvedla, že je zaměstnancem s příjmem , částka, , výdaje má , částka, měsíčně, z toho náklady na bydlení , částka, a ostatní výdaje , částka, a nesplácí žádné úvěry ani hypotéky. Zjevně nebyly zjišťovány celkové majetkové poměry žalované, její příjmy za delší období, výdaje, závazky apod. Žalobce dle shora citovaného zákonného ustanovení je povinen náležitým způsobem prověřovat tvrzení žadatele o úvěr. Pokud totiž doložení tvrzení žadatelů o své bonitě nevyžaduje, nepostupuje v souladu s citovaným ustanovením a nelze než uzavřít, že neplní řádně povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Z posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K zjištění úvěruschopnosti klienta je nutné zejména podrobně analyzovat osobní, respektive domácí rozpočet spotřebitele, žadatele o spotřebitelský úvěr, a to na obě jeho strany, tedy jak příjmy, tak výdaje, přičemž věřitel musí vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy, zda vyživuje další osoby, nebo naopak, zda se na financování provozu domácnosti podílí další osoba. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je ryze individuální záležitost v tom smyslu, že se týká jednotlivého spotřebitele ve vztahu ke konkrétnímu spotřebitelskému úvěru.

17. Zákon o spotřebitelském úvěru sice ukládá dlužníkovi povinnost poskytnout věřiteli údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (§ 84 zákona číslo 257/2016 Sb.), avšak tato povinnost nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutí údajů na spotřebitele ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí. Věřitel se tedy nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti (například pokud výdaje na bydlení či stravování nebo jiné náklady neodpovídají cenám v místě a čase obvyklých) je věřitel povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, popř. v rámci svých možnosti jiným způsobem ověřit. Údaje pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele musí být aktuální a musí vypovídat o finanční situaci spotřebitele v okamžiku, kdy žádá o spotřebitelský úvěr.

18. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí z 01.04.2015 sp. zn. 1As 30/2015 uzavřel, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověřování (požadavku na doložení) těchto tvrzení (například potvrzením o zaměstnání a příjmů, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.). Nejvyšší soud v uvedeném rozhodnutí dále mimo jiné uvedl, že předobrazem shora citovaného ustanovení k posouzení úvěruschopnosti dle zákona o spotřebitelském úvěru je článek 8 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.04.2008. Soudní dvůr, který se zabýval výkladem tohoto článku, konstatoval, že „…poskytovatel úvěru musí v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V tomto ohledu se dostatečnost uvedených informací může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené v této smlouvě. Toto posouzení lze provést pomocí podkladu o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situaci zájemce o úvěr. Avšak pouhá, ničím nepodložená, či nedostatečně podložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady.“19. Soud pak tedy v projednávaném případě dospěl k závěru, že žalobkyně v řízení před soudem I. stupně neprokázala, že by její právní předchůdce kvalifikovaně a s odbornou péčí jako poskytovatel úvěru zjišťoval, a především ověřoval bonitu žalované, zda by byla schopna do 30 dnů zaplatit částku , částka, , když vycházel pouze z informace o příjmu a zaměstnání žalované a veřejných, shora uvedených, rejstříků.

20. Soud pro úplnost dodává, že pokud dle ustanovení § 87 zákona číslo 257/2016 Sb. spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti (smlouvy z důvodu uzavření smlouvy v rozporu s ustanovením § 86 odstavec 1 zákona o spotřebitelském úvěru) v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy, nelze toto ustanovení vykládat tak, že pokud dlužník námitku neplatnosti sám aktivně neuplatní (například podáním žaloby na neplatnost sjednané smlouvy o úvěru) nemůže se soud z moci úřední zabývat úvěrovou smlouvou se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem dle článku 8 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.04.2008. Tento závěr je plně v souladu jak s názorem Nejvyššího soudu k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích prezentovaném v rozsudku ze dne 25.07.2018 sp. zn. 33Cdo 2178/2018, kde mj. uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka, tedy spotřebitele, ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli, aby dlužníka – spotřebitele náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná, a to shodně s nálezem Ústavního soudu ze dne 26.02.2019 IIIÚS 4129/18, který na citované rozhodnutí Nejvyššího soudu odkazuje s tím, že výslovně uvádí, že nezkoumá-li obecný soud zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v článku 36 odstavec 1 Listiny základních práv a svobod.

21. S ohledem na shora uvedené závěry soudu tedy po právní stránce nezbylo než věc posoudit tak, že smlouva o úvěru uzavřená dne , datum, je neplatná, neboť je v rozporu se zákonem o spotřebitelském úvěru. Současně má soud v řízení za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované částku , částka, a v této částce se žalovaná na úkor právního předchůdce žalobkyně, resp. žalobkyně, bezdůvodně obohatila, když na dluh ničeho nezaplatila. Soud tedy soud uložil žalované z titulu bezdůvodného obohacení zaplatit žalobkyni částku , částka, s , Anonymizováno, ,, Anonymizováno, % úrokem od , datum, do zaplacení.

22. Protože má soud úvěrovou smlouvu za neplatnou, tak veškeré další žalobní nároky plynoucí z úvěrové smlouvy byl nucen zamítnout, neboť uvedené nároky jsou povahou akcesorické a váží se k hlavnímu, tedy k úvěrovému vztahu, který byl neplatně sjednán. Neplatnost se samozřejmě týká i dodatku ke smlouvě.

23. Pokud by se žalobkyně dostavila k jednání, byla by v souladu s § 118a odstavec 1, 3 o.s.ř. soudem poučena o tom, že dosud nedoplnila skutková tvrzení ohledně úvěruschopnosti a k tomu nenavrhla důkazy. Svou neúčastí na jednání však žalobkyně znemožnila soudu poskytnout takové poučení a současně se tohoto dobrodiní soudu vzdala (viz například usnesení Ústavního soudu ČR sp. zn. IIÚS 175/04 či rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. 1Cmo 294/2001), když jak vyplývá z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (například rozsudek sp. zn. 21Cdo 4314/2008), potřebná poučení soud poskytuje pouze při jednání, popřípadě při přípravném roku nařízeném podle ustanovení § 114c o.s.ř. a není tedy možné poučovat žalobkyni o neunesení důkazního břemene mimo jednání či přípravný rok. Nedostavení se účastníka k jednání není v žádném směru důvodem pro odročování jednání za účelem splnění poučovací povinnosti podle § 118a odstavec 1 a 3.

24. Pokud jde o náklady řízení, pak soud rozhodl podle § 142 o.s.ř. podle úspěchu ve věci. Žalobkyně byla úspěšná co do částky , částka, , žalovaná pak co do částky , částka, , a tedy úspěch ve věci u žalobkyně byl , Anonymizováno, %, u žalované , Anonymizováno, %, a proto soud rozdíl těchto hodnot ve výši , Anonymizováno, % uložil žalované zaplatit žalobkyni, což je částka , částka, . Soud totiž vycházel ze 100% nákladů řízení, které by v daném případě činily , částka, a sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce , částka, a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši , částka, sestávající z částky , částka, za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po , částka, dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21%, tj. , částka, .