12 C 108/2024

Plný text

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl soudcem Martinem Masárem ve věci žalobce: Jméno žalobce , IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované ., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B pro zaplacení 23 380,80 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba o uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku , částka, spolu s 14,75 % ročním úrokem z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku , částka, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalované.

1. Žalobce se žalobou ze dne , datum, domáhá zaplacení částky , částka, spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení ve výši 14,75 %. Žalovaná částka představuje dle tvrzení žalobce škodu ve výši , částka, vzniklou žalobci v důsledku značného prodlení ze strany žalované při vyřízení reklamace, čímž podle názoru žalobce došlo k porušení povinností žalovanou. Tato škoda sestává z položek: vrácení částky ve výši , částka, paní , jméno FO, v důsledku odstoupení od smlouvy, co do položek Dveře BRAGA 1 (2x) + obložková zárubeň (1x), dále vrácení částky ve výši , částka, paní , jméno FO, v důsledku odstoupení od smlouvy, co do položek Dveře BRAGA 3 + obložková zárubeň, dále náklady za dopravu na demontáž ve výši , částka, (, částka, /km x 34 km – cesta , adresa, a zpět), dále náhrada nákladů za demontáž dveří včetně obložkových zárubní ve výši , částka, a dále náhrada za čas strávený demontáží kování (kliky a rozety) ve výši , částka, (, částka, /ks x 3 ks).

2. Žalobce svůj nárok na náhradu škody způsobené žalovanou opírá o skutečnost, že mezi žalobcem a žalovanou byla uzavřena kupní smlouva na základě objednávky žalobce č. 2200O01725 ze dne , datum, , přičemž předmětem této kupní smlouvy bylo dodání zboží: Dveře BRAGA , právnická osoba, santana 661, 80P/fab + obložka, dále Dveře BRAGA 1 jasmín. 80P/+ zárubeň a dále Dveře BRAGA 1 jasmín. 80P/fab (dále jen „zboží“). Přičemž žalobce v rámci své podnikatelské činnosti prodal toto zboží koncovým zákazníkům, paní , jméno FO, a paní , jméno FO, (dále jen „zákaznice“), vč. dopravy a montáže. Zákaznice žalobce předmětné zboží reklamovaly dne , datum, , přičemž žalobce postoupil žalované tuto reklamaci telefonicky ještě téhož dne. Písemně pak byla vůči žalované reklamace uplatněna dne , datum, poté, co ze strany žalobce proběhla kontrola na místě, a to včetně doložení tvrzených vad fotografiemi. Žalobce dále tvrdí, že ze strany zákaznic došlo dne , datum, k odstoupení od smlouvy ohledně zboží, a to z důvodu nedodržení zákonné lhůty pro vyřízení reklamace žalobcem. Žalobce tak byl nucen zákaznicím vrátit příslušné částky odpovídající kupní ceně zboží. Ze strany žalované došlo k vyjádření se k reklamaci dne , datum, , a vyjádření tak trvalo více než 2 měsíce od postoupení reklamace žalované, a podle názoru žalobce tak žalovaná nedodržela třiceti denní lhůtu pro vyřízení reklamace, neboť podle názoru žalobce byly vytčené vady uplatněny ze strany zákaznic žalobce. Žalobce dále argumentuje zavedenou praxí stran, mezi žalobcem a žalovanou, kdy dříve podaná reklamace vůči žalované v únoru 2023 byla ze strany žalované vyřízena ve lhůtě třiceti dnů tak, aby byla žalobci zachována možnost vyřídit reklamaci vůči zákaznici v zákonné lhůtě pro vyřízení reklamace. Žalobce tak dle svých tvrzení i v nyní řešeném případě předpokládal vyřízení reklamace bez zbytečného odkladu tak, aby mu žalovaná nezpůsobila vznik škody. Žalobce se tak odvolává na to, že předmětnou reklamaci nemohl vyřídit v zákonné lhůtě třiceti dnů bez stanoviska žalované.

3. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že nárok obsažený v návrhu v celém rozsahu neuznává, a to z důvodu, že je přesvědčena, že v dané věci je nutno odlišovat dva různé právní vztahy. Jeden právní vztah vzniká mezi žalobcem a koncovými zákazníky, druhý zcela samostatný právní vztah vznikl mezi žalobcem a žalovanou. Žalovaná dále tvrdí, že s ohledem na skutečnost, že vztah mezi žalobcem a koncovým zákazníkem je vztahem mezi podnikatelem a spotřebitelem, řídí se tento právní vztah jinými právními předpisy, než tomu je mezi žalobcem a žalovanou, a tedy že se v této věci, na smluvní vztah mezi žalobcem a žalovanou, neuplatní příslušná ustanovení zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů. Žalovaná dále tvrdí, že s ohledem na skutečnost, že se na její smluvní vztah se žalobcem neuplatní právní úprava zákona na ochraně spotřebitele, dále s ohledem na absenci jakýchkoliv bližších smluvních ujednání mezi žalobcem a žalovanou, nelze z obecných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, dovodit, že žalovaná při vyřízení uplatněné vady dodaných dveří jakkoli pochybila. Žalovaná dále zdůrazňuje, že ve vztahu mezi žalobcem a žalovanou nebyla sjednána žádná lhůta pro vyřízení uplatněného nároku z odpovědnosti za vady, zákonná úprava žádnou takovou lhůtu taktéž nezakládá a pokud jde o tvrzení žalobce, že se jedná o zavedenou praxi stran žalovaná uvádí, že se v daném případě jednalo o druhou reklamaci mezi stranami, nelze tak jediný předchozí případ považovat za zavedenou praxi stran, neboť ta předpokládá podle tvrzení žalované relativní dlouhodobost, opakovanost a stálost. Žalovaná dále uvádí, že skutečnost, že uznala odpovědnost za vady dodaného zboží, je pak nutné posuzovat v kontextu toho, že žalobce si dosud nezvolil právo, jakým způsobem má být uplatněná vada dodané věci vyřešena ve smyslu ustanovení § 2106 občanského zákoníku. Žalovaná uvádí, že je zcela mylné a nesprávné tvrzení žalobce, že reklamaci nemohl vyřídit do doby, než obdrží stanovisko žalované, jakožto výrobce předmětných dveří, neboť žalobce jako samostatný podnikatel má sám právní povinnost reklamovanou vadu posoudit a uvážit, zdali reklamace ze strany zákazníka je důvodná či nikoliv. Žalovaná má tedy s ohledem na uvedené za to, že žádné zákonné ani smluvní ujednání neporušila a v důsledku toho nemůže nést jakoukoli odpovědnost za uplatněnou škodu.

4. Podle § 2099 odst. 1 občanského zákoníku je věc vadná, nemá-li vlastnosti stanovené v § 2095 a § 2096 občanského zákoníku. Za vadu se považuje i plnění jiné věci.

5. Podle § 2095 občanského zákoníku: „Prodávající odevzdá kupujícímu předmět koupě v ujednaném množství, jakosti a provedení. Nejsou-li jakost a provedení ujednány, plní prodávající v jakosti a provedení vhodných pro účel patrný ze smlouvy; jinak pro účel obvyklý.“6. Podle § 2096 občanského zákoníku: „Při určení jakosti nebo provedení podle smluveného vzorku nebo předlohy musí věc jakostí nebo provedením odpovídat vzorku nebo předloze. Liší-li se jakost nebo provedení určené ve smlouvě a vzorek nebo předloha, rozhoduje smlouva. Určí-li smlouva a vzorek jakost nebo provedení věci rozdílně, nikoli však rozporně, musí věc odpovídat smlouvě i vzorku nebo předloze.“7. Podle § 2106 občanského zákoníku sdělí kupující prodávajícímu v rámci uplatnění nároku z titulu odpovědnosti za vady, jaké právo na vyřešení reklamace vady zboží si zvolil, a to již při oznámení vady, popřípadě bez zbytečného odkladu.

8. Podle § 2099 a následující občanského zákoníku vzniká kupujícímu právo uplatnit práva z vad ve chvíli, kdy dojde k porušení povinnosti prodávajícím.

9. Podle § 2913 občanského zákoníku, pokud strana smlouvy poruší povinnost plynoucí ze smlouvy, nahradí škodu z toho vzniklou druhé straně nebo i osobě, jejímuž zájmu mělo splnění ujednané povinnosti zjevně sloužit.

10. Soud po zhodnocení provedených důkazů podle § 132 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. s. ř.), dospěl k následujícímu závěru:

11. Mezi účastníky je nesporné, že žalobce koupil od žalované v září 2022 zboží, které následně dodal i s montáží svým zákaznicím. Dne , datum, žalobce zaslal žalované email (č. l. 17 spisu), v němž uvedl: „… obracíme se na vás s reklamací na dveře Braga. Jedná se o následující dveře: <specifikace> …“. V reklamaci není uvedena volba nároku žalobce z vad zboží.

12. Žalobce přes poučení podle § 118a odst. 1, 2 a, o. s. ř. neoznačil žádné další důkazy k prokázání svých tvrzení o tom, že bylo mezi žalobcem a žalovanou ujednáno, že reklamace ze dne 15. (17.) 12. 2023 bude vyřízena ve lhůtě třiceti dnů, na kterou se žalobce odvolává a z níž vyvozuje porušení povinnosti žalovanou, a tedy i právo na uplatnění práva z vad.

13. Lhůta třiceti dnů pro vyřízení reklamace plyne z ustanovení § 19 odst. 3 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele a neuplatní se ve vztahu mezi žalobcem, jakožto podnikající fyzickou osobou a žalovanou jakožto právnickou osobou, tedy ve vztahu mezi podnikateli; nejde mezi nimi o vztah mezi spotřebitelem a podnikatelem jako prodávajícím, jak plyne z ustanovení § 19 odst. 3 zákona č. 634/1992 Sb.

