10 C 93/2023

Plný text

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Alenou Herčíkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 16 214 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 9 983 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od datum do zaplacení a náklady řízení ve výši 495,44 Kč, a to vše ve splátkách po 1 000 Kč měsíčně počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozhodnutí, a to pod ztrátou výhody splátek.

II. Co do částky 6 231 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % od datum a co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 106,62 Kč se žaloba zamítá.

1. Žalobce se ve své žalobě domáhal vydání soudního rozhodnutí, kterým by mu byla přiznána částka 16 214 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 106,62 Kč od datum do datum se zákonným úrokem z prodlení z částky 16 214 Kč od datum do zaplacení ve výši 15 % a náhradu nákladů řízení s tím, že žalobce uzavřel se žalovaným dne datum úvěrovou smlouvu prostřednictvím internetových stránek společnosti právnická osoba Poskytnuta částka byla ve výši 10 000 Kč, kdy žalovaný se zavázal kromě této částky zaplatit ještě poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 330 Kč. Úvěr byl sjednán na dobu 24 měsíců ve splátkách a 417 Kč. Sjednán byl také poplatek za expres, výplatu ve výši 199 Kč, poplatek 99 Kč za případné posunutí splátek, 49 Kč za zasílání informací a úrok pevnou částku ve výši 490 Kč. Žalovaný si dvakrát prodloužil splatnost aktuálně splatné splátky o jeden měsíc, tzv. korunovým odkladem, za takové to prodloužení splatnosti je účtován poplatek ve výši 990 Kč. K posunutí splatnosti došlo datum při uhrazení částky 1 Kč, a datum při uhrazení částky 2 Kč, dále dne datum byla uhrazena částka 14 Kč. Žalovaný se však dostal do prodlení s úhradou dlužné částky a byla mu tak vyúčtována smluvní pokuta dne datum ve výši 500 Kč, a datum výši 500 Kč. Dále s ohledem na růst cen a mezd byly účelně vynaložené náklady stanoveny na částku 300 Kč od datum. Vzhledem k tomu měl žalobce za žalovaný pohledávku ve výši 16 214 Kč, která se skládá z neuhrazené jistiny ve výši 9 997 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 330 Kč, za expres, výplatu, 199 Kč, za bezpečnou splátku, 396 Kč za SMS servis 196 Kč, poplatku za prodloužení splatnosti korunovým odkladem ve výši 1 966 Kč, úroků v celkové výši 1 470 Kč účelně vynaložených nákladů v celkové výši 660 Kč a smluvních pokut v celkové hodnotě 1 000 Kč. Před uzavřením úvěrové smlouvy pak žalobce zkoumal úvěr jeho úvěruschopnost, a to prostřednictvím registru NRKI a BAKI, dále zjišťoval skutečnosti z registru příjmení, centrální evidenci exekucí a insolvenčním rejstříku. Dále posuzoval příjmovou a výdajovou stránku žalovaného, když bylo zjištěno, že žalovaný je schopen úvěr hradit.

2. Soud ve věci pod čj. EPR číslo vydal dne datum elektronický platební rozkaz, tento se žalovanému nepodařilo doručit do vlastních rukou a pro to byl zrušen a ve věci bylo nařízeno jednání.

3. K jednání se nedostavil zástupce žalobce, ačkoliv byl řádně předvolán, a proto soud podle § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal v jeho nepřítomnosti. Z výslechu žalovaného pak bylo zjištěno, že skutečně úvěr prakticky nesplácel a uvedl, že by byl nyní schopen splácet po 1 000 Kč měsíčně, když už takhle splácí jiný dluh. V současné době je v dlouhodobé pracovní neschopnosti, měsíční příjem má asi 16 000 Kč, platí 2 000 Kč na dvě nezletilé děti, bydlí u své matky a dává jí na bydlení a jídlo 6 000 Kč měsíčně.

4. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a dále i úvěrové smlouvy bylo zjištěno, že účastníci uzavřeli smlouvu ohledně výše úvěru 10 000 Kč s poplatkem za poskytnutí úvěru 330 Kč. Celková částka, kterou měl žalovaný vrátit, byla 13 760 Kč, a to ve 24 splátkách, RPSN činila 49,2 %, poplatek za korunový odklad byl stanoven v částce 990 Kč, za doplňkovou službu expres, výplata 199 Kč, dále byla sjednána doplňková služba bezpečná splátka, poplatek za tuto doplňkovou službu 99 Kč měsíčně, za SMS 49 Kč měsíčně, poplatek za online platbu 1 % z přiváděné finanční částky, načež ve smlouvě byla zahrnuta i možnost účtování nákladů při porušení splatnosti, smluvní pokuta ve 10 % ze splatné jistiny úroku a doplňkových služeb, maximálně však 0,1 % denně, úrok z prodlení s tím, že součástí smlouvy byl i splátkový kalendář s měsíční splátkou v 1. až 8. splátce a 1 055 Kč a od 9. splátky a 565 Kč a poslední 24. splátka a 557 Kč. Podpis žalovaného na smlouvě byl nahrazen kódem. Součástí smlouvy byl i sazebník poplatků.

5. Z předžalobní upomínky ze dne datum bylo zjištěno, že žalovaný byl o částku upomínán.

6. Z výpisu z banky bylo zjištěno, že dne datum byla žalovanému poskytnuta částka 10 000 Kč. Z přehledu plateb pak bylo zjištěno, že žalovaný uhradil datum 1 Kč, datum 2 Kč, datum 14 Kč, celkem tedy 17 Kč.

7. Z výpisu z běžného účtu žalovaného za měsíc září 2021 byl zjištěn jeho příjem 17 876 Kč, 8. Podle § 3028 odstavec 1 zákona číslo 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen OZ) účinný od číslo se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti.

9. Podle § 2395 a následujících občanského zákoníku číslo 89/2012 Sb. účinného od 01.01.2014 (dále jen příjmení) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle § 86 odstavec 1 zákona číslo 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných spolehlivých, dostatečných a přiměřených informacích získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

11. Podle § 87 odstavec 1téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odstavec 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Podle § 547 OZ právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

13. Podle § 588 OZ věta první soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

14. Podle § 2991 odstavec 1 OZ kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

15. Podle § 2991 odstavec 2 OZ bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

16. Nejprve se soud zabýval předloženou úvěrovou smlouvou se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem (článek 8 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.04.2008 a také rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18.12.2014 ve věci C -449/13 Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další a jeho transpozicí ve výši uvedeném ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru.

17. V projednávané věci žalobce sice tvrdí, avšak řádně neprokazuje (pouze viděl jeden výpis z účtu žalovaného), že by s odbornou péčí posuzoval schopnost spotřebitele, tj. žalované splácet úvěr poskytnutý ve výši 10 000 Kč + 330 Kč úroku + další poplatky, a to v 24měsíčních splátkách. Z dokumentů, které žalobce soudu předložil vyplývá, že byl ověřen příjem za srpen 2021 ve výši 17 876 Kč. Zjevně nebyly zjišťovány celkové majetkové poměry žalovaného, jeho příjmy za delší období, výdaje, závazky apod. Žalobce dle shora citovaného zákonného ustanovení je povinen náležitým způsobem prověřovat tvrzení žadatele o úvěr. Pokud totiž doložení tvrzení žadatelů o své bonitě nevyžaduje, nepostupuje v souladu s citovaným ustanovením a nelze než uzavřít, že neplní řádně povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Z posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K zjištění úvěruschopnosti klienta je nutné zejména podrobně analyzovat osobní, respektive domácí rozpočet spotřebitele, žadatele o spotřebitelský úvěr, a to na obě jeho strany, tedy jak příjmy, tak výdaje, přičemž věřitel musí vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy, zda vyživuje další osoby, nebo naopak, zda se na financování provozu domácnosti podílí další osoba. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je ryze individuální záležitost v tom smyslu, že se týká jednotlivého spotřebitele ve vztahu ke konkrétnímu spotřebitelskému úvěru.