14. Tato lhůta zároveň nevyplývá ani z ujednání stran ani ze zavedené praxe stran.

15. Žalobce se ve svém podání na č. l. 15, odst. 3, dovolává zavedené praxe stran. Tuto skutečnost ovšem vyvozuje z jediné předchozí reklamace mezi žalobcem a žalovanou. Tuto jedinou skutečnost nelze považovat za zavedenou praxi stran, ze které by bylo možné automaticky vyvozovat lhůtu třiceti dnů pro vyřízení reklamace mezi žalobcem a žalovanou.

16. Tuto skutečnost neosvědčuje ani listina na č. l. 16, tedy dopis žalované ze dne , datum, , neboť tato je datována v období dlouho po uzavření kupní smlouvy, přičemž kupní smlouva na předmětné zboží byla mezi žalobcem a žalovanou uzavřena dne , datum, .

17. Skutečnost, že strany jsou ochotny, zejména s ohledem na dobré obchodní vztahy, přistupovat k plnění, nenaplňuje žádné podmínky uznání nároku.

18. Povinnost žalované vyřídit reklamaci ve lhůtě třiceti dnů tak v tomto řízení prokázána nebyla.

19. Dále soud nemá za prokázané, s ohledem na skutečnost, že žalobce požadoval vrácení celé kupní ceny za 3x dveře a 2x obložkovou zárubeň, že bylo řádně a včas odstoupeno od smlouvy mezi žalovanou a žalobcem, ani že byly řádně a včas reklamovány předmětné vady, a to především ohledně volby způsobu, jakým mají být uplatněné vady dodaného zboží vyřešeny, neunesl žalobce břemeno důkazní.

20. Soud dále nemá za prokázané, že by došlo k naplnění zákonných ustanovení odpovědnosti za škodu, neboť žalovaná neporušila žádné smluvní ani zákonné ustanovení, které by zakládalo odpovědnost žalované za vzniklou škodu, neboť nebyla prokázána povinnost žalované vyřídit reklamaci ve lhůtě 30 dnů od uplatnění reklamace, a tedy z logiky věci ani porušení takové povinnosti.

21. Dále soud nemá za prokázanou příčinou souvislost mezi skutečností, že žalovaná nerozhodla ve lhůtě 30 dnů pro vyřízení reklamace a škodou vzniklou žalobci, kterou uplatňuje svým návrhem v tomto řízení.

22. Žalobce by podle názoru soudu měl být nepochybně schopný a způsobilý rozhodnout o reklamaci zákaznic bez ohledu na to, zda již byla vyřízena reklamace žalobce vůči žalované. Zákon v takovýchto případech nestanoví možnost žalobci prodlužovat zákonnou lhůtu pro vyřízení reklamace spotřebitelů do doby než žalovaná jako výrobce vyřídí reklamaci žalobce vůči žalované. Tato skutečnost nemá vliv na běh lhůty mezi žalobcem a zákaznicemi žalobce.

23. Je tedy třeba předpokládat, že žalobce je o reklamaci, kterou vůči žalobci uplatnily zákaznice žalobce, schopen rozhodnout sám. Pokud tak neučinil a zákaznice od smlouvy odstoupily, tak příčinná souvislost mezi jednáním žalované a odstoupením od smlouvy zde nemůže být dána.

24. Soud tedy dospěl k závěru, že nebylo prokázáno, že by byla mezi žalobcem a žalovaným ujednána lhůta třicet dnů pro vyřízení reklamace, nebo že by tato vycházela ze zavedené praxe stran, neboť žalobce neoznačil žádné další důkazy k prokázání svých tvrzení, přestože byl v souladu s § 118a o. s. ř. poučen o tom, že dosud nenavrhl důkazy potřebné k prokázání svých tvrzení o existenci lhůty třicet dnů pro vyřízení reklamace mezi žalobcem a žalovaným.

25. Ostatní zjištění soudu z provedených důkazů nemohou mít na rozhodnutí soudu žádný vliv, a proto se jimi soud v tomto odůvodnění nezaobírá.

26. Za takto zjištěného skutkového stavu soudu nezbylo než žalobu zamítnout pro neunesení důkazního břemene žalobce ke tvrzení o existenci závazné lhůty třiceti dnů pro vyřízení reklamace, a dále ke tvrzení žalobce o tom, že žalovaná nedodržením této lhůty porušila svou povinnost, a žalobci proto vzniklo právo uplatňovat práva z vad či z titulu náhrady škody.

27. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaná měla ve věci plný úspěch, a soud proto žalované přiznal plnou náhradu nákladů řízení. Soud postupoval podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., platné vždy k datu úkonu. Celková výše nákladů řízení je tvořena částkou 5x , částka, á úkon (převzetí zastoupení a příprava, odůvodnění odporu proti elektronickému platebnímu rozkazu, replika žalované k doplnění tvrzení žalobce a 2x účast na jednání trvajícím více než 2 hod) za odměnu advokáta, , částka, za pět paušálních náhrad dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., dále jízdným a náhradou za ztrátu času za cestu k prvnímu jednání ve výši , částka, (2 hod cesty , adresa, a zpět, tj. 76 km, s průměrnou spotřebou 6,7 l NM na 100 km) a příslušnou DPH.

28. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl o povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalované.

29. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.