18. Zákon o spotřebitelském úvěru sice ukládá dlužníkovi povinnost poskytnout věřiteli údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (§ 84 zákona číslo 257/2016 Sb.), avšak tato povinnost nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutí údajů na spotřebitele ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí. Věřitel se tedy nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti (například pokud výdaje na bydlení či stravování nebo jiné náklady neodpovídají cenám v místě a čase obvyklých) je věřitel povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, popř. v rámci svých možnosti jiným způsobem ověřit. Údaje pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele musí být aktuální a musí vypovídat o finanční situaci spotřebitele v okamžiku, kdy žádá o spotřebitelský úvěr.

19. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí z 01.04.2015 sp. zn. 1As 30/2015 uzavřel, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověřování (požadavku na doložení) těchto tvrzení (například potvrzením o zaměstnání a příjmů, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.). Nejvyšší soud v uvedeném rozhodnutí dále mimo jiné uvedl, že předobrazem shora citovaného ustanovení k posouzení úvěruschopnosti dle zákona o spotřebitelském úvěru je článek 8 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.04.2008 Soudní dvůr, který se zabýval výkladem tohoto článku, konstatoval, že„ …poskytovatel úvěru musí v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V tomto ohledu se dostatečnost uvedených informací může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené v této smlouvě. Toto posouzení lze provést pomocí podkladu o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situaci zájemce o úvěr. Avšak pouhá, ničím nepodložená, či nedostatečně podložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady.“ 20. Soud pak tedy v projednávaném případě dospěl k závěru, že žalobce v řízení před soudem I. stupně neprokázal, že by kvalifikovaně a s odbornou péčí jako poskytovatel úvěru zjišťoval a především ověřoval bonitu žalovaného, zda by byl schopen za 24 měsíců zaplatit částku 10 000 Kč úvěru, s úroky a s dalšími poplatky, když vycházel pouze z výpisu z účtu ohledně příjmu žalovaného za 1 měsíc a dále - jak však pouze tvrdí - z registru dlužníků a podobných dalších rejstříků.

21. Soud pro úplnost dodává, že pokud dle ustanovení § 87 zákona číslo 257/2016 Sb. spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti (smlouvy z důvodu uzavření smlouvy v rozporu s ustanovením § 86 odstavec 1 zákona o spotřebitelském úvěru) v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy, nelze toto ustanovení vykládat tak, že pokud dlužník námitku neplatnosti sám aktivně neuplatní (například podáním žaloby na neplatnost sjednané smlouvy o úvěru) nemůže se soud z moci úřední zabývat úvěrovou smlouvou se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem dle článku 8 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.04.2008. Tento závěr je plně v souladu jak s názorem Nejvyššího soudu k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích prezentovaném v rozsudku ze dne 25.07.2018 sp. zn. 33Cdo 2178/2018, kde mj. uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka, tedy spotřebitele, ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli, aby dlužníka – spotřebitele náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná, a to shodně s nálezem Ústavního soudu ze dne 26.02.2019 IIIÚS 4129/18, který na citované rozhodnutí Nejvyššího soudu odkazuje s tím, že výslovně uvádí, že nezkoumá-li obecný soud zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v článku 36 odstavec 1 Listiny základních práv a svobod.

22. S ohledem na shora uvedené závěru soudu tedy po právní stránce nezbylo než věc posoudit tak, že smlouva o úvěru uzavřená dne datum je neplatná s ohledem na zákon o spotřebitelském úvěru. Současně má soud v řízení za prokázané, že žalobce poskytl žalovanému částku 10 000 Kč, což je částka, kterou žalovaný svým podpisem převzal. Soud proto dospěl k závěru, že se v této výši žalovaný na úkor žalobce (respektive předchůdce žalobce) bezdůvodně obohatil, a to o částku 10 000 Kč mínus 17 Kč, což byla částka, kterou žalobci zaplatil, a tedy soud uložil žalovanému z titulu bezdůvodného obohacení zaplatit žalobci částku 9 983 Kč, a to i se zákonným úrokem z prodlení.

23. Protože má soud úvěrovou smlouvu za absolutně neplatnou, tak veškeré další žalobní nároky plynoucí z úvěrové smlouvy byl nucen zamítnout, neboť uvedené nároky jsou povahou akcesorické a váží se k hlavnímu, tedy k úvěrovému vztahu, který byl neplatně sjednán. Na tom nic nemění skutečnost, že mohlo být plnění žalované žalobcem započteno na neplatně sjednané příslušenství jistiny. Tedy co do zbylé žalované částky 6 231 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 %, od datum a co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 106,62 Kč, byla žaloba zamítnuta.

24. Pokud by se žalobce dostavil k jednání, byl by v souladu s § 118a odstavec 3 o.s.ř. soudem poučen o tom, že dosud nedoplnil skutková tvrzení ohledně skutečnosti, že smlouva nebyla uzavřena v rozporu s dobrými mravy vzhledem k výši souhrnného poplatku a zejména ohledně tvrzení ohledně úvěruschopnosti. Svou neúčastí na jednání však žalobce znemožnil soudu poskytnout mu takové poučení a současně se tohoto dobrodiní soudu vzdal (viz například usnesení Ústavního soudu ČR sp. zn. IIÚS 175/04 či rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. 1Cmo 294/2001), když jak vyplývá z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (například rozsudek sp. zn. 21Cdo 4314/2008), potřebná poučení soud poskytuje pouze při jednání, popřípadě při přípravném roku nařízeném podle ustanovení § 114c o.s.ř. a není tedy možné poučovat žalobce o neunesení důkazního břemene mimo jednání či přípravný rok. Nedostavení se účastníka k jednání není v žádném směru důvodem pro odročování jednání za účelem splnění poučovací povinnosti podle § 118a odstavec 1 a 3.

25. Náklady řízení ve výši 495,44 Kč.

26. Pokud jde o náklady řízení, pak soud rozhodl tak, že podle § 142 odstavec 2 o.s.ř. měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popř. vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.

27. Citované zákonné ustanovení upravuje situaci, kdy úspěch účastníka není úplný a je třeba náhradu nákladů poměrně rozdělit nebo náhradu nepřiznat nikomu. Jedná se jednak o odraz reálného výsledku věci a jednak o prevenci, aby účastníci nežalovali víc, než jim opravdu podle hmotného práva náleží.

28. V posuzované věci pak soud dospěl k závěru, že pokud by byl žalobce úspěšný, náležela by mu celá částka nákladů řízení 2 252 Kč, která se skládá V daném případě však žalobce žaloval 16 320,62 Kč a byla mu přiznána částka 9 983 Kč. Úspěšnost žalobce tak byla 61 %, žalovaného 39 %, tedy úspěšnost žalobce činí 22 %. Se 100 % nákladů řízení 2 252 Kč to pak činí částku 495,44 Kč, kterou dal také žalovanému žalobci uhradit. V daném případě pak soud vyhověl návrhu žalovaného a umožnil mu splácet dluh včetně nákladů řízení v měsíčních splátkách a 1 000 Kč, a to pod ztrátou výhody splátek, a to vzhledem k jeho sociální situaci, když v současné době je v dlouhodobé pracovní neschopnosti, jeho měsíční příjem činí asi 16 000 Kč, platí 2 000 Kč na výživné na 2 nezletilé děti a za ubytování a jídlo u matky platí 6 000 Kč měsíčně, dále splácí po 1 000 Kč jeden další dluh. Za této situace soud dospěl k závěru že, díky těmto umožněným splátkám bude žalovaného o možnostech dluh uhradit, aniž by ze strany žalobce bylo nutné přistoupit k jeho vymáhání. Samozřejmě splátky byly povoleny pod ztrátou jejich výhody při nezaplacení, byť jedné splátky. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Litoměřicích. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí nebo exekuci.